Přihlásit / Zaregistrovat se

Login
Heslo

Nejdiskutovanější

Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
Wachpolizei – saská odpověď na migrační krizi...
20. 03. 2018 | PETR-KLINOVSKY: REPLY:VETERAN2:69188-1:2018-03-18 22:15:46: K...
Nábor v této situaci
3 hodin | TOBI: Tak mně příští týden pošlou mail s informacem...
PMJ
včera | SPARKY: Žádné přijímací řízení neprobíhá, na PMJ se l...
24h směny v Praze
3 dní | VSCRVSCR: Nekdo info ochranna sluzba.. Konkretne ambasa...
Já Praha, ty Brno
5 dní | TOMMY739: Ahoj, jsem na PMJ a rád bych do Brna. Máš to ...
Zdravotní prohlídka a co dál
13 dní | KOUZELNICEK: REPLY:PROMETEUS:71123-1:2020-03-27 12:35:31: ...
Já z ICP Praha Ruzyně OOL do Prahy
16 dní | NOBODY: Píšeš, že se hlídkuje na terminále. Chtěl byc...
Praha OHS
20 dní | TAHAC: Po deseti, patnácti letech už budeš mít nějak...
Fyzické testy
18. 03. 2020 | GODSPLAN: REPLY:OPS:71101-1:2020-03-18 21:12:47: 13 bod...
Fyzické testy - kliky
15. 03. 2020 | KAREL-II: Ahoj, fyzické testy - čtvrtek 12.3. U kli...
Psychotesty celnaku
09. 03. 2020 | LUCIE: REPLY:DADULE:71011-1:2020-02-21 10:58:03: Aho...

Alois Staňa: Z Čech až na začátek světa

Alois Staňa
„Na památku našim rodičům, vždy věrným. V době, kdy toto vyprávění dokončuji, maminka mojí manželky a moje, byly již mrtvy. Oba tátové jsou ještě naživu, otec můj, již 85-letý a je málo naděje, že bych jej ještě kdy uviděl.“ Těmito slovy uvedl pan Alois Staňa, bývalý praporčík protektorátního četnictva své vyprávění, ve kterém popsal svou strastiplnou cestu z komunistického vězení až do Německa. Dne 26. srpna 2011 uplynulo přesně 62 let, kdy skupina vyčerpaných uprchlíků dosáhla spásné hranice s osvobozeným Bavorskem.
Alois Staňa | Foto: Archiv Aloise Stani

"Byl jsem zatčen StB v Chebu, Československo, dne 7. února 1949 ráno a sice po návratu z návštěvy svých rodičů v Sobůlkách na Moravě. Prý pro zločin § 3,2 zákona na ochranu republiky. Býval jsem praporčíkem četnictva, od roku 1947 celní elév v Chebu. Po tvrdých sedmi měsících komunistického vězení, kdy moje manželka trpěla více než já nepochopením a zlovůlí lidí a na druhé straně podporována těmi, od kterých bych to nebyl kdy čekal, přišel srpen 1949."

Po svém zatčení v únoru 1949 byl Alois Staňa převezen do věznice v Chebu, kde se seznámil se svým přítelem Jiřím Matýskem a odkud byli spolu převezeni nejdříve do pracovního lágru v Chabařovicích u Ústí nad Labem, aby hasili hořící důlní šachty, a později do věznice v Litoměřicích. Zde je očekávala práce na justičním statku Alexandra Čepičky v blízkých Mlékojedech a právě zde se zrodil nápad uprchnout z komunistického Československa. Zde také Alois Staňa, Jiří Matýsek a třetí člen jejich skupiny Vratislav Fuksa dostali příležitost se důkladně přesvědčit o „vymoženostech“ nového politického zřízení.

V komunistickém lágru

„Pracovali jsme na poli ve skupině deseti vězňů, okopávali zeleninu, později sváželi obilí. Já, Jirka a Vratislav jsme pracovali v jedné skupině. Byli jsme příkladně pilní, proto jsme ukládali obilí ve stodole. Prach, horko, mizerné jídlo, vlastně polévka z odpadků, v ní mrtvé mouchy a kousek chleba, nijak nám na síle nepřidávaly. Bylo ale nutné v této práci vydržet. Pomalu ochabovala bdělost našich strážců…“

Po dlouhých přípravách, kdy už hrozilo prozrazení, se příležitost naskytla v pondělí 15. srpna. V poledne celá skupinka využila nepozornosti dozorců a začala svou strastiplnou cestu za svobodou. Hned na začátku se situace zkomplikovala, když se čerství uprchlíci nemohli dohodnout, jak a kam se dostat. Z hádek je nakonec vyvedla až vězeňská siréna, která oznamovala útěk vězňů a všichni tři byli nuceni se rychle ukrýt v křoví mezi hlohem a divokými růžemi.

