Vynikající článek dle mého názoru.
Tohle přesně jsem dělal už v roce 1995, než mě to VO výslovně zakázal. Pak jsem se neodbytně přes tiskovou mluvčí (do týdne)vrátil s tím samým, jen s tím, že nebudu tu práci dělat sám, ale oklikou přes tiskovou mluvčí, což trvalo asi týden navíc.
Toto mi VO výslovně zakázal už i ve spolupráci s ředitelem okresu.
Našel jsem další cestičku, tu mi zatrhnul taky. Když jsem asi během dvou let vyčerpal veškeré možnosti legální, přešel jsem do ilegality a prostě jsem se přestal jako idiot tomu hajzlovi chlubit tím, že lidem sděluju co se děje, čeho si mají všímat, jak se chovat v jakých situacích, problematika zbytkového alkoholu, po čem pátráme... mělo to jeden háček: dělal jsem docela strašnou spoustu práce, o které VO nevěděl a stálo mě to čas, který bych měl podle něj věnovat čárečkám. Kontroly hospod atd se tehdy nenosily, k tomu ten zabedněnec nedostal shora rozkaz... Postupem času jsem měl ve své pětitisícové obci jednu vloupačku za tři měsíce a jinak drobné prkotiny, samozřejmě nijak nehodnoceno. Mimo to, že mě VO chtěl posílat do rajónu daeko menšího městečka, kde sloužilo pět mých kolegů a byl tam bordel jako bejk. Chtěl, ale nikdy jsem mu tam nešel, hádal jsem se s ním tak dlouho, dokud jsem nešel do svého. Druhou denní ale to samé, jako kdyby si nic nepamatoval, proč nebudu dělat práci za jiné a že klid co mám v rajónu není klidem, který se nastolil sám.
Moje práce územáře byla prací s lidma. Jak jsem psal už jinde, pokud chci vzít partyzánům podporu veřejnosti, musí ta veřejnost vidět, jak jsem jí užitečný. Jednak co dělám, ale taky co se děje, proč se to děje, jak se lidi mají zachovat atd atd atd. Bohužel do novin jsem měl zakázáno cokoliv psát.
Ono totiž problém byl v tom, když já jsem popsal flagrantně skutek, který byl původně trestným činem a soudruh VO z něho udělal přestupek aby neměl NP, byla otázka času, než si toho někdo z poškozených všimne a bude mela...
Na co jsem touto svojí snahou došel: Lukáš Heinz má pravdu v každém slově, ale jen 50%. Zapomněl totiž sdělit tu druhou polovinu pravdy: aby bylo možno prezentovat práci útvaru jako to dělá pražská PMJ, nesmí být v managementu této firmy kreatury, co tam jsou. Schody se zametají shora. Když je jich moc, až dolů se to nedomete. Řadový co má nad sebou klasického universálního velitelského blba VO, nezmůže nic než já: nadělá si spousty problémů a dokonale si posere svoji kariéru a vysoce atraktivní práci, která je vysoce zajímavá. Na kariéru mezi těmito lumpy s hvězdičkama jsem rychle rezignoval, ale práce mě skutečně bavila, protože byly vidět její výsledky, něco za mnou skutečně zůstávalo a lidi mi to dávali znát a to mě drželo tak dlouho.
