Přihlásit / Zaregistrovat se
Nejdiskutovanější
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
2 dní | CABLE: REPLY:C4MEL:88450-1:2025-04-13 20:41:44: Os...
Reaktivní artritida v minulosti
14 dní | CRACKY: Pravděpodobně ano, volal jsem si na CS, proto...
Ochranná služba
02. 03. 2025 | HAFHAF: Ochranná služba je vcelku v pohodě, žádný vel...
Psychotesty - negativní
27. 02. 2025 | GHOST-COP: REPLY:TRNKALINKA:88434-1:2025-02-27 19:19:57:...
Nabídka uplatnění pro policisty u Evropské ag...
06. 02. 2025 | PIM-BURGER: REPLY:QUARESS:88430-1:2025-02-06 07:33:47: Te...
Realita PČR 2024
05. 02. 2025 | JOE: REPLY:DZOBY:88419-1:2025-01-10 11:33:23: ...
Vyplatí se tato práce?
05. 02. 2025 | JOE: REPLY:DYRUP:73908-1:2023-06-10 01:16:41: Vt...
Zahraniční Mise
05. 01. 2025 | PIM-BURGER: Kamarád byl v Makedonii. Byla to snad jedna z...
Fyzické testy
30. 12. 2024 | MONOCAJT: REPLY:VSCRVSCR:88405-1:2024-12-28 10:11:08: ...
Já do Prahy, Ty do Ústeckého kraje
28. 12. 2024 | VSCRVSCR: REPLY:MILANKRLS:88300-1:2024-10-18 17:06:21: ...
Armádní takticko-střelecký kurz SWTT
Metodika z Tábora
Není však zrovna náhodou, že se celá akce konala právě zde, tj. u táborského 42. praporu 4. brigády rychlého nasazení. Právě z této součásti totiž před lety vzešla neobvyklá aktivita a tým instruktorů a metodických pracovníků, zastřešujících zde profesní přípravu se pustil do nanejvýš pracného a jistě i tak trochu nevděčného projektu. Ten spočíval v koncipování zcela nové moderně sestavené učebnice pro užití tehdy právě nově zaváděných zbraní, a zapracování skutečně posledních světových poznatků ze střelecko-taktické oblasti. Autorská skupina, tvořená mjr. Ing. Jiřím Líbalem, rtn. Tomášem Růžičkou, rtn. Bc. Lukášem Cimbůrkem a rtm. Milanem Ježkem se tehdy pustila do jistě ne moc lehkého úkolu, ke kterému jsme i my tehdy mohli tak trochu přispět svojí pomocí a konzultačně spolupracovat. Výsledkem nebyl jen tak nějaký suchý zbraňový manuál, který by, jak je v armádě již dobrým zvykem, převážně jen teoretizoval a týkal se popisné stránky uvedené výzbroje (tzn. konstrukce, TTD, balistické křivky, apod.), ale velmi dobře didakticky uspořádaná škola praktického užití nových bojových prostředků jednotlivce.
 |
 |
 |
Osvěta pro novou výzbroj
Armádní „Handbook“, publikovaný zhruba před rokem, byl totiž cílen především na nejnověji zaváděný armádní „arzenál“, tj. nejen tehdy právě zaváděnou pušku CZ 805 a pistole CZ75 Phantom, ale u rezortu obrany také poměrně frekventovaný Glock 17. Vše bylo doplněno navíc i návody k obsluze některého nejnovějšího užitného příslušenství (tzn. užívání optických přístrojů Meopta ZD-Dot, DV-Mag 3 a NV-Mag 3, jakož i laserových systémů DBAL nebo užívaných osvětlovacích modulů Glock GTL a Insight M3X). Na tehdejší „střelecké brožurce“, která byla prakticky první od těch, vydaných za komunistické éry v typicky tmavě červené barvě, byla znát především snaha o praktickou využitelnost všech zde obsažených informací. A to jak z hlediska technického, tak taktického. Náplní zmíněné knihy, která měla v následném období nemalý ohlas a nastala po ní z mnoha dalších útvarů nemalá sháňka, se tak stala nejen základní škola elementární manipulace s puškou a pistolí, ale i výuka celé škály vhodně podávaných technik a postupů, směřujících skutečně k modernímu ovládání služebních zbraní.
