Přihlásit / Zaregistrovat se

Login
Heslo

Nejdiskutovanější

Nadporučík Emil Haně: „Črty ze vzpomínek zaži...
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
Cizina Praha
7 dní | PLETTEN: Ahoj, pokud by Tě zajímala služba v terénu, z...
Příprava na fyzické testy
10 dní | OPS: REPLY:MONOCAJT:74234-1:2024-03-18 13:16:18: s...
Nedoslýchavost, naslouchátka ve službě?
14 dní | NOMINISS: REPLY:PATTAS1:74219-1:2024-03-11 23:31:46: Ta...
Já Řscp ty KŘP Praha
26. 02. 2024 | 6-TT: REPLY:ROSOMAK:74183-1:2024-02-05 14:16:23: M...
Započítatelná praxe(MP->služební poměr)
07. 02. 2024 | DABLIK: REPLY:MPCP:74186-1:2024-02-06 17:52:49: k př...
Justiční stráž
06. 02. 2024 | VSCRVSCR: 1,není 2,těžko říci snad 6 3,Pankrác má ví...
jeg sælger Adderall 30 mg, jeg sælger Hydroco...
04. 02. 2024 | 000000000: Velkommen til vores online butik, hvor du kan...
Sælg Pentobarbital Nembutal (tabletter, væske...
04. 02. 2024 | 000000000: Velkommen til vores online butik, hvor du kan...
Dovolená zop
02. 02. 2024 | JOE: REPLY:JOE:74178-1:2024-02-02 08:19:48: Př...
Daruji připínací odznak SKPV na sako
29. 01. 2024 | TRNKALINKA: Výška 25mm, šířka 20mm, nepoužitý, nový, ten ...

Alois Staňa: Z Čech až na začátek světa

Alois Staňa
„Na památku našim rodičům, vždy věrným. V době, kdy toto vyprávění dokončuji, maminka mojí manželky a moje, byly již mrtvy. Oba tátové jsou ještě naživu, otec můj, již 85-letý a je málo naděje, že bych jej ještě kdy uviděl.“ Těmito slovy uvedl pan Alois Staňa, bývalý praporčík protektorátního četnictva své vyprávění, ve kterém popsal svou strastiplnou cestu z komunistického vězení až do Německa. Dne 26. srpna 2011 uplynulo přesně 62 let, kdy skupina vyčerpaných uprchlíků dosáhla spásné hranice s osvobozeným Bavorskem.
Alois Staňa | Foto: Archiv Aloise Stani

"Byl jsem zatčen StB v Chebu, Československo, dne 7. února 1949 ráno a sice po návratu z návštěvy svých rodičů v Sobůlkách na Moravě. Prý pro zločin § 3,2 zákona na ochranu republiky. Býval jsem praporčíkem četnictva, od roku 1947 celní elév v Chebu. Po tvrdých sedmi měsících komunistického vězení, kdy moje manželka trpěla více než já nepochopením a zlovůlí lidí a na druhé straně podporována těmi, od kterých bych to nebyl kdy čekal, přišel srpen 1949."

Po svém zatčení v únoru 1949 byl Alois Staňa převezen do věznice v Chebu, kde se seznámil se svým přítelem Jiřím Matýskem a odkud byli spolu převezeni nejdříve do pracovního lágru v Chabařovicích u Ústí nad Labem, aby hasili hořící důlní šachty, a později do věznice v Litoměřicích. Zde je očekávala práce na justičním statku Alexandra Čepičky v blízkých Mlékojedech a právě zde se zrodil nápad uprchnout z komunistického Československa. Zde také Alois Staňa, Jiří Matýsek a třetí člen jejich skupiny Vratislav Fuksa dostali příležitost se důkladně přesvědčit o „vymoženostech“ nového politického zřízení.

V komunistickém lágru

„Pracovali jsme na poli ve skupině deseti vězňů, okopávali zeleninu, později sváželi obilí. Já, Jirka a Vratislav jsme pracovali v jedné skupině. Byli jsme příkladně pilní, proto jsme ukládali obilí ve stodole. Prach, horko, mizerné jídlo, vlastně polévka z odpadků, v ní mrtvé mouchy a kousek chleba, nijak nám na síle nepřidávaly. Bylo ale nutné v této práci vydržet. Pomalu ochabovala bdělost našich strážců…“

Po dlouhých přípravách, kdy už hrozilo prozrazení, se příležitost naskytla v pondělí 15. srpna. V poledne celá skupinka využila nepozornosti dozorců a začala svou strastiplnou cestu za svobodou. Hned na začátku se situace zkomplikovala, když se čerství uprchlíci nemohli dohodnout, jak a kam se dostat. Z hádek je nakonec vyvedla až vězeňská siréna, která oznamovala útěk vězňů a všichni tři byli nuceni se rychle ukrýt v křoví mezi hlohem a divokými růžemi.

