Jo, řehtá se tomu dobře, ale nesmíš to zažít. Mimo těch vypitých čoček.
On klučina nastoupil, hnedka první noční ho učili staří kusi zastavovat auta. Prostě tak a tak zastavíš auto... zasalutuješ, ruka mocně ke štítku čepice, jsme četnictvo, tak to musí vypadat, pozdravíš dobrý večer... kůůůrvááá jasnééééé?
Jo jo jo!
Zastavuje první auto, borec zastaví, mezulán nastoupí za přední dveře řidiče jak má, dobrý večer pane řidiči.... Švih rukou ke štítku, prásk si do brýlí, sklíčko šup na kostky a šváác. Na tisíc střepů.
Nějakou dobu chodil bez jednoho sklíčka a samozřejmě to budilo " na faře" obrovskou pozornost veřejnosti. Prostě do té doby nikdo na něco takového jako jednosklíčkového policajta nebyl zvyklý. Už ty brýle nikomu tehdy neseděly k uniformě.
Vedoucí vytáhl svoje "žluté nebezpečí", zapsal si do notýsku pro toho mamlase úkol na porady - předložit opravené brýle. Maník ještě ten den měl komentáře, že ta vyzobaná slunečnice v optice mu to málo ohulila... On vám došel do té optiky u nich doma a starší paní řekl, že mu brýle málo ohulila , aby tomu ohulila tentokrát pořádně. Prej na něj hleděla tak, že kdyby pohled vraždil, byl na krychličky.
Na poradách vedoucí listoval "žlutým nebezpečím" a jednoho po druhém poctivě zesměšňoval, urážel, ponižoval nebo měl nějaké jízlivosti. On se totiž slušně chovat neuměl. Pak došel na našeho brejlovce, který seděl u stolu přímo naproti němu.
Á, pan XY! Měl jste nějaký úkol, pane XY!
Ale jistě, pravil náš maník, zamrkal na kolegy doleva, pak na kolegy dopava (on totiž mrkal furt), všichni jsme se už řehnili. Sáhnul významně do tuším že levé kapsy košile, vytáhl furtál s brýlema. Zase se rozhlídl, zase zamrkal. V místnosti ticho jak v hrobě. Položil futrál, vytáhl brýle s oběma skly a položil je na stůl. Teďka chtěl rozdělat nožičky, ale to nešlo. Musel brýle chytit jednou rukou a druhou rukou zvedat horní nožičku. Ozvalo se takové tenké vrzání: uíííííééíí. Na to maník povidá:
"Hmmm, dobře tomu ohulila, tak se mě to líbí!" Narovnal stejně i druhou nožičku, to se už mančaft smál. Pak ty brýle za stálého mrkání nasadil na frňák, cca třikrát eště mrknul a prásk!!! To pravé sklo mu přímo na držce ruplo asi tím tlakem dorvané obroučky, vedoucí naproti nadskočil jak se leknul a my jsme se smolili po stole smíchy.
Na druhou šichtu si přinesl čočky. Sedl za psací stroj, vytáhl vodičku, vytáhl pouzdro s čočkama, nakapal vodičku na čelo, na líce, na nos a něco málo i do očí, pak nabral čočku na bříško ukazováčku a ladným obloukem předloktí k tváři mrsk: čelo. Mrsk: čelist. Mrsk: nos. To prosím pěkně před "stranou", která čekala na výslech. Totéž se opakovalo s druhým okem.
Protože si pořídil nějaké levné mrchy, řezalo ho to a tak si je odkládal do toho pohárku na umyvadle ve "vyšetřovně", kde byl stůl, dvě židle, psací stroj a budliny na spisy, no a umyvadlo. Než mu je jeden začínající drban, co mu silně při výpovědi vyschlo, vypil i s tím nálevem. Asi si dovedete představit, jak mančaft hýkal smíchy, když kolega držel toho maníka pod krkem a sliboval mu, že se půjde vysrat, protože (a teď nevím už kolik) ho to stálo a že to z něho dostane. A borec netušil o čem je vůbec řeč ani co se stalo a k čemu se má ještě přiznat, ale ten záchvat našeho kolegy byl úděsný.
Pak si pořídil teda že dražší čočky.
"Haháá, pětikilo mě stály! To už bude jinší fóčus!"
Otevřel to a tam byla jenom jedna. Asi hodinu řval něco o staré kurvě v optice a že potřebuje přefiknout... Na celé kolo, byly otevřené okna a léto. Kdo mohl, tak utekl z oddělení co nejdál.
Po téměř denních skopičinách to jednou s kolegou nad ránem zasekli na jednom "zimovišti" a kolega povidá: klimbám si tak a najednou XY řve: bacha, vidím světla, vyhmátli nás, kontrolní chroust!!!! Vylítnul až ke stropu, co.... kde... doprčic nic nevidím,... co se děje.... zmatek jako prase, hercna na 200 za minutu... Teď se otočí na XY a ten chrní jak belina a mluví ze spaní. Prej: ty vole, já jsem nezabral ještě napoledne, jak se mě klepaly nohy.
V zimě si na benzince koupil kafé. Ne aby ho vychlemtal tam, vzal si ho do auta. Teda do auta.... Měl to v kelímku a neměl rukavice a pálilo ho to, postavil to na střechu nad svoje místo - řídil. A zapomněl na to. Ráno dojde vedoucí do práce, auto před služebnou a nad řidičem na střeše přilepená taková cca 10 cm hnědá zmrzlá sopka!!!!
