MÁ POLICEJNÍ SVÁTOST SMÍŘENÍ

Rozhodně to tak nebude teď, ani v blízké budoucnosti. Noví uchazeči se budou hlásit jen minimálně a zkušení policisté budou dále odcházet. Vysocí policejní funkcionáři totiž buď nepochopili důvody, které vedou k personálním podstavům, nebo je pro ně pohodlné předstírat, že vše je přece jen o penězích.

Budu předpokládat, že jde skutečně jen o nepochopení problémů uvnitř policejního sboru a nejde o snahu zjednodušovat problémy, aby se zakryla manažerská pochybení. Třeba se najdou mezi vysokými policejními funkcionáři lidé ochotní naslouchat, resp. číst tyto řádky, aniž by si představovali, jak mi vlastnoručně stínají hlavu na špalku. Po téměř dvaceti letech služby u policejního sboru, považuji naslouchajícího policejního funkcionáře za ekvivalent Johanky z Arku. Někoho, kdo se jen tak nevidí a koho se ostatní chtějí zbavit. Ale ani to mně od napsání těchto řádků neodradilo. Budu tedy doufat v zázrak a vynasnažím se vysvětlit, svým jízlivě sarkastickým způsobem, v čem skutečně tkví problém permanentní naštvanosti, uvnitř policejního sboru, bod po bodu.

Finance

Drazí kolegové manažeři, mohu-li vám tak říkat, pokud bych se rozhodl v mládí být dobře zajištěným movitým pánem, nešel bych se realizovat k policii, ale do podnikatelské sféry, nebo se držel nějakého výnosného řemesla. Ale já místo toho koukal na filmy s Belmondem a chtěl sem být přesně takový rošťácký polda jako on. Hádám, že podobně to měla většina mých kolegů, akorát ti mladší už koukali na soudce Dredda, který teda není úplně moje gusto, ale taky dobrý.

Je tedy jasné, že k policii mně přivedl mladický zápal, stejně jako většinu mých kolegů. Z těch, kteří se dokázali vyrovnat se zklamáním a zůstali, se stali policejními srdcaři, kteří pomalu dohořívají, a rychle jich ubývá. Ale je ještě šance, protože stále doutnají.

Vůbec si nestěžuju na to, že se vám podařilo vybojovat víc peněz, naopak jsem moc rád, ale zjednodušovat problém na malé platy, to je vážně přes čáru. Pánové a dámy v managementu, kde jsou tedy ty davy uchazečů o policejní práci?  Že by to vážně nebylo jen o penězích? A proč zkušení policisté stále odcházejí?  Jestli vás to opravdu zajímá, čtěte.

 Byrokracie, byrokracie a zase byrokracie.

V roce 2008 vzniklo ETŘ, tedy systém Evidence Trestního Řízení. Všem se nám měla zjednodušit práce, papírování mělo odpadnout. Mělo to být pouhých 400 formulářů, se kterými se měl policista vystačit na věčné časy a nikdy jinak. Ale ouha, máme rok 2017 a v ETŘ je již 712 formulářů, přičemž jejich počet roste geometrickou řadou. Vše se dělá dvojitě, nebo i trojitě, v papírové formě a navíc v elektronické podobě. 

Od roku 2016, se musí skenovat všechny dokumenty, dodané jiným subjektem do spisů. Už jste stáli někdy frontu na skener? Já už mockrát. V případě, že vám banka pošle k nějakému případu třeba dokumentaci činící 200 stran, jak dlouho myslíte, že trvá, než se vám podaří naskenovat tyto dokumenty, na jednom ze dvou skenerů na oddělení a nenaštvat přitom kolegu stojícího ve frontě za vámi?

Jako příjemný bonus jste letos zavedli tzv. JID, tedy Jednoznačný Identifikátor Dokumentu, ke kterému jste dodali údajně jednoduchý, PADESÁTIŠESTI stránkový manuál. Zkoušeli jste někdy pánové a dámy razítkovat byť jen padesát dokumentů, vyplnit na každém razítku údaje JID a pak každý zvlášť naskenovat? Opravdu vám to přijde v pořádku?

Neměla by být naše práce o službě a ochraně občanů této země? Já mám totiž pocit, že chráním a pomáhám zaměstnancům nějaké papírny, která má smlouvu na dodávku kancelářského materiálu pro policejní sbor.

