Přihlásit / Zaregistrovat se

Login
Heslo

Nejdiskutovanější

Stravování policistů během nočních směn...
3 dní | CODY: Banán je zlo,to už dnes ví i malé děti...toli...
POLICEJNÍ HON NA VODÁKY, NEBO BEZOHLEDNÉ OCHM...
7 dní | SANTIAGO-SAN: REPLY:TAHAC:68408-1:2017-08-13 07:10:29: Díky...
Zveme vás na diskusi s nizozemskými policisty...
9 dní | ROBCA: O policii a její práci se příliš nemluví, ale...
Policista z Vodňan střílel na ozbrojeného úto...
23. 07. 2017 | VETERAN2: Teď bych čekal, že se ozve JUDr. Denver. Tak...
Wachpolizei – saská odpověď na migrační krizi...
18. 07. 2017 | PETR-KLINOVSKY: Problémy s náborem jsou všude a důvody jsou v...
Brněnské podsvětí ovládají ukrajinské gangy...
10. 07. 2017 | VETERAN2: Tenhle článek se tu na chvíli objevil. Je to ...
Epitaf pro Václava
21. 06. 2017 | HLINA-HLINOVA: REPLY:RENY:68176-1:2017-04-21 21:29:05: Reny,...
NEZAPOMENEME: Martin Bartoš, Jaroslav Tesař, ...
10. 06. 2017 | P_KREJCI: REPLY:PETR-KLINOVSKY:68264-1:2017-05-29 13:47...
Nosný systém pro pořádkové policisty
29. 05. 2017 | RV: Dostali jsme na OOP deset kusů na testování. ...
Policejní personální kamera Cel-Tec PD 77 G...
15. 05. 2017 | NOVOTNAPETRAX: Obr. 18 a 19 - objektiv 170 stupňů, obě infra...
Plat u PČR v roce 2017
16 hodin | DEDALEBEDA: Prý to je tou dovolenou, ptal jsem se......
Vyjímečný stav
5 dní | AF13: Přátelé, kdyby byla válka, tak policie bude d...
Mobilní jednotka cizincké policie
7 dní | POLL: REPLY:WERT:68437-1:2017-08-16 10:58:41: K fir...
Fyzické testy na ZOP
9 dní | ROBCA: Fyzické testy: pro přijetí, 2x NK Vyškov, 2x ...
SON - ŽENY
12 dní | CODY: No ale omz není žádná zasahovka a ten babochl...
Doba prace
16 dní | APEP: Práce v terénu obnáší právě to, že se někdy n...
Výměna - já do Brna, ty Praha
28. 07. 2017 | MS15: Stále aktuální ...
přestup přes výpoveď
27. 07. 2017 | DEWCLAY: Hele takhle, jak píšou kluci, buď přes výběrk...
Zařazení MP do služby.
27. 07. 2017 | VSCRVSCR: REPLY:AF13:64974-1:2016-01-25 13:38:42: Já ...
Zdravotní vyšetření - ženy
26. 07. 2017 | AF13: Pokud vím, vnitro žádnou svojí gynekologii ne...

„Zabití Heydricha bylo největší odbojovou akcí druhé světové války,“ říká Jiří Padevět.

Jiří Padevět
Rozhovor s Jiřím Padevětem, spisovatelem a ředitelem nakladatelství Academia o protektorátu, četnictvu, odboji, filmu Anthropoid a chystaných knižních novinkách.
Jiří Padevět | Foto: Karolína Košařová

Charismatický Jiří Padevět se ve svých knihách zabývá především obdobím druhé světové války, mapuje místa spojená nejen s hrdinstvím, ale i s hrůzou a lidským neštěstím. Letos a to nejen pro české čtenáře vydá knihy Průvodce Anthropoid, Po stopách parašutistů a Krvavé léto. Setkali jsme se v den smutného výročí německé okupace v místech, kde dodnes rezonují památná slova parašutistů: „Nevzdáme se. Nikdy. Jsme Češi.“ 