Krajské DBA, okresní ředitel, zástupce, vedoucí kriminálky atd, všichni v terénu na kontrole. My s tímhle kusem hovězího na stanovišti cca 8 km od fary v polích na křižovatce. Uvěhlo asi pět minut ze dvou hodin DBáčka. Dívám se na něho - kde máš odznak, nasaď si ho. Dívám se dál: kde máš pistoli? A on říká: do pohody, do pohody, třeba žádný kokot na kontrolu nepřijede!
Pistole zůstala ležet na stole u dozorčího i s odznakem, protože on byl ještě na záchodě a já už v autě... Nikdo nám fakt na kontrolu nepřijel!!!!
Přišel z flámu do práce i s orangutanem za hrbem. Vedoucí ho ho poslal autem do vedlejší obce, kde měl rajón, na obchůzku. Druhý den mi vykládal, jaká to byla hrůza, jak jel pomalu, pak vjel do lesa, hledal co nejustější křoví, zajel tam a usnul.
Realita od lidí: stál dvacet metrů od kraje lesa viditelný z obce, skutečně předkem auta vražený v křoví, hlava na volantu a slina až po zem, ruce volně svěšeny a sluneční brýle nakřivo, vysílačka řvala na celé kolo... Jo a byla houbařská sezóna, takže stál v koloně asi osmi zaparkovaných aut a kolem chodili houbaři...
V deset večer v létě zastavujeme cyklistku bez světla, už byla tma. Taková tuze dobře rostlá paní od nás z obce s velkým výstřihem, XY aktivně že ji domluví. Tak asi pět minut do ní hučel a pak ji pustil. Sedl, okénka otevřené a ona pěšky odcházela s kolem vedle sebe kolem auta a XY: "ahúúúúúúúúú"
No, dobrý, říkám si, ale asi tři hodiny mlel o těch úžasných opálených koziskách, kam chtěl strčit svůj nemravný rypák a hníst je až by u překynuly přes uši... Pak uprostřed věty usnul. Jezdil jsem tuze pomalu, aby se neprobral, nicméně ve tři ráno jsme měli DBA na místě, kde nic nejezdilo, v malé vesničce. Sedím na kapotě auta a vykopal jsem toho blba předtím ven, aby nechrněl v autě. To jsem neměl dělat. Pět minut si protíral oči a zíval jak pes u boudy. Všude ticho jak to na nočních bývá, v podstatě kdyby jsi si nahlas uprdnul, začnou ozvěnou zvonit zvony na kostele. A on najednou, už si přesně nevybavuju jak to přens říkal, ale bylo to nějak takto:
- paní Miličková, húúúúuuůůů, ty koziska jak na mě vystrkovala... a teď nějaké kecy jak by jí to udělal, ale i kdyby mluvil jen normálně, bylo to slyšet přes celou dědinu, ale on to vyřváněl.
Na to se z otevřeného okna rohového domu, u kterého jsme stáli, ozvala takové to významné ženské zakašlání, prostě ten blbec vzbudil nějakou paní.
Já něj něj: kurva drž tlamu, dyť budíš lidi!
A on na celé kolo: No co, jestli to slyšela, tak musí být vlhká až pod pažema.
Jo tak se tady chechtáte, ale zkuste se do toho vžít. Napadají vás myšlenky kterak bezbolestně vysublimovat, propadnout se do senegalského záhrobí a tak. A co teprve když se jelo někde na nějakou hrůzu. Musel jsi ho nechat v autě a ještě to ti odbrzdil a pozpátku někam odejel.
Jiného jsi nechal hlídat drbana v autě, aby nemohl nic zkurvit. Bohužel jsi tam nechal klíče, on drbanovi zatopil, aby mu nebyla zima, seděl na sedadle řidiče, drban za ním a jak bylo horko, za chvíli mladý blb spal a drban se potil vzadu.
V ŠUPu mladí zobáci nad náma v druhém patře pořádali mejdan s pěním různých písní. Řvali teda jak cikáni před zavřeným úřadem práce a na pořad dne přicházely písně od různých autorů, povětšinou z Večerníčků, kdy při Včelce Máji dva vyskočili oknem na svah před naše okna do trávy a jak byli ožralí, tak v trávě ještě asi čtvrt hodiny bzučeli. Než dorazil odtah. Říkali se něžně Vilíku a Májo, ale byli oba kluci.
Petranov: a o tohle všechno dojdeš, když budeš chodit domů. Na ZOPce bude neskutečná psina. Tyto akce jsou prostě neopakovatelné, tomuto se nejenže nedoporučuje vyhýbat, toto se přímo doporučuje. Ty hektolitry vína a demižonky slivovice, co se nosily každou neděli na pokoje, to by muselo ucpat každý kanál. Tam totiž nemůžeš řádit až tak nevázaně, takže o to větší sranda vzniká. Všecko, co je večer poblito, musí být ráno čisté a tak.
Na nástupu kontrola vzhledu zobanů a jejich šéfka říká: zkontrolujeme si, jak jste oholení. Máme s tím problémy, někteří se neumějí asi holit. My jsme jako ŠUP stáli vedle v útvaru a kolegyně za mnou říká na celé kolo: sím, já jsem se oholila na čárku! Zkusili byste někdo udržet vážnou tvář?