Přihlásit / Zaregistrovat se
Nejdiskutovanější
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
4 dní | PIM-BURGER: Kdo ví?...
Psychotesty pomocný papír
30. 07. 2024 | MATT01: Pro výpočty je k dispozici papír pro výpočty....
Psychotesty
20. 07. 2024 | PETRNEU: Tady to začalo někdy v r. 2018... ...
Zdravotní vyšetření na Lhotce
17. 07. 2024 | : f...
Volné místo v Moravskoslezském kraji
15. 07. 2024 | MATJEES: Samozřejmě vím, že se dají volné tabulkové mí...
Volné místo v Moravskoslezském kraji u PČR....
15. 07. 2024 | MATJEES: Samozřejmě vím, že se dají volné tabulkové mí...
Volná pozice v Moravskoslezském kraji
15. 07. 2024 | MATJEES: Samozřejmě vím, že se dají volné tabulkové mí...
Psychotesty-výsledek
11. 07. 2024 | OPS: Ahoj, já loni v říjnu a přišlo mi to za týden...
Nedoslýchavost, naslouchátka ve službě?
25. 06. 2024 | NOMINISS: REPLY:PATTAS1:74217-1:2024-03-11 23:24:09: Ja...
Dovolená na ZOP
17. 06. 2024 | QUARESS: REPLY:JOE:74285-1:2024-06-17 08:32:17: Naopak...
Výcvikové projekty ESP v Číně
Kan kan v Kantonu
Zatímco v Pekingu, kde jsme předtím v úvodu našeho pobytu prezentovali taktické pomůcky ESP i související výcvikové programy, bylo v té době poněkud horko, v Taishanu, tisíce kilometrů dál na jih pak zas něco ukrutného. Nejen nepoměrně větší vedro, ale zejména k tomu vražedné vlhko. Doslova prádelna či spíše pára, kterou člověk zná z návštěv bazénu. Čekali nás vybraní příslušníci místních zásahových jednotek SWAT, kteří měli coby budoucí instruktoři naše know-how šířit dále. Zas jsme se zde setkali s velmi motivovanými studenty, kteří se i v tomto příšerném počásí, kdy při sebemenším pohybu až jako kapr lapáte po dechu, snažili odvést práci co nejlépe a patřičně zvládnout techniky a postupy ESP systému. Dokonce jsme následně po nějakém dni k našemu překvapení zjistili, že mezi naším běžným manšaftem po celou dobu nenápadně cvičí i místní vysoký činovník policie. Nevím, zda bylo důvodem jeho nadšení pro věc či vůle vědět vše o náplni a formě právě probíhající přípravy – pravdou je, že makal s ostatními ze všech sil a s maximálním nasazením. Cukaly mi tak trochu koutky, když jsem si vzpoměl jak jsem zrovna předešlý den při jedné z technik dost týral onoho významného náčelníka všech zásahových jednotek v celé provincii.
 |
 |
 |
Co zde ale bylo opravdu příšerné, bylo jídlo – každého dne jsme se doslova hrozili zejména obědů. Navzdory pověstem o skvělé kantoské kuchni nám byly místními hostiteli slavnostně předkládány takové věci, které se ukázaly většinou ne nestravitelnými, ale většinou ani nepolknutelnými. Byli jsme vždy vděčni za pouhou rýži, na které jsme vlastně vydrželi celý místní pobyt. Ale atmosféra jinak skvělá a vztahy zde byly více než srdečné – dokonce tak, že jsme byli pozváni na jednu oslavu na pobřeží, kde zrovna další z náčelníků slavil své čerstvé povýšení. Po tomto večeru jsem si zafixoval další čínský výraz, který se stále dokola ozýval celého toho památného večera: kan, kan... To zde znamená “do dna“. Zatímco my jsme přípitkovou smršť přestáli se ctí (neb Asiaté tolik obvykle nevydrží), kolega s novýma výložkama majora sotva se druhý den jen ploužil, poněkud bledozelený v obličeji.
