Přihlásit / Zaregistrovat se
Nejdiskutovanější
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
1 hodin | JOE: REPLY:CODY:88321-1:2024-10-28 13:57:29: Kro...
Fyzické testy
3 hodin | PIM-BURGER: Myslím, že tam vždy byl požadavek, že musí bý...
v 50 k policii
5 dní | QUARESS: REPLY:PIM-BURGER:88328-1:2024-10-31 00:53:29:...
Je/není místo ve městě
7 dní | CODY: REPLY:QUARESS:88324-1:2024-10-29 08:25:55: ...
Gilbertův syndrom - PČR
12 dní | VSCRVSCR: Záleží jaké máš jaterní výsledky ,pár lidí už...
Já do Prahy, Ty do Ústeckého kraje
18 dní | MILANKRLS: REPLY:DZOBY:88299-1:2024-10-17 18:27:53: Neví...
Sportoviště na Policejní akademii
28. 09. 2024 | PIM-BURGER: Kdo ví?...
Psychotesty pomocný papír
30. 07. 2024 | MATT01: Pro výpočty je k dispozici papír pro výpočty....
Psychotesty
20. 07. 2024 | PETRNEU: Tady to začalo někdy v r. 2018... ...
Zdravotní vyšetření na Lhotce
17. 07. 2024 | : f...
Jak se (ne)dostat k policii v Sasku
Služba u policie mne vždy lákala, ale od služby u Policie České republiky mne vždy odradily zejména finanční podmínky, které jsou pro člověka, jemuž je více než dvacet a nežije u rodičů, naprosto neúnosné. Když jsem se dozvěděl o možnosti práce u policie v Sasku, neváhal jsem ani okamžik a začal oprašovat své znalosti němčiny.
Než začnu s popisem samotného procesu přijímacího řízení, pokusím se o stručné porovnání podmínek v této spolkové zemi a v České republice. První rozdíl mezi námi a naším sousedem je možnost výběru kariérní dráhy.
V České republice má nováček na výběr v podstatě ze dvou variant. Buď začne zcela od začátku na oddělení hlídkové služby, popřípadě na obvodním oddělení, nebo využije přímý nástup do vyšší funkce za pomoci tak zvaného bočního vstupu.
V Německu musí každý mladý policista začít od začátku. Vybrat si může pouze mezi dvěma kariérami. První variantou je kariéra v poddůstojnickém sboru (mittlerer Dienst), jež určena především pro uchazeče se středním vzděláním a kde jsou velice omezené šance na výraznější kariérní postup a v podstatě celý život zůstáváte na ulici, popřípadě na pozici nižších velitelů.
Základní kurz v této kariérní dráze trvá 2,5 roku a realizuje se na odborné škole pořádkové policie v Lipsku. Po celou dobu studia pobírá budoucí policista plat okolo 900 euro, k nimž může přibýt ještě rodinný příplatek okolo 100 eur.
Přestože se českému mladíkovi v 2. platové třídě s 13820 Kč může zdát taková částka závratná, je nutné si uvědomit, že saská policie nezajišťuje frekventantům ubytování a plat je o 300 až 400 euro nižší než minimální mzda v Sasku. Velice záludný je i fakt, že v případě neúspěšného studia a odchodu ze školy musíte vrátit určitou část již vyplaceného platu.
Český policista tak má oproti německému policistovi v samých počátcích v podstatě finanční výhodu – ať už poměrně vyšší částkou či kratší dobou základní odborné přípravy. Šok nastane teprve později. Zatímco českému policistovi se ve třetí či maximálně čtvrté platové třídě zvedne plat s různými příplatky maximálně na 24 tisíc hrubého, německý policista v hodnosti Polizeimeister dostane velice slušný plat 2300 euro a další příplatky – například na rodinu a samozřejmě za odsloužené víkendy a svátky.
V případě důstojnické kariéry (gehobener Dienst) musí každý uchazeč vystudovat bakalářský program na vysoké škole saské policie v Rothenburgu, který trvá 3 roky a po jeho absolvování nastupuje policista rovnou do důstojnické hodnosti Polizeikomissar s podobným platem jako Polizeimeister. S odslouženými lety však plat narůstá výrazně rychleji, o kariéře nemluvě. I zde platí pravidlo částečného vrácení platu v případě opuštění studia.
