Já jsem psovoda dělal patnáct let, nejdřív ve Svazarmu, pak na vojně a nakonec víte kde.
Výcvik psa v prohledávání terénu, objektů atd (revírování) je skutečně zaměřen jako část lovu, to jest pravěkého geneticky dobře zakódovaného chování psa. On loví, nehledá mršiny. Má vynikající čich. Musí hledat živou kořist a za odměnu si pak třeba kousne - prostě uspokojit psovu loveckou vášeň daším cvikem za odměnu. U revíru totiž nesmí napadnout nalezenou osobu. On tak v přírodě nelovil, toto cvičení je velmi specifické a namáhavé na psovu fyzičku.
Nebudu zastírat, že jsem svého Ťutina cvičil poněkud jinak, než jsem na místo přišel, ležel figurant po zásahu mým vlastnoručně vyrobeným sakra tvrdým košem do koulí na zemi nebo do něho Ťutin mlátil systémem hlava - hlava, když už si stačil krýt rozkrok.... :D V praxi totiž z metru štěkající pes na ukrytého drbana je hodně nebezpečná blbost, protože psovod nikdy nemůže zaručit, že bezprostředně po nalezení pachatele bude na místě i on: pak budou jen dva mrtví, napřed štěkající pes a pak páníček.
Při stopě je pes učený vyloženě na to, aby se věnoval jen jednomu pachu. Psovod zpočátku výcviku samozřejmě ví, kde je stopa, dává na ní místo předmětů shodného pachu k označení psem žrádlo, na konci stopy je buď žrádlo nebo zákus. Pes si vyloženě nesmí všímat stop zajíců, ležících zdechlin všemožného zvířectva, toto psovod kontroluje a psa za to trestá!!! Naopak ho motivuje za sledování jedné stopy ale vždy samozřejmě živé osoby. Doufám, že jsem někde něco nezmastil a napsal to srozumitelně.