Kontrolou ke světlým zítřkům, zpátky ni krok

Každý policista i vedoucí oddělení vám dámy a pánové manažeři potvrdí, jak je nadšen z našich kolegů z Odborů a Oddělení vnitřní kontroly. Jejich práce je další příčinou permanentní nasranosti většiny policistů, kteří s nimi přišli do styku. Jejich mantrou je věta: „Nad rámec stížnosti, (kontroly), bylo zjištěno……“ a jejich životní náplní je provádění tematických kontrol. Ještě jsem ale za celých, téměř dvacet let své praxe nezaznamenal, že by mi někdo z těchto kolegů poradil, nebo mi cokoliv mimo tematickou kontrolu vysvětlil.

Kdybyste kolegové manažeři nevěděli, co to je tematická kontrola, pak se to pokusím obecně definovat.Je to velmi oblíbený způsob, jak týrat policisty na základních útvarech, včetně jejich vedoucích a sekretářek. Probíhá asi takto:

Kolegové z kontrolních orgánů nejdříve projdou důkladným školením, zaměřeným na JEDEN konkrétní závazný pokyn, z těch STOVEK pokynů, kterými nás bohatě zásobujete. Je úplně jedno, že takové množství informací nezvládne pobrat ani sálový počítač, který dělá výpočty hmotnosti vzdálených vesmírných těles. Prostě, jakmile je to odkliknuto v elektronické seznamce, tak to policista musí znát.

Našprtaní pánové z kontrolních orgánu se dovalí na útvar, vytáhnou si spisy, kde zkontrolují zda všechny JIDy, PIDy i HNIDy, jsou na místech, stanovených veledůležitým závazným pokynem. S odhalenými hříšníky rozjedou monstrproces, za který by se nemusela stydět ani španělská Inkvizice.

Pokud ani po této masírce nejsou policisté dostatečně demotivováni, nastupuje věta, „Nad rámec stížnosti? (nad rámec kontroly), bylo zjištěno“, že praporčík Lojza Novák, nenosí předpisově naleštěnou obuv a má vyšisované gatě na prdeli. A je jim fakt jedno, že ve výstrojním skladu nejsou ani ponožky. Chcete osobní zkušenost? Tady je:

Ještě před pár lety, jsem si vedl úhledné územní desky, kde jsem měl kontakty na většinu činovníků společenství vlastníků bytových jednotek a zástupce firem, v mém teritoriu. To abych měl možnost být s nimi v kontaktu, když to bude třeba. Také jsem měl seznam kriminálníků působících v mém teritoriu, jejich zaměření na konkrétní trestnou činnost, případné kontakty a pobyty. Tyto informace jsem pečlivě střádal vice než pět let. Pak přišli dva pánové z Odboru vnitřní kontroly a usoudili, že to muže být něco, proti něčemu. Moje pětiletá nimravá práce tak během třiceti minut projela skartovačkou, jako by nikdy nebyla.

Pokud by měl tedy někdo dostávat medaile za demotivaci policistů, nebo naopak, za jejich motivováni k předčasnému odchodu do výsluhy, pak pánové a dámy z OVK a SVK by neměli být jistě opomenuti. Je jen pouhým malým detailem, že tito kolegové vlastně suplují práci nadřízených a ještě k tomu ne zrovna nejlépe. Zřejmě nemusím být vědma, abych odtušil, že mně v blízké budoucnosti čeká zajímavá tematická kontrola, jistě nesouvisející s tímto odstavcem.

Opravdu si myslíte kolegové manažeři, že právě takový způsob kontroly policejní sbor potřebuje? Není to spíš způsob, jak se hloupě zbavit zkušených policistů?

 PR, Personalistika, Prevence a Logistika, aneb i Achilles by se divil

Sebeprezentace policejního sboru je kapitola sama o sobě. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že nejlepším propagátorem policejního sboru je Policejní týdeník, redaktora Pavla Jaňurka. Nebýt lidí jako on, kteří až nekriticky fandí policii, nikdo by si asi nevšimnul, že je policejní sbor někde prezentován. Jen mi přijde trochu trapné, že nejaktivnější propagátor policie v této zemi, není zaměstnancem policie, nýbrž pouhým nadšencem a fanouškem práce nás policistů.

