FOXX [
2016-01-24 15:48:12]: Pořád nad tím hodně přemýšlím, taky se jedná o co nejlepší řešení vůči rodině, máme 3 leté dítě, ale manžel je pán svého času, a jestli armáda nebo policie, už v tom až takový rozdíl nevidím. Časově je to od nevidím do nevidím, s tím počítám. Jen jsem si nebyla jistá jestli k armádě jen tak, nebo se zkusit hecnout a přežít třeba tři roky studia aspoň na zdravoťáka (mám nedostudovaný civilní zdrav. obor), ať má člověk lepší pozici nebo nevím... Můj manžel byl 8 let v armádě a odcházel znechucen, protože tam byly těžké čachry s hodnostmi a jako kluk na vysoké vojenské měl nižší hodnost než nově příchozí učni, kteří tam přicházeli jen "pracovat", tak mě odrazuje a rodina také, ale mě to táhne. Potřebuji dělat něco, kde se budu moct vzdělávat a něco dělat, aniž by to někomu vyloženě vadilo. Potřebuji neustále nějaké stimuly,po informační i fyzické stránce, obojí je třeba. Rozhodně bych nezvládla sezení na kancelářské židli od nevidím do nevidím a zahřívat si teplé místečko, ani nemám ambice k nějakým řidícím funkcním... Ještě nad tím pouvažuji, v úterý jedu na pohovor, tak to promyslím.
Každopádně děkuji za uklidnění!:o)
Jinak válku bych nerada, ale na druhou stranu mne situace nenechává tolik vklidu jako některé spoluobčany myslím, že bezbolestné řešení se jen tak nenajde, je jedno, jestli to bude bolet po finanční, společenské nebo i jiné stránce, určitě to ale nebude jednoduché. A na druhou stranu, jako každý normální člověk jsem připravena bránit svou rodinu, vlast i morální hodnoty, to snad všichni tady...:o)
Děkuji za "nahlodání", člověk musí slyšet víc názorů a nejlépe od lidí, kteří jsou v oboru a vědí.