HAMMER [
2014-10-19 08:09:48]: Jak dlouho jsi sloužil, abys nevěděl, že ani 100 let u sboru nezaručuje, že se nevyskytne absurdita, se kterou jsi se ještě nesetkal. Nová technika, nové možnosti. Já bych Santimu věřil všechno a to možná ještě něco nevypráví. Managery zajímá úplně všechno kromě zlepšování výkonu služby. O tom tady píšeš pořád. Jak jich přibývá, musejí vymýšlet činnost a kde pořád brát. GPS se nabízí. Když jsem odcházel do civilu, GPS začínalo a nikdy jsem si nemyslel nic jiného, než že bude sloužit přesně k tomu, co tu píše Santiago. Stačí jeden Denver u sboru a je to. U nás se k podobnému účelu používalo kódovací zařízení na oddělení. Šéf si vytahoval, kdy jsme zakódovali. Protože největší problémy s disciplínou měli jeho oblíbenci, nic z toho nedělal, ale i to se dalo vyřešit tím, že si vytahoval jen dny, kdy sloužili neoblíbenci. Když o nás, neoblíbených potřeboval informace, musel nám dávat do dvojice práskače. To pro ně znamenalo hodně nelukrativních služeb (co nejmenší příplatky). Kdyby měl GPS, dozvěděl by se spoustu věcí i bez nich. U mě ho třeba od jisté doby zajímaly zdroje. Jednou jsem věděl něco, co zajímalo lidi, kterým se chtěl zalíbit a já jim zdroj pochopitelně neprozradil. Od té doby jsem fasoval práskače víc i na den. S jedním nám dokonce říkali bráchové. Sloužil se mnou tak polovinu všech služeb. Kdyby měl GPS, nemusel to dělat tak nápadně. A tak by se dalo pokračovat.
Do hospod jsem opravdu jezdil jen zřídka. Pokud si pamatuji, nikdy to nic nepřineslo. Jen jednou, a to jsme se opravdu pobavili. Jeden drban vypustil hlídce, které velel naprostý blb a mukl v uniformě v jedné osobě kola u služebního auta. Už jsem to sem, tuším, i psal. U vás to chodilo tak nějak po staru. Zloděj šel i několik kilometrů pěšky, seděl v hospodě a tak dále. Naši jezdili zásadně autem. Pěšky jsem jich zažil jen pár za celou dobu služby. Chlastali spíš u někoho doma. Pohyb hlídek se sledoval. U výslechu nám několikrát říkali, kam a v kolik hodin obvykle jezdíme. Nikdy s tím nikdo nic nedělal. Relativně velké procento vloupaček byla nafta ukradená přes zámky. To se dělalo zásadně autem. Táhnout kanystr nafty i několik kilometrů pěšky je řehole. U nás byly třeba tebou zmíněné 3 vloupačky za noc veliká vzácnost. Chaty se hlásily většinou o víkendu přes den. Jinak je málokdy někdo zjistil před 7 ráno, kdy otevíraly první obchody. Stačilo pár minut počkat na novou směnu a poslat jí. Fabriky měly zhusta noční. Věci se prodávaly v bazarech ve velkém městě. Bylo tam menší riziko odhalení.
Teď to mají místní docela jednoduché. Takové ty typické vloupačky do obchodů a trafik dělá všechny jedna smažka. Třeba rok je relativní klid (podle toho, kolik vyfasuje) a pak je jen otázka, za jak dlouho ho dopadnou, protože je pořád na pohybu.
Chránění drbanů není jen výsada vedoucích. Nedávno jsem se dozvěděl, jak vysoko je ceněn jeden, který už měl dávno sedět. Jeden dotyčný ho přes svoje kšefty dostal tam, kde ho potřeboval mít a on teď jen dává pozor, aby měl dobrodinec klid na práci. Je to všude. To si nevybereš.
Při 10 nočních se nediv, že se nikomu nikam nechtělo. Kolik vás vůbec bylo na oddělení? To ty noční snad sloužila jen polovina lidí nebo vám šéf hodně přál a dával víc hlídek.
