jak popsali kolegové nereálné.
Já osobně nosil u ČZ vzor. 70 náboj vždycky v hlavni. Kolegové taky a zhusta. Ze zbraně jsem měl vždy respekt a nikdy jsem si s ní nehrál. U téhle zbraně mi střelba na přesnost moc nešla. Střílet jsem uměl ze vzduchovky na patnáct metrů vajgl na zemi, ze sapíku co rána to terč, malorážka reprezentace školy, ale tyhle starší pistole nula... Zažil jsem na vojně dva průsery kdy si debilové mysleli, že se nenmůže nic stát a zahynuli dva kluci... Proto respekt.
Pak došly ale Makarovy a z nich jsem měl strach, ne už jen respekt. Ani domů jsem ji nenosil. To byly pistole pro osádky obrněných vozidel, měl jsem ji totiž i na vojně jako střelec operátor BVP. Nespolehlivé, nepřesné, střílející kdy chtěly.... Taky to tak u policie opakovaně dopadalo, to co bylo oficiálně zveřejněno byla komedie proti tomu, co se nikdy nedostalo na světlo boží. Nikdy jsem u ní nedával náboj do komory. Taky se to nakonec muselo snad IAŘem zakázat.
Pak ale došly Compacty ČZ-75D a to byly skvělé mašinky.
Tu jsem zase nosil pořád náboj v pouzdře. Kolegové už ale nikoliv. Každý den jsem s ní sušil když už nic, tak aspoň při začátku a konci šichty nabíjení a vybíjení. Bez jediného problému.
Moje filozofie byla jednoduchá: náboj tam mám pořád, žádné hraní s kvérem, maximální respekt, pořád ve střehu, pořád hlídám svoji šestou. Dalo se střílet i přímo z pouzdra, stačil odcvaknout zámek emerického super drahého pouzdra. Ten řemínek nahoře jsem měl demontovaný, protože druk šel dost těžko a tasení zbraně výrazně zpomaloval. Svoji čízinku tuším že 5606 jsem měl fakt rád, na střelnici jsem díky ní patřil k nejlepším.
Nikdy mi zbraň nevypadla, nikdy jsem nevystřelil, když jsem nechtěl. Zbraň jsem použil jen jednou ve vinohradu do vzduchu, když jsme honili zloděje drátů. Velice často jsem ji měl v ruce, dost často jsem ji použil jako hrozbu. Vždycky jsem věděl, že když stisknu spoušť, nemusím přemýšlet zda to mám nebo nemá natažené.
Slepý náboj v situacích, kdy je nutné zbraň tasit ještě zvyšuje stres policisty, protože první rána míření i když malinko tak rozhodí. Kdyby teda závěr šel po slepém náboji dozadu, což by nešel. Hrubě osobně nedoporučuji, ve zmatku a stresu začneš po takové ráně řešit závadu proč to nestřílí, zasekneš si to...
Držel jsem se zásady, že když je zbraň venku, musí z ní mít okolí respekt a musím být připraven z ní střílet. Pokud držíte zbraň, jste sami terčem, tam není čas na rozjímání. Vždycky stačilo, když se drban díval do té černé díry ráže 7.65 a pak 9 mm jak mu z čela sjíždí k rozkroku. Ožralým prevítům se totiž zdálo, že když jim míříte na hlavu, tak přece nevystřelíte. Tam dole si tím přestali být hodně rychle jistí. K tomu samozřejmě dostatečně hlasitý slovní projev... Ale to už moc odbočuji.
