Jenom tak k zamyšlení, aby nám chlapci nebylo smutno že v tom rozkvětu a skvělých horizontech a pilířích jsme sami, tak takové zabrousení do AČR. Po dvaceti letech polistopadové nádhery.
Prohlubující se neutěšený stav Armády České republiky. Pojmy jako morálka, čest, úcta k právu a k člověku zcela ztratily svůj obsah. Armádní velení se netěší u vojáků žádné přirozené úctě a autoritě. Mezi vojáky a jejich velením se neustále prohlubuje příkop nedůvěry a vzájemné animozity.
Co je toho příčinou?
Armáda se stala zcela uzavřenou komunitou s vlastními pravidly určovanými nadřízenými zcela bez ohledu na platný právní řád České republiky. Naprostá absence jakékoliv kontroly jak zvenčí, tak i zevnitř má za následek ignorování zákonů a ústavního pořádku. Ze strany velení dochází ke zcela beztrestnému porušování základních lidských práv vojáků. Oba inspekční orgány, jak inspekce AČR, tak i Inspekce ministra obrany, nejen že nečinně tomuto porušování zákonů přihlíží, ale dokonce se podílí na legalizaci takového nezákonného jednání armádních špiček. Když je nejhůř, v zakrývání nezákonností je nápomocna i Vojenská Policie. Dalo by se dokonce říci, že armádu ovládla plukovnicko-generálská mafie.
V rámci armády není možno se dovolat svých práv. Pokud se o to někdo snad pokusí, je zastrašován a šikanován. Bude to znít pro lidi poměrů v armádě neznalých asi divně, ale bránění a domáhání se svých práv vyžaduje opravdovou odvahu a statečnost.
Každý voják z povolání skládá slib, jímž se zavazuje dodržovat Kodex etiky vojáka. Teprve po přečtení těchto textů a při pohledu na skutečnost se nám vyjeví obraz morálního úpadku současné armády. Podle Základního řádu ozbrojených sil České republiky „Svými morálními kvalitami a jednáním musí být velitel svým podřízeným příkladem“ (čl. 53 Zákl-1), „Velitel je v jedné osobě nadřízený a vychovatel podřízených“ (čl. 56 Zákl-1). Kdyby se každý podřízený měl podobat nadřízeným, byla by to již hotová katastrofa, armáda by byla zcela paralyzována a naprosto nefunkční.
O výběru vhodných kandidátů na velitelské funkce by bylo možno konstatovat, že čím větší deficit morálních kvalit, tím větší šance na úspěch. Zde tedy lze vysledovat výchovu podřízených.
Velitel je oprávněn vydávat rozkazy pouze v rozsahu své působnosti v mezích zákonů a vojenských předpisů. Nadřízení ale většinou zákony a předpisy ani neznají, nebo je zcela záměrně ignorují, jisti si vlastní nepostižitelností. U vojenských útvarů jsou zřízena právní oddělení. Ta ale často slouží jako servis pro velitele k legalizaci jeho nezákonných rozkazů a nařízení. Zákony, vojenské předpisy a Etický kodex tedy slouží nadřízeným pouze jako karabáč na podřízené.
O současné armádě se lze s pravděpodobností blížící se jistotě domnívat, že se stala morální stokou, smrdutým rybníkem se zavřenými stavidly kontroly, kde si libují a nachází živnou půdu bezcharakterní prospěcháři, kteří nadřadili vlastní zájem nad zájmem armády. V tomto zapáchajícím prostředí slušní lidé téměř nemají šanci se prosadit. Povětšinou to „nikam nedotáhnou“, nebo raději rovnou armádní řady opustí.
Říká se, že ryba smrdí od hlavy. V případě Armády České republiky to platí beze zbytku. Stupeň zápachu dosáhl v současnosti ale takové intenzity, že jedině veřejné poukazování na neřád je cesta ke zvýšení šancí k jeho odstranění. Ze strany armády lze však toliko očekávat pouze zapírání problémů, výmluvy a začasté i lhaní.
Kdo chce nechť zamění AČR za PČR a obraz bude stejný že.....
Stav AČR i PČR úžasný výsledek kapitalistického klondajku v Čechách.
