VETERAN2 [
2013-01-19 21:41:28]: Ale to neselhal systém, ale jedinec. Beneš. Systém měl připravenou velmi silnou a výkonnou armádu, kterou by republiku ubránil. Hitler neměl ani dělostřeleckou munici, ani pumy do letadel a to ještě při polské kampani o rok později, když už vyceckal náš stát a naše zbrojovky jely pro něj naplno.
Obsazením ČSR a využití jeho průmyslu a výzbroje umožnilo Hitlerovi vítězné tažení na západ. Podívejte se jen na počty jeho tanků ve francouzském tažení a jejich typy. Polovina našich, jeho vlastní konkurenceschopné s našima z jedné čtvrtiny. Beneš prostě pomohl druhé světové válce jak mohl.
Hitlerovi generálové ho nesnášeli, ne-li nenáviděli. Čekali na první nezdar, aby ho svrhli. Oni vůbec neuvažovali o to, že by ČSR porazili, protože plán útoku, jak ho Hitler navrhoval a vydupával i přes jejich názory, nemohl uspět. Hitler, aby údajně zajistil moment překvapení (on věděl proti jak silnému protivníkovi stojí a že na něj nemá tušil), chtěl totiž jednotky nechat útočit z chodu, ne po nějakém soustředění. Kdo jste byli mezi ŘoPíky, jistě jste pochopili, co by se tam dělo. Hitlerovi generálové, když Němci už Sudety zabrali a byli se na to podívat, sami prohlásili, že tam by ambice magora Dolfy skončily. Wehrmacht byl slabší než čs. armáda ve všech parametrech, v letectvu byla Luftwaffe silnější, ale je třeba dodat, že Bf-109 ve verzích C a D, které Hitler měl, byly motorově slabší než naše Kravky. No a mimo to, neměl ani bomby, takže nějaké bombardování Prahy mohl zapomenout. Jedině tak jako propagandistický nálet. A kdyby, však se to vystaví znovu.
Od roku 1934 byl německý státní rozpočet tajný, Hitler totiž zemi strašně zadlužoval svou sociální politikou. Udělal v Německu dálnice a další věci, ale přivedl ho na pokraj ekonomického bankrotu. Anšlus Rakouska nebyl ničím jiným, než slaboučkou finanční injekcí chcípajícímu Německu a Československo mělo plány a reálně uvažovalo o tom, že Rakousko obsadí a Hitlerovi se postaví už tam. To byl ještě slabší než později. Byl to opět Beneš, kdo couvnul.
Beneš byl politikář, nechápal, kdy je potřeba bojovat a kdy ještě mávat papíry se smlouvami. Kdyby nebylo tohoto slabocha, Hitler by dneska byl okrajovou fígurkou dějin.
No ale jaký prodělalo Německo paradox: Hitler ho zadlužil, ztratil devět milionů životů a další miliony mrzáků přibyly, přesto Německo na této válce nakonec díky Marschalovu plánu pohádkově vydělalo a stalo se na velmi dlouho dobu nejmocnější ekonomikou světa.
Jak jsme dopadli my: zase díky Benešovi padesát let nesvobody, ponížení z Mnichova a pocit méněcennosti tento národ svírá jak krajta lopuchovitá dodneška, hospodářsky jsme v prdeli a krade se tu ostošest.
Jedině Beneš nás vydal bez výstřelu Hitlerovi a jeho choutkám po lebensraumu, jedině Beneš jasně porušil mezispojeneckou úmluvu a neuzavírání bilaterárních smluv mezi státy paktem s bolševickým Ruskem a jedině a zase on sám předal moc moskevskému pohunkovi Gottwaldovi v roce 1948. Následně jsme odmítli Marschalův plán, Stalin sem dovezl něco pšenice, na Ukrajině následkem toho pomřeli statisíce Ukrajinců, darovali jsme hladovým ruským vším náš uran (díky němu bysme byli dneska někde úplně jinde) a jak napsal Jan Baťa: co jsme padesát let ve Zlíně budovali, to národněsocialistická správa do jednoho roku všechno zničila. A pokud chcete vědět co tam budovali, tak Baťa zavedl pětidenní pracovní týden v roce 1930, v republice byl zaveden až nějak koncem šedesátých let, Baťa svět nejenže obouval, ale učil podnikat, Baťa měl svoje provozy na zajištění naprosté soběstačnosti jeho fabrik a každý provoz musel být ziskový a pozor: dělníci, i ti nejspodnější, měli jasný podíl na tom zisku!!!! Nebyli trestaní za ztrátovost, měli pak výplatu bez toho, čemu my říkáme prémie, ale tam každý věděl, že když byl na tom jeho provoz třeba 5% zisku, kolik přesně dostane na výplatu, ne že to bylo na libovůli vedoucího. Baťa si netížil pozdravovat svoje nemocné zaměstnance, dotazovat se na jejich zdraví, vystavět jim lázně po římském vzoru, ze zisků fabriky jim dotovat jídlo a denní potřeby, aby ho měli levnější (ne že je nutil kupovat to u něj, jen blázen by šel kupovat něco dražšího jinam), dělníci nesměli mít v jeho domcích ani svoje zahrádky, po práci měli jen odpočívat. V roce 1938 zaměstnával jen v ČR tuším že 70 000 lidí, měl cca stovku filiálek po celém světě, založil celá městečka s fabrikama.... Chystal se (Jan) stavět dálnici Cheb - Jasina, železnice, aby mohl více a rychleji obchodovat a nejen on. Měl svoje školy, kde se učilo tuze zvláštně, pro praxi, dneska je to ve Zlíně skoro všecko obnoveno. Postavil ateliéry, aby mohl působit i filmem, postavil nemocnici pro celý Zlín a okolí, republice daroval jednorázově 30 milionů korun na obranu... Jeho domky tam stojí dodnes, jeho bytovky, mrakodrap...
Za první války když vypukla, ševci ve zlíně okolí žehrali, že teď je s jejich živností konec, na armádní zakázky nedosáhnou a na civilní výrobu nebude materiál a končí a jdou po žebrání. Baťa (Tomáš) je svolal a řekl jim: včera jsem byl ve Vídni, mám zakázku na pět milionů armádních bagančat, ale sám to nedokážu. Musím vás požádat, abyste část zakázek převzali. Vaše zaměstnance jsem vyreklamoval z vojenské služby!
Končila válka, lidi neměli co obouvat, Baťa došel s nápadem dřeváků: dřevěná podrážka, zbytek z odpadků z armádních zakázek. Dočasně, ale prodal, uspěl, dal lidem boty.
Po válce vznikla ČSR. Podnikatelé chtěli utéct do Ameriky, Baťa si vzal slovo a přesvědčil je, že v republice práce bude. On sám nemohl prodávat boty, československá koruna mu je udělala neprodejně drahé. Ve vlaku se hádali s Janem a všema kolem něho a kdosi řekl: snižme náklady. Baťa to vymyslel takto: sebereme dělníkům 40% platu, boty srazíme na polovic ceny, ceny v našich obchodech našim lidem snížíme o padesát procent. Takže dělník na tom bude ještě o deset procent líp než byl. Boty ležící ve skladech se okamžitě rozprodaly...
Stačí?
