Stanislav Huml - náš exkolega
Bourali jste s malou škodou? Tak zaplaťte...
S velkým překvapením jsem si přečetl návrh zákona, kterým se razantně mění přístup státu k vyšetřování dopravních nehod.
Ano, dlouhodobě vnímám, že česká státní policie vyšetřuje i banality a stala se z ní servisní organizace pojišťoven. Denně vidíme na silnicích čekající motoristy s trochou úlomků pod nárazníkem, jak několik hodin brzdí provoz. Dopravní policie vyšetřuje téměř bez výjimky všechny nehody, nestíhá a nedostává se jí čas na prevenci a postih silničního pirátství.
V komisi zřízené ministerstvem dopravy, které jsem členem, panuje většinová shoda, že tento stav je třeba změnit. Za účasti ředitele republikové dopravní policie pracujeme na rozumném řešení. Do toho najednou ministerstvo vnitra souběžně podalo návrh (formou „přílepku“ k zákonu o Policii České republiky), který je mírně řečeno kontroverzní. Tímto podtrhnutím může původní dobrou myšlenku smést ze stolu. Snad je to i záměr.
Prostě ptákovina
Současný limit škody, kterou jsme povinni hlásit policii, je 50 000 korun. Pokud se zmýlíme, nehodu nenahlásíme a později se ukáže, že oprava bude stát víc, pojišťovna nás elegantně potrestá výrazným zkrácením plnění, pokud plnit rovnou neodmítne úplně.
Do toho nyní přichází návrh, podle kterého nás bude trestat i policie - pokud přivoláme hlídku a zjištěná škoda nedosáhne nového, výrazně vyššího limitu 250 000 korun, muži v uniformách nám svůj výjezd naúčtují.
Těžko se mi pro to hledá jiné slovo než „ptákovina“. Ne kvůli výši škody, kterou bude lze vyřídit bez účasti policie, ale pro postup stylem ode zdi ke zdi, který je provokativní a hloupý. Policie je placena z našich daní. Chce „pomáhat a chránit“, a pak její management vyplodí návrh předpisu, který říká: „Neotravujte nás, když budete mít problém se dohodnout na vině, když do vás nabourá opilý řidič, když budete roztřeseni šokem z nehody a nebudete schopni spočítat, kolik ta škoda vlastně je.“
Výše škody při dopravní nehodě je z právního hlediska nepodstatná, a proto je stanovení jejího limitu zcela zbytečné. Tentýž přestupek je postižitelný, ať už při něm vznikne škoda 10 korun, nebo 10 milionů.
Limity jsou výsledkem lobbování pojišťoven, které potřebují od policie levně získat podklady k likvidaci, a navíc omezují možnost pojišťovacích podvodů. Byť existence případů, kdy podvody neodhalila hlídka vyšetřující dopravní nehodu, ale až složité kriminální vyšetřování, tyto argumenty popírá, se vší vážností podezřívám předkladatele zákona, že část o placení za „nedůvodný“ výjezd policie sleduje jediný cíl - vyvolat masivní kritiku zvýšení limitu pro vyšetřování nehod, po které ministerstvo návrh „laskavě“ úplně zruší. To vše pro zachování starého pořádku.
Na stole nyní leží otázka, co je důležitější. Vyšetřovat všechny banality, třeba když v koloně nedobrzdíte, podíváte se do kufru auta před vámi a díky hustotě provozu při čekání vytvoříte nebezpečnou situaci pro stovky dalších aut? Nebo radši nechat lidi, aby se domluvili, vyměnili si adresy a z místa co nejrychleji vypadli? Ušetřený čas by se pak dal věnovat stíhání opravdu nebezpečných situací na silnicích.
Přijet na požádání
Policie by měla vyšetřovat všechny nehody, při kterých dojde ke zranění nebo když o to kdokoliv z účastníků požádá. Třeba proto, že pojal podezření, že vozidlo, se kterým se střetl, je kradené. Nebo když nevěří totožnosti řidiče či majitele, pravosti registrační značky jeho vozu a dokladů, které mu ukázal. A samozřejmě i tehdy, když není jisté, kdo nehodu vlastně zavinil.
Zavolání policie nás nesmí stát ani korunu. Už jsme si zaplatili, a víc než královsky. Vždyť polovinu každého roku pracujeme jen na daně.
O autorovi| Stanislav Huml, dopravní expert, bývalý policista
ZHNUSENY2 :: Datum založení: 06. 03. 2008 :: celkem 16 komentářů