Překvapivá úroveň
Už od prvních chvil mou pozornost upoutala velmi nadrilovaná manipulace se zbraní, kterou by člověk předpokládal spíše u vyzrálého závodníka IPSC střelby nebo eventuálně příslušníka speciální ozbrojené složky zvučného jména někde v zahraničí. Setkat se tímto jevem ale „kdesi“ u řadového vojenského útvaru naší armády (i když součásti brigády rychlého nasazení a navíc podstatnou část kurzantů tvořili příslušníci elitní průzkumné čety) je až šokující. Tedy bylo to rozhodně překvapením, ale nanejvýš příjemným. Vzhledem k počtu účastníků kurzu a jejich jednotnosti pohybů to spíše vypovídalo o plošném zavádění a zdejší všeobecné koncepčnosti zavádění takových programů, než o nějakém náhodném „výkřiku do tmy“ tvořeném několika pilnými nadšenými „koníčkáři“ nebo dokonce na odiv vytvořenými „potěmkinovkami, jako je to znát tak často u mnoha a mnoha jiných útvarů napříč spektrem všech rezortů ozbrojených složek u nás.
Shrnuto: za tak strojovou a nadrilovanou manipulaci, která jak mi jevila zde všeobecně zaváděnou, by se nemusely stydět ani ty nejelitnější součásti kdekoliv ve světě. Musím říci, že jsem zažil takový jev v českých podmínkách v minulosti jen jednou: a to v počátcích existence již bývalé jednotky SOG. Tam bylo moderní a dostatečně zažité zacházení se služební zbraní, na tu dobu rozhodně převratné a zvláště v tehdejší armádě nanejvýš neobvyklé, všeobecně a systematicky šířené napříč celou jednotkou a byl na ně tehdejšími instruktory zvučných jmen (jako např. Václav Vinduška – spoluautor našeho Manuálu obranné střelby II), kladen nemalý důraz.
 |
 |
 |
Vrcholně náročná příprava
Díky popsané vynikající jednotné úrovni a střelecké vyspělosti kurzantů z táborského 42. praporu se stal kurz tak trochu ojedinělým i pro mě, coby garanta výcviku. Nemusely se již totiž brousit naprosté základy a nebývale rychle se tak dalo přikročit i k náročnějším technikám a střeleckým cvičením, které by si se svými tuctovějšími svěřenci v jednodenním výcviku běžně jen tak někdo troufnul. Úžasná rozloha střelnice také poskytovala podmínky, kde se daly procvičit možnosti, jaké dává tak univerzální zbraň, jako je moderní útočná puška, osazená adekvátním užitným příslušenstvím, tzn. od simulace nejbližšího kontaktního střetu, prakticky na dotek s protivníkem, až do stametrových vzdáleností, které se zas mohou z hlediska potřebné precize zásahu a hranic vlastností nijak neupravených zbraní jednotlivce zdát pro někoho až extrémní. Umět ale i z krkolomnějších poloh (tzn. Nejen z tradičního lehu, který je ovšem často díky vegetaci jen obtížně realizovatelný, ale také z kleku, sedu, popřípadě i dřepu či stoje s alternativní oporou) současnou standardní armádní puškou do i více než tří stovek metrů dát přesnou ránu a dostat i redukovaný cíl, nejen potěší a nese s sebou notnou dávku patřičného sebevědomí, ale může být nesporně obrovskou výhodou v boji s nepřítelem, jehož střelecké schopnosti budou nepoměrně nižší.