Být 15. března v kryptě chrámu v Resslově ulici je sice trošku zvláštní, ale vlastně docela logické spojení.  K 15. březnu 1939 můžu říct jen jedno - měli jsme se bránit. Samozřejmě spousta lidí – a ty diskuze jsou a budou vždycky nekonečné – argumentuje tím, že kdybychom se bránili, ztráty na životech by byly daleko vyšší.  Ano, možná větší anebo srovnatelné s tím, kolik Čechů padlo za protektorátu v odboji, ať už v domácím či zahraničním. Nesrovnatelné jsou ale morální ztráty. Protože pořád je lepší se bránit a dostat přes hubu než zvednout ruce.

Spolupracujete s nějakými institucemi ministerstva vnitra?

Spolupracujeme s policejním muzeem, dokonce si troufám tvrdit, že Radek Galaš, jeden z předních historiků policejního muzea, je můj přítel (snad se neurazí, až si to přečte). Napsal pro nás knihu, která by měla v letošním roce vyjít.  Mám dobré přátele mezi řadovými policisty, namátkou jmenuji třeba Lukáše Heinze, který je provozovatelem vašeho webu a troufám si říct, že mezi mé známé patří i plukovník Martin Hrinko, ředitel pořádkové policie České republiky. Zapomenout taky nesmím na Radka Andonova, policistu a skvělého amatérského historika.

„Protektorát, ve vší své hrůze a bizarnosti, jasně rozdal v české společnosti karty. Každý musel zaujmout nějaké stanovisko.“

Proč se zabýváte zrovna obdobím protektorátu?

Protože mě to baví. Je to poslední období v českých dějinách, ve kterém, vedle zbabělosti a zrady, najdeme také velké hrdinství. I když tím nechci shazovat hrdinství odbojářů třetího odboje nebo studentů a demonstrantů v srpnu 1968, nebo disidentů. Protektorát, ve vší své hrůze a bizarnosti, jasně rozdal v české společnosti karty. Každý musel zaujmout nějaké stanovisko. Někdo se zapojil do odboje a často, i s celou rodinou, zaplatil životem, někdo kolaboroval a na konci války ho stihl nejvyšší trest. A pak tu byli ti, kteří chodili dál do práce.  A ani jim to nemůžeme vyčítat, je to totiž ta nejpřirozenější reakce. Většina lidí chtěla normálně žít.

To období mě zajímalo už jako kluka. Táta mi vyprávěl o Resslovce a o Třech králích a bylo to lepší než Vinnetou, protože se jednalo o skutečnost. Navíc s puncem něčeho zakázaného, o západním odboji se před rokem 1989 prostě nemluvilo. A je to trochu osobní, můj strýc z matčiny strany se podílel jako student karlínské obchodní akademie na distribuci ilegálních letáků a zahynul v Mauthausenu, strýc z otcovy skončil v britském bombardéru na dně Biskajského zálivu.

Jste na ně hrdý?

Ne, to vůbec, bral jsem je jako příbuzné, jejichž život skončil dřív, než měl a zajímalo mě proč. Jestli jsem hrdý…těžko být hrdý na něco, co jsem neudělal já. Jsem rád, že v mé rodině nebyl žádný kolaborant.

Jak vnímáte četnictvo za první republiky a protektorátu?

Vývoj četnictva a policie kopíruje stav společnosti. Policista/ četník je tady, aby sloužil někomu, kdo má zákonodárnou a výkonnou moc a nesmí se moc ptát. Ozbrojené složky, včetně armády, poslouchají rozkazy svých nadřízených. A jejich nadřízení zase musí poslouchat rozkazy nebo zadání politiků. Nechtěl bych být v jejich kůži. A to ani v demokracii. Stejní lidé sloužili ve sboru během první republiky, druhé republiky, protektorátu, někteří to vydrželi až do začátku padesátých let a museli zakrývat různé postoje. Tohle nikomu nezávidím. Je to i těžké soudit. Takové ty řeči, že většina Čechů kolaborovala, jsou samozřejmě nesmysl. Vykonávali nějakou službu, pravda, někdo asi iniciativněji než musel, i mezi četnictvem byli velcí kolaboranti, ale stejné procento jako v jiných sociálních skupinách. Nechtěl bych se nikdy dostat do situace četníka vlastence, který je poslán honit po lese parašutistu z jakéhokoliv výsadku. To je tak na to, abyste se střelil do hlavy.

