Přihlásit / Zaregistrovat se

Login
Heslo

Nejdiskutovanější

Nosný systém pro pořádkové policisty
10. 09. 2018 | JAN-POLICKY: Za mě rozhodně palec hore!... Tohle tu chybí ...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
26. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
Wachpolizei – saská odpověď na migrační krizi...
20. 03. 2018 | PETR-KLINOVSKY: REPLY:VETERAN2:69188-1:2018-03-18 22:15:46: K...
Benefiční kalendář olomoucké zásahovky podpoř...
01. 03. 2018 | PETR-MORAVEC: 1. V informaci z popisu:"Policisté ze ZJ...
O dobročinný kalendář zásahové skupiny ZONA j...
28. 02. 2018 | TRNKALINKA: Skvělá práce páni kolegové! Už se těším na da...
MÁ POLICEJNÍ SVÁTOST SMÍŘENÍ
17. 12. 2017 | SPATNEZKUSENOSTI: Souhlasím. Až na rádoby JUDr komorouse. Měl j...
Náborování
19 hodin | JOE: REPLY:ANBERLIN:69975-1:2018-12-16 17:24:17: ...
Dobrovolný policajt
včera | APEP: Já osobně bych byl i pro. Ale vzhledem ke vzp...
IQ test MP Praha
6 dní | BELLINDE-SEZNAM-CZ: Ahoj, promiň, že mě odpovědi tak dlouho tr...
Zvýšení platů.
6 dní | DOGING: REPLY:TRNKALINKA:69955-1:2018-12-10 21:39:21:...
Zvyšování rizikového příplatku
6 dní | KARBAREK: Ještě jedna poznámka, ten příplatek se dle zá...
Referent celní kontroly a dohledu Ruzyně
9 dní | LUKEEE: REPLY:LLLLUKAS:69935-1:2018-12-06 08:34:10: V...
ZOP 2009 Holešov
9 dní | WEE: REPLY:PAULL:69922-1:2018-11-28 15:53:46: ...
Oční vyšetření
11 dní | APEP: REPLY:TONDANETOPIL15:69933-1:2018-12-05 18:20...
Ženy, sexismus (na obě strany) a pohlavní riv...
12 dní | AF13: Co to mate za pouta? Pokud se nasadi tak jak ...
Cizinecká policie - OPKAE
15 dní | FINNEGAN-US: REPLY:KONIK:68654-1:2017-10-30 11:55:01: Ahoj...

Když se ztratí dítě: Nadstandardní nebo nestandardní postupy policie?

ilustrační
Beznaděj, zoufalost, nekonečný strach. Málokdo si dokáže představit, jak intenzivní musí být tyto pocity pro rodiče, kterým se ztratí jejich dcera nebo syn. Zajisté by udělali cokoliv, aby své dítě měli zase u sebe, v bezpečí. Obvykle však mají jedinou možnost: věřit policii, že udělá vše, co je v jejich silách. Je tomu ale skutečně tak? Dělá policie vše, co je v jejich silách?
ilustrační | Foto: MilPlech

V tu říjnovou středu se, jako každý den, vracela devítiletá Anička domů po vyučování v jedné z pražských základních škol. Kolem třinácté hodiny se na rohu ulice rozloučila se svými kamarádkami a cestu si jako mnohokrát před tím zkrátila přes zahrádkářskou kolonii. Od domova ji dělilo jen pár minut. Pár minut a vše mohlo být jinak. Toho dne se však dívka domů nevrátila. Beze stopy zmizela.

 

Jde o čas


K večeru už oblast pročesává desítka policistů. Snaží se Aničku najít. V jednu chvíli to vypadá nadějně. Služební pes ale vystopuje jen dívčin batoh a láhev. V noci se nedaří narazit na žádnou další stopu.


Ráno se do pátrání zapojuje na sto policistů. V médiích se objevují první zprávy. Na místo doráží také hrstka dobrovolných kynologů se svými záchranářskými psy. Nabízejí policii pomoc. Odpoledne může konečně vzlétnout vrtulník. Na první pohled akce na české poměry nevídaná.

 


V čem je tedy háček?

