Tak řešení bezpečnostní situace v konkrétních místech je vždy přímo úměrné tomu, jak policie dokáže lidi přimět ke spolupráci - "nasrat" je. Dobře "nasraný" člověk totiž má motiv - neutěšenou bezpečnostní situaci nebo prostě zlost na poberty, no a pak už stačí mu jen říct co má dělat, čeho si všímat, kdy volat a kam volat...
Lidi nesmí mít pocit, že jsou doma v bezpečí a že se v jejich okolí nic neděje, jakýžto pocit díky neinformovanosti ze strany policie skutečně reálně mají. Tohle jim jako územář musíte zbořit. Pak začnete cítit podporu.
Lidi mají oči a uši a vidí všecko. Vždycky jsem našel svědky, jen to různě dlouho trvalo. Trvá to tři roky než si lidi vycvičíte a musíte to dělat hromadně: např. kabelovka v místním vysílání, farář, vývěsky v obchodech, besedy s důchodci a spolupráce s jejich klubem, (oni vám ty ulice pohlídají) spolupráce s pošťačkama, besedy v hodinách občanské výchovy v ZŠ, kontroly sběren a zastaváren dnes a denně.... Mluvit s lidma jednotlivě k ničemu nevede. Vytvořte si systém, bude to pracné a musíte u toho moc myslet, ale pak vám systém bude makat sám. Lidi se k vám budou hlásit sami.
Pak z vás budou mít drbani lufty, nebudou chápat jak to všecko víte. A vy jim to musíte říct: říkají mě to lidi, vidí tě, sereš jich, tady máš po ptákách!
Jo, nenese to viditelné čárky, počet čórek klesne tak, že vám nadřízení začnou vykládat, že se vám v rajónu sníží stavy, protože se tam nic neděje, znám to osobně. Jenže bojujte s kretény nad sebou. Na to už nemáte, zbývá dělat si svoje.
