Přihlásit / Zaregistrovat se

Login
Heslo

Nejdiskutovanější

Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Nosný systém pro pořádkové policisty
10. 09. 2018 | JAN-POLICKY: Za mě rozhodně palec hore!... Tohle tu chybí ...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
Wachpolizei – saská odpověď na migrační krizi...
20. 03. 2018 | PETR-KLINOVSKY: REPLY:VETERAN2:69188-1:2018-03-18 22:15:46: K...
Benefiční kalendář olomoucké zásahovky podpoř...
01. 03. 2018 | PETR-MORAVEC: 1. V informaci z popisu:"Policisté ze ZJ...
O dobročinný kalendář zásahové skupiny ZONA j...
28. 02. 2018 | TRNKALINKA: Skvělá práce páni kolegové! Už se těším na da...
Přeložení na jiné služební místo ve stejné ho...
1 hodin | BEN: REPLY:KARBAREK:70151-1:2019-02-16 17:44:02: o...
Renta max. na 5 let?
včera | STRANIX: S tím "spousta volných tříd ve vedoucích...
Policie se lepí na zadek auta
včera | SHARK17: Spíš bych to viděl na tu RZ. Pokud by tam byl...
Psychotesty k Celní správě
včera | KARBAREK: Je jasné, že těm mladým nastupujícím neřeknou...
UBS zkušenosti s komunikací?
včera | VEJTRASKA: Mám naprosto stejnou zkušenost, hlásil jsem s...
2 kusy 4. TT a 5. TT. na Vysočinu, my dva ku...
2 dní | LEIF: PM...
Mobilní jednotka cizincké policie
3 dní | SARKANOVA: Dobrý den, jsem z Královehradeckého kraje a r...
SON směny
7 dní | APEP: REPLY:JAN-ZIZKA:70125-1:2019-02-09 13:12:30: ...
5.TT, 24 směny Praha NABÍDKA
9 dní | BEN: Jo...
Fyzické testy Olomouc 2018
9 dní | KARLVONBAHNHOF: REPLY:BUROS:70115-1:2019-02-07 07:45:10: Díky...

Alois Staňa: Z Čech až na začátek světa

Alois Staňa
„Na památku našim rodičům, vždy věrným. V době, kdy toto vyprávění dokončuji, maminka mojí manželky a moje, byly již mrtvy. Oba tátové jsou ještě naživu, otec můj, již 85-letý a je málo naděje, že bych jej ještě kdy uviděl.“ Těmito slovy uvedl pan Alois Staňa, bývalý praporčík protektorátního četnictva své vyprávění, ve kterém popsal svou strastiplnou cestu z komunistického vězení až do Německa. Dne 26. srpna 2011 uplynulo přesně 62 let, kdy skupina vyčerpaných uprchlíků dosáhla spásné hranice s osvobozeným Bavorskem.
Alois Staňa | Foto: Archiv Aloise Stani

"Byl jsem zatčen StB v Chebu, Československo, dne 7. února 1949 ráno a sice po návratu z návštěvy svých rodičů v Sobůlkách na Moravě. Prý pro zločin § 3,2 zákona na ochranu republiky. Býval jsem praporčíkem četnictva, od roku 1947 celní elév v Chebu. Po tvrdých sedmi měsících komunistického vězení, kdy moje manželka trpěla více než já nepochopením a zlovůlí lidí a na druhé straně podporována těmi, od kterých bych to nebyl kdy čekal, přišel srpen 1949."

Po svém zatčení v únoru 1949 byl Alois Staňa převezen do věznice v Chebu, kde se seznámil se svým přítelem Jiřím Matýskem a odkud byli spolu převezeni nejdříve do pracovního lágru v Chabařovicích u Ústí nad Labem, aby hasili hořící důlní šachty, a později do věznice v Litoměřicích. Zde je očekávala práce na justičním statku Alexandra Čepičky v blízkých Mlékojedech a právě zde se zrodil nápad uprchnout z komunistického Československa. Zde také Alois Staňa, Jiří Matýsek a třetí člen jejich skupiny Vratislav Fuksa dostali příležitost se důkladně přesvědčit o „vymoženostech“ nového politického zřízení.