Je nezpochybnitelným faktem, že na Policejním prezidiu někdo loni zaregistroval existenci sociálních sítí, kde je možné se prezentovat. Začátky této prezentace lze označit za více než rozpačité a i po několika měsících fungování, vypadá facebooková stránka Policie ČR, spíš jako tablo dorosteneckého fotbalového družstva na úrovni Okresní ligy.

I kdyby tedy policejní personalisté byli promovaní lumeni v oboru personalistiky, což nejsou, těžko se jim do kanceláří pohrnou davy nováčků.  Bez dobré kampaně a prezentace rozhodně ne. A dobrá kampaň nebývá ani drahá, ani pitomě naivní.

Prevence na školách, se neomezuje jen na přednášky o psovi Jonatánovi díky tomu, že na téměř každém krajském ředitelství Policie ČR, existují odborně erudovaní nadšenci, kteří si vytvářejí vlastní, mnohem zajímavější přednášky. Ani tito srdcaři ale nedokáží změnit fakt, že prevence je v rámci policejního sboru ubohým opomíjeným otrhánkem, přestože by měla být jedním ze základních pilířů policejní práce.

A policejní logistika? Uvnitř policejního sboru nabudete dojmu, že vše je v podstatě neorganizovaným chaosem, který se snaží řídit všichni a nikdo. Typickým příkladem je současný proces přestrojení policistů do nových uniforem. Za dva roky se mi podařilo velmi pracně získat, dvoje služební kalhoty, dvě trička, lodičku a podpultovou zimní čepici. Zdá se, že největší zima je ovšem na policejním prezidiu. Tam byla většina šarží vybavena zimními doplňky, již na začátku roku 2016. Chybí svetry, košile, trička, letní kalhoty, odznaky, hodnostní označení, zimní čepice, letní čepice. Dá se říct, že chybí vše a to co je naskladněno, lze získat jen v několika málo velikostech. Ale čert to vem. Důležitější než uniforma, je její náplň. Ale nových náplní do uniforem, přichází ještě méně než výstroje a v pochybné kvalitě..

Ptám se tedy, vážně nemáme uvnitř policejního sboru lidi, kteří umí policii prezentovat? Možná by stačilo jen nedeptat ty, kteří to dělají z čistého nadšení a naopak je podpořit.

Odpovědnost, solidarita, hrdost

Všichni uvnitř policejního sboru vědí, pánové a dámy manažeři, kolik berete na výplatu, kolik máte příplatků, odměn a benefitů. Policejní sbor, je tak trochu jedna velká drbárna. Na tak monumentálních honorářích by nebylo vůbec nic špatného, kdyby se s nimi pojila odpovědnost, kterou neustále obhajujete ten obrovský platový rozdíl, mezi nejvyšším managementem a policisty v přímém výkonu. Jenže odpovědnost je v managementu policie horký brambor, který se každý z vás snaží hodit někomu jinému, nejlépe někomu pod vámi. Tak místo abyste skutečně rozhodovali a řídili, patláte závazné pokyny, kde jsou samé doporučující stanoviska, u kterých vás nikdo nemůže chytit za slovo. Šikovně se tím zbavujete skutečné odpovědnosti, a když vám teče do bot, obětujete ty nejníže pod vámi.

Že vás chyby mohou stát místo? Ale za to si můžete sami. Vy sami jste totiž vytvořili chiméru bezchybného policejního managementu. Ta nestvůrka vám teď sedí každému za krkem a nedovolí, abyste své chyby přiznali. Každému, kdo nemá v hlavě pytel jetele je jasné, že policie musí dělat chyby, protože jsme společností lidí, ne robotů.  

Mám pro vás novinku pánové a dámy manažeři. Vaše nejhorší manažerské pochybení je to, že neděláte žádná rozhodnutí. Vyhotovujete jen alibistické dokumenty, o kterých se pouze domníváte, že jsou řešením pro řízení policejního sboru. Ale nejsou řešením, jen způsobují chaos a zmatek. Každý člověk se může mýlit, i vy.  Každý člověk může chybovat, i vy. Ale to vůbec nejhorší rozhodnutí velitele je, NEVELET. Měli byste vědět, že mnozí řadoví policisté vámi pohrdají. Ne proto, že by vám záviděli, ale protože vás považují za špatné velitele. Nevěří vám a nevěří tomu, že jste jejich oporou. Nevidí ve vás zastání, ani autority. Protože jim nevelíte, jen je utloukáte stohy papírů.

Nejsem lepší a chytřejší než vy pánové a dámy manažeři. Nic takového si nenárokuji. Vím, že je mezi vámi mnoho vzdělaných a schopných lidí. Mezi námi ale jeden rozdíl je. Já pořád ještě vím, jak vypadá odpovědnost. To je také důvod, proč se pod tento článek podepisuji. Protože jsem ochoten nést za svá slova odpovědnost. Tak mně to učili rodiče. Vždy stůj za svým slovem.

Jsem si jistý, pánové a dámy manažeři, že NÁŠ policejní sbor se může pozvednout z popela, jako bájný Fénix. Pořád je na co být hrdý. Před námi bylo mnoho generací statečných mužů a žen. Byli součásti vzniku této země. Bojovali na hranicích, jako součást hlídek SOS. Pomáhali bojovat o pražský rozhlas v roce 1945. Z našeho sboru se zrodili legendy, jako policejní rada Josef Vaňásek nebo JUDr. Karel Kalivoda, tzv. pražský Maigret: Jsou i legendy, které jsou stále tady. Helena Kahnová nebo Tomáš Gregor, kteří i za cenu obětování vlastní kariéry, odhalili jeden z nejhorších zločineckých gangů v této zemi. JUDr. Jiří Komorous, který se stal legendou boje proti drogám. Mohl bych takto zaplnit desítky stran a stejně bych nevyjmenoval všechny policisty a policistky, na které můžeme být všichni pyšní.

Kolegové manažeři, chcete být těmi, kteří stáli u pozvednutí policejního sboru a znovuzískání jeho prestiže, nebo chcete být těmi, kteří jej dovedou na vlastní pohřeb?

 Závěrem

Mohl bych vyprávět o dalších bolestech, kterými policejní sbor trpí. Ale byl by to dlouhý a smutný příběh. Ale nejde mi o vyprávění smutných příběhů. Chtěl jsem vám pánové a dámy manažeři ukázat, že policejní sbor nestojí na penězích, ani na odměnách, nebo benefitech. Vydržíme nějakou dobu i ústrky a nedostatek, pokud je to třeba. Policejní sbor vždy stál a stojí na hrdosti policejních srdcařů, na výjimečných činech výjimečných lidí a schopnosti obětovat se jeden pro druhého. Jsme na tom špatně, ale zatím ne tak špatně, aby to nebylo možné napravit. Ale jaký bude náš policejní sbor, to je jen na vás kolegové manažeři.

Tento článek je pro ty z vás, kteří jsou ochotni naslouchat. Pro ty z vás, kterým ještě pořád bije v hrudi policejní srdce. Protože já vás nemohu a nechci soudit. Nejsem přesvědčený, že bych vaši práci dokázal dělat lépe a efektivněji. Nežádám vaše hlavy ani žádné pokání. Protože stejně jako já, i vy jste lidé a máte právo chybovat.

Neznám vás a to je další chyba. Nikdo z nás řadových policistů vás nezná a nerozumí vám. Jste pro nás fiktivními osobami, které nás zásobují svými pokyny, metodikami a stanovisky. Chtěl jsem vám jen říct, proč jsem naštvaný a proč přemýšlím od odchodu, i když mám svoji práci stále rád. Nevím ale jak to udělat. Můj hlas, ani hlas nikoho tam dole pod vámi, k vašim uším nedolehne. Netuším ani, jestli vůbec máte zájem slyšet, co mně, vlastně co NÁS trápí.

Vím, že jsem jízlivý, uštěpačný a drzý. Rozhodně to ale neznamená, že bych vás nerespektoval, nebo vámi opovrhoval. Je to ale zatím jediný způsob, který jsem ještě nevyzkoušel. Protože pánové a dámy manažeři, já i přes své trvalé zklamání věřím, že jsou mezi vámi lidé, kteří jsou ochotni věci měnit k lepšímu. Já i vy jsme totiž součastí jedné tenké modré linie.