Jak to dělají v Holandsku?

Community policing za hranicemi, aneb zajímavé postřehy ze služební cesty českých policistů v Holandsku.

Cílem twinningového projektu programu Transition Facility, podporující změnu filozofie policejní práce a vytvoření budoucích pilířů posílení prevence a metody Community policing1) v práci Policie ČR, bylo mimo jiné navázání těsné spolupráce s holandskou policii.

Holandská policie ve svém přístupu staví do značné míry na komunikaci a otevřeností a zejména na řešení konkrétních místních problémů. Policejní práce je zde vnímaná jako služba veřejnosti v tom smyslu, že musí být občanům co nejlépe dostupná a v takové formě, která je pro ně nejpřijatelnější. Policejní služebny v Holandsku jsou proto budovány tak, aby se návštěvníci služebny cítili v těchto prostorách spokojeně. Jsou zpravidla vybaveny otevřenou recepcí, za niž pracují civilní zaměstnanci, výjimkou není ani možnost posadit do křesla a vypít si při čekání kávu – viz. obr. č. 1.

Obr. 1: K recepci neodmyslitelně patří čekárna s kávovarem.
Obr. 2: Služební vozidla 112-ky jsou připravena k výjezdu.
Obr. 3: Pohled na recepci obvodního oddělení v Tillburg.
Obr. 4: Dobrovolníci na kolech v ulicích města.

Zkušenosti zahraničních kolegů bylo možné uvidět na vlastní oči v praxi. Vybraní funkcionáři Policie ČR a zejména vedoucí těch policejních oddělení, jenž byly zařazeny ve dvou etapách jako pilotní oddělení, strávili v Holandsku několikadenní stáže, za účelem konzultovat zaváděný model s praxí. Během stáží se holandští kolegové snažili v maximálně možné míře zodpovědět mnohdy náročné otázky českých policistů, a těmto poskytnout ve velmi krátké době co nejširší obraz policejní práce v Holandsku. Autor článku se na podzim roku 2006 této stáže taktéž zúčastnil, a v následující části článku se pokusí stručně shrnout alespoň některé z kladných postřehů, jinými slovy popsáno, postřehů, jenž nebyly donedávna (některé nejsou dosud), standardem v práci Policie ČR. S ohledem na prostor, který může tento článek obsáhnout je nutné uvést, že tyto postřehy jsou jen jedny z mála, které v podobě střípků, mohou vytvořit obraz moderní služby zákazníkům, kterou Policie ČR a veřejná správa může v budoucnu poskytnout i v podmínkách České republiky. Článek neslouží jako zpráva ze služební cesty, ale jako obraz možné budoucí praxe v resortu české policie a standardem nezbytné spolupráce Policie ČR, veřejné správy, občanských sdružení a všech občanů. Nutno ještě předestřít, že popis policejní praxe v Holandsku a její spolupráce s ostatními subjekty je natolik široký, že není v možnostech tohoto článku tento obsáhnout, proto je nutno tento článek brát jen jako přiblížení tamní praxe.

S obrazem holandské policie, s jakým se autor seznámil během své zahraniční návštěvy, lze konstatovat, že bezpečnostní, sociální, a právní systém v Holandsku poskytuje policistům jistoty a společenskou ochranu (odpověď na případnou čtenářovou odpověď lze nalézt v následujících řádcích). Holandská policie preferuje bezpečnost v ulicích, veřejný pořádek a kontroluje systematický jeho dodržování, mohli bychom říci jako i v ČR. Nutno však poukázat na detaily, které však diferencují srovnání. Například uveďme na několika příkladech:

- Plánovaní služeb. „Základní policejní útvar“ funguje skutečně jako úřad, má úřední hodiny od pondělí do pátku jen v denní době, a mimo tyto stanovené úřední hodiny zajišťuje jen výkon hlídkové a dozorčí služby. V ulicích města (konkr. Tillburg – v době návštěvy) hlídkoví policisté obvodního oddělení zpravidla slouží každodenně denní služby, noční slouží jen čtyři noci v týdnu, od čtvrtku do neděle, v rámci prevence před případnými výtržnostmi páchanými cizinci, jenž vyhledávají víkendovou zábavu ve městě, a tímto zvyšují potencionální bezpečnostní riziko. Mimo obvodní oddělení funguje ve městě regionální policejní výjezdová základna s názvem 112 - viz. obr. 2, jenž zajišťuje naléhavé hlášení v podobě oznámení občana, zajišťuje pult centralizované ochrany, zadržení pachatele aj. V Holandsku dále slouží i policejní útvar s působnosti po celém Holandsku.

