DAREUS [
2013-12-29 17:10:01]: No promiň, ale i ten snad úplně nejblbější polda musí vědět, že náhrada tatínka se dělá samozřejmě mimo kamery. Je vidět, že o tom jen řečníš, ale zkušenost asi žádná.
Já ti přesně řeknu, jak to s takovým nespratníkem probíhá:
- první facka: já to řeknu tatínkovi
komu to řekneš? Druhá facka.
- tatínkovi
- komu to řekneš - třetí facka
- já chci jít domů.
A je po hrdinovi.
Dále: opakovaně se mně osobně (nebudu uvádět příklady kolegů) stalo, že později mi ti kluci sami řekli, že to bylo tvrdé, ale férové a že si to zasloužili. Dva z nich mě přímo přiznali, že nebýt mě a mého přístupu, skončili v krimu. Vzhledem k tomu, že těch maníků bylo do deseti kusů za dvacet let služby a zbytek si dal říct jinak, nechce mě snad někdo označit za mlátičku, co?
Víš o čem to je? Mladý muž (i kluk) potřebuje vzor, autoritu v tátovi. Někteří otce ani nemají, jiní jen napodobeninu. Umět s nima promluvit a taky je proplesknout, když už je opravdu potřeba (opakuju opravdu potřeba), zaručuju ti, že tě budou nadšeně zdravit ještě po letech.
Mám ale i osobní opačný případ: dědáčkové jedné bratrské partičky, kteří přišli o otce na železničním přejezdu (sem ho osobně sbíral) přišli za mnou, abych jim přemaloval fasádu, že matka na ně nestačí a oni se o ně bojí. Dělali hrozný binec tehdy s fechtlama. Hlavně jezdili ty hověziny ale hodně nebezpečně. Dodneška si nedovedu vysvětlit, proč jsem to neudělal, za rok se ten jeden zabil v autě a oba bráchy v něm trochu zramoval - předjížděli před vrcholem kopce - adrenalinový zážitek prej. Od té doby o nich není slyšet. Mrzí mě to, jako ovčácký pes jsem svoje ovečky neochránil, prostě jsem se na to vyfláknul. Stačilo pár neškodných facek do rozjívené hlavy, doprčic.