„Největší český kolaborant Nachtmann zemřel jako spokojený důchodce v Německu.“

A co nejproslulejší český kolaborant, dopravní strážník Nachtmann?

Myslím, že je to skutečně největší český kolaborant. Má na svědomí nejvíc Čechů a jeho životní příběh je velice bizarní. Narodil se v roce 1915 na Kladně, do učitelské rodiny, takže to nebyl žádný sociální případ. Jeho matka se dvakrát rozvedla a on vystudoval měšťanku (všude uváděl, že vystudoval gymnázium, což nebyla pravda) a byl velice aktivní a zřejmě i dobrý amatérský boxer. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil v roce 1937 k policii jako dopravní strážník na Malé Straně. Kontroloval parkování, hospody jestli včas zavírají.

Zároveň si soustavně podával žádosti o přeložení ke kriminálce, což se mu povedlo až v březnu 1939, kdy za pomoci svých přátel odhalil skupinu podvodníků, kteří prodávali Židům padělaná výjezdní povolení.  Šel s tím na českou policii a tam mu řekli, že to již spadá do kompetence gestapa. Vydal se tedy na gestapo, začal s ním spolupracovat a od prosince 1939 byl jeho řádným zaměstnancem. Nebyl konfidentem, ale úředníkem gestapa.

Byl velmi iniciativní, přijal německé občanství a v druhé fázi války, po Heydrichiádě v roce 1942 začal vytvářet vlastní konfidentské sítě – tzn. fiktivní ilegální organizace, do kterých lákal lidi, kteří měli zájem pracovat pro odboj, a pak je využíval a následně nechal zatknout. Docházelo k bizarním situacím, kdy například vytvořil ilegální organizaci, tu odhalil protikomunistický referát gestapa a tomu se zas podařilo sebrat pouze Nachtmannovy konfidenty. Takže je zase museli vyreklamovat zpátky.

Byl to tedy ambiciózní a nesporně inteligentní křivák?

Byl společenský, přátelský, inteligentní, přátelil se s řadou herců, režisérů, miloval svět divadla a filmu. V květnu 1945 byl zadržen lidmi policisty plukovníka Ženatého, ale Ladislavem Vaňkem předán Rusům, v SSSR vyslýchán a odsouzen k 15 letem v gulagu, kde poté dělal zubaře (učil se dentistou, ale zubařem nikdy nebyl). Z gulagu ho pustili a on zůstal v Sovětském svazu, protože neměl české občanství a návratu se logicky pořád bál. Když ho chtěli v 50. letech vrátit do Německa (jako to udělali s většinou válečných zajatců- těch co to přežili), požádal si přeci jen o československé občanství a tím pádem se o něj československé úřady začaly opět zajímat. V roce 1963 byl odvezen do Československa, kde byl okamžitě zatčen, vyšetřován a v roce 1964 proběhl proces, kde mu bylo prokázáno minimálně 200 zaviněných úmrtí odbojářů a to zdaleka nebylo všechno.  Dostal deset let, do trestu mu byla započtena doba v gulagu, takže v Československu si moc neodseděl.

Jak to, že tak málo?

