Nový služební zákon i přes jeho nedostatečnosti vítám,' říká Jaroslav Salivar

Jak se z hasiče stal náměstek ministra vnitra

Jestli dovolíte, pane náměstku, rád bych se vrátil na začátek vaší současné kariéry. Tedy spíše do doby, kdy jste nastoupil na post náměstka ministra vnitra. Byl váš nástup na ministerstvo dlouhodobě plánován v souvislosti s „očekávaným vítězstvím“ ODS ve volbách anebo to byla prostě nějaká náhoda?

Ve funkci jste nahradil svého nadřízeného, současného generálního ředitele HZS ČR Štěpána. Nebylo vám to trochu nepříjemné? Je to přeci jen zvláštní, že se z nadřízeného stane podřízený a naopak.

Zaregistroval jste nějakou nevoli ze strany policistů, že se jejich nadřízeným stal hasič, který podle nich nemusí policejní práci rozumět?

Osobně jsem žádné averze nezaznamenal. S policisty spolupracuji již celou řadu let, ať šlo přímo o práci v terénu (ať už jako vyšetřovatel, záchranář či kolega v bezpečnostní radě nebo při povodních) nebo při jednáních o krizových zákonech, kde bylo třeba s policisty nalézat různá řešení dílčích problémů. Určitě je z pohledu současného ministra vnitra, ale i příslušníků přínosnější, že je v této funkci člověk, který zná problematiku bezpečnostního sboru z vlastní zkušenosti a navíc dokáže srozumitelně přenášet informace nejen zvenku dovnitř, ale také naopak. Bez znalosti fungování bezpečnostního sboru je navíc velmi obtížné uvádět do života služební zákon nebo dělat dokonce reformu sboru.

Neuvažovalo se někdy o tom, že by měl ministr vnitra dva náměstky? Jednoho pro hasiče a druhého pro policii?

Co se týká této vlády, určitě ne. Současný ministr vnitra dokonce v tomto ohledu ministerstvo vnitra zeštíhlil. Z původních šesti náměstků zůstali na ministerstvu pouze tři posty náměstků.
 

O zákonu č. 361/2003 Sb…

Celkem krátce po vašem nástupu do funkce stál před vámi úkol — uvést do praxe nový služební zákon č. 361/ 2003 Sb., který není z pohledu mnohých odborníků a příslušníků bezpečnostních sborů příliš zdařilý. Čekal jste, že kolem něj bude takhle bouřlivá nálada?

Služební zákon je opředen mnohými mýty. Dokonce bych řekl, že je kolem něj mnoho politických a neodborných her. Služební zákon je nová právní norma, která je výrazně kvalitnější, modernější a příznivější pro příslušníky oproti kterékoliv jiné právní úpravě, která tady v minulosti byla. Je to však také složitá norma, která se týká zároveň všech cca 72 tisíc příslušníků šesti bezpečnostních sborů, což je jedna z novinek. A kromě toho, že tato nová právní norma upravuje náležitosti služebního poměru naprosto jednotně, řeší také odměňování, které nebylo v minulém služebním zákoně obsaženo. Současný systém odměňování a s ním spojený sociální program, určený výhradně pro příslušníky, je pro ně mnohem příjemnější než pro všechny ostatní zaměstnance v rozpočtové sféře.
Nicméně nový služební zákon byl samozřejmě poznamenán tím, že než spatřil světlo světa, prošel mnohými porodními bolestmi. Za prvé desíti novelizacemi, což je i na naše poměry velice nezvyklé, a za druhé byl poznamenán někdy velikou neupřímností či pokrytectvím. Kdybychom se totiž podívali zpět na hlasování v jednotlivých letech při jednotlivých novelizacích atd., mohli bychom vidět na jedné straně ohromnou verbální snahu zákon prosadit, zejména panem Bublanem a Langerem, o kterých jsem přesvědčen, že tento zákon vždycky chtěli, na druhé straně pak byla část politické reprezentace včetně vládní, která mě vůbec nepřesvědčila o tom, že služební zákon chce. Mohu uvést příklad několika stěžejních hlasování, kdy sociálně demokratický ministr financí hlasoval proti tomuto zákonu a s ním několik desítek dalších poslanců.
Chci tím vším říct, že tvorba tohoto zákona byla i z politického hlediska velice složitá a ne vždy se udělalo vše možné, co se pro tento zákon udělat mohlo, aby již nabyl účinnosti - např. v roce 2004. Raději se hlasovalo pro odkládání a neustálé vylepšování, které přinášelo jen frustraci v řadách příslušníků, která s postupem času přerostla v určitou apatii.

