Kolegové, zdravím Vás.
Franto,
do této rodiny jsme na domácí bitku jeli prvně, nikdy nic podobného policii hlášeno nebylo. A co se týče mé tělesné konstituce, tak Ti řeknu jediné - Na OOP Vlašim rozhodně nepatřím do váhově nejslabší kategorie :-)
Dále bych Ti ráda připomněla sl. zákon, který Ti ukládá veškerá oznámení nejprve prověřit, než přivoláš posily, příp. zásahovku, jak to bylo i v tomto případě. Asi jsi ještě nezažil falešná oznámení např. pomstychtivých občanů na cokoliv (navíc zcela beztrestně a nezplatně) a tudíž nešlo dělat nic, než vyjet na místo a zjistit, co se doopravdy děje. Laicky řečeno - vidět fakticky známky napadení, vidět ten nůž, prokázat uvedený alkohol. Z oddělení toto jaksi nešlo. To, že dostaneme hned přede dveřmi na chodbě paneláku na budku, nečekal ani jeden z nás a o agresivitě a brutálnosti našeho bezdůvodného napadení nepochyboval ani soud. To jen policejní papaláši.
K tomu, jestli jsem na místě měla nebo neměla být, už jsem toho snad vysvětlila dosti níže, ale ráda bych uvedla, že "banalita", jakou je domácí rozdílení, rozhodně nepatří do kategorie nebezpečných případů, u kterých jsem kdy jen sama s kolegou (třeba i předškolákem) zasahovala. Za 5 let ve Vlašimi jsem byla u několika případů útoku na VČ, kdy buď nedošlo ke zranění naší hlídky, nebo došlo ke zranění nás obou. Všechny případy byly opět bez předchozího přivolání posil a dokonce v jednom případě jsem sloužila 24. sobotní službu jen s ještě mladší kolegyní a byly jsme napadeny nožem, 40. letým psychicky labilním a podnapilým pachatelem v bytě jeho rodičů. Pachatele jsme odzbrojily, spoutaly, předvedly a pak předaly SKPV a samozřejmě se propíralo, že jsme na místě neměly být dvě ženy. Ačkoliv byl zákrok bezchybný, nikdo nebyl zraněn, ačkoliv jsme mohly použít oprávněně zbraň, vše prokázáno, odsouzeno, ale...byly jsme jen ženy, takže ticho po pěšině.
Honzade,
máš pravdu s tím, že jsou případné posily dosti daleko. Nejbližší oddělení je 18 km, další 20, 27 a 37 km, ale na nich se slouží taktéž ve dvoučlenných hlídkách, které nečekají na svých odděleních, ale mají své práce dosti, takže pokud teprve dojde k nezvládnutelné situaci jakékoliv sousední hlídky, velí operační zanechat všeho a jet na pomoc. Nedovedu si představit, volat hlídky vždy předem, a to ani v případě, když se nám pere cca 30 lidí na jedné profláknuté diskotéce. Musíme si zkrátka vystačit jen ve dvou a zatím NIKDO, při takto nebezpečné situaci po hubě nedostal. A to se perou opět podnapilí muži a opět zasahuji já, žena, s kolegou. Nikdy to ale nikomu nevadilo, až nyní.
Ke kolegovi z hlídky bych uvedla jen to, že sice není v této kauze mediálně známý (ze svého rozhodnutí), jinak ale bojuje také. A peklo zažívá stejné, jako já. Třeba už jen fakt, že měl být od 01.04.2008 civilista, jak sám požádal a stále není, protože se také nemůžou policejní lékaři posudkové komise dohodnout o jeho zdravotním stavu.
Zhnusený,
nápad máš dobrý, nadhodím to advokátce! :-)
A protože proti mému písemnému pokárání není opět možný žádný opravný prostředek a i s mým vyjádřením bude tento slint stejně jen založen do mé karty, záhájila jsem již protiúdernou akci, ze které nebude policejní management nadšený.
I oni vědí, že já už nemám co ztratit, na rozdíl od nich. A já mám stále sil a kuráže dosti, nebojte! :-)
