Přihlásit / Zaregistrovat se

Login
Heslo

Nejdiskutovanější

Nošení nožů v Německu
včera | BOMILDA: Dobrý den, tento víkend jsme v Regensburgu do...
Benefiční kalendář olomoucké zásahovky podpoř...
4 dní | TRNKALINKA: Pánové a dámy, loňský kalendář byl mimořádně ...
Wachpolizei – saská odpověď na migrační krizi...
11 dní | VETERAN2: REPLY:PETR-KLINOVSKY:68780-1:2017-12-01 22:22...
MÁ POLICEJNÍ SVÁTOST SMÍŘENÍ
18 dní | XXX: ghost cop: data poskytl Český statistický úřa...
Policie ČR představila nové náborové vizuály...
15. 10. 2017 | KUBIK123: Toto je nic moc. ...
SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ AMATERSKÉ POLICEJNÍ NÁBOROV...
19. 09. 2017 | RV: Nalákáme lidi pěknou náborovou kampaní a pak...
Stravování policistů během nočních směn...
29. 08. 2017 | DAX: Stravovací poradce řezník Jíra doporučuje jak...
POLICEJNÍ HON NA VODÁKY, NEBO BEZOHLEDNÉ OCHM...
16. 08. 2017 | SANTIAGO-SAN: REPLY:TAHAC:68408-1:2017-08-13 07:10:29: Díky...
Zveme vás na diskusi s nizozemskými policisty...
14. 08. 2017 | ROBCA: O policii a její práci se příliš nemluví, ale...
Policista z Vodňan střílel na ozbrojeného úto...
23. 07. 2017 | VETERAN2: Teď bych čekal, že se ozve JUDr. Denver. Tak...
Od 1.1.2018 k PČR s výučním listem
42 minut | KKKK: Pokud se nepletu, tak k PČR byla podmínka mat...
Fyzické testy a výběrový kemp?
2 hodin | MIHAAL5: REPLY:BLEDYY:68811-1:2017-12-13 17:42:32: Jed...
Přestup od CS k PČR
15 hodin | APEP: REPLY:STRANIX:68799-1:2017-12-12 17:24:17: A ...
Do 15 ledna 2018 nelze si tzv. nafasovat nové...
včera | VYKULENY: Čau, v průběhu listopadu jsme projeli výstroj...
ZOP Brno nástup 4.12.2017
3 dní | MUTINA: REPLY:ZELIXD:68790-1:2017-12-08 15:54:01: IV/...
K jakému útvaru jít?
5 dní | KUBIK123: Ještě to právo......
Existuje možnost ročního studia a výcviku v B...
12 dní | BLEDYY: Ja si dovolim reagovat na to "odpolednic...
Práce strážníka u MP,,testy, směny,náročn...
12 dní | GHOST-COP: REPLY:ADRIMLK:68747-1:2017-11-26 23:23:02: Ja...
Opět VŠ...
12 dní | GHOST-COP: Nebo za c) kdybys šel na stavební průmku :-D ...
Psovodka Olomoucký kraj
13 dní | KKKK: Nebo zkus vězeňskou, co mám informace, tak ma...
Fyzicke testy
13 dní | DZULIE:

12. 03. 2017 | MIA:

Lety u Písku a vina českých úředníků

Dozorce František Kánský v Letech u Písku
V polovině září 2017 mají proběhnout závěrečná jednání vlády a společnosti AGPI o odkupu vepřína v Letech u Písku, který se nachází na místě bývalého protektorátního pracovního tábora. Společně s tím se vzedmula i další vlna často politicky motivovaných diskuzí o úloze a vině Čechů na této tragédii. Co se ale v Letech u Písku stalo doopravdy a kdo nese zodpovědnost za smrt více než tří stovek lidí?
Dozorce František Kánský v Letech u Písku | Foto: Památník Lidice (Pozůstalost po Františku Kánském)

Myšlenka vytvoření pracovních táborů pro lidi, kteří se nechtějí přizpůsobit pravidlům většinové společnosti, sahá v Českých zemích již do dob Rakouska-Uherska, kde existovaly tak zvané donucovací pracovny. K nápadu „léčit“ problémové občany prací ve zvláštních zařízeních se ještě před vznikem Protektorátu Čechy a Morava vrátila tak zvaná Druhá republika, když na začátku března 1939 schválila vznik kárných pracovních táborů.


Kárný pracovní tábor Lety I


Prvním svého druhu byl od července 1940 právě Kárný pracovní tábor Lety I. Jeho ředitelem se stal bývalý okresní četnický velitel v Kladně štábní kapitán Josef Janovský. Ten byl – stejně jako všichni jeho podřízení – nedobrovolně propuštěn z řad četnictva a přeložen k Zemskému úřadu v Praze. Rázem se tak z četníků stali zaměstnanci jednotlivých okresních úřadů. Z tohoto důvodu ztratili (mimo jiné) i právo nosit četnickou uniformu a pro dozorčí orgány tak vznikl zcela nový stejnokroj sestávající z mírně upravené četnické uniformy s fialovými výložkami.


