INSPEKCE NEBO INKVIZICE

Trocha historie…

Aby bylo možné pochopit  současnou pozici Inspekce Policie v rámci policejního sboru, je třeba zabrousit do minulosti. V době před listopadem 1989 se pracovníci inspekce rekrutovali ze zkušených policistů, většinou operativců s dlouholetými zkušenostmi. Po listopadu 1989 zažila Inspekce MV mnoho personálních otřesu, stejně jako zbytek policejního sboru. Noví inspektoři IMV museli zkušenosti pracně získávat. Úkol dnešních inspektorů Inspekce Policie je o to těžší, že musí bojovat proti lidem s poměrně dobrým právním povědomím a znalostmi zákonů.

Po listopadu 1989 nastoupilo k Policii ČR velké množství lidí s pochybnou motivací. Spíš než jako policisté se tito lidé dali označit jako lupiči v uniformách, nebo nájemní vymahači a bijci. Od těchto lidí tehdejší Inspekce MV očistila valnou část spodních příček policejního sboru. Dnes už občan výjimečně narazí na policistu v přímém výkonu, který by si řekl o úplatek, nebo používal násilí nad rámec zákonných norem.

Inspekce Policie vyčistila přímý výkon policejního sboru velice efektivně a nelze ji tento úspěch upřít. Trestná činnost policistů  ale rozhodně nezmizela. Pouze se stala sofistikovanější a posunula se na vyšší příčky policejního aparátu. V tomto okamžiku nastává velice svízelná situace. Efektivita při vyšetřování sofistikované trestné činnosti zákonitě klesá a dosavadní výslednost je neudržitelná. Stejně jako po ostatních elitních útvarech Policie ČR, je i po Inspekci Policie požadována minimálně stejná nebo ještě vyšší výsledná činnost než v minulosti. V této situaci může snadno podlehnout mnoho inspektorů Inspekce Policie nátlaku a přejít na tzv. čárkový systém.

O tom, že se tak může dít až příliš často svědčí i četné případy obviněných policistů, které nedošly ani k soudu a byly shozeny ze stolu už na státních zastupitelstvích, nebo k soudu došlo, ale policisté byli soudem okamžitě zbaveni obvinění.

Průšvih jak Brno

Zdá se, že  výsledek této poptávky po výsledné činnosti vybublal na povrch v Brně roku 2009,  kdy bylo Inspekcí Policie zadrženo několik policistů brněnské Pohotovostní motorizované  jednotky v souvislostí se smrtí známé postavy brněnské drogové scény Hoang Son Lama. Policistům Inspekce Policie se zřejmě jevil případ jako naprosto jednoduchý - policisté při zákroku utloukli příslušníka národnostní menšiny, hotovo tečka. Následovalo obvinění z ublížení na zdraví s následkem smrti a později i z rasové nesnášenlivosti. 

Vyšetřovatelé Inspekce policie ale nepočítali zřejmě s tím, že se obvinění policisté budou bránit právně a posléze i mediálně. Jejich kolega, několikrát vyznamenaný policista Martin Foltýn, obviněným zajistil právní pomoc. Tím zřejmě rozzuřil vyšetřující inspektory a byl na jejich podnět zadržen Útvarem rychlého nasazení. Posléze mu byla přišpendlena nálepka pedofila a rasisty. Jeho případ nedošel ani k soudu a obvinění byla označena statním zastupitelstvím jako neopodstatněná.

Ve snaze zachovat si tvář se státní zastupitelství pokusilo dosáhnout alespoň Pyrrhova vítězství návrhem na soudní příkaz, kterým by Foltýnovi byla uložena povinnost „…změnit věc způsobem, spočívajícím v jejím zničení…“, a to např. neznačeného koženého pouzdra, které mělo tu smůlu, že bylo vyrobeno pro (německou) pistoli P38 (Walther P1) nebo kresleného vtipu francouzského karikaturisty, v jehož textu bylo použito slovo „NEGR“ (viz. příloha).

Posléze byl inspektory Inspekce Policie z pedofilie obviněn Josef Srnský, jeden z policistů, kteří se měli podílet na smrti Hoang Son Lama. Ten byl soudem tohoto obvinění zbaven.

Je zarážející jak mohl být zadržen policista Martin Foltýn pro podezření z rasové nesnášenlivosti na základě kresleného vtipu. Přitom není žádným tajemstvím, že několik týdnů působil jako školitel v misi v Africe, kde získal přátele z řad afrických policistů černé barvy pleti, se kterými je v kontaktu dodnes. Obvinění z pedofile na základě spořiče obrazovky s vyobrazením nahé asi 30 ti leté ženy s copánky v barevných punčochách vyznívá v těchto souvislostech přímo komicky.

Další zarážející na případu jsou podivné praktiky vyšetřovatelů Inspekce Policie. Například rekognice obviněného Jarmila Šimoníka, kdy byli s obviněným Šimoníkem ve srovnávací místnosti figuranti bez vousu se se světlými vlasy, zatím co Jarmil Šimoník je tmavý typ s vousy. viz. foto Šimoník č. 2

Celá kauza se opírá o svědectví ženy, která se zemřelým Hoang Son Lamem udržovala intimní kontakt a která sama prohlásila, že je známou advokáta rodiny, který v souvislostí se smrtí Hoang Son Lama požaduje po státu odškodné ve výši 200 miliónu korun.

Z případu byly vytěsněný znalecké posudky, které nevyhovovaly daným obviněním a nebyli vyhledání, natož vyslechnuti další svědci.

