An Garda Síochána - irští strážci míru

Na zbytku území (Severní Irsko pod Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska) působí Police Service of Northern Ireland. Ale o tom třeba jindy. Garda je po vzoru britské policie neozbrojený sbor, tzn. pokud má na sobě policista uniformu, tak není nikdy ozbrojen. Má u sebe jen teleskopický obušek, dříve dřevěný. To je jasně deklarované do všech směrů (především ke kriminálním živlům) a zabití policisty je v Éire (Irsko v gaelštině) velmi vážná věc. Do vstupu do evropského integračního procesu byl za zavraždění policisty ukládán trest smrti, po vstupu do Evropského společenství v roce 1973 byl tento trest změněn na doživotní. Například jedinými odsouzenými k trestu smrti, kdy v činu nefigurovala vražda dokonaná, je v Irsku Maurice O´Neill a Richard Goss, kteří postřelili policistu ve službě (ačkoliv svým zraněním nepodlehl). Vědění o tom, že jsou policisté neozbrojeni společně s tvrdými tresty, vedlo k zajímavému trendu - irská garda má za svou devadesátiletou historii velmi málo mrtvých policistů, zahynuvších během služby (zhruba kolem 30).

Uniformovaný policista je jasně identifikovatelný veřejností díky nárameníkům nesoucí název obvodu, kde slouží a specifickým číslem (např. označení CK 101, znamená město Cork a 101 je číslo policisty, dále např. GC znamená příslušníka, sloužícího na školícím středisku Garda College v středoirském Templemore). Dle zkazek bylo toto označení zavedeno po jednom zážitku s podřízenými jednoho velitele. Při velkém zásahu proti příslušníkům IRA, ukrývajícím se v Irsku, odpočívala velká jednotka gardy na ulici a jeden příslušník si položil helmu pod hlavu a tvrdě usnul. Kolegové ho nevzbudili a odešli. Naneštěstí narazil na spícího gardistu po chvíli velitel místní gardy a policistu nevybíravě vzbudil. Po chvíli řevu a plísnění za dělání ostudy strážcům míru se policista bezelstně velitele zeptal na prostou otázku - "Do you know me?" Tedy: "Znáte mě?" Po záporné odpovědi velitele se policista usmál, vzal nohy na ramena a zmizel za nejbližším rohem. A tato úsměvná švejkovská historka údajně zavdala příčinu k identifikaci uniformovaných policistů skrze nárameníky, alespoň podle vyprávění ředitele Garda College.

Ozbrojenou silou je však kriminální policie (sloužící v civilních šatech), ta pak zpravidla ozbrojena pistolí je. Zároveň se v Irsku debatuje o zavedení ozbrojených zásahových hlídek (podobných uspořádáním a účelem české Pohotovostní motorizované jednotce). A ozbrojena je samozřejmě i zásahová jednotka Garda Emergency Unit,

V současné době přichází v Irsku doba masivního snižování stavů policie (údajně ze 16 tisíc příslušníků až na 13 tisíc), kteří mají strážil asi 4,5 milionu obyvatel Irska. V současné době slouží 14,5 tisíc gardistů. V roce 2005, dle zákona o Garda Síochána (Garda Siochána Act) přibyl ale gardě zajímavý pomocník, tzv. Rezevní gardisté (Reserve Gardaí), kteří mají doplňovat příslušníky regulérní gardy zvláštně na místní úrovni. Zároveň rezervisté pracují pod dohledem gardistů, přičemž nejdříve musí absolvovat zkrácený výcvik v Garda College.

