Společnost citlivá k násilí očima policisty

Naše společnost je úzkostlivě chráněna před projevy násilí.  Ve sdělovacích prostředcích se cenzuruje násilí, tak aby bylo vidět co nejméně. Ve filmech vždy spravedlnost a zákon vítězí nad násilím a zločinem. Často tak vzniká mezi lidmi falešný pocit, že jsou vůči projevům násilí imunní. Lidé pak bývají otřesení a šokováni, když jsou svědky toho, co se skutečně děje v ulicích jejich měst, hned za zápražím jejich domů.

Existuji lidé, kterým je jedno, že chcete jen v klidu žít, je totiž baví ubližovat.

Nedávno jsem měl přednášku pro obyvatele městské části, která spadá do mé kompetence.   Zjistil sem, pro mě děsivou skutečnost.  Lidé jsou ochotni se chránit v práci ochrannými pomůckami, jsou ochotni nechat se očkovat proti virům, jsou ochotni chránit svou výpočetní techniku antivirovými programy, jsou ochotni se poutat ve vozidle a používat dětské autosedačky. Lidé ovšem nejsou připravení a ochotni chránit sami sebe před projevy násilí.  Nosit a umět ovládat pepřový sprej nebo teleskopický obušek považují mnozí za něco nenormální. Lidé mají zřejmě dojem, že žijí v téměř ideální společnosti, kde je policie před násilím vždy ochrání.

Jistě policie je od toho, aby násilí na obyvatelích minimalizovala. To je ovšem to správné sousloví, „minimalizovat násilí“. Policie není a nemůže být tak početná, aby každého jednotlivého člověka chránila před napadením nebo jiným projevem násilí. Přenášet tedy zodpovědnost výlučně na policii je špatně.

Spoléhat se na to, že se budu tvářit humánně, mezitím co přenechám veškerou zodpovědnost na policistech, které je pak možné pranýřovat za použití legálního násilí, to je přesná definice pseudohumanismu. Za své bezpečí je zodpovědný především každý jednotlivý občan této země. Mít schopnou policii je jen jedním z prostředků, jak své bezpečí zajistit.

Naše společnost není připravena na násilí v jakékoliv formě. Je natolik hýčkaná v iluzi bezpečí, že není ochotna přijmout ani násilí ze strany policie. Tedy použití donucovacích prostředků, nebo zbraně vůči agresivním lidem. Policista, který využije svého oprávnění použít donucovací prostředky nebo zbraň je mnohdy zatracován a odsuzován společností, kterou chrání.  Lidé, před nimiž jsou skrývány projevy násilí ve vlastní zemi, mají pocit, že vše jde jaksi zařídit i bez tohoto legálního násilí. Že agresivní lidé se nakonec dobrovolně podřídí zákonům této země. Pokud se tak nestane, vina je většinou přičítána opět policii.

Jsou lidé, kteří použijí jakoukoliv formu násilí a jakékoliv prostředky, aby získali co chtějí.

Této společenské impotence využívají lidé, kteří si říkají aktivisté. Často aniž si to uvědomují, vyrobí svým jednáním velmi nebezpečný precedens. Příkladem může být vniknutí aktivistů Greenpeace na střechu Úřadu vlády. Ačkoliv jejich výstup byl zdánlivě neškodný, byl dán celému světu na odiv velmi nepříjemný fakt. Ačkoliv policisté mají oprávnění při napadení chráněné budovy použít po marné výzvě zbraň, je všem nyní zřejmé, že tak téměř se stoprocentní jistotou neučiní.

Rozhodně mi nejde o to, aby se aktivisté Greenpeace stříleli na potkání, nebo že bych choval lásku k politikům. Nebezpečí vidím ve skutečnosti, že příště může například na střechu atomové elektrárny vylézt člověk, který sice bude mít na tričku nápis Greenpeace, ale jeho úmysly rozhodně mírové nebudou. A místo svačiny a pláštěnky, bude mít v batůžku bombastické překvapení.

Dle mého názoru, každý člověk by měl být srozuměn s tím, že pokud poruší zákon, ať už s jakýmikoliv úmysly, musí nést za to následky.

Jistě policie má podniknout preventivní opatření. Ovšem preventivní opatření se nesmí dotknout běžných občanu, nebo jen minimálně. Protože policie má možnost jen ve velmi malé míře omezit možnosti vlastních obyvatel. Není tedy možné například zastavit zcela dopravu okolo Úřadu vlády, nebo postavit do silnice betonové kužely.  Pokud bychom chtěli zcela vyloučit, aby používala násilí, museli bychom se zavřít do klecí a žít v nich ve strachu celý život.

