CHIP [
2015-02-25 16:15:08]: Boční vstupy skončily? Zaplaťpámbů, aspoň něco.
Poslední rada: v místě, kdy bydlíš, jsi ovšem ve službě naprostý frajer, všechny a všechno znáš, nikdo tě neopije rohlíkem. Jenom nesmíš mít slabší nervy. My jsme všichni sloužili (dělali územáře) tam, kde jsme bydleli. Má to spousty výhod: nemůžeš vzít úplatek (tedy můžeš, ale poprvé a naposledy :D) nemůžeš si hrát na boha a odpouštět kamarádíčkům a kamarádíčkům kamarídíčků, informátoři se jen hrnou i ve tvém volnu...
Pakliže se ti ovšem nechce dělat, má to značnou spoustu nevýhod: hrnou se ti informátoři, nemůžeš vzít úplatek, nemůžeš se hrát na boha, musíš makat protože ti všichni vidí až do talířku... nebo taky nic z toho nemusíš a jsi v místě jako četník vyřízený.
Nastup někam, kde nikoho a nic neznáš a můžeš se tak tři až pět let jen učit kdo je kdo a "odkial kam a kadě" místo aby jsi něco řešil. Nikdo tě nezná, nic moc de fakto nemusíš, na všecko prdíš, patnáctého vezmeš plat... Nějaká prevence nula, protože napřed musíš mít místní a osobní znalost, což je naprostý a neoddiskutovatelný základ policejní práce.
Pokud by jsi nezvládnul působit mezi lidma, s nimiž bydlíš a dělat tam pořádky, asi jsi prošel špatně psychotestama a máš slabé nervy. S tím by jsi neměl v takovém povolání vůbec co pohledávat.
Tohle povolání v místě bydliště zaručeně oddělení v tvém životě zrno od plev a kamarády od kamarádíčků. Všichni, ale úplně všichni, tě najednou začnou zdravit a můžeš rovnou zapomenout na nějakou dobrou pověst. I kdyby jsi se rozkrájel, s blbostí se nedá ani bojovat, ale blbost se dá krásně využít. Čím víc aktivně přiživuješ všechny ty poudačky co se vyrojí, tím méně máš ve skutečnosti práce a máš božský klid. Čím víc se tě (přiznejme že s těma zákonama neoprávněně, ale vysvětluj to debilům) bojí, tím častěji chodíš jen s rukama za zády a usmíváš se a myslíš si: ty mě taky!
Když máš koníčka ještě psychologii, velice se u toho pobavíš, s čím vším se takto setkáš. Panoptikum blbů hadra. A jak ochotně věří ale naprostým kravinám.... :D :D
To se pak ta prevence dělá naprosto snadno - obětí je ale tvoje pověst. Pravda na druhé straně je, že jsi nešel k policii být mezi lidma populární, tvým úkolem není, aby tě někdo měl rád nedejbůh tě snad miloval, ale aby jsi měl v rajónu klid a pořádek. Na všecko ostatní se můžeš vykašlat, pokud na to máš potřebně pevné nervy.
Dodneška a furt dokola se stává, že mě lidé vzpomínají, jaké se mnou jakože měli zkušenosti (jen ty samozřejmě nejhorší) a zážitky, ale vůbec nevědí, že jsem to já. :D :D
Stávalo se to i ve službě, když mi lidé říkali, jaký že jsem pohodový, s úsměvem atd, domluvou, vysvělením... ale že ten náš Hammer co ho máme na oddělení, to je hrozný darebák, sebral papíry půlce ulice (to měl pravdu)... Pak vystoupila ze sedadla spolujezdkyně paní toho spokojeného řidiče a říká mu: víš ty s kým vůbec mluvíš? Dělal jsem na ni všemožné ksichty jen aby ho nechala básnit dál.... :D :D
V hospodě chlapi hrají šipky a pije se, je jednáct hodin a ráno se jde do práce. V tom zahlásí jeden z nich, poslední runda, Hammer nikdy nespí. A víc nikdo nepije.
S kolegou dojdeme do hospody, šel jsem si kopuit slané tyčky. V hospodě ticho jak v hrobě. Pozdravím, popřeju všem dobré chuti, kupuju si tyčky, kolega se na všecky usmívá a hodnotí, kdo je tam autem. Jeho brácha tam sedí taky, taky policajt. Za cca týden říká: kristepane, co to tu vyvádíte, jen co jste se objevili, hospoda ztichla jak kdyby si pro někoho přijelo gestapo a když jste odešli, říká mě ten jeden: úplně jsem viděl, jak tvůj brácha jak si nás prohlížel ví, že mám auto vzadu, teďka abych ho tam nechal a šel domů pěšky! Dali jsme si další dvě hodinky práci s tím, aby nás při odchodu aspoň někteří viděli, že za rohem čekáme kdo vyjede s autem.
Když jsem na oddělení došel, hnedka jsem se dozvěděl: kámoši ano, ale jakmile služební střet, padni komu padni. Kolegové to otřevřeně všem říkali. Samozřejmě se to dalo pak nějak udělat, dělalo se to tak ve prospěch všech slušných lidí, ne kámošů. Ale deklarovat jsi to tam, kde tě znali a kde jsi bydlel, rozhodně nemohl. Na tu dobu vzpomínám a to velice rád. Pak, když staří kusové odcházeli a nahrazovaly je případy spíše na psychinu, to začalo jít do loje. Ta soudržnost a všeobecná lidská i odborná úroveň starých pardálů (všechno bývalých esenbáků) šla do háje.
