Z Hammera mluví zkušenost. Tak to skutečně v naprosté většině případů je. Bohužel se to netýká jen bezdomovců. Výsledek je, že je tenhle národ tam, kde je.
V Americe je jiný sociální systém a šance, že se na ulici ocitne i člověk, kterému lze ještě pomoci a dokonce o to i stojí, je daleko větší než u nás, kde, zvlášť v oblastech, kde se lidé moc nestěhují a komunity jsou malé, je časté, že má odpadlík někde poblíž příbuzné, kteří se mu snaží aspoň trochu pomoci a na ulici se ocitne až tehdy, když už to opravdu není k tomu. Ve velkých městech už je větší migrace, anonymita a lhostejnost. Ocitnout se na ulici je pro mnoho lidí mnohem snazší a tak se tam častěji dostane i člověk, kterému lze ještě pomoci.
Využití bezdomovců ke spolupráci má svá omezení. Většinou to nejsou zrovna charakteři a pokud znají toho, na koho se jich člověk ptá, spočítají si, že jim za to, že se dotyčnému zmíní, že je po nich sháňka, kápne víc než jedny cigarety. Stejné riziko je i v případě, že je zájmová osoba sociál a potkávají se někde v knajpě. Určitě bude ale i tady rozdíl mezi velkým a malým městem.
Jinak si na bezdomovce zvykejte, protože jestli se budou platy ve státním sektoru vyvíjet tak, jako nadále, za chvíli to budou vaši kolegové. Za ty peníze tu práci nikdo jiný nebude chtít dělat.