Protože i německý základní plat byl pro mě zničující a protože mé znalosti němčiny nebyly tak dobré, abych si troufl vystudovat vysokou školu, rozhodl jsem se pro poddůstojnickou kariéru. Kurz je zde o šest měsíců kratší, pro Čecha snadnější a především v této kariérní dráze není taková konkurence při přijímacích testech, protože všichni chtějí být spíše důstojníky.
Německý systém přijímání nováčků totiž funguje na principu „vybereme jen ty nejlepší“. Nábor pro celé čtyřmilionové Sasko je řízen centrálně a pro celou zemi existuje jedna tabulka s daným počtem přijímaných uchazečů. O tom, zda budete přijati, tak nakonec nerozhoduje to, zda jste splnili nebo nesplnili přijímací řízení, ale to, zda jste dokázali být lepší než ostatní.
Další odlišnost oproti České republice spočívala v celé organizaci výběrového řízení a musím říct, že mě Němci zcela uchvátili. Celé výběrové řízení totiž funguje online. Na stránkách saské policie stačí vyplnit a odeslat formulář s informacemi o vašem vzdělání, vojenské službě a dalších věcech, které mohou sehrát roli při výběrovém řízení, a během několika okamžiků obdržíte přihlašovací údaje na zabezpečenou část portálu.
V případě, že máte nějaké bližší dotazy, můžete komunikovat buď emailem či telefonicky s vaším poradcem, jenž je každému uchazeči přidělen hned v potvrzovacím emailu. Mně také hned druhý den volal, ale zda je to pravidlem, posoudit nedokáži. Posledním krokem registrace je online přihlášení na termín výběrového řízení. Celé přihlášení k policii tak zabere 20 minut a přesně víte, kdy a kde máte být.
Nyní nezbývalo nic jiného, než se ve vybraný den (nábor probíhá vždy celý rok, přičemž nástup je pro obě kariérní dráhy je vždy v září, respektive říjnu dalšího roku – nyní tak probíhal nábor na nástupní rok 2015).
Výběrové řízení k saské policii se skládá celkem ze tří dnů. První den absolvují uchazeči psychotesty a fyzické přezkoušení, v druhém dnu (pokud projdou prvním kolem) pohovory před komisí a třetí den je věnován zdravotnímu přezkoušení.
Náročný den pro mě začal v sídle pohotovostní policie (Bereitschaftspolizei) v Lipsku. Zde jsem na vstupní bráně ukázal svůj pas a vytištěný email s pozvánkou na mé jméno. V budově s testovací místností se nás sešlo asi 17, z toho 3 dívky. Atmosféra byla napjatá, každý si prohlížel své soupeře.
V půl osmé nás konečně pustili do místnosti s počítači. Každému byly přiděleny přihlašovací údaje a v daný okamžik jsme mohli začít s vyplňováním první části stominutového testu (pro důstojnickou dráhu test trvá 120 minut). U sebe jsme směli mít pouze tužku, papír na výpočty jsme obdrželi (a museli po testu odevzdat) od našeho dohledu.
Testy se až na malé výjimky nelišily od našich. Jako první jsme měli vybírat nehodící se z řady slov, dále řešit matematické úlohy zaměřené spíše na porozumění textu než na závratné početní úkony. Celkově šlo v testu především o jednoduchou logiku. I tak mi slovní úlohy v němčině vykouzlily několik vrásek na obličeji a z 12 se mi podařilo zvládnout pouze 8.
V druhé části však přišlo pro cizince ještě něco horšího – gramatická část. Německá policie tvrdošíjně trvá na tom, aby měl každý policista vynikající pravopis. V praxi mě tak čekalo opravování německých textů se zvláštním přihlédnutím na zvládnutí nové německé gramatiky, s níž se potýkají i sami Němci.