Po několika hodinách napětí, kdy jejich houštinu míjeli nejen hlídky SNB, ale i lidé spěchající za prací, nastala tolik vytoužená tma, která jim vrátila jistotu a oni se tak mohli vydat směrem k blízkým horám, aby přenocovali v takzvaném „hotelu stoh“. Zde byl jasně dán směr postupu. Alois Staňa, který byl jako jediný trochu znalý Čech, rozhodl, že se nepokusí překročit státní hranici do Německa u Děčína nebo u Ústí nad Labem, jak by se dalo předpokládat, ale pokusí se dojít až na Šumavu, kde Alois Staňa dříve sloužil. Před třemi mladíky se tak otevřela dlouhá a hlavně nebezpečná cesta na jihozápad.

Po třech dnech a nocích bez jídla a vody dorazila skupina dne 18. srpna k železniční trati v domnění, že se už blíží k vytoužené Plzni. Směrovka „Praha – Žatec“ však jejich sny pohřbila a šlo se dále. Po nějakém čase narazili na jakousi ohradu, která slibovala poskytnout tolik potřebný odpočinek a snad i něco k jídlu.

Na návštěvě u prezidenta

„Najednou, jako ve snu, jsme viděli cestičky upravené, posypané pískem, stromy cizí, a dál na široké cestě závora a u ní dva vojáci na stráži. Nebyl to sen. Důkladně jsme odbočili a zřejmě jsme skončili v lánském zámku u pana Gottwalda. My jsme byli jistě návštěva nevítaná a tak jsme nemeškali a rychle přes ohradu zmizeli zpět do lesa.“

Po rychlém ústupu z lánské obory pokračovali všichni dále k cíli, jímž byla Šumava. Dne 21. srpna rozeznal Alois Staňa město Strakonice a z dálky na ně kynul hrad Kašperk, v jehož blízkosti žila mladá paní Staňová. V noci z 22. na 23. srpna tak všichni konečně spočinuli nasyceni a v měkkých postelích. Druhý den ráno se navíc skupina uprchlíků rozrostla o jednu členku – o ženu pana Stani Milušku. Pohyb po Šumavě už nepředstavoval takové riziko, hranice nebyla v roce 1949 ještě dostatečně zabezpečena a čtveřice s vojenskými ruksaky na zádech využívala opuštěná stavení po vysídlených Němcích.

Jedinou potíž při přechodu hranic tak představovala pouze skupinka podivných ozbrojených individuí na jedné německé samotě – nejspíše komunistů – kdy jeden z nich podivné turisty uviděl, když vyšel ze stavení na záchod. Alois Staňa neváhal ani chvíli a pistolí, kterou dostal od tchána na cestu i s padesáti náboji, muže rychle přesvědčil, aby se vrátil zpět do domu. V této chvíli už je nemohlo nic zastavit.

„Skončila noc z 25. na 26. srpna 1949. To ráno byla doba našeho přechodu. Jistě jsme nevěděli, co nás čeká, ale Vratislav a my všichni jsme se obrátili a děkovali Pánu Bohu, dívali se zpět přes hranice a tak se rozloučili se svojí vlastí.“

Aloisi Staňovi se tak navzdory různým nebezpečím v podobě počasí, příslušníků SNB, ale i obyčejných lidí, nakonec podařilo šťastně překročit hranici s Bavorskem v blízkosti města Frauenau. Tehdy ještě - stejně jako stovky podobných uprchlíků před nesvobodou - netušil, že si svou vlast znovu prohlédne až za dlouhých 42 let v roce 1991 po pádu komunistického režimu v Československu.

Vložil: Redakce na základě vzpomínek Aloise Stani
Publikováno: 26. 08. 2011


Hodnocení článku

Známka článku Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0



Diskuze ke článku

Diskuze Počet komentářů ke článku: 79
Diskutovat ke článku.