Vím, že to patří do jiného vlákna, ale nemohl jsem si odpustit svůj názor.
§ 12 občanského zákona
(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.
--------------
Pokud vím, tak zákon o policii tuto problematiku upravuje pouze v rámci oprávnění policisty za předpokladu, že pořizovatelem takových materiálů je policista. Z druhé strany nikoliv, což je možná chyba.
Z toho vyplývá, že ochranu oprávněných zájmů policisty jako fyzické osoby ve smyslu OZ, zajišťuje § 12 OZ.
§ 12 v podstatě zakazuje bez svolení fyzické osoby všem účastníkům občanskoprávních vztahů(tedy naprosto všem lidem) takové materiály pořizovat. Pouze je zde vymezení za jakých podmínek je lze bez svolení fyzické osoby pořídit. Lze z něho dovodit, že výjimky platí pro lidi zabývající se citovanými profesemi, kdy jejich činnost směřujicí k vytvoření takových materiálů je opodstatněná cílem činnosti v takové profesi. Mimo citované účely nemůžou být bez svolení dotčené fyzické osoby o ní takové materiály pořízeny. Fyzickou osobou pro účely tohoto zákona je i policista ve službě, protože žádný zákon výslovně nestanoví, že je tomu jinak. Policisté sice po dobu trvání služebního poměru jsou z důvodu údajného střetu zájmů na některých svých základních právech omezeni, ale tyto jsou celkem jasně vyjmenovány speciálním zákonem. Kdyby tomu tak bylo, v podstatě by jako člověk nemohl v současné společnosti existovat. Problém se netýká jen samotného pořízení takového záznamu, ale dalšího nakládání s ním. V některých případech lze vzniku takových materiálů zabránit již na místě za využití platných zákonů, třeba i § 6 OZ. Nikdo nemůže tvrdit, že se na policstu nějaký zákon nevztahuje, pokud to není v nějakém jiném speciálním zákoně výslovně uvedeno. Hlavní problém je opět uveřejnění a paušalizování stanoviska ke konkrétnímu případu sdělovacími prostředky a bohužel také určitá obava nebo laxnost příslušných státních orgánů uvést věc na pravou míru. Zákony občas nevychází ze skutečné potřeby společnosti, protože ta je vykoupena všelijakými zbytečnými svobodami a právy, což se projevuje následnou vágností samotných ustanovení, která se potom obtížně aplikují, většinou až v rámci soudního řízení.
Hlavní problém tedy podle mě není v tom, zda je policista ve službě zároveň fyzickou osobou ve smyslu OZ. Toto dokazuje již samotná skutečnost, že policista je v případě narušení svých oprávněných zájmů odkázán na soud. Problém je spíše vágní pojem "úřední účely" v 2. odstavci.