Nebyla tato frustrace příslušníků svým způsobem kompenzována nárůstem jejich platů?

To nebyla dobrá věc v systému odměňování, která se stala za minulých vlád. Byť totiž zákon o služebním poměru nenabyl účinnosti, platy příslušníků se výrazně vylepšovaly. Uvedu příklad na platových tarifech u policistů. V roce 2003 byl jejich průměrný měsíční platový tarif 12 848 Kč. V roce 2007 u směnařů, což je 3. až 7. třída, je průměrný tarif 25 700 Kč. Nebavíme se o celkové mzdě, ale o tarifu, který má tu důležitou vlastnost, že se nemění. Daný příslušník jej má prostě jistý, zkrátka se o něm nediskutuje. Takže se stalo to, že byť zákon nenabyl účinnosti, my jsme se zatím dostali na dvojnásobnou hodnotu tohoto tarifu.
Samozřejmě mi můžete namítnout, že příslušníky nezajímá tarif, ale celkový plat. Jenomže i s celkovým platem je to podobné. Každý rok se totiž celkový průměrný plat u příslušníků zvyšoval víc než u kterýchkoliv jiných státních zaměstnanců. Jestliže jsme totiž v roce 2003 měli u policistů průměrný měsíční plat 23 500 Kč, pak v roce 2007 předpokládám, že se dostaneme někde kolem 31 500 Kč. To je dramatický nárůst, který nemohla zaznamenat žádná jiná část státní sféry v České republice.

Vy sám osobně jste s tímto zákonem spokojený?

Já osobně nový služební zákon přes všechny jeho nedostatečnosti vítám. V oblasti sociálního programu a jistot přináší tento zákon pro příslušníky takovou úroveň, že po řádném ukončení jejich kariéry budou mít do zbytku svého života výrazně vyšší životní úroveň než třeba bývalý předseda vlády, protože budou mít vyšší důchod než on.
Uveďme zde příklad, kdy se bývalý předseda vlády Zeman nechal slyšet, že si spokojeně žije na Vysočině a bere důchod dvanáct tisíc. Podíváme-li se na podprůměrného policistu, který půjde dnes do důchodu ve svých padesáti letech (tj. po 30 letech služby), tak bude mít důchod 15 tisíc. Já říkám, že toto je výdobytek, kterého by si měli příslušníci vážit, a jedním dechem také dodávám, že si ho zaslouží, zejména za tu mnohdy nebezpečnou, únavnou a náročnou práci, která je značně opotřebovala. Na druhou stranu ale nepřeji nikomu z bezpečnostních sborů, aby nějaká učitelka, bývalý policista, který nechvalně ukončil svou policejní kariéru jako pan právní zástupce, který nemá s bezpečnostními sbory nic společného, či pan bývalý hasič, coby nepříslušník a asi autor výdělečného serveru policista.cz, moudře mluvili za bezpečnostní sbory a přesvědčovali dnes a denně politickou scénu o tom, že je třeba tento zákon změnit. Politickou scénu je možné přesvědčit pouze o tom, že je třeba jej změnit a to směrem dolů. Výše uvedení to buď nevědí, nebo vědět nechtějí, každopádně bezpečnostním sborům vůbec nepomáhají.

Co myslíte tím dolů?

Ne já, ale mnozí jiní (politiky nevyjímaje) si myslí, že je třeba snížit výsluhy, možná i platy. Ptají se, kam nám to ujeli ti příslušníci? Já jsem toho názoru, že nám příslušníci nikam neujeli, že si ty platy a výsluhy samozřejmě zaslouží. Bylo by ale velice moudré, aby za příslušníky neřešil problémy někdo, kdo do toho nemá co mluvit. Ten někdo ať se stará o platy učitelů, ať se stará o platy advokátů atd. Nestojím o falešnou solidaritu, jejímž výsledkem bude zhoršení postavení a sociálního programu u příslušníků.

Co byste na tomto zákonu zejména vyzdvihnul?