Po několika hodinách napětí, kdy jejich houštinu míjeli nejen hlídky SNB, ale i lidé spěchající za prací, nastala tolik vytoužená tma, která jim vrátila jistotu a oni se tak mohli vydat směrem k blízkým horám, aby přenocovali v takzvaném „hotelu stoh“. Zde byl jasně dán směr postupu. Alois Staňa, který byl jako jediný trochu znalý Čech, rozhodl, že se nepokusí překročit státní hranici do Německa u Děčína nebo u Ústí nad Labem, jak by se dalo předpokládat, ale pokusí se dojít až na Šumavu, kde Alois Staňa dříve sloužil. Před třemi mladíky se tak otevřela dlouhá a hlavně nebezpečná cesta na jihozápad.

Po třech dnech a nocích bez jídla a vody dorazila skupina dne 18. srpna k železniční trati v domnění, že se už blíží k vytoužené Plzni. Směrovka „Praha – Žatec“ však jejich sny pohřbila a šlo se dále. Po nějakém čase narazili na jakousi ohradu, která slibovala poskytnout tolik potřebný odpočinek a snad i něco k jídlu.

Na návštěvě u prezidenta

„Najednou, jako ve snu, jsme viděli cestičky upravené, posypané pískem, stromy cizí, a dál na široké cestě závora a u ní dva vojáci na stráži. Nebyl to sen. Důkladně jsme odbočili a zřejmě jsme skončili v lánském zámku u pana Gottwalda. My jsme byli jistě návštěva nevítaná a tak jsme nemeškali a rychle přes ohradu zmizeli zpět do lesa.“

Po rychlém ústupu z lánské obory pokračovali všichni dále k cíli, jímž byla Šumava. Dne 21. srpna rozeznal Alois Staňa město Strakonice a z dálky na ně kynul hrad Kašperk, v jehož blízkosti žila mladá paní Staňová. V noci z 22. na 23. srpna tak všichni konečně spočinuli nasyceni a v měkkých postelích. Druhý den ráno se navíc skupina uprchlíků rozrostla o jednu členku – o ženu pana Stani Milušku. Pohyb po Šumavě už nepředstavoval takové riziko, hranice nebyla v roce 1949 ještě dostatečně zabezpečena a čtveřice s vojenskými ruksaky na zádech využívala opuštěná stavení po vysídlených Němcích.

Jedinou potíž při přechodu hranic tak představovala pouze skupinka podivných ozbrojených individuí na jedné německé samotě – nejspíše komunistů – kdy jeden z nich podivné turisty uviděl, když vyšel ze stavení na záchod. Alois Staňa neváhal ani chvíli a pistolí, kterou dostal od tchána na cestu i s padesáti náboji, muže rychle přesvědčil, aby se vrátil zpět do domu. V této chvíli už je nemohlo nic zastavit.

„Skončila noc z 25. na 26. srpna 1949. To ráno byla doba našeho přechodu. Jistě jsme nevěděli, co nás čeká, ale Vratislav a my všichni jsme se obrátili a děkovali Pánu Bohu, dívali se zpět přes hranice a tak se rozloučili se svojí vlastí.“

Aloisi Staňovi se tak navzdory různým nebezpečím v podobě počasí, příslušníků SNB, ale i obyčejných lidí, nakonec podařilo šťastně překročit hranici s Bavorskem v blízkosti města Frauenau. Tehdy ještě - stejně jako stovky podobných uprchlíků před nesvobodou - netušil, že si svou vlast znovu prohlédne až za dlouhých 42 let v roce 1991 po pádu komunistického režimu v Československu.

Vložil: Redakce na základě vzpomínek Aloise Stani
Publikováno: 26. 08. 2011


Hodnocení článku

Známka článku Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0



Diskuze ke článku

Diskuze Počet komentářů ke článku: 79
Diskutovat ke článku.
 
O serveru Redakce Kontakty Inzerce Nápověda Podmínky

tvorba www stránek emocio