Přihlásit / Zaregistrovat se

Login
Heslo

Nejdiskutovanější

Nadporučík Emil Haně: „Črty ze vzpomínek zaži...
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
Policie bez Maturity
4 hodin | OPS: REPLY:KARDAM:74248-1:2024-04-25 17:28:15: mus...
Dioptrie
8 dní | APEP: Doporučuji operaci už teď, podle sloupce II. ...
Příprava na fyzické testy
8 dní | TRNKALINKA: REPLY:BOBRAS:74242-1:2024-04-09 22:36:05: Při...
ZOP
12 dní | HAFHAF: Dojíždění je možné všude, na cestak během týd...
Justiční stráž
20 dní | L04GHR: Ahoj, pracuju jako justička pod Prahu pankrác...
Cizina Praha
31. 03. 2024 | CABLE: Díky za info. :)...
Nedoslýchavost, naslouchátka ve službě?
14. 03. 2024 | NOMINISS: REPLY:PATTAS1:74219-1:2024-03-11 23:31:46: Ta...
Já Řscp ty KŘP Praha
26. 02. 2024 | 6-TT: REPLY:ROSOMAK:74183-1:2024-02-05 14:16:23: M...
Započítatelná praxe(MP->služební poměr)
07. 02. 2024 | DABLIK: REPLY:MPCP:74186-1:2024-02-06 17:52:49: k př...
jeg sælger Adderall 30 mg, jeg sælger Hydroco...
04. 02. 2024 | 000000000: Velkommen til vores online butik, hvor du kan...

Moje demonstrační odysseia

Reportáží z demonstrace budou zřejmě plné noviny - rozhodli jsme se proto popsat demonstraci raději tak, jak ji prožil jeden z jejích účastníků. K dobré zábavě snad přispějí i fotky, které nafotil jeden z našich spolupracovníků.
| Foto: Radek Kislinger

Moje demonstrační eskapáda začala už v pondělí 29. 9. 2008, kdy jsem byl jako host pozván na zasedání výboru NOS PČR do budovy Policejního prezidia. Nálada se už v poledne dala krájet. Během odpoledního jednání za dveřmi sálu C docházelo k vyhroceným situacím a mnozí členové výboru vycházeli ze salónku zrudlí ve tváři. Kolem šesté hodiny došlo mezi odboráři k dohodě.

Den před demonstrací se na mém útvaru nemluvilo o ničem jiném. Po dvou dnech rozporuplných informací v mediích jsem fungoval víceméně jako informační ústředna pro své kolegy. Takže jsem celý den do telefonu i osobně vysvětloval a vysvětloval. Jediní, kdo byli informováni dopředu, byli čtenáři policisty.cz. Ti se mně jen ptali, co že si mají vzít sebou. Přitom došlo i na vtípky ohledně výroby zápalných lahví a kolik vajec bude třeba. Napětí, které šlo vidět u mnohých kolegů se dalo krájet. Všichni horlivě sledovali zprávy, v mobilních telefonech, v rádiu i v televizi. Mnozí mi hlásili připravenost k akci. V noci se moje 24 hodinová služba na operačním středisku PMJ proměnila v nekonečné napjaté očekávání přerušované jen lustrujícími hlídkami.


Ráno v den demonstrace 1. 10. 2008 jsem zůstal spát na šatně. Když jsem se ukládal, musel jsem překračovat několik spících kolegů, kteří po noční službě zůstali na útvaru, aby nemuseli na demonstraci jezdit z mnohdy vzdálených domovů. Během mého krátkého spánku mi volalo asi dalších milión lidí, kteří chtěli informace, za což sem si od kolegů spících kolem vysloužil několik zásahů domácí obuvi a dokonce jednu špatně mířenou kanadu rovnou do spacáku. V 11 hodin jsme všichni vstali a šli jsme se najíst do kantýny, protože s plným žaludkem se demonstruje líp. Vzhledem k tomu, že jsem byl v práci luxusním vozem mého bratra (Škoda Favorit, sám přibližovalo nevlastním), neprozřetelně jsem slíbil třem kolegům svezení v plechovém mazlíkovi. Podle zvuků, které vozítko s nákladem čtyř urostlých policistů vydávalo, zcela jistě trpělo jako zvíře, nemluvě o nadlimitní spotřebě pohonných hmot, které už původně byly na rezervě.

Plecháče jsme nechali u místního oddělení Holešovice a po vlastních nohou jsme došli na místo srazu metro Vltavská. V té době mi volali stateční druhové z Brna, kteří ač po noční a před následující noční vyrazili vozem do Práglu „ukázat tém Pražákům, jak se správně véská“. Poté, co dorazili na místo srazu bylo jasné, že někde vyrabovali fanshop , protože byli ověšeni píšťalkami jako vánoční stromky fotbalového sudí Coliny. Cestou budili zaslouženou pozornost domorodců, jelikož své fókačky testovali cestou metrem. O tom, že přicházejí, věděla zjevně celá městská část Praha 7. Mezitím začala naše skupina růst o nově příchozí. V okamžiku, kdy jsme začali nasazovat čepice s nápisem POLICIE, místní grupa opileckých bezdomovců obsadila nejbližší porost, jen aby se vyhnula domnělé šťáře. Tramvaj č. 25 směrem na Letnou byla zabrána a zbylé civilní obyvatelstvo raději vystoupilo po hlasitých stížnostech na pomalou jízdu. Někteří kolegové požadovali výměnu hlemýždího řidiče a dokonce se začali pídit po ovládání VRZu.

Na Letnou jsme dorazili bez nehody a už z dálky byl slyšet řev hasičských ručních sirén. Brňáci projevili svou nespokojenost nad nedostatkem informací - prý kdyby věděli, že tady budou mít hasiči sirény, tak dotáhnou z Brna policejní maják. Přesto jsem si jistý, že to byli právě oni, co málem přepískali dvě hasičské sirény.


Během samotné demonstrace panovala naprosto neuvěřitelná euforická atmosféra. Na všech přítomných bylo vidět nadšení, že mohou konečně vyjádřit svoji nespokojenost. Toto nadšení umocňovala nabuzující hudba, která hrála z reproduktorů. Nálada panující kolem byla naprosto neskutečná. Policisté i hasiči drželi společně jednotnou formaci a po každém projevu se ozval hlasitý ryk celého davu. Mnozí úředníci ministerstva vnitra ustrašeně sledovali celou tuto scénu schováni za zavřenými okny. Sám jsem na konci demonstrace nemohl téměř mluvit, jak byly moje hlasivky zdevastované. Ačkoliv se demonstrace zúčastnilo něco málo přes 1000 lidí, bylo jejich projevy nadšení slyšet velmi daleko. Tato hodina souznění probudila na tvářích policistů i hasičů nefalšovaný výraz zadostiučinění.

Mnozí z nich na konci demonstrace plánovali návštěvy místních náleven. Jedinými přítomnými, u koho tato akce nevyvolala nadšení, byli všudypřítomní pracovníci OVK, kteří neustále fotografovali přítomné policisty a hasiče. Všem to bylo bezpochyby jedno. Strach byla jednou z emocí, kterou jsem na demonstraci neviděl.


Text: Lukáš Heinz

Vložil: Michal Tošovský
Publikováno: 01. 10. 2008


Hodnocení článku

Známka článku Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0



Diskuze ke článku

Diskuze Počet komentářů ke článku: 4
Diskutovat ke článku.
 
O serveru Redakce Kontakty Inzerce Nápověda Podmínky

tvorba www stránek emocio