Kárný pracovní tábor fungoval od července 1940 až do března 1942 a zařazeni v něm byly osoby starší 18 let, tuláci, osoby práce se štítící, potulní cikáni (rozhodující zde nebyla etnicita, ale způsob života), řemeslní hazardní hráči, řemeslní žebráci, notoričtí zahaleči, povaleči či osoby žijící z prostituce. Dostat se sem ale mohli i muži neplatící alimenty.


Ředitel tábora dostal od ministra vnitra Josefa Ježka v nakládání s káranci volnou ruku a v táboře panoval hned od začátku velmi tvrdý až brutální režim. Všichni zde zařazení muži zde měli strávit minimálně tři měsíce a jejich propuštění (ačkoliv nebyli za nic odsouzeni) měl v rukou ředitel Janovský.


Již v této fázi tábora docházelo k tvrdým fyzickým trestům kombinovaných s těžkou fyzickou prací v lesích, lomech či na výstavbě silnic. Režim byl tak nesnesitelný, že výjimkou nebylo ani sebepoškozování za účelem propuštění. Jeden z káranců si dokonce raději usekl ruku v zápěstí, než aby dále snášel fyzické i psychické ponižování ze strany Janovskému poslušných dozorců.


V této době se poprvé projevila i nechuť některých dozorců participovat na vykonávání příkazů vedení a týrání káranců, přestože se jednalo většinou o recidivisty či lidi z okraje společnosti. Většina dozorců přísná nařízení sabotovala, plnila úkoly pouze formálně a usilovala o odchod z tábora stejně, jako tomu bylo u jejich svěřenců. Proti Janovskému se tak utvořila opozice tvořená zejména mladšími dozorci (bývalí strážmistři), v jejímž čele stál dozorce Josef Bouda, jenž si na Janovského praktiky dokonce oficiálně (neúspěšně) stěžoval.


Sběrný tábor Lety


V březnu 1942 se tábor v souvislosti s vládním nařízením o preventivním potírání zločinnosti (již v duchu nacistického zákonodárství) přeměnil ve Sběrný tábor v Letech. V jeho čele zůstal Josef Janovský a jediný rozdíl spočíval v tom, že zde úřady mohly internovat vybrané lidi bez soudu na neurčito. Seznam uvězněných se pak rozšířil například o alkoholiky či zločince ze zvyku.


Cikánský tábor Lety


Nejtragičtější období celého zařízení začalo v srpnu 1942, kdy vzniknul Cikánský tábor Lety. Vznik cikánského tábora byl přímým důsledkem nařízení o potírání cikánského zlořádu, jež bylo plně v režii nacistů a české, respektive protektorátní, bezpečnostní úřady se staly jeho smutnými vykonavateli.


Do cikánských táborů měli být zařazováni „Cikáni, cikánští míšenci a osoby potulující se po cikánském způsobu“. Všechny četnické a policejní stanice dostaly za úkol sepsat seznamy lidí, kteří odpovídali zadaným kritériím. Přestože měli nacisté plánu především vyhlazení romského etnika, bylo protektorátními úředníky uvězněno – byť částečně v souladu s nacistickým nařízením – i mnoho osob, které nespadaly do nacistického plánu likvidace. Naproti tomu se kvůli různě vykládanému předpisu podařilo zachránit i několik lidí, kteří naopak k likvidaci určeni byli a o životě či smrti tak často rozhodovala agilnost jednotlivých četníků, policistů či starostů obcí.


Všechny takto sepsané osoby byly vyfoceny, daktyloskopovány (vyjma dětí do 6 let) a poslány i s rodinami do Letů u Písku (na Moravě pak do Hodonína u Kunštátu). Do tábora, jenž byl původně koncipován asi pro 300 lidí, se během jednoho měsíce pod dohledem četnictva uchýlilo kolem 1200 lidí včetně žen a dětí.


Situace se brzy stala neúnosnou. Díky nechuti personálu pod vedením velitele Janovského se množily buď skutečné či jen smyšlené odchody dozorců na nemocenskou. Personál, jenž v jeden okamžik poklesl až na 25 mužů, nebyl schopen zvládat takový příval vězňů a s podporou velitele tak zřejmě ještě zvyšoval brutalitu vůči internovaným.


Na vězních, kteří museli - stejně jako jejich předchůdci z kárného pracovního tábora – tvrdě pracovat, se brzy začaly projevovat důsledky nedostatečné hygieny a stravy, nevhodného ubytování v dřevěných barácích a těžké manuální práce doprovázené fyzickým násilím zejména ze strany dozorců Josefa Luňáčka, Josefa Hejduka a Františka Balouna.