To co chci říct je zásadní. Násilí je od vzniku lidstva součásti společnosti. Neměli bychom předstírat, že neexistuje, nebo že se nás to netýká.  Naše společnost by měla být připravena násilí čelit. Neměli bychom dospět do stádia fiktivního města, San Angeles z filmu Demolition Man, kdy budeme mít impotentní paralyzovanou společnost a stejně impotentní policejní sbor. Cesta do pekel je totiž vždy dlážděna, těmi nejlepšími úmysly.

Text: Lukáš Heinz

AKTUALIZACE Z 21. června, 12:30

Protože mě Lukáš uvedl v perexu svého článku jako "odpůrce" jeho postojů, asi bych se k nim měl vyjádřit. Je pravda, že se na spoustě věcí neshodneme, ale kdybych se měl vyjádřit k jeho článku, tak bych se pod velkou část mohl podepsat. Jsou tam ale i momenty, se kterými nesouhlasím či spíše, které mohu komentovat.

Ochrana proti násilí vlastními prostředky

Za prvé, ochota chránit se. Je pravda, že spousta lidí považuje sebeochranu proti násilí za něco nenormálního. Já ji považuji za rozumnou. Člověk je sice z genetické podstaty agresor, ale taky je z podstaty optimista a nevěří, že zrovna jemu se něco stane. To je prostě fakt. Ano, lidé se chrání ochrannými pomůckami v práci, nechávají se očkovat, poutají se a používají dětské autosedačky. Ale všechny tyhle prvky jim ukládá zákon nebo vyhlášky - používali by je i bez toho? Dokud nebude zákonná povinnost nosit u sebe zbraň na svou sebeobranu (souhlasil by s tím někdo?), nelze to úplně srovnávat.

Dobrovolnost platí u antivirů - ale za prvé, zatímco většina počítačů se dodává i s nějakým antivirem, děti v porodnici nedostávají vedle sunaru a dětské výživy svůj první pepřový sprej :-) A za druhé, bez antiviru by v dnešní době byl počítač do měsíce na vyhození - takže nutnost chánit se je pro člověka mnohem víc bezprostřední, než chránit se proti útoku, který jednou možná může přijít. Čili, že se lidi nechrání může být nerozumné či hloupé, ale je to přirozené. 

Spíše je otázka, komu lidi dávají za vinu, když je někdo napadne. Sobě, že nedávali pozor, nebo policii, že zrovna nebyla na místě? Nemůžu soudit, asi se najde dost obětí, které se cítí poškozené tím, že policie - Lukášovými slovy - "neminimalizuje násilí" dostatečně - ale asi se taky najde dost obětí, které jsou rády, že všechno přežily, koupí si po té zkušenosti sprej a zajdou na kurz sebeobrany.  

K debatě mezi PIMem a Appalaciem. "Nechodit tam, kde je větší hrozba, že se mi něco stane" - možná to tak na první pohled nevypadá, ale je to přesně to, po čem Lukáš volá, to je prevence, kterou dělají skoro všichni, ale neuvědomují si ji. Mít nabito a být připraven tasit je až poslední krok, první je nedostat se do situace, kdy budu muset zbraň použít.

Vnímání násilí ze strany veřejnosti

Za druhé, vnímání násilí. Je pravda, že lidé neradi vidí násilí, když je používá policie, a jeho míru považují často za větší, než nutnou. Málokdo se ale pohoršuje nad policejními záběry zásahu proti organizovaným zločincům, svlečeným do trenýrek a spoutaným za zády na holé podlaze. Obvykle jsou spory o záběry, které by policie médiím sama od sebe neposkytla (tím neříkám, že je na nich něco špatného), na kterých jsou zákroky proti "obyčejným" lidem. Ty uvozovky prosím nepřehlédnout, ty jsou důležité - i když ti lidé třeba překračují zákon, je otázka, jaké použití síly je proti nim přiměřené. Takže veřejnost neříká "NE násilí", ptá se "proti komu a za jakých okolností?" A o tom se budou vést debaty vždycky, pokud policie nebude mít stoprocentní důvěru ve společnosti (což je iluze, kdyby to tak bylo, bylo by něco v nepořádku). Je fakt, že tyhle debaty trochu připomínají zákopovou válku - nepustit nepříteli ani píď - takže na věcnost se úplně nebere ohled.