 |
 |
 |
Sahat i „dále“
Zkrátka, jak tento intenzivní jednodenní výcvikový blok znovu potvrdil: co kdysi dokazoval v průběhu 2. světové války vycvičený odstřelovač se speciální odstřelovačskou zbraní, porovnatelných výsledků by mohl být schopen po pokročilé průpravě dosahovat se svou běžnou zbraní prakticky i každý současný pěšák. A tam také je mimochodem také cílena nejnovější strategie US ozbrojených složek – zatímco si totiž boje v Iráku, vedené zpravidla v urbanizovaném prostředí, vynutily výcvik pohotové střelby na krátké (až policejní) vzdálenosti, v širokých afgánských rozlohách se pak následně naopak ukázala nesporná výhoda precizního použití pušek i na nepoměrně větší vzdálenosti. Jak zjistili později američtí armádní experti, s dlouhodobější preferencí předchozího střeleckého výcviku, vedeného často i jen na několik metrů, ztrácel zas voják schopnost strefovat na velké dálky. Shrnuto, jak řekl jeden z instruktorů ve Fort Braggu: „Náš voják zkrátka už neumí střílet na velkou vzdálenost… Zatímco kdysi v první a druhé válce byl americký voják i s tehdejší puškou schopen zasahovat i na stovky metrů a držet si jej tak případně od těla, ve Vietnamu se již spoléhalo výhradně na kropení dávkami. A ani dnes není mnohdy u běžných vojáků tato schopnost větší…“. Průprava v budoucnosti by v nových chystaných programech měla tyto dovednosti prý i se souvisejícím vylepšováním zbraní zásadně vylepšit.
 |
 |
 |
 |
Skvělá organizace
Výcvik byl zde veden jak na papírové fototerče, aneb Terčový systém ESP, tak i na kovové dovezené cíle z Armoxu od firmy Universal Dynamic Target, takřka nerozbitné ani „plnotučným“ jádrovaným vojenským střelivem 5,56 NATO. To činilo výcvik velmi flexibilním i potřebně (jak referovali sami účastníci…) atraktivním – mikrorážové projektily dopadaly i na největší dálky s výrazným plesknutím. Na závěr pak došlo i na místní sklopné figuríny – avšak po předchozí velmi intenzivní přípravě je do třísetmetrové dálky absolventi kurzu sestřelovali rychlostí až nevídanou. Opravdu zážitek, vidět takové hmatatelné výsledky a zažívat uspokojení z takové práce, která dává očividně smysl...
Ale nejen výsledky místní skupiny, ale i bezchybný management celé „táborské“ akce, na mě udělal velmi příznivý dojem – já jsem tak mohl dosti poopravit svůj názor na armádu, vzniklý v časech, kdy se dosti neproduktivně „Spěchalo, aby se pak mohlo čekat a čekalo, aby se pak mohlo spěchat“. Zde zkráceně servis úžasný - opravdu běželo vše doslova „jak na drátkách“ a to svědčí nejen o zdejším všeobecně kladném přístupu k profesní přípravě, která v reálné situaci dokáže chránit životy vojáků (jako se už při některých misích táborského útvaru i stalo daleko v Afganistánu), tak i všeobecně patrné podpoře všech výcvikových aktivit ze strany velení této armádní součásti – především pak velitele praporu pplk. Ing. Josefu Trojánkovi a jeho zástupci pro výcvik (a lídra týmu autorů již zmíněné armádní střelecké učebnice) mjr. Ing. Jiřímu Líbalovi. Právě jim bych zde také rád v závěru poblahopřál k dílu, které se právě u nich díky dlouhodobým snahám podařilo a udělalo tak z jejich jednotky určitého lídra v šíření moderní koncepce armádních střeleckých dovedností. A pak také k instruktorskému „manšaftu“, na který mohou být právem pyšní. O atmosféře a průběhu speciálního výcviku pro útvar, zvaný „Svatováclavský“ zřejmě nejlépe vypoví pár fotografií a komentáři.
Více na: www.tacicaltraining.cz a www.mpr.army.cz
Hodnocení článku
Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0
Počet komentářů ke článku: