SANTIAGO-SAN [
2014-01-02 22:04:28]: Řeknu ti vlstní zkušenost: můj otec, jakožto jasná autorita, mě učil, že dobrou a poctivou prací, o kterou se mám snažit, uspěju. U policie nikdo z vedení nestál o nic jiného než o vlastní klid a čárečky. U druhé mé firmy byl majitel naprostý otrlec, který platil stejně opilcovi jako tomu, kdo za něj makal. Co firma existuje p rozkradení bolševickými funkcionáři bývalémateřské firmy nějakých 16 let, nepřidal ani korunu na výplatě!!! Obě tyto firmy měly společného ještě jednu věc: pokud jsi chtěl dělat, musel jsi si spoustu věcí pořídit sám, myslím jako vybavení a nářadí. Takže do 47 let jsem z toho, že jsem makal (ale vžycky jsem se ozval) neměl naprosto nic pozitivního, mimo ještě jednu společnou věc: že mě posílali dělat to, co jiní odflákli nebo na co jít nechtěli. Protože věděli, že ten blbeček se nevrátí, než to vyřeší.
Nedovolil bych si říci tatovi, že mě radil blbě. On taky měl dělat mistra díky své šikovnosti atd. ale protože se nemínil bavit o členství v KSČ, měl poloviční plat.
Přesto všecko jsem se pořád jako beran držel toho, že mám dvě ruky a hlavu a že hledat způsoby mě baví, kdežto hledat důvody považuju za nedůstojné chlapa.
No a s těmato ideama (komentujte si je jak chcete, všecko beru) jsem ve 47 letech došel do zaměstnání, kde majitel firmy nemá s KSČ nic společného, vybudoval ji ne že z ničeho, ale z obrovského dluhu, když jedni zase bývalí komunisté nezaplatili za velkou zakázku skoro milion a on byl jenom živnostník, který dělal sám na sebe a hlavně v jednom muži - byl to konec devadesátých let.
Už začátek mě zcela rozhodil: služební dotykový drahý telefon, notebook, nové auto VW Caddy, komplet vybavení od Stanleyho, Knipexu a podobných jen špičkových firem, monterky, že takové nemám ani vlastní hadry, jsem prostě jak v Jiříkově vidění. Jo, a to nemluvím o platu, zatím teda ve zkušební době!!!! Ničemu takovému jsem už nevěřil. Teď se modlím, abych něco nezprasil.
Ta a teď si řekneš: jo, v tom věku už jsou ti prachy k ničemu... no, máš recht. Děcka velké, vydělávají si jedno už samo na sebe, druhé furt někde na brigádě, třeba přes sobotu a neděli, ale furt maká. Je v druháku průmyslovky teprve. Tluču do nich přesně to, co tata tloukl do mě. Máte dvě ruky a hlavu a: leť ptáku, leť.
Já bych měl důvod za tu výchovu tatu docela proklínat, kdybych hledal výmluvy a sváděl vinu za to, co jsem se svojí snahou v životě dokázal, na druhé. Jenže to nejde, otec byl pro mě nedotknutelná autorita a radil mi dobře, jen ne na poměry v tomto státě. Lidi, co měli daleko méň peněz než já u policie měli majetky, já měl prd. No, dvacet roků kradli a já se marně pachtil jako mnich takové trestně stíhat. Přišel jsem z noční, kde mě kolegové kritizovali že se se mnou na noční nevyspí :D (byly období, kdy se to ale změnilo), vzal jsme kosu a kárku, nasekl jsem mému stádu nutrií trávu, (měl jse jich od sta do dvouset kusů) odtahal tři padesátilitrové bečky s pomyjemi z jídelny čtyřem prasatům v babiččině chlívě (z nihž polovina jednoho prasete byla jen moje - debila), vyměnil jsem nutriím vodu, vzal jiné bečky, naplnil je vodou, na kárku, na stavbu a do večera sám omítal, sekal elektriku atd atd. Do toho jsem čtyřikrát týdně posiloval.
Dodneška nemám barák hotový, po sedmi letech takové činnosti a vrážení každé koruny do bývání jsem řekl dost, s takovou nebudu žít nikdy a pořídil jsem si počítač. To jsem si užíval, co?
Na dovolenou jezdíme systémem na pár dní někam pod širák, na víc se neshrabeme, jak mě reálně u dřívější firmy klesal plat, uřezávali jsme další a další věci z našich potřeb...
Takže lepší je, v práci to nějak oprdět, počkat na patnáctého, přikrádat si kde je možno a jakž takž se mít. Ale děckám to neřeknu.