V tomto světle se zdá být tvrzení brněnské Inspekce Policie, že šestice policistů tvořila jakousi  trestnou brigádu bijců  tzv. Delta tým, jako účelové odvádění pozornosti od  naprosto zpackaného případu.

Hon na Policisty

Další kroky Inspekce Policie dávají za pravdu šuškandě, že na začátku roku 2011 udajně vznikl v rámci této instituce, na popud tehdejšího ministra vnitra Radka Johna specializovaný útvar, který má vyhledávat a odstraňovat policisty s vedlejším pracovním poměrem. Jde o případ 17 ti policistů zadržených, kteří měli pracovat ve svém volnu pro filmová studia. V televizních zprávách byly předvedený záběry zatýkání těchto „policejní zločinců“. Upřímně já jsem se spíše styděl za to, že v naší zemi si musí policisté přivydělávat takovýmto způsobem, aby mohli uživit své rodiny. Nepopiratelným faktem je, že provádění takové činnosti v policejních uniformách je v našich končinách minimálně proti dobrým mravům.

Oproti tomu u mnohých policejních sborů např. v USA je zcela běžné, že si solidní firma najme na ostrahu nebo pro převoz peněz policisty se všemi právy a povinnostmi. Je stanovené pevné minimum, které tato firma musí policistům zaplatit a přísná pravidla s vymezenými činnostmi, které mohou tito policisté vykonávat. Část těchto peněz jde do rozpočtu policejního sboru. Tato služba  tzv. (off duty ) je považována za službu veřejnosti stejně jako služba policisty pro daný policejní sbor. Příkladem je např. Policejní sbor města Arlington v Texasu

Takto pracující policisté u nás vytvářejí konkurenci v šedé zóně, kde by jinak mohly fungovat bezpečnostní agentury a to může být také důvodem proč je poptávka tyto policisty odstranit. Jediná firma, kde může takový policista uplatnit své zkušenosti a znalosti je zase bezpečnostní agentura. Agentury tak získají pracovníky, kteří jsou vyškoleni a vycvičeni státem.

V mnoha částech České republiky pobírají policisté plat ve výši 16ti tisíc čisté mzdy i méně. Pro tyto policisty je nutností mít vedlejší pracovní poměr, aby dostáli svým ekonomickým závazkům.

Tento hon na policisty probíhá v atmosféře, kdy je téměř jisté, že bude rozpočet Policie ČR krácen a tedy i plat samotných policistů. V některých regionech Policie ČR nebude zřejmě schopna zajistit servis občanům. Jak to bude s bezpečností obyvatel v těchto lokalitách asi našim politikům příliš starostí nepřidělává. Možná už mají jinou alternativu. Totiž tam kde nefunguje policie je anarchie, nebo ji zastoupí soukromý sektor. Ten by si ale obyvatelé museli zaplatit a levné to rozhodně není.

Michal Vahala a jiní

Dalším příkladem velice zvláštního přístupu Inspekce Policie je případ detektiva ÚOOZ Michala Vahaly. Ten měl největší podíl na zadržení údajné hlavy ruskojazyčné mafie Andrika Soghojana. Krátce po jeho zatčení byl Michal Vahala zadržen Inspekcí Policie a obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Krátce po propuštění Andrika Soghojana byl obvinění zbaven i Michal Vahala. Ten se musel po mnoho týdnů skrývat, neboť mu bylo ze strany členů ruskojazyčných gangů vyhrožováno. Pokud sáhneme do minulosti najdeme jistě více podobných příkladů, kdy Inspekce Policie jednala za podivných okolností.

Koneckonců i náš současný pan ministr a jeho první náměstek si jistě pamatují z předešlých let a tzv. kauzy Kubice, že Inspekce Policie nejedná vždy čistě a podle pravidel.

Dvě a dvě znamená se bát

Na morálku policistů mají podobné případy drtivý dopad. Obava z postihů za aktivní přístup a ztráty zaměstnání nutí policisty jednat změkčile a nedůsledně i v případech, kdy je tvrdý a nekompromisní postup na místě. Otázkou tedy je, zda je Inspekce Policie skutečně využívána k vyšetřování trestné činnosti policistů nebo k jejich zastrašování a destabilizaci policejního sboru.

Osobně si nemyslím, že by Inspekce Policie jednala na nějakou zakázku. Ve výše uvedených případech, stejně jako u podobných případu v rámci policejního sboru, může jít o aktivitu jednotlivců s vazbami na politické špičky. Existuje ovšem ještě horší varianta než politická zakázka. A to, že i u Inspekce Policie skutečně řádí čárkový systém. To je velmi pádný důvod bát se i nahlas dýchat.

Jsou i dobré věci ve státě Dánském...

Zda se, že od chvíle, kdy fungují tzv. zkoušky integrity,  tedy testování policistů, zda se chovají korektně a dle pravidel, zlepšil se viditelně i přístup samotných policistů k občanům jakožto zákazníkům. Je to sice vynucená ochota chránit a pomáhat, ale na některé policisty funguje pouze tato negativní motivace. Myslím, že v tomto případě je pozitivní přínos Inspekce Policie také neoddiskutovatelný.

Proč se nebojím říkat, co si myslím

Dal jsem policii 13 let svého života.  K policii jsem nešel proto abych se nakonec bál dělat svoji práci. Policisté mají právo mít strach, ale i přesto musí umět  bojovat s tím, čeho se ostatní lidé obávají. Pokud si někdo přeje mít policejní sbor plný uplakánků a ustrašenců, pak není jediný důvod v takové instituci pracovat. Je pak lepší chránit své blízké a rodinu vlastními silami.