HAMMER [
2012-10-16 05:52:00]: No, už chápu, proč nevím, co je ASPI. Nemám totiž přístup na intranet...:-)) To ti sem opravdu nedám, ale zkus říct někomu z bývalých kolegů, ať ti to stáhne.
Pokud jde o vzpomínky ze služby, tak pokud sis nevšiml, tak zde byly zveřejněny asi čtyři až pět článků o jeho vzpomínkách a dokonce jeden sestřih jeho vyprávění. On sloužil ve specifické době a musím říct, že byl i specifickým četníkem. On spíše ze své funkce lidem pomáhal, než že by honil zločince. Je to logické. Kdyby honil za války šmelináře, tak by byl v podstatě kolaborant, krádeží asi zrovna na chudé Vysočině příliš nebylo, o nějakých mordech se už vůbec nedá hovořit. Jednou hlídal leteckou pumu zaraženou tuším do rybníka, ale hlavní náplní jeho práce bylo dávat pokuty na nočních hlídkách, na kterých se v zimě s kolegou většinou na pár hodin zašili do sena. Měl štěstí na rajon a neštěstí na velitele. Krátce byl převelen na jinou stanici, kde to chodilo úplně jinak. Velitelem tam byl jakýsi Průša a to byl prý zlatý člověk, který se znal i s generálem Ježkem, který do jeho obvodu jezdil na lov. Staral se o svoje četníky bezpříkladně, nehonil čárky a v rajonu měl taky klid.
Myslím, že dle vyprávění to byl takový arazímovský typ. Jelikož měl známosti, tak se nikoho nebál, ale co je zajímavé - i když u něj na stanici chtěl Staňa zůstat a Průša o něj také velice stál, nepodařilo se mu to ani přes známosti. Asi to tenkrát opravdu chodilo trošku jinak - alespoň, co se přemisťování četníků týče. Staňův špatný velitel (i když jak se to vezme) řekl, že nikam nepůjde a prostě nešel. Je taky pravda, že Staňa jako skoro jediný uměl na obou stanicích za protektorátu německy, takže velkou část jeho služby tvořil příjem a překlad fonogramů od německých úřadů.
No a po válce už to nebylo četnictvo jako takové. Kázeň se sice ještě tak nějak udržovala, ale jakmile začaly do nově vzniklé SNB přicházet noví mladí, často i s kriminální minulostí, začalo to jít od desíti k pěti a hlavně Staňa byl velitelem ve vysídlené vesnici na Šumavě, takže tam byl rajon skutečně mrtvý. Jediné, na co si ze své úřední služby vzpomíná, je pitva mladé dívky, kterou navíc znal. Po 4 měsících byla nařízena exhumace těla a pitva. Jeho tehdejší velitel pověřil jeho, aby doktorovi asistoval a pitva probíhala někde venku, vnitřnosti prý holýma rukama vyndavali a dávali do zavařovaček. Nakonec se přišlo na to, že se děvče otrávilo. Bylo prý v 2. měsíci a klasická situace, kdy rodiče byli proti, tak se otrávila.
No a pak tu byly ještě jiné zážitky z konce války, které jsou tak odporné, že je snad ani nebudu prezentovat. Jakmile přišla rudá armáda, tak to byla opravdu drsná doba. I když se sovětští důstojníci snažili, tak prostě ti lidé si prošli peklem a příchod do v podstatě mírové situace jimi otřásl.
No a je samozřejmě také pravda, že od těch událostí a jeho služby uplynulo 70 let. Spoustu toho už musel zapomenout, i tak je jeho duševní svěžest ohromující. Chtěl bych takhle přemýšlet v šedesáti. Devadesátky se snad ani nedožiju. Je to opravdu obdivuhodný člověk - a to ho opravdu vnímám střízlivě. Koneckonců jsi to trefně vystihl. Vyrůstal v jiné době, v jiném prostředí, než jsme vyrůstali my. Jeho znalosti spolu se zkušenostmi jsou ohromující. I přes to všechno se mi nepodařilo najít někoho, kdo by mi pomohl Staňu vyznamenat za všechny jeho zásluhy a útrapy.
Stát se tohle nějakému vojákovi, tak je z něj dnes minimálně plukovník a na hrudi má přinejmenším Kříž obrany státu a spoustu dalších vyznamenání. U PČR tohle není možné, protože tradice a hrdost na předchůdce zde neexistuje. Je jasné, že jemu je to úplně putna, on je neuvěřitelně skromný a nějaký metál ho nerozhodí a netouží po něm, ale mě to teda sere dost, protože vojáků, kteří toho dokázali mnohem méně, než Staňa, je vyznamenáváno mnohem víc a pravidelně. A hlavně s tím není žádný problém.