Hranice: s Rakušany třeba zůstalo Moravské pole Rakousku.
Maďarská historie mě teda nebere absolutně vůbec.
Vyhnání Němců z pohraničí byla obrovská chyba, která se nám vrací dodnes a ani o tom nevíme. Ti měli tolik kontaktů v Německu, že dnes bysme z toho tloustli ako tie prasce....
Komunisté se nikde a nikdy z ničeho nepoučili. Jak v Rusku, kde zavedli místo hospodaření ideologii a hnedka šli do kopru, tak u nás. Tam nešlo o nějaký rozum, ale vlčí morálku. Jakmile někdo někde selhal nebo se stal neoblíbeným, jeho spoluvlci mu hned šli po krku. To samé bylo s reformou. V padesátých letech i dále docházelo stále a dokola k úžasným ekonomickým minelám typu: motocykly nebudou, v budoucnu se bude jezdit jen auty, křáp a Jawa i ČZ a celý vynikající čs. motocyklový průmysl byl v prdeli.
Zemědělství byl mýtus. Západ nikdy neuvažoval o blbosti, kdy by každá prdel měla vlastní ekonomicky neuvěřitelně drahý strojový park jako tady atd atd. My jsme převzali západní způsob, k systému JZD se nikdo nikdy vracet nechtěl, to jsou báchorky.
Jeden zemědělec má silný traktor, další kombajn, další auta... každý to snadno utáhne, spojí se a všechno mají v pohodě. Tak jako dnes u nás. Spousta družstev se všemi ouřady zanikla, sloučily se do jednoho, obrovské katastry tří i pěti obcí obdělává v podstatě jeden až dva traktory, ve dne v noci v permanenci, výnosy se s dobou super zemědělství bolševismu vůbec nedají srovnávat, hnojení a ničení životního prostředí je někde jinde, když se nemusí soutěžit kdo spotřebuje čeho víc, při sklizni jezdí zase doslova pár kombajnů a všechno to zvládají.
Jen když se podíváš na ty pole, jak jsou čistá (sice co se pěstuje je už věcí "trhu") ale samotné zemědělství, jak jsem se nedávno bavil s místníma, je úplně někde jinde.
Typický příklad bolševických propagandistických výtlemů: vybily se krávy, teď není mlíko. Ten náš šéf říká: když měli komunisti pětkrát nižší dojivost, museli mít pětkrát tolik krav. To stálo strašné prachy na ustájení, (elektrika, personál, údržba budov, podestýlka a s ní všechno spojené atd atd) ale výnosy slabota. Dnes je z pěti stájí jedna, směšné náklady a užitkovost pětkrát vyšší.
Nikoho ani nenapadne volat po úžasné úrovni hospodaření JZD. Jedin problém, co zemědělství má zásadní, je Klausovo nedanění dovozu potravin a slabé dotování našich zemědělců. Pan šéf říkal, že kdyby měli Rakušani takové "dotace" jaky my, v konkurenci s náma by nikdy nebstáli, ani Frantíci ani další "vyspělé" země. Oni mají zaplaceno každou dešťovou kapku spadlou mimo pole, když měla spadnout na pole. Náš zemědělec má akorát kulové. I ze zničené úrody dostane jenom část. Bez dotací by existovat ale prý v této nerovné konkurenci nemohli. Výsledek toho všeho je umělá přezaměstnanost, nízké platy personálu a umělé nízké ceny potravin.
My jsme nebyli na úrovni Rakouska. Rakousko bylo po rozpadu říše tím, čím bylo vždy: vyžraným zbídačeným státem. V 70, letech kdysi super bohaté Československo na své cestě dolů potkalo pomalu se vzmáhající Rakušany, nic víc. Pak nám Rakušané udělali adié a tento nuzný nárůdek je dnes někde zcela jinde.
Po válce jsme světu konkurovali plně, pak jsme začali zaostávat, pak jsme se pokoušeli řvát cosi o dohnání a předehnání (komunisté na svých sjezdech) a nakonec heslo dne znělo: neztratit stopu. Dnes po ztrátě obrovských trhů jsme montovna a jsme rádi za dvacet prodaných bojových letadel. Zpátky na trhy, které jsme kdysi bezpečně měli, se už nikdy nevrátíme. To, co se staletí budovalo, aby fungovalo, se prostě zničilo. Chybí nám vymahatelnost práva - naprostý základ a od toho se odvíjí ale absolutně všecko ostatní. Chybí nám morálka.