Též konec naší výcvikové mise zde byl zajímavý a také i tak trochu symbolický – pouhých pár minut po tom, co proběhla závěrečná slavnostní ceremonie a kdy byly novým istruktorům po celém intenzivním kurzu rozdány ESP certifikáty začalo na základně doslova mela. Naši chovanci coby příslušníci SWATu, kteří tak byli nejvíce po ruce, si běželi pro samopaly a vzápětí naskakovali do nastartovaných vozidel, které houkající vyrážely na místo události. Právě totiž dorazila zpráva, že zrovna nedaleko odsud ozbrojený pachatel drží několik rukojmých. A tak z výcviku rovnou do akce, a to už i se zcela novým vybavením od nás…
 |
 |
 |
„Čínský Afganistán“
A za pár dní už jsme už byli ve zdejší metropoli Urumqi. Ještě dále na sever je hranice s Kazachstánem, Ruskem i Mongolskem. Z nepříjemného parna na jihu se tu rázem dostanete hned skoro do zimy – rozdíly teplot jsou zde v této obrovské zemi opravdu citelné. Co vás ale také hned na ulici zarazí, je nejen poměrně nelíbivá šedavá podoba města, připomínající spíše nějaký exsovětský stát, ale také zejména tříjazyčné nápisy, které jsou prakticky na všech obchodech. Je to rarita, ale vzhledem ke složení mísních obyvatel jsou jak klasicky čínské, tak i v arabštině a pak v ruské azbuce. Poslední dobou je to problematické území, které je dosti bolavým místem – Číňané je berou jako takový svůj Afganistán. To v praxi znamená stupňující se útoky ujgurských separatistů a obrněné vozidla s vojáky kolem, hlídkující všude po ulicích. I pro stále větší zdejší problémy byl letos v Číně vyhlášen „rok boje proti terorismu“. A zbytek světa začal v tomto ohledu stát, na který se ze Západu donedávna dívali tak trochu skrz prsty, horečně podporovat. Nyní mají pomáhat řešit místní situaci i evropské státy a dokonce prý tak trochu potichu i USA. Důvod je zřejmý – a to stejný protivník. Ujgurští islamisté, kteří se v nedávné minulosti úzce paktovali s Al Kaidou, jsou však zatím stále na vzestupu a působí tu nemalé potíže. Proto zde jdou do ozbrojených složek nepředstavitelně obrovské investice – ty jsme koneckonců sami mohli na vlastní oči vidět hned po příjezdu na centrální základnu jednotek SWAT.
Tito policisté, každodenně bojující proti nebezpečnému a fanatickému nepříteli, jsou skutečnou elitou, uznávanou po celé zemi. Ne takovou, usmívají se, jako „ty modelky“ v Pekingu, kde členové místních speciálních složek v centru města spíše pózují fotoaparátům cizinců. Členové elitních policejních komand z Xinjiang opravdu mají to největší renomé a také tu největší státní materiální podporu – co jsme zde viděli, lze asi srovnat jen s USA a „swaťáky“ v New Yorku či Los Angeles. Od výzbroje, výstroje, aut, obrněných vozidel, až po výcvikové prostředky a střelnice. Ohledně této velmi nadstandardní ekonomické situace v policii si vybavuji jednu historku: jako všude, kde jsme tu byli, naše taktické kurzy zahrnovaly taktéž i „násilné vstupy“ do vozidel. Požádali jsme i zde o nějaká auta na zničení - a oni že žádný problém. Na rozbití jsme pak dostali úplně novou, nablýskanou policejní dodávku. Až jsem se raději několikrát „před akcí“ ujistil, že skutečně můžeme úplně funglový auťák zničit a není to jen nějaký vtip. Nebyl. To se vám jinde asi nestane…
 |
 |
 |
Ale, jak se ukazuje, místní složky, které netrpí rozhodně nouzí, mají spíše jen, jak se říká, hardwer. Už ne ale vždy tak potřebný „softwer“. Ten částečně očekávali, že dostanou i od nás – míněno moderní výcvikové programy. A když měli tu šanci, byli pro to schopni také hodně udělat. Musím totiž uznat, že jen málokdy jsem zažil tak motivované kurzanty. Navíc takové, kteří navíc si jednou dvakrát cokoliv ozkoušeli a hned to perfektně uměli. Zkrátka: talent, píle i disciplína v jednom… Dříči každým coulem. Když si člověk uvědomí, že podobně dokonalých válečníků tu mají různě detašovaných na 40 tisíc, je to už nějaká síla. A to nejen vzhledem ke kvantitě příslušníků. To už je nějak velký „SWAT“. Na druhou stranu velikost oblasti jejich působení je pro nás Evropany jen sotva představitelná – konkrétně tato provincie je totiž vůbec největší ze všech. A z hlediska současné bezpečnostní situace tam „za velkou zdí“ také nejvýznamnější. Bylo proto pro nás výzvu zde působit. A také i ctí, že nás na konci výcviků, kdy nám byla předávána děkovná reference, ujišťovali „ti nej“ z čínských bezpečnostních sil svou vděčností a znovu a znovu zdůrazňovali nemalý přínos toho všeho pro svoji nelehkou službu. A nás zakrátko zas čekala další cesta na našem dálkovýchodním „turné“ – a zas daleko dolů na jih.