Stal se zájmovou osobou státní bezpečnosti. Začal pracovat jako zubař. Kolem roku 1968 se dokonce o něm objevil článek v tisku od Svazu bojovníků proti fašismu, že to je konfident a co všechno zavinil.  V roce 1969 následoval další soudní proces, tentokrát na téma nedovolené provozování lékařské praxe. Tam dostal podmínku, konečně mu zakázali dělat zubaře. On si totiž ze Sovětského svazu přivezl padělaný diplom z Německé univerzity Karlovy univerzity, který mu nejspíše vyrobila KGB. V  roce 1971 už zase znovu na doporučení ministerstva zdravotnictví dělal zubaře na poliklinice ve Vysočanech. Několikrát si žádal o povolení vystěhovat se do Spolkové republiky Německo, což mu nebylo kupodivu povoleno. No a jednoho krásného dne přišel na pasové oddělení a přinesl si asi dva měsíce starý západoněmecký pas, který mu zřejmě opatřili bývalí kolegové z gestapa. Na to konto vycestoval a zemřel v roce 1995 v Německu jako spokojený osmdesátiletý důchodce.

Tak to je příběh na román…

Rozhodně. Zatím o něm ale vyšla jen jedna kniha od Jiřího Šolce, jmenuje se Ďáblova past. Teď jsem o něm dopsal studii, která vyjde letos na podzim v knize Lidé a dějiny.

Věřím, že i dnes je spousta lidí, kteří by se chovali stejně, jenom k tomu nemají tu „správnou“ příležitost…

Takových lidí je spousta vždycky.

A co četníci, kteří parašutistům naopak pomáhali? Uvedl byste nějaký příběh?

Těch případů je tolik, těžko vyzdvihnout jeden. Za zmínku určitě stojí poprava tří četníků na Kobyliské střelnici, kde četnictvo muselo přihlížet této exemplární popravě. Účast četníků/policistů v pražském povstání je nezastupitelná, byla to přeci jedna z mála složek, která měla zbraně. Nesmíme také zapomenout na boj četníků o rozhlas, kdyby nebylo četnického družstva, tak by dobývání rozhlasu trvalo mnohem déle a třeba by se vůbec nepovedlo. Přímá účast četníků na odboji, včetně Českého povstání je naprosto nezastupitelná a hrdinských příběhů bychom našli desítky.

 „Operace Anthropoid byla největší odbojovou akcí za celou druhou světovou válku, zabití Heydricha bylo hrdinskou akcí, o které by měl vědět celý svět.“

Letos v květnu půjde do kin film Anthropoid, těšíte se na něj?

Jsem strašně rád, že ten film vznikl, protože na téma upozorní, ať už bude jakýkoliv.  Jsem přesvědčen, že se v České republice opět najde spousta lidí, kteří prohlásí, že by se to dalo natočit lépe, že někdo má jinak zavázané tkaničky než se v té době zavazovaly nebo, že někdo má střih saka, který se v té době nenosil. Každopádně tento film upozorní světovou veřejnost na největší odbojovou akci druhé světové války, na odstranění třetího, ne-li druhého nejvlivnějšího muže třetí říše, tedy nejen protivníka českého odboje, ale zároveň také architekta holocaustu.

Zabití Heydricha byla obrovská událost, neskutečně hrdinská, která by měla rezonovat v celém světě, nejen u nás. A velmi doufám, že v tom filmu nepadne ani jednou slovo atentát. Byla to vojenská operace, která proběhla na rozkaz.  Já používám slovo útok. I dnes se občas objeví takové to sousloví, které vymysleli nacisté, které potom používali komunisté „spáchali atentát“. A to je úplně špatně. Gabčík ani Kubiš nic nespáchali. Vykonali vojenský rozkaz.

Vojenský historický ústav ale vydal knihu, která se přímo jmenuje Atentát…

Já také ještě v Průvodci protektorátní Prahou na mnoha místech používám slovo „atentát“, ale v novém Průvodci, který vyjde právě spolu s premiérou filmu, jsme se s kolegou Šmejkalem tomu slovu záměrně vyhnuli.

Nahrál jste mi na další otázku…chystáte se vydat knihu Průvodce Anthropoid, půjde ven spolu s filmem?

Spolu s filmem by to bylo úplně ideální, možná ta kniha vyjde o něco dřív a nebude tak obsáhlá jako Průvodce protektorátní Prahou. Vyjde v české anglické a německé mutaci, aby i cizinci měli možnost si něco o této významné události přečíst. Provede zájemce po všech místech spojených s  činností paraskupiny Anthropoid na území protektorátu. A to od prosincového seskoku až po poslední červnové hodiny v kryptě. Uvedeme také byty všech podporovatelů parašutistů, ať už v Praze nebo v Plzni.

