se ptá tazatel a plně souhlasím s barrandem. Jenže tady, v tomhle konkrétním tazatelem naznačeném případě, se jen čeká, kdy se něco stane a ta jistota je 100%.
Občan spolupracuje, aktivně se zapojuje do problému, bezva, ale dostat ty lidi odtamtud je věcí vycvičené, vyškolené a po zuby hlavně ozbrojené policie.
Jak z popisu plyne, s velkou pravděpodobností jsou tam nakvérované smažky. S těmi není žádná rozumná řeč, ti rozumí jen čiré hrůze.
Smažce je fuk co kde kdo má za zabezpečení, jestli ho chytí nebo ne, on když to potřebuje, skulinu si najde jakkoliv, těch metod jak se někomu dostat do domu jsou hafly a mříže neoprávněnému vstupu odhodlaného pachatele rozhodně nezabrání.
CP je o tom, že lidi neposkytují podporu jako dosud drbanům, ale policii. Podpora je všímavost, ochota a komunikace, ne vlastní střet s drbany.
Partyzáni existují jen tam, kde mají podporu, ne že mají nebo nemají strach. Ty nechápeš o co jde? Podpora je hlavně nevšímavost lidí, jejich naivní jednání... Jenže lidi díky stylu práce policie: čárky, čárky a zase čárky pro odměny vedoucím, lidem není schopna sdělit, odkud kdy, jak, proč, jim hrozí nebezpečí, takže lidi ani nevědí čeho si vlastně mají všímat.
Dokud policie sama lidi nevyškolí (ale stylem jak pracuje to nepůjde rozhodně), nemůže čekat nic jiného než naplno zuřící partyzánskou válku, kde bude pořád prohrávat. Jednak s partyzány samotnými a jednak s partyzány mučeným obyvatelstvem. Všichni ji nesnáší, to je současný a Vám všem snad jasný stav. Ten se musí změnit. Ale k tomu musíte s těmi lidmi mluvit, říkat jim různými kanály jako kabelovka, setkání s lidma s rajónu, vývěsky, farář atd atd. co se děje, proč se to děje, jak se to děje a jak tomu předejít, jak správně jednat atd atd.
Když tazatel v tomto případě přijde za mnou a sdělí mi svůj níže uvedený problém, budu postupovat tak, jak jsem to popsal. Pak jdu za ním informova ho, co jsem s jeho problémem udělal. Můžete si tady jeden vedle druhého být jistí, že ten člověk vám řekne pak kdykoliv všecko, co bude vědět. Máte důvěrníka.
Když uděláte na místním kulturáku sezení s lidma a dostaví se tam deset lidiček, těmto popíšete o co šlo, máte těch důvěrníků deset.
Všem dáte svůj e-mail a služební mobil. Musíte být připraveni, že nemáte soukromí, že tak jako já budete mít z domu chvílemi průchoďák. Jinak to nejde.
Bohužel, předtím byste museli postřílet svoje nadřízené. Tady moje metody končí, tady nic nezmůžeme. Musela by přijít restrukturalizace policie - vyházet parazity z kanceláří a to nikdo neudělá. Jejich renty počítané z minimálně čtyřiceti tisícových platů by dneska vnitru zlomily vaz.
Takže Týnčo, zajdi si na místní obvod, domluv si zcuka z obvoďákem, který vás má na starosti a uvidíš, co z toho bude. Když nic, pořiď si kvér a jakmile ti někdo bude pochodovat po baráku, bez milosti ho odpráskni. Pak hlavně nevypovídej, až se poradíš s právníkem jak to bylo ve skutečnosti tak, jak to říká zákon.
Ale ne na papíře pro vedoucího, skutečné.