- Přijetí oznámení. Zajímavosti je, že holandská policie trestné činy, u kterých není od prvopočátku známá totožnost pachatele, pouze evidují a nikterak ho již nešetří (pravidlo neplatí pro závažné trestné činy). Občan na obvodním oddělení sepíše pod dohledem recepční pracovnice policie (školené občanské pracovnice - viz. obr. 3) dvoustránkový formulář pro pojišťovnu a po přidělení čísla jednacího spisu, odchází občan s formulářem na pojišťovnu uplatňovat škodu. Když budeme doslova citovat holandského policistu: „pokud občan hlásí krádež a nemá podezření na konkrétní osobu, policie nemusí do případu vstupovat, vždyť se jedná o právní vztah mezi občanem a pojišťovnou! Policie Vstupuje na do procesu až při uplatňování práva proti pachateli, je-li znám“.

- Dobrovolníci. V Holandsku není na rozdíl od České republiky zřízena složka obecní policie, působí zde dobrovolníci, placení z fondu městského úřadu (nejedná se o jejich hlavní zaměstnání), tito jsou vybaveni radiostanicemi a mobilními telefony, jejichž komunikace je svedena na jeden centrální městský dispečink. V době návštěvy Holandska se autor setkal s dobrovolníky v cyklohlídce – viz. obr. č. 4. Na dispečinku pracují ve směnách vždy dva pracovníci městského úřadu, kteří mají za úkol vytěžovat kamerový systém města a být nápomocni těmto občanským hlídkám - viz. obr. č. 5.

- Systém služby a legislativní ochrana policistů. Autor se také zúčastnil části noční služby se dvěmi policistkami, které kupodivu tvořily jedinou dvoučlennou pěší hlídku obvodního oddělení ve městě Tillburg (přítomnost českých hostů byla pouze pozorovatelská, bez vlivu na počet členů a složení hlídky). Mladé policistky povinně vybavené balistickými vestami, vyrazily do ulic města. Na uniformě měly oblečeny reflexní policejní vesty, aby byly v nočních hodinách zřetelně vidět pod kamerami městského bezpečnostního systému pracovníky městského dispečinku, se kterými byly na rádiovém spojení. Hlídka směřovala nejprve napříč městem na městský dispečink a následně do první diskotékové restaurace. V České republice nebývá zvykem, že by jedinou noční dvoučlennou pěší hlídku tvořily ženy, autor proto očekával možný konflikt v prostorách diskotéky, kde byla díky pokročilé noční hodině bujará zábava, a omladina evidentně pod vlivem alkoholických nápojů již nebyla příliš zdrženlivá. Policejní hlídka pozdravila u vchodu dva muže – vyhazovače a s úsměvem vklouzla dovnitř. Nutno uznat, že z přítomných hostů si nikdo nedovolil být vůči hlídce jakkoliv uštěpačný. Odpověď na nabízející se dotaz, byla z úst policistek jednoduchá. Legislativa a důslednost policistů v Holandsku bezpochyby chrání postavení policisty natolik, že pokud by dle slov policistek, někdo z přítomných v sále diskotéky byť vztýčil proti policistkám prostředníček, nebo by došlo k verbálnímu útoku na policistu, jedná se podle tamní legislativy o závažný trestný čin (přeloženo překladatelkou – o zločin). Policistky by v tomto případě přivolali kolegy z již zmíněného oddílu 112, v tomto případě by tito přijeli zamřížovaným automobilem - viz. obr. 6, a označené osoby zadrží a převezou na služebnu 112 vč. jejich umístění do krátkodobé cely. Pachatelé zůstanou v cele až do následujícího pracovního dne, kdy na místně příslušném obvodním oddělení začínají úřední hodiny, a kde budou prováděny s pachateli další procesní úkony pracovníky kriminální služby ve spolupráci se státním zastupitelstvím.

Obr. 5: Základna městského kamerového systému.
Obr. 6: Vozidlo určené k převozu zadržených osob a k zásahům proti výtržníkům.
Obr. 7: Policisté ukazují balistické vesty, jenž jsou povinni nosit do služby.
Obr. 8: Vozidla jsou vybavena krom jiného zařízení i navigací.
 