Situace se vyhrotila na podzim 1942, kdy v táboře vypukla tyfová epidemie a o panování Janovského (a smrt tolika vězňů) v Letech u Písku se začali blíže zajímat i jeho nadřízení z ministerstva vnitra. Mezi nimi byl i bývalý podplukovník generálního štábu Jiří Letov, jenž na ministerstvu vnitra odpovídal za materiální a výživové záležitosti pracovních táborů. Po zjištění stavu v Letech u Písku začal ihned usilovat o odstranění Janovského z vedení tábora, což se mu i přes odpor německé neuniformované policie podařilo v lednu 1943, kdy byl do funkce velitele tábora ustanoven Štěpán Blahynka.


Právě díky velké snaze Blahynky a Letova se během dvou měsíců podařilo zcela zlikvidovat tyfovou epidemii, která si i přesto vyžádala smrt přibližně 326 obětí z řad vězňů (z toho 101 dětí do 3 let). Ušetřen nezůstal ani dozorčí personál a za svou službu zaplatil i dozorce Josef Bouda, který vedl odpor proti Janovskému, stejně jako 2 reaktivovaní četníci Ladislav Havelka a Josef Fejfar, kteří v Letech u Písku sloužili jako posila dozorců od prosince 1942 v rámci četnického strážního oddílu.



Viníci a jejich odpůrci


Chceme-li pojmenovat viníky zodpovědné za smrt čtvrtiny internovaných, musíme v první řadě uvést nacistickou správu, díky níž se do tábora dostalo příliš lidí, o které nemohlo být v daných podmínkách žádným způsobem (vhodně) postaráno a v dřevěných boudách pro čtyři až šest lidí se jich tísnilo deset. K tomuto stavu však vrchovatou měrou přispěla i správa tábora v čele s Josefem Janovským, který na vězních vyžadoval tvrdou práci, poskytoval jim málo stravy a odmítal jim lékařskou péči.


Jemu věrní dozorci v čele s Františkem Balounem, Josefem Luňáčkem a Josefem Hejdukem pak jeho přání prosazovali s obuškem v ruce, čímž jistě přispěli ke smrti již tak prací a hladem vyčerpaných vězňů. I přes hrůzu, kterou vězňům připravili před cestou do vyhlazovacího tábora, nemohl nikdo z českých úředníků ovlivnit vznik tábora, počet internovaných nebo jejich transport a vyhlazení v Polsku. Tento proces probíhal zcela v dikci nacistů a protektorátní úřady do něho nemohly nijak zasáhnout.


Vedle násilných ale v táboře působili i slušní dozorci v čele s Josefem Boudou, kteří Janovského příkazy sabotovali a odmítali vězně fyzicky týrat. Po válce to pak byl právě dozorce František Kánský, který úřady upozornil na činnost Josefa Janovského a jako jeden z hlavních svědků proti němu svědčil u mimořádného lidového soudu v Praze. Bez jeho odvahy postavit se proti bývalému četnickému důstojníkovi by dnes neexistovala téměř žádná svědectví o řádění Janovského a jeho přívrženců. Nezastupitelnou roli sehrál Jiří Letov, jenž zlepšil poslední měsíce a týdny vězňů před odjezdem do Osvětimi a nebýt tyfové epidemie, snad by se mu podařilo z tábora zachránit alespoň děti. Nemalou zásluhu na zlepšení podmínek měl i Štěpán Blahynka, který se jako velitel tábora nebál potírat i krádeže potravin určených pro vězně, což bylo v éře Janovského zřejmě rozšířeným jevem.

 

Epilog


Když v březnu 1943 převzal velení tábora bývalý důstojník československé armády František Havelka, zbývalo v táboře už pouze několik vězňů, kteří se brzy připojili ke svým příbuzným a byli odtransportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde také většina z nich ukončila svou strastiplnou pouť životem.


Propuštění se dočkalo pouze několika šťastlivců, kteří byli nacisty odmítnuti jako „necikánského původu“ a kterým se podařilo přežít pekelný rok v Letech u Písku. Za týrání, okrádání a smrt vězňů v letském táboře nebyl nikdy nikdo odsouzen. Josefu Luňáčkovi byla pouze udělena důtka a v roce 1946 bylo na základě výpovědi ostatních dozorců navrženo jeho penzionování.


Cikánský tábor v Letech u Písku byl oficiálně zlikvidován zbývajícími vězni pod vedením velitele Havelky v srpnu 1943, přičemž byl celý prostor posypán vápnem a považován za zamořené území. O 30 let později zde byl postaven vepřín.







Za sběr archivních dokumentů použitých v tomto článku děkuji panu Jaroslavu Vyleťalovi.


Zdroje:

Národní archiv Praha

Zemský archiv Brno

Státní oblastní archiv Třeboň

Jaroslav Vyleťal: Evropa a Lety (online dokument)

Petr Klinovský: Lety u Písku. Neznámý příběh dozorců. Paměť a dějiny : revue pro studium totalitních režimů Roč. 10, č. 2 (2016), s. 3-16

Vložil: Petr Klinovský
Publikováno: 25. 08. 2017


Hodnocení článku

Známka článku Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0



Diskuze ke článku

Diskuze Počet komentářů ke článku: 0
Diskutovat ke článku.