Když vzpomínáš na naše zahraniční bojovníky, napadá mě, že vlastně ještě můžeme být rádi, že jsme neudělali něco, za co se jinde dává vyznamenání. Taky bychom mohli nafasovat 20 let. Tenhle stát se vždycky uměl odvděčit.
Ty si pořád myslíš, že za výskyt blbů ve funkcích můžou komunisti a že ten dnešní bordel je následkem jejich působení, ale i ti komunisté pocházeli z tohohle národa a blbové se tu nevyskytli po únoru jen tak odnikud. V osmdesátých letech už bylo celkem přebráno a třeba trestní právo fungovalo solidně. Rozhodně bych věřil víc tehdejšímu soudu než tomu dnešnímu. Ono možná i občanskoprávní spory. Když si vzpomenu, že jedna ze smluvních stran (uzavřeli jsme smlouvu se státem) prostě přestane platit , protože má moc nad tou druhou a nikdo v tom nespatřuje ani rozpor s dobrými mravy ani retroaktivitu, když zákon vysloveně říkal, že se příspěvek nedaní, není co dodat.
O naší slavné zahraniční armádě toho asi ještě dost vypluje na povrch. Ve vzpomínkách letců o tom byly zmínky jen tak okrajově, ale veteránů úbývá a tak to přestává být citlivé téma. Možná se tak za 10 let dozvíme.
Naše meziválečná zahraniční politika mě nikdy až tak moc nezajímala, ale jestli máš načteno, napiš nějaké veselé historky z natáčení, abych se taky pobavil. Skromně se o nich mlčí a asi ještě dlouho bude.
Loiální Němci tu jistě žili. O tom žádná. Taky nepochybuji, že je Beneš vyléčil. Stejně jako hodně Čechů.
Dnes je tendence svádět odpovědnost za únor na obsazení Rusy, ale třeba Rakousko se jich dokázalo zbavit. Finsko taky jakousi samostatnost obhájilo, Jugoslávie byla sice socialistická, ale šla vlastní cestou. Uhájit samostatnost bylo těžké, ale ne nemožné.