Když to zase vztáhnu ke komentářům pod článkem. Ten předvedený na výstavě Ztohoven; z toho videa je zřejmé, jak to dopadlo, dál už ale každý jenom spekuluje. Pohled z jedné strany - když to došlo takhle daleko, tak tomu muselo předcházet neuposlechnutí výzvy. Pohled z druhé strany - když zadržený tvrdí, že jeho občanku už zabavili kriminalisté, čím se má prokázat? Z jedné strany správně provedený zákrok, z druhé strany nepřiměřená šikana. Ví někdo, jak se celá situace seběhla?

Greenpeace na střeše Úřadu vlády

Za třetí - Greenpeace na střeše Úřadu vlády. Nemyslím si, že aktivisté využívají nějaké "společenské impotence" -  oni prostě spoléhají na to, že žijí ve státě, který umí rozlišovat mezi aktivismem a terorismem (a současně ví, že se dopouští přestupku a jsou připraveni na sankci, která z něj vyplyne). Čili skutečně asi nepočítají s variantou, že by je někdo mohl sestřelit, ale je to spíš projev důvěry ve zdravý rozum a schopnosti policistů. Jaký je rozdíl mezi aktivismem a terorismem doufám netřeba vysvětlovat.

Greenpeace tento "nebezpečný precedens" vytvořili už na podzim 2009 a je s podivem, že se jim podařilo totéž zopakovat. Za to si od policie zaslouží spíš díky - určitě si nejdříve obhlídli, že ochranná služba na jejich první průnik nezareagovala adekvátním opatřením a tudíž to můžou provést podruhé - ještě, že tu obhlídku a druhý pokus provedli "zase jenom" Greenpeace, a ne nějací teroristi. Takhle má policie akorát ostudu, v tom druhém případě by to byl opravdu velký průšvih. Policie díky nim dostala ještě jednu šanci poučit se, bylo by výborné, kdyby "poučení" místo vyhození pár pěšáků spočívalo ve skutečné analýze toho, co a proč se stalo a ves snaze to změnit.

Těžko se můžeme bavit o tom, co by, kdyby - kdyby třeba policisti dole použili varovný výstřel. To, že to neudělali lze vykládat jako jejich bezradnost (která z nich na tom videu přímo čiší), ale jejich bezradnost může být kombinovaná i s tím, že situaci vyhodnotili tak, že se skutečně jedná o aktivisty Greenpeace, a v tom případě by i varovný výstřel byl nepřiměřený (bez ohledu na to, že jej zákon uvádí jako jedno z oprávnění policie). Zákony zkrátka dávají jenom rámec, nepopisují "návod v několika krocích" pro řešení jakékoli situace.

Někdo v diskusi píše o tom, co by se stalo v Anglii. Představa, že by v Anglii jen tak někoho zastřelili je zcestná, zrovna tohle vylézání na veřejné budovy atd. tam má velkou tradici, viz TADY, akce aktivistické skupiny za práva otců (ten Batman je na Buckinghamském paláci:-):

Jestli anglická policie něco opravdu umí, tak (mimo jiné věci, které umí :-) dokáže veřejně přiznat svou chybu, rychle ji zanalyzovat a přijmout taková opatření, aby se už neopakovala.

Jsou preventivní opatření možná?

Z článku i z celé té debaty plyne jedna věc, podle mě zásadní. Neměli bychom se o čem bavit jedině tehdy, kdyby se Greenpeace ke střeše vůbec nepodařilo přiblížit. A to by nastalo tehdy, kdyby buď policisté zareagovali včas (což vzhledem k situaci a povaze bezpečnostních opatření u Úřadu vlády asi nebylo možné) nebo kdyby Greenpeace vyhodnotili, že se na střechu nemají šanci dostat. Obojí souvisí s posledním bodem článku, a to s preventivními opatřeními. Pokud policie navrhuje jako řešení zavřít ulici před Úřadem vlády pro dopravu, lze se na to dívat dvěma způsoby.

Buď ochranu vládní budovy dokáže policie zajistit pouze a jedině za této podmínky, ale pak to musí říci. Není nikdo povolanější než policie, aby řekl - "chcete-li zabezpečit Úřad vlády, lze to za těch a těch podmínek a pokud je nesplníte, nemůžeme zaručit, že se situace nebude opakovat".

Nebo je možné vymyslet řešení, které dopravu neomezí (nebo omezí částečně) a současně zabrání tomu, aby se situace s vysokozdvižnou plošinou opakovala do třetice. Jistě, nemůže mít každý "svého" policistu, který ho bude hlídat. Možná by stačilo znemožnit nájezd automobilů na chodník, možná by pomohlo vysazení stromů podél budovy. Řešení může být snazší, než to na první pohled vypadá.

Text: Michal Tošovský