- Pracovní podmínky, služby a základní vybavení. Policisté pořádkové služby jsou do služby standardně vybaveni balistickými vestami, které jsou upraveny pro nošení pod služební košili – viz. obr. 7. Kromě balistické vesty mají policisté k dispozici na opasku další donucovací prostředky – pistoli, pouta, kasr, obušek a halogenovou tužkovou svítilnu, kterou policista krátkodobě oslepí osobu, proti které zakročuje. Ve vozidle pak policisté mají další donucovací prostředky typu brokovnice, dlouhých obušků a štítů. Ke komunikaci používá policista radiostanici a dále služební mobilní telefon. Služební vozidla mají instalovaný GPS s navigací, lustrační počítačový systém, automobilní radiostanici. Dodávkové vozidla navíc disponují přepravním zamřížovaným prostorem pro zadržené osoby – viz. obr. 8. Co se týče stavebních úprav uvnitř policejní budovy, pracoviště dozorčího útvaru je odděleno od recepce s výhledem na čekárnu a recepční prostor. Malá výslechová místnost je diskrétního charakteru, vybavena potřebnými pracovními prostředky. Policisté používají k sepsání úředních záznamu a dalších hlášení společné místnosti s množstvím počítačových jednotek, přičemž si policista vybere počítač, který je v daný moment zrovna volný – viz. obr. 9. Speciální místnost je určena i pro předávání potřebných informací policistům před službou, při kterém velitel směny sdělí ústně a za doprovodu prezentace zpracované v PowerPointu základní úkoly hlídce a ukáže fotky osob, po kterých policie pátrá. Nutno podotknout, že všechny místnosti na policejním oddělení jsou klimatizovány. Dalším standardem policejních oddělení, je místnost pro odpočinek policistů, v této místnosti je jídelní koutek, kuchyňka s kávovarem a automatem s nealkoholickými chlazenými nápoji, samozřejmostí je výběr sáčkových polévek a čajů různých příchutí – samozřejmě zdarma a dle libosti. Dále je zde k nalezení kulečníkový stůl, čalouněné židle a zeleň – viz. obr. 10. Dalším pozitivním prvkem je služba pro vlastní policisty v podobě čistírny uniforem. Policista po službě vloží svou použitou uniformu do igelitu s vlastní značkou a pověší na určené místo – viz. obr. 11. Pracovník čistírny ji vyzvedne a uniformu vyčistí. Tato služba je hrazena zaměstnavatelem.

Obr. 9: Společná místnost pro policisty, kde lze psát záznamy a jiné administrativní úkony.
Obr. 10: Jídelní a odpočinkový prostor na obvodním oddělení
Obr. 11: Čisté uniformy policistů připravené k vyzvednutí před službou.

Pár slov závěrem.
Policie v České republice i v zemích na západ od našich hranic prošly ve svém úsilí potírat zločin a jeho pachatele v podstatě stejným vývojem. Na jeho současném konci stojí u nás, stejně jako kdekoliv jinde centrálně řízená specializovaná složka, výborně připravena na boj se zločinci. O to hůře je však připravena na setkávaní s těmi, kdo se ničeho nedopouštějí. Je proto jen otázkou času, kdy se z bezúhonných občanů, pro něž byla tato služba původně zřízena, stanou pouze diváci v představení, jemuž rozumí stále méně. Odezvou na takový stav ze strany občanů je malé porozumění pro úlohu a činnost policie ve společnosti a propad důvěry. Odpověď je právě Community policing, nemůžeme zatím mluvit o fungující „české verzi“ Community policing, nicméně její obrysy jsou již poměrně jasné. Stejně jako v Holandsku, i v České republice jsou postupně na obvodních odděleních Policie ČR budovány recepce, které by měly nahradit ona miniaturní okénka, před nimiž se musí občan při komunikaci s policistou prosebně uklánět (jen v Ostravě tj. v místě působiště autora článku jsou již v provozu tři recepce a další je ve finální fázi výstavby, další se projektují). Mnohem náročnější a zároveň mnohem méně viditelné jsou však změny, které musí policisté přijmout při své každodenní práci.

Autor: pplk. Ing. Martin Hrinko, Ph.D. – Policie ČR Městské ředitelství Ostrava

Text vyšel v tištěné podobě v časopise Policista č. 5/2007 a náš server jej převzal s laskavým svolením autora.

Pozn. 1 – Community policing je způsob policejní práce založený na spolupráci mezi policií, samosprávou a občany. Vychází ze znalosti prostředí, ve kterém se policista pohybuje, a z otevřené komunikace mezi všemi těmito skupinami. Zatímco předmětem zájmu tradičních policejních strategií je protiprávní chování a jejich administrace, předmětem zájmu community policing je následkům takového chování a možným škodám spíše předejít. Community policing nenahrazuje standardní policejní postupy, ale doplňuje je a usnadňuje.