Pro Lukáše Heinze Tebe kolegové, co tě osobně potkali, jako jednoho z mála (taky Martin Kotlan) velitelů chválili, že umíš jednat s lidma. Ten výčet těch, co se umějí v managementu policie vůbec chovat, by byl asi hodně moc krátký. Ty jsi měl štěstí na nadřízené, drtivá většina poldů ho nemá. Z atraktivní práce mají denodenně nervák s každým problémem a kde problém není, vedoucí ho vytvoří.
Odešel jsem po dvaceti letech snahy prosazovat styl služby obvoďáka jak se tomu dneska říká Community policing. Od nadřízených jsem si užil výsměch, jízlivost, zákazy, problémové hodnocení. Otevřeně jsem nazýval čárečky vědomou spoluprací s pachateli a všechny nadřízené, kteří je neustále pro svoje odměny protlačovali, jsem považoval za ty, které jsem šel k policii stíhat a ne je poslouchat.
Služební cestou jsem si opakovaně stěžoval, jak ty píšeš že neumíme chránit svoje práva a víš co, Lukáši? Psí hlas nedošel ani nad druhého nadřízeného, protože ten bezprostřední mého nadřízeného mu ty švinldy se statistikama sám radil a když jsem mu přednesl svoje připomínky, z kontroly utekl jako malý kluk.
Podívej se, co jste vytvořili za Molocha: neprůchodný shora nahoru ani naopak, spousty zbytečných darmožroutů, zbytečné mezičlánky řízení počínaje různými náměstky na bývalých okresech, pokračuje okresními managery přes krajské náměstky a krajské managery až po další náměstky a další managery na policejním prezidiu. Furt se trapně opakuju, ale ti pozvaní Britové ze Scotland Yardu v roce 2002 nebo kdy to přesně bylo už přesně nevím jasně řekli: tohle nikdy fungovat nebude.
Policie je rozdělena na my: řadoví a oni: vedení. Už jako dobu a tento náhled jedny na druhé jako na sběř se nemění.
Policejní prezident vytyčuje cíle na papíře, který snese všecko. Vydá rozkaz a chce ho mít dokladovaný. Tak mu ho zezdola dokladují a chceš vědět jak?
Jedním z mnoha bodů v programu CP byly i pravidelné styky územářů se starosty a prostě zástupci samosprávy. Kdo si práce dole v terénu hleděl, ten to dělal dávno předtím, než to nějaký ichtyl shora nařídil, kdo ne, nedělá to dodnes.
Na poradách pak nadřízení předvedli následující jednoduchou scénku jako vystřiženou ze socialistického žurnálu:
- ředitel: máme za úkol navázat styky se starosty a zajistit, aby je územáře kontaktovali
(on ten človíček s plnou hubou CP ani nevěděl, že to celé roky dávno děláme)
- vedoucí: no ale my to dávno děláme....ee.ee.eee...! Dál se jaksi k slovu nedostal, protože
- ředitel: na tom nezáleží, hlavně je to dokladovat. Když tak dvakrát za měsíc ať územář napíše ÚZ že mluvil se starostou a máme to z krku.
A moje nalomení dát výpověď protože jsem začínal něvěřit že s tímhle člověkem se to někam pohne nabylo jasného data.
Ještě dva týdny předtím, než jsem dal tvé firmě pápá mi na jedné akci říkal:
- na výpověď je vždycky času dost, že?
A já mu na to řekl: Ano, ten nejvyšší.
Víš co? Od té doby co jsem dva a půl roku v civilu jsem to bral zleva a zprava, co mi policie dala a vzala a došel jsem k jednoznačnému závěru:
- nedala mi nic, co mohu někde jinde než na vrátnici využít, protože veřejnost považuje policisty za blbce, takže ani nedostanete šanci svůj "policejní" přehled někde uplatnit. Pro civilisty nejste nic, nechápou do doby než vás poznají, že skutečně nejste ničema a darmožrout. Jenže než vás poznají, uplyne pár měsíců, kdežto vy se ucházíte o místa, kde nejste ani den.
Upozorňuju, že s podsvětím jsem se stýkal pouze přes obušek nebo pouta, nijak jinak, takže lukrativní místo odtud, jako pro mnoho bývalých kolegů, pro mě plynout nemohlo.
- vzala mi dvacet let praxe v řemeslném oboru, kde bych dneska vydělával úplně jinačí peníze v úplně jinačí pozici. Teď musím začínat od píky, ne že by byla ale špatně placená nebo jí bylo málo...
Teď nechodím z práce ani do práce vynervovaný z nadřízených, žiju úplně jinačí život. Když jsem si přečetl tvůj názor, můžu jen gratulovat. Mít já takové štěstí, od policie by mě nikdy nenapadlo odcházet.
Svého odchodu od policie jsem nikdy nezalitoval ani co by se za nehet malíčku vešlo. Za ty roky jsem viděl, že je to firma nereformovatelná, kde se pro drtivou většinu těch, kteří nesou to největší riziko dole na ulicích, nikdy nic k lepšímu nezmění. Počínaje strašnýma hadrama v létě horko v zimě zima a konče otřesným chováním nadřízených.