Co se podle mého názoru dost povedlo, je vyváženost práv a povinností. Já na jedné straně po příslušníkovi něco chci. Chci toho dost, chci aby nasazoval život, aby nepodnikal, aby se choval řekněme v souladu s dobrými mravy, chci aby složil služební slib, aby neohrožoval dobrou pověst bezpečnostního sboru. To vše po něm chci jako stát. Na druhé straně mu dávám výrazně víc než kterémukoliv jinému státnímu úředníkovi.

Pokoušel jsem se zjistit, kdo je za současnou podobu tohoto zákona přímo odpovědný. Bohužel se z mnohých reakcí zdá, že se ten zákon prostě vyskytnul a teď se s ním všichni nějak perou. Kdo konkrétně tvořil tento zákon? Dají se uvést konkrétní jména lidí, kteří za jeho současnou podobou stojí?

Přímo odpovědný za podobu tohoto zákona je zákonodárný sbor. Ten zákon již není po desíti novelizacích v takové podobě, jak jej předkládalo ministerstvo vnitra a lidé, kteří na něm dělali, a není také v podobě, jakou by si kdokoliv z poslanců ideálně představoval. Je to prostě výsledný kompromis. Podle mého názoru je to kompromis, u kterého převažují klady nad zápory. Každopádně ten úplně původní návrh zákona by již z fiskálního hlediska nemohl fungovat, byl by neufinacovatelný. Podle původního zákona bychom museli dnešní plat příslušníků srovnávat s platem prezidenta. Hledat někoho konkrétního, kdo je za současnou podobu zákona zcela odpovědný, je vlastně zbytečné a svým způsobem těžko zjistitelné.

Ještě by možná stálo za to vzpomenout na období, kdy pan poslanec Kalousek ostře vystoupil proti schválení služebního zákona v roce 2005. Tehdy třeba navrhoval, aby se výsluhy zastropily nebo aby se vyplácelo jednorázové odstupné.

My, co jsme se podíleli na tvorbě tohoto zákona, jsme vždy srovnávali problematiku výsluh u hasičů, policistů atd. s podmínkami u naší armády. Nemohli jsme dopustit, abychom v této oblasti vytvořili něco diametrálně odlišného oproti tomu, co již funguje v armádě. Podmínky ani dnes nejsou stále vyrovnané. Současné výsluhy u hasičů či policistů jsou stále nižší než u armády a navíc nemáme příspěvek na bydlení, který může činit něco kolem deseti tisíc Kč. Na tyto skutečnosti jsme u každého projednávání upozorňovali s tím, že jakékoliv nevyrovnanosti u těchto sborů nelze tolerovat. Nebylo proto nikdy možné připustit, aby na rozdíl od vojenského vysloužilého pilota, který při odchodu dostane měsíční výsluhu v hodnotě 60% svého platu, dostal vysloužilý policejní pilot například navrhované jednorázové odstupné v hodnotě 200 tisíc Kč. To je nesmysl. Stejně jako je nesmysl, aby se výsluhy zastropovaly. Tím myslím např. 15 tisíc a dost. Kdybychom totiž tento systém připustili, pak bychom nemohli rozjet kariérní princip, který počítá s tím, že se služebním postupem a jakousi profesní snahou poroste odpovědnost, kvalifikace, neuropsychická zátěž, ale také poroste plat a tím i zákonitě hodnota výsluhy.

Na společném aktivu příslušníků bezpečnostních sborů v areálu Policejní akademie v Praze bylo řečeno, že se nehodláte letos do změn tohoto zákona pouštět. Proč je tak důležité mít tento „špatně“ napsaný služební zákon? Je prostě jenom důležité mít nějaký služební zákon?

Jak jsem již uvedl, bylo kolem nového služebního zákona mnoho odborných i citlivých debat, které dopadly tak, jak dopadly. Já jsem rád, že dnes máme tento fungující služební zákon. V tomto okamžiku, v tomto roce, nechceme v žádném případě služební zákon „otevírat“. Na tomto závěru jsme se shodli všichni včetně všech odborových organizací, které s námi o tomto zákonu jednaly. Každopádně se k tomuto zákonu určitě vrátíme. V druhé polovině letošního roku budeme diskutovat o tom, co by bylo možné vylepšit. V příštím roce budeme diskutovat o tom, jakým způsobem by případné změny bylo možné předložit do parlamentu atd. Letos si ještě chceme nechat udělat analýzu celkového stavu, který je kolem nového zákona.
Nicméně již dnes vidím, že bychom se mohli zamýšlet nad zjednodušováním obsazování služebních míst. To je podle mého názoru docela zbytečně složité. Pokud to jen půjde, budeme se zasazovat o ulehčení aplikační praxe zákona jako takové. Také bychom se mohli zamyslet nad nastavením kariérního řádu zejména z pohledu možného urychlení některých služebních postupů atd. V žádném případě ale nebudou výsledné změny nijak dramatické. Určitě také nebudou toho rázu, aby se dal vynášet ten hrozně nespravedlivý soud, že je zákon o služebním poměru špatný, že je k ničemu nebo že nám dokonce ubližuje.

O manifestu

Na začátku roku (27. 2. 2007, poznámka redakce) proběhla v areálu pražského výstaviště protestní akce příslušníků bezpečnostních sborů. Věděl jste, že proběhne?

To, že proběhne, jsem věděl. Tisk se mi do ruky pochopitelně dostane.

Jak to bylo s Vaším pozváním na tuto akci? Byl jste pozván nebo jste pozván nebyl?

Co se týká pozvání, tak vím, že jsem stoprocentně nedostal žádnou osobní pozvánku. Nicméně nějaká obecná pozvánka tady nepochybně byla.

Proč jste nedorazil?

Za té situace, že zde nebyl pan ministr vnitra ani policejní prezident, jsem zde měl spoustu jiné práce. Musím ovšem říct jednu věc. Manifest nebylo diskusní fórum. A já nevím, jestli to bylo živeno více politickou scénou nebo více nějakými lidmi, o kterých jsem se již zmiňoval, kteří dnes nemají s bezpečnostními sbory nic společného. Nebyla to diskuse. To bylo evidentní. Nikdo tam diskusi neočekával. O tom jsem se přesvědčil, když jsem slyšel pana předsedu Bublana, který tam chtěl něco říct a moc toho na konec říct nemohl. A to ostatní byla připravená vystoupení, která neočekávala žádnou odezvu. Já se žádné diskusi nebráním. Ale nelze mě očekávat tam, kde se ode mě žádná debata neočekává.

Je podle vás protestní akce nebo veřejné setkání vhodným prostředkem k vyjádření nespokojenosti? Jak by měli podle vás nespokojení příslušníci se zmiňovaným zákonem nebo s čímkoliv jiným správně postupovat?

Podle mého názoru je protestní akce prostředkem v okamžiku, kdy jsem vyčerpal veškeré možnosti pro řešení. Ale i za této situace by měl člověk zvažovat klady a zápory takového kroku. Protože jestli chceme u našich sborů něco zabezpečit, pak je to spokojenost v jejich řadách. Zároveň ale také chceme zabezpečit spokojenost veřejnosti s těmito sbory. Vztah těchto našich snah se dá symbolicky znázornit na vyrovnávání lékárnických vah. Takže jakákoliv venkovní protestní shromáždění hasičů nebo policistů nepůsobí dobrým dojmem, ať už je to z jakéhokoliv důvodu. A aby se mohl každý nespokojený příslušník později podívat sám sobě do očí, pak by se měl v prvé řadě svěřit se svými výhradami nejprve svému přímému nadřízenému. A pokud je tento přímý nadřízený nechápe nebo nechce chápat, pak existuje v souladu se zákonem další cesta, kterou je písemné sdělení dalšímu nadřízenému. Další věc, kterou osobně podporuji, je komunikace s odbory, ale ne jen na úrovni odborových předáků, ale také na úrovni krajů či okresů, s čímž jsem měl já sám velice dobré zkušenosti. Hodně problémů jsme totiž dokázali vyřešit jen tím, že jsme si nad daným problémem dokázali sednout a až na tu nejnižší úroveň jsme jej vyřešený dokázali přenést. Každopádně jsme si daný problém dokázali vyřešit pod vlastní střechou.

O petici

Protestní petici, která byla na tomto manifestním setkání předložena, do dnešního dne údajně podepsalo přes jedenáct tisíc příslušníků bezpečnostních sborů. Znamená pro vás tento číselný údaj něco?