V komunistickém lágru

„Pracovali jsme na poli ve skupině deseti vězňů, okopávali zeleninu, později sváželi obilí. Já, Jirka a Vratislav jsme pracovali v jedné skupině. Byli jsme příkladně pilní, proto jsme ukládali obilí ve stodole. Prach, horko, mizerné jídlo, vlastně polévka z odpadků, v ní mrtvé mouchy a kousek chleba, nijak nám na síle nepřidávaly. Bylo ale nutné v této práci vydržet. Pomalu ochabovala bdělost našich strážců…“

Po dlouhých přípravách, kdy už hrozilo prozrazení, se příležitost naskytla v pondělí 15. srpna. V poledne celá skupinka využila nepozornosti dozorců a začala svou strastiplnou cestu za svobodou. Hned na začátku se situace zkomplikovala, když se čerství uprchlíci nemohli dohodnout, jak a kam se dostat. Z hádek je nakonec vyvedla až vězeňská siréna, která oznamovala útěk vězňů a všichni tři byli nuceni se rychle ukrýt v křoví mezi hlohem a divokými růžemi.

Po několika hodinách napětí, kdy jejich houštinu míjeli nejen hlídky SNB, ale i lidé spěchající za prací, nastala tolik vytoužená tma, která jim vrátila jistotu a oni se tak mohli vydat směrem k blízkým horám, aby přenocovali v takzvaném „hotelu stoh“. Zde byl jasně dán směr postupu. Alois Staňa, který byl jako jediný trochu znalý Čech, rozhodl, že se nepokusí překročit státní hranici do Německa u Děčína nebo u Ústí nad Labem, jak by se dalo předpokládat, ale pokusí se dojít až na Šumavu, kde Alois Staňa dříve sloužil. Před třemi mladíky se tak otevřela dlouhá a hlavně nebezpečná cesta na jihozápad.

Po třech dnech a nocích bez jídla a vody dorazila skupina dne 18. srpna k železniční trati v domnění, že se už blíží k vytoužené Plzni. Směrovka „Praha – Žatec“ však jejich sny pohřbila a šlo se dále. Po nějakém čase narazili na jakousi ohradu, která slibovala poskytnout tolik potřebný odpočinek a snad i něco k jídlu.

Na návštěvě u prezidenta

„Najednou, jako ve snu, jsme viděli cestičky upravené, posypané pískem, stromy cizí, a dál na široké cestě závora a u ní dva vojáci na stráži. Nebyl to sen. Důkladně jsme odbočili a zřejmě jsme skončili v lánském zámku u pana Gottwalda. My jsme byli jistě návštěva nevítaná a tak jsme nemeškali a rychle přes ohradu zmizeli zpět do lesa.“

Po rychlém ústupu z lánské obory pokračovali všichni dále k cíli, jímž byla Šumava. Dne 21. srpna rozeznal Alois Staňa město Strakonice a z dálky na ně kynul hrad Kašperk, v jehož blízkosti žila mladá paní Staňová. V noci z 22. na 23. srpna tak všichni konečně spočinuli nasyceni a v měkkých postelích. Druhý den ráno se navíc skupina uprchlíků rozrostla o jednu členku – o ženu pana Stani Milušku. Pohyb po Šumavě už nepředstavoval takové riziko, hranice nebyla v roce 1949 ještě dostatečně zabezpečena a čtveřice s vojenskými ruksaky na zádech využívala opuštěná stavení po vysídlených Němcích.

Jedinou potíž při přechodu hranic tak představovala pouze skupinka podivných ozbrojených individuí na jedné německé samotě – nejspíše komunistů – kdy jeden z nich podivné turisty uviděl, když vyšel ze stavení na záchod. Alois Staňa neváhal ani chvíli a pistolí, kterou dostal od tchána na cestu i s padesáti náboji, muže rychle přesvědčil, aby se vrátil zpět do domu. V této chvíli už je nemohlo nic zastavit.

„Skončila noc z 25. na 26. srpna 1949. To ráno byla doba našeho přechodu. Jistě jsme nevěděli, co nás čeká, ale Vratislav a my všichni jsme se obrátili a děkovali Pánu Bohu, dívali se zpět přes hranice a tak se rozloučili se svojí vlastí.“

Aloisi Staňovi se tak navzdory různým nebezpečím v podobě počasí, příslušníků SNB, ale i obyčejných lidí, nakonec podařilo šťastně překročit hranici s Bavorskem v blízkosti města Frauenau. Tehdy ještě - stejně jako stovky podobných uprchlíků před nesvobodou - netušil, že si svou vlast znovu prohlédne až za dlouhých 42 let v roce 1991 po pádu komunistického režimu v Československu.

Vložil: Redakce na základě vzpomínek Aloise Stani
Publikováno: 26. 08. 2011


Hodnocení článku

Známka článku Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0



Diskuze ke článku

Diskuze Počet komentářů ke článku: 79
Diskutovat ke článku.