SEKTA [
2014-01-20 13:16:37]: Tak nebyl voják jako voják! :D Někdo byl dva roky u vojáků a měl zašívárnu s luxusním zázemím, ale více bylo těch, kdo se najednou museli o sebe postarat sami denodenního od shánění si jídla přes oblečení, vyprání si atd atd, protože najednou nic nefungovalo jako doma. Slušnému chování nikoho na vojně neučili, spíše naopak. Jo, vojenská zdvořilost tak ta se dřela. Ale přínos byl hlavně v tom, že se z děcka stal samostatný chlap schopný se sám rozhodovat a hlavně: zvyklý na útrapy. Furt to nebyly nutně všichni, ale v rotě čítající přes sto chlapů jsme měli pouhé dva, kteří fyzičku nestíhali a museli je vléct ostatní, aby se plnily limity přesunů atd.
Nedovedeš si představit, co ti hošánci od maminčiných sukní mezi ostatními fyzicky nabušenými dosud nevyzrálými hochy zažívali za ústrky. Už tak to na ně bylo moc, nenažral jsi se, denně jsi k tomu hladu ještě fyzicky makal, bylo ti buď zima nebo horko, buď jsi čekal nebo spěchal, všecko jsi musel mít v perfektním pořádku a do toho: po obědě zrychlený přesun kolem kasína, do půl těla, v zimě v košili, kanady, maskáče a v tom jsi běžel. Takže jsi se na oběd nemohl napráskat, ani kdyby jsi měl čas se najíst, což jsi neměl. Jenomže ná bylo devatenáct a hlad jsme měli furt. Tak se to řešilo tak, že jsi si za košili (nikde jinde nebylo místo) dal nakrájený chleba z kuchyně a jak jsi dvakrát obkroužil celé kasíno, chleba nasáknul potem a ještě ztvrdnul. Tomu jsme říkali perník. Nebylo kde si jej odložit, musel jsi ho mít sebou nebo mít hlad.
Došlo to tak daleko, že jsme byli spokojení, jak jsme s tím vydrbali! :D Pak ti problémy v civilu přišly naprosto směšné. :D