Těch jedenáct tisíc příslušníků jsou podle mě nešťastníci, kteří pravděpodobně podepsali tuto petici v dobré vůli s tím, že naskočí na revoluční vlnu nebo že tím radikálně něco vylepší. Kdyby ale věděli, jak hrozně si ta petice v některých bodech protiřečí, pak by ji zas tak horlivě nepodepisovali. Uvedu příklad. Na jedné straně petice požaduje důsledné prosazení kariérních principů a vedle toho požaduje návrat k výjimkám ve vzdělání s dodatkem neudělovat je ve vedoucích funkcích. Ale co to je výjimka? Výjimka nám může podporovat vznik korupčního prostředí. Protože bude existovat někdo, kdo bude výjimky udělovat. Pak to taky může dopadnout tak, že bude výjimku udělovat tomu, kdo se mu líbí a naopak. To je ale přesně to, co jde proti důslednému prosazování kariérního řádu. Takže jediná přípustná výjimka je v současné době ta, kterou umožňuje přechodné období pro doplnění vzdělání, které je podle nového kariérního řádu nutné na ten či onen služební post. To jen pro doplnění.

Kvůli této petici proběhla určitá jednání. S jakým výsledkem?

Ano například 30. 4. 2007 proběhlo několikahodinové jednání za účasti zástupců všech odborových organizací zastupující jednotlivé bezpečnostní sbory. Na tomto setkání jsme se dohodli, že se udělá a bude dělat pravidelný pololetní souhrn číselných hodnot, které nám ukáží, jak se celkový stav kolem nových zákonných ustanovení posunul. Všichni jsme se shodli na tom, že služební zákon je jako celek funkční. Dále bylo všemi přítomnými odsouhlaseno, že nesmí dojít k deformování základních principů v zákonu, že je nezbytné vycházet z poznatků aplikační praxe a nelze připustit neuvážené a nekoncepční zásahy do zákona, které by mohly způsobit zásadní destabilizaci jednotlivých bezpečnostních sborů. Shodli jsem se na tom, že není zájem o novelizaci služebního zákona v roce 2007, že bude vytvořena společná pracovní skupina, že budou vypracovány analýzy aplikační praxe nebo že bude vytvořen závazný pokyn k problematice 150 přesčasových hodin. Všichni účastníci včetně pana Plechatého (předseda Unie bezpečnostních sborů, pozn. redakce) se shodli, že se petice nebude řešit jako celek všech 14 bodů. Problematika se zúží na řešení druhého nejvýznamnějšího bodu petice — 150 hodin přesčasů, a to v rámci řešení aplikační praxe. Odbory (Unie bezpečnostních sborů, pozn. redakce) si vyhradily právo rozhodnout se i o eventuelním iniciování ústavní stížnosti pro případ, že by dospěly k názoru, že je 150 přesčasových hodin zdarma protiústavní. Každopádně to nejzajímavější budu citovat ze zápisu: Štěpánek (předseda Nezávislého odborového svazu Policie ČR, pozn. redakce): „Petici jako celek nelze podpořit.“ Vondrová (předsedkyně Odborového svazu u státních orgánů a organizací, pozn. redakce): „S peticí se nemohu ztotožnit.“ Mühlfeit (předseda odborového sdružení hasičů ČR pozn. redakce): „S peticí jako celkem nebylo možno souhlasit.“

O odchodech příslušníků

Myslíte si, že odcházejí příslušníci kvůli tomu, že se jim nelíbí služební zákon?

Já vám garantuji, že odcházejí přesně ti, kterým se služební zákon líbí. A odcházejí jenom proto, že se jim líbí výsluhové instituty. Zároveň mají ale také obavy z toho, aby tuto problematiku nějaký poslanec znovu neotevřel a výsluhy třeba nezrušil. A musím také říct, že mnohým z nich dnes zazlívám i to, v jakém stavu sbor zanechali. Protože velká řada z nich dala již v roce 2003 nohy na stoly a jen čekala, jak to celé dopadne, s tím, že už v té době věděli, že ze služby chtějí odejít.

Dnes ale o odchodu přemýšlí i mladší příslušníci.