Uděláte k tištěnému průvodci také nějakou online verzi průvodce nebo třeba mobilní aplikaci?

Ano, bude a v současné době na ní pracujeme.

Další letošní novinkou Academie je publikace Po stopách parašutistů…

Teď se budu chlubit cizím peřím, protože je to kniha mého přítele Pavla Šmejkala. Liší se především rozsahem, nedávno mi dal rukopis a ten má asi tisíc normostran, takže se připravte na něco tak velkého jako byl Průvodce protektorátní Prahou. Bude to průvodce po všech místech nějak spojených s aktivitou výsadků ze západu. Obsáhneme všechny výsadky, kdo parašutisty podporoval, kdy došlo k zatčení. Rozhodně je to opět publikace velmi nevhodná na cesty. Ale každopádně pro topografii odboje naprosto zásadní. Pavel v knize připomene spoustu hrdinů, kteří si to rozhodně zaslouží. Kniha vyjde někdy na konci tohoto roku, takže ideální vánoční dárek.

„Lidé se prostě dodnes bojí, potomci těch vrahů stále žijí. Je evidentní, že jsme se s tím ještě pořád nevyrovnali.“

Letos půjde na pulty českých knihkupectví také vaše kniha Krvavé léto, tentokrát už nebudete mapovat československé hrdiny, naopak necháte čtenáře nahlédnout do hrůz, které se na našem území odehrávaly v létě 1945.

Kniha vyjde v říjnu, opět se jedná o topografii, popisující násilné události na území dnešní České republiky mezi květnem a srpnem 1945. Půjde o události spojené s takzvaným divokým odsunem, jsou tam také násilnosti Rudé armády vůči civilistům, kterých bylo bohužel poměrně velké množství. Jsou tam i méně známé incidenty jako například se Svatokřížskou brigádou, polskou jednotkou, která ustupovala před Rudou armádou do západních Čech. Nevýhodou této knihy je nedostatek archivních pramenů. Čerpal jsem také ze vzpomínek pamětníků, ale lidská paměť je samozřejmě mnohdy nespolehlivá.

Nicméně jsou tam události, které jsou pro nás nepříjemné, protože pachateli jsme my. Když se tak podívám zpátky za svými knihami, tak v Průvodci protektorátní Prahou je sice také spousta mrtvých, ale je tam hrdinství. V knize Krvavé finále je spousta mrtvých, spousta násilí, ale přeci jen sem tam záblesk lidskosti. V Krvavém létě už je jenom to zbytečné násilí, tam už není žádný příběh, jenom vraždy, mučení, internace…

 Je zajímavé, že se najde spousta pamětníků, kteří souhlasí s uvedením jejich jména, když vypráví o pochodu smrti, který prošel jejich vesnicí a pak, když vypráví o řádění revolučních gard v té samé vesnici pár týdnů později, chtějí, abych je citoval jenom jako bezejmenného pamětníka. Ti lidé se prostě dodnes bojí, protože potomci vrahů stále žijí. Je evidentní, že jsme se s tím ještě pořád nevyrovnali. A věřím, že někteří „vlastenci“ mi za tu knihu vynadají. Ale proč si to neříct, byli mezi námi takoví. I když samozřejmě ne všichni. Nebyla to masová záležitost, ale někteří z nás té situace využili a chovali se jako zvířata. A ten argument, že Němci předtím šest let dělali to samé…ano dělali příšerné věci, ale proč se potom chovat dva měsíce stejně jako oni. Vítěz má být velkorysý a neuplatňovat kolektivní vinu. 

Vložil: Karolína Košařová
Publikováno: 03. 04. 2016


Hodnocení článku

Známka článku Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0



Diskuze ke článku

Diskuze Počet komentářů ke článku: 1
Diskutovat ke článku.