Snad každému je jasné, že ztratí-li se dítě, hraje nejpodstatnější roli čas. První hodiny jsou nejdůležitější a právě v těch by měla policie využít všech dostupných prostředků. Prvním krokem by mělo být bezodkladné zařazení dítěte do Národního koordinačního mechanismu pátrání po pohřešovaných dětech. V takovém případě systém ihned rozesílá elektronickou zprávu a média tak mohou prakticky ihned informovat veřejnost.


Dalším logickým krokem může být okamžité kontaktování hasičského operačního střediska a vyžádání atestovaných kynologů se speciálně cvičenými psy, jimiž v rámci rezortu vnitra disponují právě hasiči.
Obzvlášť když je prohledávaná oblast rozsáhlá a s těžko prostupným terénem, je psí čich nenahraditelný. Policie České republiky ale nejspíš vše vnímá jinak.


Do systému Dítě v ohrožení zařadila Aničku až ve čtvrtek ráno. Ze psů využila jen pár dobrovolníků, kteří se už od středy policistům doslova vnucovali. Atestované psovody si nevyžádala vůbec.

 

Jako v Kocourkově


Integrovaný záchranný systém (spadající pod Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky) už v roce 2003 vytvořil a legislativně podložil systém akreditací psů a psovodů z různých nevládních i státních organizací – tak, aby mohli být podle potřeby povoláváni do záchranných akcí.


Pro potřeby pátrání v terénu, tedy pro potřeby policie, jde o plošné atesty. Podle pokynu č. 48/2003 GŘ HZS ČR se ti nejlepší psovodi se svými psími parťáky zúčastňují náročných zkoušek, jež je pravidelně prověřují. V současné době má tento atest splněno 27 psovodů.


Specializovanými takto atestovanými kynologickými týmy navíc disponuje pražská městská policie. Je tedy více než jasné, že první psovodi mohli být na místě prakticky okamžitě. Pro přesnost dodejme, že specializovaní psovodi městské policie jsou rovněž v Ostravě.


Vraťme se ale zpět do Prahy. Při pátrání po zmizelé Aničce tyto psovody nikdo nepozval. Ba co víc, prověření kynologové sami nabízeli pomoc a zůstávali v pohotovosti, zatímco se v médiích objevovala jedna zpráva za druhou o dvou slovenských psovodech z nevládní organizace ŠKZS Slovakia, kteří právě dorazili na místo.


Od zmizení Aničky ovšem uplynulo už několik dní. Nečinnost policie v tomto směru potvrdila i mluvčí generálního ředitelství hasičů Ivana Svitáková. „Policie České republiky si od nás nevyžádala žádnou součinnost,“ uvedla.


Relevantní vyjádření pražské policejní mluvčí Andrey Zoulové se získat nepodařilo. Pouze velmi vyhýbavě opakovala: „Vzhledem k závažnosti prošetřované události se až do skončení opatření nemohu blíže vyjadřovat.“ Nicméně pro server idnes.cz dříve uvedla: „I v Česku jsou dobří záchranářští psi, kteří spadají pod Báňský úřad. Tito slovenští by ale měli být ještě lepší. Proto jsme je pozvali.“


Co Zoulová tímto výrokem myslela, zůstává záhadou. Báňský úřad ani Báňská záchranná služba totiž nedisponují žádnými záchranářskými psy. Nasazení slovenských kolegů tak vyvolává jen další vlnu otázek. Nemá snad policie důvěru ve psovody, kteří jsou u hasičů atestováni přímo pro potřeby policejních záchranných akcí? Nebo o jejich existenci neví? Jak je to možné, když se vybraní policisté sami podílí na jejich posuzování?


Povolání slovenských kynologů vyznívá jako vyslovení nedůvěry atestům. A koneckonců i jako vyslovení nedůvěry vlastním, tedy policejním, kynologům.

 



Pozdě ale přece?

Zdánlivě to vypadalo, že celá spolupráce integrovaného záchranného systému se částečně pohnula správným směrem až ve chvíli, kdy policie vyslechla prvního podezřelého a vrátila se prohledávat oblast, kde dívka zmizela.


Podle slov policejní mluvčí Zoulové tentokrát důkladněji. Za pomoci hasičů, lezců, psovodů a vojenské policie. Těžko uvěřit těmto slovům a to hned ze dvou důvodů.


Za prvé: Člověk by čekal, že opravdu důkladné prohledání oblasti následuje ihned po zahájení akce, kdy je šance najít děvče živé.


Za druhé: Policie ani tentokrát integrovaný záchranný systém nevyužila tak, jak by měla. Bez nějakého jasného systému na místo zvala různé dobrovolné organizace, jejichž profesionalitu si navíc mnohdy nijak neověřovala a v některých případech byla více než sporná. Dokonce se opět na místě ukázali slovenští dobrovolníci. Na něco zvala přece jen i profesionální hasiče. Po celých deseti dnech byli konečně přizváni i psovodi Městské policie Praha. Psi s atestem ministerstva vnitra ovšem stále seděli doma, je policie do akce nevolala.


Navíc deset dnů po začátku akce bylo jasné, že v terénu v Praze 7 se hledá tělíčko malého děvčete. A pro tento případ má policie své specializované psovody na „cadaver“ (tedy hledání mrtvých, či částí jejich těl). Jsou momentálně ve středních Čechách, Hradci Králové a v Brně. Jenže do akce byli povoláni pouze Středočeši, psovodi v Brně a Hradci na zavolání čekali marně. Místo nich znovu do Prahy putovali nijak odborně akreditovaní Slováci.



Černý týden pro české rodiče

Zatímco v Praze vládla marná snaha, na Liberecku se udála další tragédie. Týden po zmizení Aničky se ze zahrady rodinného domu v Hrádku nad Nisou ztratil tříletý Honzík. Hned od počátku pátrání se museli policisté potýkat s komplikacemi. Rodiče neměli žádnou aktuální fotku synka, nedokázali přesně popsat jeho oblečení. Navíc v blízkosti jejich domu teče řeka a blížila se tma.


Policie zahájila pátrání ihned, jakmile zoufalá matka zmizení syna nahlásila. Zhruba o půl hodiny později už bylo vyrozuměno hasičské operační středisko Libereckého kraje a požádáno o spolupráci. Navíc se do pátrání zapojili dobrovolní hasiči, Český červený kříž a jen co to bylo možné, vzlétl vrtulník. Záhy se objevily i první informace v médiích. Jak vidno, na severu vědí, že zahálet se nevyplácí.


Ještě týž večer přijala policie po krátké diskusi pomoc dobrovolných hasičů z Hejnic a jejich záchranářských psů. V noci se navíc připojila Horská služba a další dobrovolníci. Začlenit je do již rozběhnuté mašinérie nebyl pro velitele opatření problém. Spolu s velitelem kynologické skupiny zvolil vhodnou taktiku. Další den se na místo sjeli atestovaní psovodi dobrovolničtí i ti z pražské městské policie.


Jen díky rychlému využití těchto kynologických týmů, které se věnovaly prohledávání velkých a nepřehledných ploch a objektů, mohly být další lidské síly využity mnohem efektivněji. Přesně tam, kde jich bylo třeba. Odpoledne tak mohla být celá akce ukončena. Honzík se našel. Bohužel mrtvý. Potápěči ho objevili zaklíněného pod plechem v řece Nise. Po 22 hodinách od oznámení o pohřešování osoby.

 



Sever proti Praze

Zkušenosti s podobnými akcemi má například Jindřich Kettner, majitel firmy specializující se na prodej a pronájem radiostanic. Je-li třeba, neváhá svou techniku poskytnout.


„Do Hrádku jsem jel s vysílačkami a podobnými věcmi. Šel jsem i s rojnicí, která měla za úkol prohledat pravý břeh, zahrady, naplaveniny po nedávných povodních, kolonii nad bydlištěm chlapečka a přilehlou část lesa,“ řekl Kettner. Nezúčastnil se pouze pátrání po Honzíkovi. O pár dnů dříve svolal na žádost Aniččiny rodiny skupinu dobrovolníků a společně s psovodkou prohledával část terénu v Praze.


„Jednalo se o uspořádání rojnice v sobotu v noci. Informoval jsem o tom kapitánku Mlčochovou. Do telefonu byla příjemná, ale potvrdila, že v noci do toho s námi policie určitě nepůjde,“ uvedl Jindřich Kettner.
Protože se zúčastnil obou akcí, pokusil se porovnat práci policie v obou městech. „Hrádek nad Nisou – perfektní. Pan plukovník postupoval zcela podle směrnic a byl velmi vstřícný. Aktivně dodal mapy nachystané hasiči, vysvětlil, co se už udělalo, a také jsme dohodli, co se dělat bude. Zřídil štáb a velel. Jeho lidi fungovali,“ pochvaluje si záchranář.


S pražskou akcí má zcela jinou zkušenost. „V prvé řadě nás moc nechtěli. Dávali najevo, že neuškodí, ale moc nepomohou. V podstatě jsme fungovali na výzvu příbuzných,” řekl Kettner.


Podobný názor má i další zdroj, který se zúčastnil obou akcí, ale nechce být z osobních důvodů jmenován. Pátrání na Liberecku považuje za povedené „Hned od začátku byl dostatek psovodů a lidí do rojnice a potom i dost psovodů na vystřídání – kvůli únavě psů,“ uvedl.


V Praze mu oproti tomu chyběl jakýkoliv systém: „Pátrání tam bylo hrozně zmatečné. Nikdo nevěděl, kdo a kolikrát daný úsek prohledal. Byl problém v označování těchto míst. Chyběli specializovaní psi. Policie nevyužila všechny možnosti, které měla.“

 

Jiný kraj jiný mrav?

Na první pohled se zdá, že co se práce policie týče, panuje v České republice rčení Jiný kraj, jiný mrav. Měli bychom se snad začít zajímat, ve které lokalitě je lepší se ztratit? Zní to děsivě, ale tato myšlenka nebude daleko od pravdy.

Interní dokument s názvem Katalog typových činností integrovaného záchranného systému STČ07/IZS upravující právě pátrací akce v terénu platí sice už od roku 2007 pro celou republiku, z nepochopitelných důvodů ho ale policie dlouhodobě ignoruje a psovody se splněným atestem ministerstva vnitra nevolá. Je to o to horší, že zmíněný dokument se v roce 2008 stal závazným i pro postup police. Učinil tak policejní prezident: Závazným pokynem číslo 27.


Reakce ministerstva vnitra je v této souvislosti neuvěřitelná. „Policie a její činnosti nespadají pod ministerstvo vnitra. Není logické, abychom k vašemu dotazu zaujímali nějaký postoj my. Postoj může zaujmout pouze policejní prezidium,” řekl pracovník tiskového odboru Vladimír Řepka.


Je to sice podivná reakce, ale dobře. Co na to policejní prezidium? „Jednotlivá krajská ředitelství policie jsou samostatnými subjekty. Je pouze v kompetenci krajských ředitelů, jaké partnery ke spolupráci si vyberou,“ uvedla Dagmar Bednarčíková. Její kolega Jan Melša dodal: „Je vcelku logické, že se policisté z Krajského ředitelství hlavního města Prahy snaží udělat maximum pro to, aby pohřešovanou co nejdříve nalezli. Odpověď na důvody, které vedly odpovědného služebního funkcionáře k volbě spolupráce s psovody ze Slovenska, místo využití vámi uvedeného doporučení (tedy nikoliv striktně daného rozkazu), žádejte po něm.“


Logické by to bylo. Ovšem kdyby se jeho tvrzení zakládalo na pravdě. Nejen, že policie evidentně maximum neučinila, ale onen katalog typových činností není pouhým doporučením. Jak už je uvedeno výše: Podle pokynu policejního prezidenta č. 27 je katalog závazný.


Jak tomu tedy rozumět? Tak, že pokyny policejního prezidenta nemají žádnou váhu?
Zatím se zdá, že každý kraj je v Česku malým královstvím, s nímž nechce mít nic společného ani příslušné ministerstvo.

Text: Petra Bínová, Martin Brandner, zdroj: časopis Rescue report

Vložil: redakce
Publikováno: 03. 02. 2011


Hodnocení článku

Známka článku Průměrná známka 1 / Celkový počet hodnoceni 1



Diskuze ke článku

Diskuze Počet komentářů ke článku: 41
Diskutovat ke článku.