Cituji názor z diskuze na jednom internetovém médiu:
Lessy byl obžalován z dvou přečinů - ze zneužití pravomoci úřední osoby a pomluvy. Samo soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Podlešák po prostudování obžaloby vydal proti Lessymu trestní příkaz. Lessy podal proti němu odpor, a tak soudce Podlešák nařídil hlavní líčení. V něm obhajoba plně využila možnosti předkládat dosud odmítané důkazy. Soudce Podlešák - ač předtím přesvědčen předloženými materiály - vydal proti Lessymu trestní příkaz, projevil obdivuhodný smysl pro spravedlnost a 16. května 2013 rozhodl proti svému původnímu verdiktu! Konstatoval, že přečinu zneužití pravomoci úřední osoby se nedopustil obžalovaný a přečin pomluvy se vůbec nestal.
Pravomoc úřední osoby měla být zneužita předáním kopie anonymní stížnosti na konkrétní policisty novináři. Soud zjistil, že kopie, jíž disponoval novinář, je podstatně odlišná od kopie, kterou disponoval Lessy. Soudu se však nepodařilo zjistit původ kopie, kterou disponoval novinář. Pomluvou mělo být vyjádření Lessyho v telefonátu s novinářem, který ho pak publikoval ve svém článku. Soud tuto část obžaloby uzavřel konstatováním, že se Lessy o dotyčných příslušnících vyjádřil "velmi nevhodně", avšak k pomluvě nedošlo. Soud zřejmě onou nevhodností mínil formu, kterou Lessy při vyjádření použil. O pomluvu však nešlo, neboť věcně soud shledal, že Lessyho vyjádření není ve zjevném nesouladu se skutečností. Městský soud v Praze v neveřejném jednání 9. října 2013 Lessyho trestní stíhání zastavil, neboť podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který byl již osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu.
A podle judikatury Nejvyššího soudu zásada "ne bis in idem" (zákaz dvojího odsouzení a potrestání za týž čin) podle této úmluvy brání též trestnímu stíhání a odsouzení osoby, proti níž dřívější (přestupkové, správní, disciplinární) řízení o témže skutku skončilo pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (v tomto případě zastavení kázeňského řízení).
A že šlo o tentýž skutek, dovodil odvolací soud z téměř identických jeho popisů ve dvou rozhodnutích ministra vnitra (jedním zastavil kázeňské řízení proti Lessymu, druhým ho propustil ze služebního poměru). Ty jsou navíc téměř identické se zněním obžaloby.
Ochraně proti novému procesu ve stejné věci přitom nebrání ani případ, kdy byl skutek nesprávně kvalifikován a chybně projednán jako přestupek, i když měl znaky trestného činu. Účelovost postupu proti policejnímu prezidentovi Petru Lessymu vyplývá z popsaného postupu nadmíru jasně. Nejprve bylo proti němu zahájeno kázeňské řízení. Nepodařilo se nic prokázat, proto bylo ministrem zastaveno. Věci se chopila inspekce (GIBS) a "vyždímala" z toho sdělení obvinění, na což jí dozorující státní zástupce kupodivu šel.
Prvoinstanční soud důkazy obžaloby vyvrátil. Odvolací soud nejprve prozkoumal procesní stránku věci - a ouha! Od počátku bylo trestní stíhání Lessyho nezákonné. Proto se již meritorně nevyjádřil -což Lessyho odpůrci vykládají tak, že vlastně věc nebyla meritorně pravomocně rozhodnuta, takže jako by na Lessym nějaké to podezření zůstalo, že ho vlastně soud neočistil ("nedoočistil"), takže vlastně by to propuštění ze služebního poměru mohlo zůstat v platnosti.
Pravdou je však opak. Lessy nejenže nebyl "nedoočištěn", Lessy byl usnesením druhoinstančního soudu doslova vypulírován, protože celé trestní řízení bylo vedeno nezákonně, takže nebylo, co by na něm mohlo ulpět.
