Věc má podle mě dvě roviny, které soudy ale dávají do jedné. Jo, jistě, ožralý blbec s pistolí, navíc policajt, provokoval psa a minimálně rušil noční klid. Přestupek, potrestat, vyhodit od policie když to bude potřeba! To je jedno, ale tohle tady končí. Ten policajt se dopustil méně závažného přestupku, nikoho neohrožoval ani na zdraví, ani na majetku.
Ale sjednávání pořádku s maníkem, který se nijak fyzicky neprojevuje pěstma a rozvajlerem navíc, je ze strany toho sjednávaného nutno považovat za útok na život jeho osoby. Já se psů nebojím, ale Rotvajler, pokud umí kousnout, to je jasný brutální průser. Navíc majitel mydlící ležícího chlapa hlava nehlava, ten na zemi je silně krátkozraký, už to musí být docela strašné, vidět kulové a dostávat jednu za druhou.
K přístupu našich soudů: stál jsem před nimi jako svědek u našich případů mockrát. Ze zásady volného hodnocení důkazů si tihle těžce přeplácení nadlidé dělají zásadu volného přehlížení důkazů, zásadu volného studování v Plzni, zásadu volného čtení nebo síše nečtení spisu atd.
Můj služební pes kdysi pokousal nešťastnou shodou okolností krátce předtím cikána zmláceného druhým cikánem. Byli to sice cikáni, ale vynechme to, jakou barvu pleti měli. Sledujte, jak pracují soudy.
Ten pokousaný cikán si za to mohl sám, my jsme mu s Ťutinem šli jen na pomoc, když mu ten druhý mlátil hlavou o asfalt.
Přijdu za rok k soudu, u dveří soudní síně jsem pozdravil, vevnitř asi padesát cikánů, dva fan kluby, samosoudkyně v čele stolu. Představil jsem se kdo jsem a že jsem ten psovod. Dál jsem se nedostal. Paní samosoudkyně prohlásila na celou síň: "pane policisto, měl je ten váš pes sežrat všecky, byl by od nich pokoj!"
Zachovat kamennou tvář byl nadliský úkol, spadla mě brada na zem.
Jednání začalo, ten malý zmlácený, který se ale vůbec ničeho nedopustil, stál na lavici obžalovaných. Si říkám, asi něco ještě provedl, no kurňa, ale co dělá na lavici obžalovaných v této kauze? Cikáni kolem oči vypleštěné a huby otevříté, že soudkyně musela nechat zavřít okno, aby nebyl průvan. Musel jsem pořád kontrolovat, abych se nesmál.
Nástup jako svědek, začnu vypovídat:
Ten obžalovaný se baví asi osm metrů ode mě s tím druhým, žádné emoce, nic, najednou ho ten druhý srazí na zem, cikán praští jako špalek hlavou do asfaltu, ten druhý na něj skočí a bim bim bim, pokouší se asfalt hlavou toho na zemi rozbourat. Já startuju z kordónu psovodů, toho cikána nahoře odstrkuju z toho cikána dole rukou a posílám Ťutina, aby mu to vysvětlil svým speciálně konstruovaným košíkem - napřed do koulí, pak do hlavy. Jenže ten dole psovi stáhnul náhubek a začal do něj kopat, tak Ťutin nelenil a za naprostého ticha zakousl zuby tomu malému bitému cikánovi do vnitřní části stehna pravého. Jak ruply gatě, bylo to jako výstřel, cikán zařval ještě tak nějak Holywoodsky, ale jak Ťutin zaškubal hlavou, silně přidal na decibelech a v půlce omdlel, vyvrátil oči v sloup a vytuhnul. Ani fógl nezapěl, jaké bylo ticho. Tak, říkám si, teď jsme ho zabili, asi tak hodinu budu vymýšlet verzi, že to byla nutná obrana."
Nato se přihlásil ten malý cikán co byl na lavici obžalovaných a říká: kdyby mě mlátil hlavou o zem, tak bych měl otřes mozku, ne? Z fan klubu se uvedl křik: drž piču, dylino jeden! Já mu říkám: čeho že otřes? A soudkyně: vy zklapněte a sedněte si!
Soudkyně mě zarazila a říká: počkejte, vy chcete tvrdit, že tady pan Lojza Smyk se ničeho nedopustil a byl mu mlácené hlavou o zem?
Ne nechci to tvrdit, tak se to stalo, je to v mém úředáku slovo od slova.
Prej přerušuju jednání, to je všecko špatně, musíme teda zavolat další psovody kteří to viděli... Cikánů jsem se nemohl zbavit, zvali mě na pivo, takový barevný fanklub jsem v životě neměl. Ta soudkyně ten spis vůbec nečetla a nečetl ho ani státní zástupce, který žalobu proti zmlácenému a ještě pokousanému cikánovi připravoval. Stačí tento jediný příklad?