Dále byla na základě zákona o policii z roku 2005  dána povinnost vytvořit tzv. Joint Policing Committees (Komise pro policejní práci), které se záhy staly platformou pro setkávání místní gardy, státní správy a občanů. Tyto komise mají za úkol řešit ve spolupráci místní problémy (tzv. Problem-oriented policing) a lokální kriminalitu v duchu filosofie community policing. Tato filosofie a komunita je ústředním bodem gardy - jak ostentativně zdůrazňuje i na svých stránkách: "...An Garda Síochána je organizace zaměřená na komunitu [...] a službu pro ní." Jeden příklad, jak komise fungují, za všechny: v jednom obvodu vyvstal problém s motorkáři v parku, kteří ničili cestičky a poškozovali zeleň. Garda mohla poslat hlídkovat policisty do lokality, ale komise to považovala za velmi krátkozraké řešení, protože by rozdala pár pokut a ve chvíli, kdy by hlídku odvály povinnosti jinam k důležitějším úkolům, tak by se motorkáři hned zase objevili. Vlastně by se s problémem jako takovým moc nestalo. Navíc moderní policie nemá za úkol pochytat dostatek pachatelů (rozuměj "udělat dost čárek"), ale vytvořit takové prostředí, aby se zločin nestal. Proto navrhla garda v komisi místní státní správě, aby postavila a instalovala do všech vstupů do parku překážky proti vjezdu a umožnila vstup jen pěším. To záhy celý problém vyřešilo, neboť pachatelům-motorkářům se nevyplatilo investovat takové úsilí do obejití překážek.

Dalším zajímavým úsilím gardy je projekt managementu případů (Garda Case Management), podobný Systému včasné intervence (SVI), který se v ČR začíná rozšiřovat. V Irsku se zaměřuje na mladistvé, sexuální násilníky a má se rozšiřovat také na recidivisty. V Irsku je trestní odpovědnost dětí již od 12 let věku a ke každému případu mladistvého pachatele je vypracována analýza, kdo a co nese na jeho jednání vinu. Při recidivitě mladistvého je přidělen pachateli policista z jeho obvodu, který má za úkol se stát specialistou na jeho osobu. Pokud jeho klient něco spáchá je ihned informován a chodí s ním k soudu (kde působí jako expert), také má za úkol s klientem spolu s sociální službou, školou, místní samosprávou dále pracovat (nabízí bezplatné koníčky, pracuje s rodiči, atd.). Když je problémových více sourozenců z jedné rodiny, má na starosti celou rodinu jeden policista. Ten má zároveň za úkol vypracovat Case management booklet (jakousi pracovní knihu pachatele, kde jsou veškeré kontakty, vše o pachateli, včetně zdravotní dokumentace), která je snadno přenositelná, pokud policista odchází a klienta má převzít někdo jiný. V současné době je v projektu zapojeno asi 700 policistů. Tento systém slaví velké úspěchy, neboť dle výsledků pilotního projektu, ve kterém bylo pracováno s 16 pachateli, dokázali v průběhu 9 měsíců gardisté skrze management případů snížit kriminalitu klientů o 63 %.

Na stejném principu funguje i management případů pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů, propuštěných z vězení, a dospělých recidivistů. Zde je zapojeno asi 100 policistů a do pilotního managementu recidivistů asi 80 policistů. Policisté pachatele navštěvují doma a dohlíží na ně, případně jim pomáhají s opětovným zapojením do společnosti. Záznamy o nich jsou vedeny v okrskové knize.

A jak vypadá taková typická irská policejní stanice? Měl jsem tu čest navštívit a porozhlédnout se po stanici gardy v Waterfordu - univerzitním a přístavním městě na jihu Irska s 65 tisíci obyvateli a zhruba 10 tisíci lidí, kteří dojíždí denně do města za prací. Ve městě jsou dvě stanice policie - v první (hlavní) je 180 mužů, ve druhé pouze 5. Zhruba 10 % stavu je zařazen jako CPO - community policing officer - tedy jako územně odpovědní policisté. Na region jsou určeni 2 policisté jako analitici a další policista má na starosti mapování kriminality a vyhodnocování kritických míst (tedy míst se zvýšenou kriminalitou). Na tato místa se pak "územáci" zaměřují. CPO policisté "...jsou drženi od papírování", přičemž minimálně 50 % tráví v okrsku, kde jsou velmi váženými členy komunity, protože jsou pečlivě vybíráni a nestává se, jako je v ČR bežnou praxí, že by tuto práci odváděli policisté těsně po ZOPce v 3. TT. Někdy jsou CPO v terénu ale až 90 % času. Mají za úkol spolupracovat s partnery, pracovat s kritickými místy ve "svém" okrsku, za jehož bezpečnost je každý policista odpovědný, vytvářet a aktualizovat okrskovou knihu a budovat osobní a místní znalost prostředí.