Po náročných úkolech, kdy se mi opět nepodařilo splnit všechny úlohy, protože opravit celý protokol pro mě bylo vzhledem k jazykové bariéře prostě nemožné, jsem si trochu odpočinul u třetí části. Zde se jednalo o klasický osobnostní test, v němž jsem trochu podváděl. Některým otázkám jsem nerozuměl, a tak jsem u nich „šalamounsky“ zaškrtal neutrální odpověď. Celkově se však nelišil od testů používaných u našich složek a pro průměrně inteligentního člověka nebylo těžké rozpoznat, co od vás chce policie slyšet.
Dobrá nálada mne opustila u poslední čtvrté části, v níž mě zaskočilo porozumění textu. Pro rodilého mluvčího se muselo jednat o až nejapně lehkou záležitost, mně se opět nepodařilo stihnout všechny úlohy, a tak jsem se zbývající čtyři odpovědi rozhodl zaškrtat bez přečtení textu (na každou část vyjma osobnostního testu byl vyměřen časový limit). Tím písemná část skončila.
Zde se opět ukázala propracovanost německého systému, kdy jsme na výsledky psychotestů čekali asi půl hodiny, než jsme se směli opět vrátit k našim počítačům. Když nám dohlížející policista řekl, že tři z nás neprošli, pomalu jsem se balil domů. Navzdory všemu však zazněla tři jména německá a já tak překvapivě postoupil do druhého kola.
Tím bylo fyzické přezkoušení. Právě na to jsem si věřil. Celé přezkoušení spočívalo v provedení takzvaného Kasten-Bumerang-Testu v čase jedné minuty, 30 kliků Bundeswehru (25 pro ženy) a posléze běhu na 12 minut, v nichž musí uchazeči uběhnout minimálně 2400 metrů (ženy 2000).
Spolu se mnou se do tohoto kola dostala zvláštní partička vesměs chlapců mezi 18 až 24 lety a dvou dívek, kterým nemohlo být více jak 20 a dohromady vážily mých sto kilo. Příliš šancí jsem jim nedával. Začalo přezkoušení. První chlapec nezvládl kliky, ale vzhledem k jeho slabé konstituci mne to nijak nepřekvapilo. Pak nastoupil vysportovaný mladík v tričku Bundeswehru a i on byl při klicích neúspěšný.
Začal jsem být trošku nervózní, ale padesátikilová blonďatá dívenka v mikině německé reprezentace, jež za první minutu zvládla 22 kliků, mne opět trochu uklidnila. Bohužel předčasně. Přestože jsem se obával především podlézání překážek, nakonec mne zradily ruce. Policistka, která poprvé pouze napomenula a po druhé již při špatném provedení kliky nepočítala, k mému výkonu byla – dlužno dodat, že oprávněně – nekompromisní.
Po náročné překážkové dráze jsem tak ztratil výhodu upozornění již po prvním kliku a když na mě seshora už po čtvrté křičela „SIEBEN!“, věděl jsem, že je cvičení ztraceno. Za první minutu jsem zvládl pouze polovinu z třiceti kliků a po 30 vteřinách „odpočinku“ mi na posledních 30 vteřin cvičení zbývalo udělat 15 kliků. Nezvládl jsem ani polovinu a můj sen o službě u policie tak vzal příliš brzy a příliš snadno za své.
Stejně tak vzalo za své i mé povyšování nad dívky, které obě - ještě společně se dvěma chlapci – test zvládly a mohly se tak vydat na poslední disciplínu, jež by se mi v případě, že bych se jí směl zúčastnit, zdála komická, protože místo běžecké dráhy musela čtveřice absolvovat okruh po chodnících v rámci areálu policejních kasáren. A protože jsem byl v Německu, nechybělo ani nutné upozornění, aby běžci dávali pozor na chodce.
Poslední tečkou za mým ostudným výkonem se tak stal email, jež jsem si přečetl až doma, v němž mi saská policie sdělovala, že mé výběrové řízení je u konce – v Německu máte totiž pouze jednu příležitost a pokud nejste dost dobří, abyste vše zvládli na poprvé, tak nejste dost dobří pro policii.
A přestože jsem si svým selháním u kliků musel vypít pohár hořkosti až do dna, považuji tuto filozofii saských policistů za správnou, protože v praxi má policista také vždy jen jednu šanci…