 |
 |
 |
Kriminál v Macau
Výcvik se v této malé, ale velmi bohaté bývalé portugalské kolonii odehrával na stejném místě, jako tomu bylo dva roky zpět, kdy jsme zde už poprvé trénovali instruktory lokálních jednotek. A to opět v místním velkém vězení. Zde v centru tohoto kriminálu bylo naším úkolem vycvičit další osoby odpovědné za moderní výcvikové programy v budoucnu. Docházelo tady i k nečekaným paradoxům – kontroly nás i všech účastníků kurzů byly při cestě do těchto míst opravdu důkladné. Nepálští Gurkové, kteří zde obvykle jako kontraktoři plní službu běžných strážců, byli kromobyčejně pečliví. Ale největší legrace byla, že jsem v té samé chvíli byl po průchodu bezpečnostními rámy a rengeny pečlivě prohledáván a nad hlavou v tu samou chvíli přitom třímal v rukou svůj plně ostrojený služební opasek – a to obložený věcmi, které by ani jindy nemohl nikdo pomyslet, že mohou úplně dovnitř. Také do míst, kde ani nemohou mít nejen mobily, ale i foťáky či kamery sami příslušníci místní vězeňské služby, jsme si v pohodě nesli ty své – navíc s exkluzivním souhlasem zde uvnitř fotit i točit libovolně. To se vám jako turistovi v takové zemi rozhodně nestane (spíše tu plno osob z celého světa mají na léta „za katrem“).
 |
 |
 |
Na zlepšování úrovně policejních a bezpečnostních složek se zde vůbec pracuje intenzivně. Po předání území čínské vládě totiž prý Portugalci, kteří zde do té doby většinově vše vykonávali a řídili, zanechali prostě vše, tak jak bylo – a odtáhli. Byl to šok – vládu zde, v tomto malém „Las Vegas východu“, jak se Macau říká, doslova přes noc převzaly mezinárodní gangy. Ty pak s novými, velmi nezkušenými strážci zákona vedli dlouhé války o vládu nad tímto krásným přímořským městem. Díky lidem, jako jsme zde poznali, se přes mnohé lidské oběti těchto let, povedlo tato místa potřebně vyčistit. Kupříkladu ředitel věznice či náčelník místního SWATu – oba kdysi sami vzali zbraně do ruky a coby opravdoví šerifové z amerických westernů přišli, aby vzali zákon do vlastních rukou. A nutno říci, že tvrdě. Vyhnali jak mafiány, tak i postupně vymítili hroznou korupci, která zde do té doby i za portugalských kolonistů, jak říkali, panovala. Zajímavostí například bylo, že předchozí šéf onoho kriminálu v něm nyní sedí – to se věru jen tak jinde nestává. Zákon zde prostě berou jako jakési náboženství a nedělají výjimky, jak nám sami pověděli. Dokonce tak vážně, že když jsem si jednou zapomněl málem u sebe teleskopický obušek a pouta (i ty konkrétně jsou zde kupodivu brána jako regulerní zbraň) pověděli mi, že bych pak byl na hotelu nelegálně ozbrojen. Což jsem měl prý štěstí. Neb to, když vás pak chytí, u nich zpravidla znamená pár let v jejich (a tom samém) vězení. Člověk z toho měl tak trochu husí kůži - opravdu tenkrát moc nevypadali, že si dělají srandu…
Hodnocení článku
Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0
Počet komentářů ke článku: