Já souhlasím se Sallykem s tím, že od toho, aby byl Langer vyšetřován, tu nejsou historici, ale policie. Problém zkoumání nedávné historie spočívá v tom, že mnoho lidí ještě žije, tzn. že se na ně vztahuje ochrana osobních údajů, mnoho dokumentů je nedostupných či přímo tajných. V roce 1938 by se také těžko bádalo o vzniku republiky a především by se tato doba těžko posuzovala.
Jediný, kdo to bravurně zvládl, byl Ferdinand Peroutka, který ve svém Budování státu přesně vystihl ducha doby - i tak se stále jedná pouze o postřeh současníka. Příspěvky, které se vyjadřují k posledním dvaceti letům, se tak zaměřují především na vznik různých organizací a nastiňují jejich vývoj z pohledu počtů, profesionality a materiálního vývoje. Vliv a dopad těchto organizací na společnost či na fungování policie, budou muset posoudit s odstupem času až další generace historiků.
Navštěvuji konferenci již déle a je to přesně tak, jak bylo naznačeno - ne, že si většina z přítomných nedělá žádné iluze, ale většina už za ta léta nosí na rameni místo nášivky policie nášivku veterána, protože raději odešli, takže ačkoliv si Dax a Hammer myslí, že oni jsou jediní dva, kteří doopravdy vědí, jak to u policie vypadá a jedině oni dva jsou ti praví spravedliví, tak to opravdu takto není.
K tomu bych přidal ještě to, že přestože mnozí účastníci konference od policie odešli - a často ne právě v dobrém - tak na ní nikdy nezanevřeli a alespoň touto svou dobrovolnou, časberoucí a samozřejmě nezaplacenou aktivitou pomáhají vylepšovat obraz policie - ale ne tím, že říkají, jak je tam všechno báječné a dokonalé a kriminalita u nás je v podstatě vymýcena, ale tím, že mladší generaci ukazují, že ani jejich předchůdci to neměli snadné a např. služba za protektorátu se s tou dnešní nedá vůbec srovnávat.
Vděk nejvyšších míst pak po válce spočíval v tom, že zrušili jeden z nejefektivnějších policejních sborů v Evropě, o odboji protektorátních četníků se ví pouze to, že zastřelili Lužu a nakonec se stali obětí komunistické obdoby Langerova generačního špuntu během dvou až tří let, kdy byli buď degradováni nebo rovnou vyhozeni a necháni, aby šli i s rodinami o žebrácké holi.
I o tom je konference - ukázat, že u četnictva či policie to nikdy nebyla snadná služba (a kdo si myslí opak, tak je neznalý či naivní), ale vždy se našli jedinci, kteří odolali okolnostem doby a dělali svou práci dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Pokud jde o vaše lamentování nad ztracenou mladou generací, tak to považuji jen nad bědováním dědků na zápraží domova důchodců. V každé generaci se najdou kničemové a schopní lidé. Ne všichni mladí jsou vysedávači u pc a mamánci a vzhledem k rychlosti doby, nezaměstnanosti a finančním tlakům mají život možná mnohem více stresující než vaše generace, která vyrůstala přece jen v existenčně snadnějších podmínkách normalizačních (či přednormalizačních) let.