To právě souvisí mnohdy s nečinností služebních funkcionářů, kteří jen čekali na svou příležitost. Bohužel to, že tito funkcionáři nepřenášeli kvalitní informace svým podřízeným, kteří ani mnohdy nevěděli, jaký budou mít plat, jestli je bude někdo honit na přesčasy, co vlastně ten nový zákon říká, přinášelo určitý stav neklidu a nervozity, který mohl přerůst až v jakousi nechuť zůstat dál u sboru. Můžete zde namítnout, že neznalost zákona neomlouvá, natož pak u příslušníků bezpečnostních sborů. To je ale trochu obecné klišé. Vždycky totiž musí přijít šéf, který řekne, že se zákonem je to tak a tak, že on jako šéf garantuje to a to a že on je ten, kdo dělá výplaty. Nikoliv zákon, který dává jen obecná pravidla. Zákon třeba řekne, že je osobní příplatek 0 až 50 nebo 0 až 100%. Oni jako služební funkcionáři měli přijít za svými podřízenými příslušníky a říct jim, že nebudou mít platový propad. Proč to neudělali? To má přijít ministr a říct: „Já nařizuji okresnímu řediteli, aby zabezpečil, že u těchto příslušníků nevznikne platový propad!?“
Uvedu ještě jeden příklad z řad policie, který mě asi před rokem pobavil. Tehdy v novinách proběhla zpráva, že pan ministr vnitra rozhodl o tom, že se u služebních vozidel přezují letní pneumatiky za zimní. Průměrně inteligentní člověk si v té době musel položit otázku, zda není tenhle ministr drahý na to, aby rozhodoval o tom, že se přezují nějaké pneumatiky. A ten příslušný okresní ředitel s padesátitisícovým platem je také hodně drahý, když nedokáže o takovéto věci rozhodnout a čeká, až o tom rozhodne ministr. Co jsem tím vším chtěl říct? V současné době je stále nastaven systém, zejména u policie, ve kterém se velice obtížně hledá, kdo za co odpovídá. Tedy celá reforma policie by měla být o tom, že se přenesou kompetence na jednotlivé krajské či okresní ředitele s tím, aby si nesli za svá rozhodnutí plnou odpovědnost.

A jak to tedy dnes je?

Vtip je v tom, že celá Policie ČR není účetní jednotkou a nemá vlastního statutárního zástupce. Policie ČR je účetní jednotkou ministerstva vnitra a statutárním zástupce ministerstva vnitra je ministr vnitra. Tento stav je jednoduše řečeno nemožný, už jenom proto, že celý policejní aparát stojí jenom na personálních nákladech ročně něco přes 18 miliard korun. Takže je jasné, že celá reforma zejména u policie musí jít cestou jasných rozdělení kompetencí na nižší úrovně. Už třeba jen proto, aby až budou zase diskuse o výši nějakých platů, museli jednotliví vedoucí funkcionáři vysvětlovat svým podřízeným, proč jim snížili plat. A ne aby se říkalo, že jim ubral na platu Salivar nebo Langer.
A ještě se vrátím k těm odchodům. Podle našich zjištění není odchod příslušníků zas tak dramatický, jak je to občas uváděno v médiích. Mezi těmi přibližně 1 430 lidmi, kteří odešli, jsou zejména ti, kteří měli odslouženo 25 a více let. Takže šlo zejména o takové příslušníky, kteří byli službou unaveni nebo značně opotřebovaní. Ti si služební výsluhu určitě zaslouží a navíc tento odchodový stav ukazuje, že současný výsluhový systém funguje. A zdánlivě náhlý odchod velkého počtu příslušníků byl způsoben pouze tím, že bývalá politická scéna nedokázala služební zákon prosadit v létech 2003 až 2006. Protože kdyby se ten zákon podařilo prosadit, příslušníci by s odchodem nečekali a každoročně by jich ta tisícovka odešla. Takto můžeme očekávat, že ještě budou odcházet další stovky. Ale nikoliv proto, že by byl služební zákon špatný. Bude to zejména kvůli chybě bývalých garnitur, jelikož se jenom čekalo na to, co bude.

O spolupráci s odbory

Co si myslíte o odborech jako takových u bezpečnostních sborů?

