Přihlásit / Zaregistrovat se
Nejdiskutovanější
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
09. 04. 2026 | PETRNEU: Pokud máš zájem, tak písni na jirkaneubauer@e...
Volné místo 6. nebo 7. TT SKPV Brno-venkov
05. 02. 2026 | MONOCAJT: *topovací komentář*...
Zamýšlené snižování stavu policistů - chlapci...
24. 01. 2026 | VETERAN2: Ono zase záleží, za kolik město ten byt dává....
Volné místo KYBERTEAM Brno-venkov
02. 01. 2026 | MONOCAJT: REPLY:STRANIX:88477-1:2025-12-23 20:02:51: ...
Nábor OŘP DI Praha
13. 12. 2025 | MPCP: REPLY:JERSEY27:88464-1:2025-09-06 08:47:39: p...
Já ŘSCP ty kamkoliv Ústecko
16. 11. 2025 | HANZO: REPLY:QUARESS:88473-1:2025-11-16 14:59:17: To...
Astma a policie aktuálně
28. 10. 2025 | GHOST-COP: Ahoj. Bývalo to přísnější, ale i tak stačilo,...
Prověření pověsti v místě bydliště
12. 05. 2025 | HAFHAF: No, ty budeš platná posila :-D Ono zjistit po...
Já ŘSCP ty kamkoliv Středočeský kraj
08. 05. 2025 | FP: ....
Ochranná služba
23. 04. 2025 | VSCRVSCR: REPLY:CODY:88436-1:2025-02-2 REPLY:CODY:88...
Alois Staňa: Z Čech až na začátek světa
"Byl jsem zatčen StB v Chebu, Československo, dne 7. února 1949 ráno a sice po návratu z návštěvy svých rodičů v Sobůlkách na Moravě. Prý pro zločin § 3,2 zákona na ochranu republiky. Býval jsem praporčíkem četnictva, od roku 1947 celní elév v Chebu. Po tvrdých sedmi měsících komunistického vězení, kdy moje manželka trpěla více než já nepochopením a zlovůlí lidí a na druhé straně podporována těmi, od kterých bych to nebyl kdy čekal, přišel srpen 1949."
Po svém zatčení v únoru 1949 byl Alois Staňa převezen do věznice v Chebu, kde se seznámil se svým přítelem Jiřím Matýskem a odkud byli spolu převezeni nejdříve do pracovního lágru v Chabařovicích u Ústí nad Labem, aby hasili hořící důlní šachty, a později do věznice v Litoměřicích. Zde je očekávala práce na justičním statku Alexandra Čepičky v blízkých Mlékojedech a právě zde se zrodil nápad uprchnout z komunistického Československa. Zde také Alois Staňa, Jiří Matýsek a třetí člen jejich skupiny Vratislav Fuksa dostali příležitost se důkladně přesvědčit o „vymoženostech“ nového politického zřízení.
V komunistickém lágru
„Pracovali jsme na poli ve skupině deseti vězňů, okopávali zeleninu, později sváželi obilí. Já, Jirka a Vratislav jsme pracovali v jedné skupině. Byli jsme příkladně pilní, proto jsme ukládali obilí ve stodole. Prach, horko, mizerné jídlo, vlastně polévka z odpadků, v ní mrtvé mouchy a kousek chleba, nijak nám na síle nepřidávaly. Bylo ale nutné v této práci vydržet. Pomalu ochabovala bdělost našich strážců…“
Po dlouhých přípravách, kdy už hrozilo prozrazení, se příležitost naskytla v pondělí 15. srpna. V poledne celá skupinka využila nepozornosti dozorců a začala svou strastiplnou cestu za svobodou. Hned na začátku se situace zkomplikovala, když se čerství uprchlíci nemohli dohodnout, jak a kam se dostat. Z hádek je nakonec vyvedla až vězeňská siréna, která oznamovala útěk vězňů a všichni tři byli nuceni se rychle ukrýt v křoví mezi hlohem a divokými růžemi.
Po několika hodinách napětí, kdy jejich houštinu míjeli nejen hlídky SNB, ale i lidé spěchající za prací, nastala tolik vytoužená tma, která jim vrátila jistotu a oni se tak mohli vydat směrem k blízkým horám, aby přenocovali v takzvaném „hotelu stoh“. Zde byl jasně dán směr postupu. Alois Staňa, který byl jako jediný trochu znalý Čech, rozhodl, že se nepokusí překročit státní hranici do Německa u Děčína nebo u Ústí nad Labem, jak by se dalo předpokládat, ale pokusí se dojít až na Šumavu, kde Alois Staňa dříve sloužil. Před třemi mladíky se tak otevřela dlouhá a hlavně nebezpečná cesta na jihozápad.
Po třech dnech a nocích bez jídla a vody dorazila skupina dne 18. srpna k železniční trati v domnění, že se už blíží k vytoužené Plzni. Směrovka „Praha – Žatec“ však jejich sny pohřbila a šlo se dále. Po nějakém čase narazili na jakousi ohradu, která slibovala poskytnout tolik potřebný odpočinek a snad i něco k jídlu.
Na návštěvě u prezidenta
„Najednou, jako ve snu, jsme viděli cestičky upravené, posypané pískem, stromy cizí, a dál na široké cestě závora a u ní dva vojáci na stráži. Nebyl to sen. Důkladně jsme odbočili a zřejmě jsme skončili v lánském zámku u pana Gottwalda. My jsme byli jistě návštěva nevítaná a tak jsme nemeškali a rychle přes ohradu zmizeli zpět do lesa.“
Po rychlém ústupu z lánské obory pokračovali všichni dále k cíli, jímž byla Šumava. Dne 21. srpna rozeznal Alois Staňa město Strakonice a z dálky na ně kynul hrad Kašperk, v jehož blízkosti žila mladá paní Staňová. V noci z 22. na 23. srpna tak všichni konečně spočinuli nasyceni a v měkkých postelích. Druhý den ráno se navíc skupina uprchlíků rozrostla o jednu členku – o ženu pana Stani Milušku. Pohyb po Šumavě už nepředstavoval takové riziko, hranice nebyla v roce 1949 ještě dostatečně zabezpečena a čtveřice s vojenskými ruksaky na zádech využívala opuštěná stavení po vysídlených Němcích.
Jedinou potíž při přechodu hranic tak představovala pouze skupinka podivných ozbrojených individuí na jedné německé samotě – nejspíše komunistů – kdy jeden z nich podivné turisty uviděl, když vyšel ze stavení na záchod. Alois Staňa neváhal ani chvíli a pistolí, kterou dostal od tchána na cestu i s padesáti náboji, muže rychle přesvědčil, aby se vrátil zpět do domu. V této chvíli už je nemohlo nic zastavit.
„Skončila noc z 25. na 26. srpna 1949. To ráno byla doba našeho přechodu. Jistě jsme nevěděli, co nás čeká, ale Vratislav a my všichni jsme se obrátili a děkovali Pánu Bohu, dívali se zpět přes hranice a tak se rozloučili se svojí vlastí.“
Aloisi Staňovi se tak navzdory různým nebezpečím v podobě počasí, příslušníků SNB, ale i obyčejných lidí, nakonec podařilo šťastně překročit hranici s Bavorskem v blízkosti města Frauenau. Tehdy ještě - stejně jako stovky podobných uprchlíků před nesvobodou - netušil, že si svou vlast znovu prohlédne až za dlouhých 42 let v roce 1991 po pádu komunistického režimu v Československu.
Hodnocení článku
Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0
Počet komentářů ke článku: