HAMMER [
2013-01-19 13:38:11]: Československo mělo po svém vzniku skvělou startovní pozici. Za Rakouska jsme tu měli 30 procent průmyslové výroby celé monarchie. Značná část byla sice v německých rukou, kterým se Československo vůbec nelíbilo, moc bouřit se ale nemohli, protože Německo zápasilo s reparacemi a inflací. Na to došlo až později. Ve třicátých letech přišla krize a ta zasáhla všechny. Ty tabulky neznám, ale odhaduji, že pořadí se v té době asi moc neměnilo, protože byl každý rád, že je. Stejně jako dnes. Že jsme měli a máme schopné lidi, je pravda. Stejně jako to, že ne všechny se podaří těm všehoschopným zašlapat do kouta nebo je vyhnat do zahraničí. Baťa byl určitě jeden z nich.
Od té doby, co začala ve světě zuřit demokracie, je potřeba z něčeho financovat kampaně a nechat si od někoho sypat do kapes, aby bylo na horší časy. Nejvíce peněz měli a mají právě bohatí. Mimo jiné tedy průmysl. Na ten se sáhne až naposled. Stačí se rozhlédnout. Zrovna jsme v té situaci.
Před mnoha lety jsem se bavil s několika lidmi, kteří ještě zažili Rakousko a pak všechny režimy po něm. Všichni mluvili stejně. Nejlépe bylo za Rakouska a pak už jen bordel, který se stále zvětšoval. Zajímavé je, že se nějak dokázali smířit i s tím komunismem, ale tahle doba už na ně byla moc.
Ekonomika je sice jeden z důležitých ukazatelů, podle kterého se dá usuzovat na kvalitu života v zemi, ale určitě ne jediným. Příkladem může být proexportně orientovaná ekonomika. Ekonomice se navenek daří, i když doma lidé žijí jen tak tak. Není na nich totiž závislá. Lidé jsou v ní jen pracovní síla. Čím levnější, tím lepší.
Je to už trochu od tématu, ale když se zeptali šéfa Linetu ( jedna z výkladních skříní českého podnikání), který je známý svou prostořekostí, co stálo za jejich exportními úspěchy, poděkoval ředitelům všech českých nemocnic za jejich úplatnost. On nikomu úplatky nedal, proto tu nic neprodal a to z nich udělalo největšího exportéra. I úspěch může mít hodně trpkou příchuť.
Ještě k té první republice. Nejlepší ukázkou toho, kam jsem to dotáhli, je její konec, kdy se naplno projevily poměry, které do té doby zahnívaly pod povrchem. Stát se skvěle vycvičenou a odhodlanou armádou nedokázal vystřelit ani ránu, nechal se obsadit a ochotně odevzdal výzbroj, kterou pak Němci posílili svojí armádu. Moc se to neví, ale když Wehrmacht porazil Polsko, neměl už pomalu čím střílet ani bombardovat. Válka by pro nás určitě znamenala porážku, ale při troše šikovnosti by to pro Hitlera bylo vítězství, jakých si v té době nemohl moc dovolit. Vsadil na jistotu. Postrašil nás a vyšlo mu to. Tak daleko jsme to dotáhli za 20 let. Od legionářů, kteří vydatně přispěli k tomu, že nás svět uznal, ke státu, který se uměl jen vzdát bez boje. Je to jen naše vina. Ty lidi volili naši předkové.