Abych pravdu řekl, nejsem propagátorem odborů v bezpečnostních sborech. Bezpečnostní sbor je podle mého názoru organizace, ve které se rozhoduje velením, vydáním příkazů a rozkazů. A mimo jiné, když jsem argumentoval tím, jaké jsou rozdíly v armádě a bezpečnostních sborech, myslel jsem na to, že v armádě žádné odbory u příslušníků nejsou a nikoho to tam netrápí. Na druhé straně respektuji právní stav a je-li v zákoně zakotvena odborová organizace, tak tam není proto, aby s ní nikdo nemluvil, ale naopak.

Příslušníky bezpečnostních sborů zastupují většinou při jednáních s ministerskými úředníky odbory. Jak se vám s nimi spolupracuje?

Spolupracuje se mi s nimi dobře. Zejména s těmi klasickými odborovými organizacemi, protože u těch vím, koho zastupují. Byť máme často rozdílný názor, jsme vždy schopni spolu hovořit. A je bohužel i parta lidí, se kterou prostě hovořit nelze, ale takový je život. Takže co se týká Štěpánka, Mühlfeita a Vondrové jsou vztahy korektní. Jsme stále v kontaktu, společně řešíme vzniklé problémy atd.

Z vašeho pohledu, hájí dostatečně zájmy svých členů?

Ti tři, které jsem zmiňoval, je hájí dostatečně. Na můj vkus by někdy mohli hájit i míň. Musím tady ale zmínit jeden nepříjemný fakt, totiž že dnes veškerou hru za všechny odborové organizace, myslím tím ty na nižších úrovních, hraje ten nejvyšší odborový orgán. V těch nižších úrovních se nic moc neděje. U hasičů trochu, u policie si myslím téměř nic. Takže co se týká krajských odborů, ty zájmy svých členů většinou dobře nehájí.

V nedávné době se projevila v jejich řadách určitá roztříštěnost. Jak se to projevilo na úrovni jejich vyjednávání?

Roztříštěnost se podle mě objevila jen ve vazbě na Unii. A já doufám, že se navrátíme ke klasické práci - to znamená, že nám nebudou sílit tendence vytvářet další a další odborové organizace, které se budou etablovat a budou zastupovat tu sedm členů, tu sto apod. To jestli nastane, budeme se samozřejmě muset se všemi bavit a nakonec se umluvíme a nic kloudného nevyřešíme. Prostě by takový stav nepomohl ani příslušníkům, ani vedení.

Co bude dál?

V řadách policie ČR chybí 3 500 příslušníků. Kdy si myslíte, že se tento stav změní? Je vůbec možné za současných podmínek sehnat tolik lidí?

Já si myslím, že se hodnota chybějících příslušníků v průběhu roku změní. Jak rychle, to se dá velice těžko odhadnout. Určitě hodláme přinést novou kampaň. Zatím totiž ještě žádná pořádná kampaň neproběhla. Náborová kampaň „Najdi si svého parťáka“ byla jakýsi pokus policejního prezidia. My chceme, aby nová náborová kampaň byla daleko víc profesionální, promyšlenější, s daleko širším záběrem. Ne jen ukazovat nějaké prázdné místo na plakátu. Jsem také optimista, protože věřím, že ten úbytek pracovních sil policejní prezidium zvládne.

Kdybyste byl mladý, stal byste se dnes vy sám řadovým policistou? Zlákala by vás současná kampaň?

Současná kampaň by mě nezlákala a nestal bych se řadovým policistou, ale řadovým hasičem. Nicméně musím říct, že kdybych se nemohl stát řadovým hasičem, stal bych se řadovým policistou, a to hned z několika důvodů. Je to nesmírně zajímavé, dynamické, a jak říká náš ministr sexy povolání, které je nesmírně dobře placené a zajištěné hromadou dalších výhod, jako je šest týdnů dovolené, po patnácti letech služby 14 dní ozdravného pobytu na účet státu atd. Ale je to také povolání, které umožňuje obrovský profesní růst. A myslím si, že je nálada veřejnosti vůči tomuto povolání nespravedlivá, přičemž hlavní vinu na této špatné náladě nesou politici, kteří mnohdy policii zneužívali k politickým hrátkám. Nicméně i tak nechápu, že se do řad policie mladí lidé nehrnou, zejména když existují ony zmiňované výhody, finanční ohodnocení a velké profesní i kariérní možnosti.

K nejčastěji kladeným otázkám

Podaří se ze zmiňovaného zákona odstranit povinnost odpracovat 150 hodin přesčas zdarma?