Město je rozděleno stejně administrativně jak policií, tak samosprávou, okrsky se tedy shodují rozlohou a díky tomu je jednodušší spolupracovat s místní samosprávou. Spolupráci a otevřenost směrem ke komunitě podtrhuje i vytváření kontaktních bodů, kde v úředních hodinách lze územně odpovědné policisty nalézt a komunikovat s nimi. Okrskáři jsou rozčleněni dle kriminality (tedy dva stejně velké okrsky mohou mít naprosto rozdílný počet okrskových policistů). Stejně jsou rozděleni a přiděleni i pracovníci služby kriminální policie.

A jak garda ve Waterfordu funguje? To si ukážeme na skvělém příkladu projektu community policing a řešení problémů na místní úrovni, který se místním policistům povedl. Město funguje jako velké univerzitní středisko, a tak vznikají třenice mezi stálými usedlíky a studenty, způsobené hlukem při večírcích v rezidentních čtvrtích, obývaných z velké části studenty. Místní policisté se dohodli s univerzitou a po úpravě znění smlouvy o studiu a studijního řádu vytvořili Noční hlídky (Nightwatch), rekrutující se z dobrovolníků a studentské unie. Ti mají služby a identifikují případné "hlučné adresy" studentů, k nim pak volají gardisty, kteří zúčastněné vyzvou ke klidu a Noční hlídka nabídne termín, kdy mohou hluční studenti zkusit práci hlídky. To je ovšem jen nabídka. Zatím. Pokud se provinění u studenta opakuje, tak už se pro něj služba stává povinností a on musí místo studia/zábavy držet vartu nad ostatními. Považte ten pedagogický efekt. A co se stane, když odmítne? Nebo nespolupracuje a do služby nenastoupí? To se stát může, ale upravením studijního řádu a tím, že podepíše takové povinnosti v smlouvě o studiu, mu hrozí vyloučení ze studia. A to je velmi zajímavá motivace. Na závěr nutno dodat, že gardě se díky tomuto opatření snížil počet telefonátu, stěžujících si na rušení nočního klidu, o 70-80 %.

A jak jsou s prací gardy spokojeni samotní Irové? Dle průzkumu veřejného mínění je 81 % respondentů spokojeno s jejich prací, ačkoliv 72 % věří, že je potřeba dalšího zlepšení. Pro 91 % respondentů je garda přístupnou a přátelskou organizací. Jen 8 % lidí tvrdí, že se k nim někdy gardisté chovali nepřijatelně (nejvíce těchto odpovědí, tedy 14 %, bylo zaznamenáno v Dublinu, nejméně v okrese Mayo s 2 % takových odpovědí). Nejvíce stížností bylo vzneseno na nezdvořilé chování policistů.

zdroje:

Community Policing: An Irish Perspective. CEPOL course No. 1/2011: Community Policing (Garda College, Templemore, 28. 2. 2011).

Murphy, Pat. Co-creating Intelligence-led Community Policing in Waterford City, Ireland: a Case Study. An Garda Siochána Waterford, 2. 3. 2011.

Most happy with gardaí but want improvement survey. Irish Times, 10. 10. 2008.

webová stránka gardy: http://garda.ie (ověřeno 12. 3. 2012)