To je věc, kterou já považuji za zralou pro diskusi, nikoliv však pro diskusi nad změnou zákona. Na druhé straně doufám, a jsem na straně příslušníků, že se těch 150 přesčasových hodin odstranit nepodaří. Protože odstranit těch 150 hodin bude ve výsledku znamenat odstranit určitou část platu příslušníka.

Možná těch 150 hodin vadí proto, že se zneužívají.

Ano, to občas zaznívá z řad příslušníků. Nicméně zákon jasně říká, že v důležitém zájmu služby lze příslušníkovi nařídit 150 přesčasových hodin, musí to tedy být v důležitém zájmu služby a ne proto, že se příslušník nelíbí svému šéfovi, který ho proto v pátek večer pošle na čtyři hodiny sloužit na oltář vlasti, tedy zdarma. To není důležitý zájem služby. Na druhé straně musím říci, že nikdo asi nikdy neslyšel povzdech nad 150 hodinami, které byly zakotveny v zákoně o platu už od roku 1993. Je to jedno z ustanovení, které bylo v zákoně u bezpečnostních sborů vždycky. Jestli je všechno na novém služební zákoně nové, tak 150 přesčasových hodin je ustanovení staré. Já proto vůbec nechápu, proč je to teď tak hrozně zajímavé. Chápu, že se tohoto institutu nesmí zneužívat, kvůli tomu v zákonu není. Je tam pro případ povodní, mimořádné návštěvy prezidenta Bushe apod.
A opět připomínám, že je důležité si uvědomit, že v současné výši platů příslušníků se těchto 150 hodin zohledňuje. To v minulém zákoně vůbec nebylo. V něm bylo pouze ustanovení, že musí být odpracováno 150 přesčasových hodin, ale již v něm nebylo stanoveno, jak má být tento požadavek kompenzován. Tento nedostatek byl následně řešen v jeho výkladu a prováděcím předpisu, kde bylo uvedeno, že je toto ustanovení kompenzováno hodnostním příplatkem. Dnes je přímo v zákoně v §112 odst.2 napsáno: Příslušníkovi je stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce.

Bude změněno současné hodnostní označení, jehož nové nastavení v mnohých případech degradovalo příslušníky, kteří vyšší hodnost získali za mimořádné činy?

Těch případů nebylo mnoho. Nicméně kdyby byl jen jeden, tak to nesnižuje to, že provedl nějaký záslužný čin a byl za to odměněn nejenom hodností, ale také s ní spojeným hodnostním příplatkem, který za určitá léta znamenal určitý obnos peněz. Přesto přese všechno, aby to bylo markantní, prosazuji, aby tito příslušníci byli na uniformách označení určitým prvkem (např. medailí nebo stužkou). Ale pardon, ne hodností, kterou má stejnou vedle stojící kolega, který žádný mimořádný čin neudělal. Na hodnostech prostě nikdo nepozná, kdo jaký čin udělal, to je nesystémové. A co se týká hodnostního označení jako takového — mně osobně by vůbec nevadil návrat k prvorepublikovému stylu funkčního označování policistů nebo hasičů. Nejsem zastáncem hvězdiček, vycházejících z pozůstatků sovětského vojenského vzoru, které se do zákona dostaly jenom proto, že to většina příslušníků bezpečnostních sborů tak chtěla...

Budou někdy dorovnány finanční propady, které s sebou přinesl nový služební zákon?

Už v dubnu mělo 90 % příslušníků růst (průměrně 2 200 Kč měsíčně) při srovnávání srovnatelných období. Avšak budou-li nějaké finanční dopady a budou-li v důsledku špatné aplikační praxe, pak budou dorovnány. Předpokládám stoprocentně. Na druhé straně nebudou dorovnány, pokud byl příslušník nějak finančně postižen za kázeňský přestupek nebo tam, kde se zjistí, že třeba dva příslušníci z deseti odsloužili nápadně více přesčasů než zbývajících osm, aniž by o tom měl kdokoliv tušení. Jednoduše řečeno, lumpárny z minula nebudou dorovnávány.
 

 
Text a foto: Radek Kislinger

Materiál je publikován s laskavým svolením autora. V tištěné podobě vyšlo v magazínu Rescue Report: 2/2007