A skoro pravidelně se stává, že nikdo z policistů neví, že tyto síly a prostředky  jsou k dispozici, aniž by zatěžovaly policejní rozpočty! Jejich nasazení totiž hradí IZS a někdy také kraj, rozhodně ne policie.

Jak jsme již v minulosti uvedli, tématu pátrání po pohřešovaných osobách se hodláme věnovat podrobněji. Krom jiného proto, že to je jeden z důležitých okamžiků, kde se k policii a jejím schopnostem upírají zraky veřejnosti a médií. V našem seriálu nyní pokračujeme materiálem, který obsahuje i stručný rozbor reálného zásahu. Materiál připravil a průběh zásahu analyzoval jeden ze zúčastěných policistů:

Pár kapek nezbytné teorie

Podklady pro případy hledání pohřešovaných osob jsou teoreticky zpracovány jak pro Policii ČR, tak pro další složky Integrovaného záchranného systému (IZS).

Pro Policii ČR jsou to „Doporučené postupy pro činnost příslušníků Policie České republiky při pátracích akcích po pohřešovaných osobách v případech, kdy hrozí bezprostřední ohrožení života a zdraví pohřešovaných osob,“ které byly vydány dne 10. 2. 2004 Policejním prezidiem České republiky Ředitelstvím služby pořádkové policie pod č.j. PPR-22/RPP-2004 a pro složky IZS byly vydány Ministerstvem vnitra GŘ HZS ČR pod  č.j. PO-602/IZS-2004.  

Hlídka ve služebním voze a rojnice. To jsou zřejmě nejčastější metody, které se při pátrání dosud používají.

Tato metodika, jak je již v samotném názvu uvedeno, stanovuje, jakým způsobem provádět pátrací akce po speciálních osobách,  jimiž jsou především děti do 15 let věku, přestárlé a nemocné osoby, u kterých okolnosti spojené s jejich pohřešením nasvědčují bezprostřednímu ohrožení jejich života a zdraví, pokud nebudou nalezeny v krátkém čase.

Vyhlášení pátrací akce na záchranu osob zpravidla probíhá souběžně s postupy v rámci operativně pátrací činnosti, na které vlastní forma pátrací akce navazuje. Při přípravě provedení pátrací akce na záchranu osob se vychází z údajů uvedených v „oznámení o pohřešované osobě“ a dalších poznatků získaných od oznamovatele.  

V tomto případě se jedná zejména o zjištění motivu a příčin jejího zmizení pro vytyčení pátracích verzí a stanovení konkrétních úkolů. Dále jde o prověření místa posledního výskytu pohřešované osoby,  ohledání osobního majetku pohřešované osoby na místě za přítomnosti oznamovatele v místech, kde se tato osoba pohybovala, bydlela, pracovala, rekreovala nebo léčila, závislost na lécích, poslední interval jejich požití apod., se zaměřením zda některé její věci nechybí. Dále je nutno prověřit příbuzenské, přátelské vztahy a další možné styky ke zjištění, zda se u nich pohřešovaná osoba nezdržuje.

Pátrat  se může začít ihned!

Proč tahat z postele policisty, když máme specialisty?

Jsou případy, kdy pro provedení pátrací akce postačí síly Policie ČR, avšak ze zkušenosti je známo, že především při pátrání po speciálních osobách je nanejvýš vhodné do pátrání zahrnout  i ostatní složky IZS a mnohdy nejen je.

Povolávání a nasazování složek IZS se provádí zásadně prostřednictvím hasičského operačního střediska (OPIS HZS - Operační a informační středisko Hasičského záchranného sboru daného kraje).

Velitel opatření (zásahu)  podle plánu spojení zpravidla komunikuje s OPIS prostřednictvím operačního střediska příslušného útvaru policie. Je oprávněn komunikovat s OPIS i přímo a požadovat by měl zejména informace o silách a prostředcích složek IZS a jejich možnostech a dojezdových časech. Velitel opatření také může požádat o „informace o smluvně předjednané věcné pomoci specializovaných právnických osob“.

Pod tímto nepříliš jasným termínem si můžeme představit jednoduchou, ale zásadní věc. IZS (prakticky řečeno hasiči) mají smlouvy s dalšími specializovanými subjekty, které mohou být  ihned povolány a nasazeny do akce. OPIS kraje je povinno neprodleně poskytnout veliteli zásahu veškerou potřebnou součinnost a tedy i ty specializované síly a prostředky, které má k dispozici!

V praxi to chodí například tak, že pokud velitel opatření požádá OPIS o specializované kynologické záchranáře, hasiči jsou zpravidla schopní svými prostředky zajistit jejich svoz na místo pátrání a jejich další logistické zajištění (v praxi spolupráce touto formou již běžně funguje např. v Ústeckém kraji). Je nutné zdůraznit, že nasazení všech těchto kapacit ze zdrojů IZS nezatěžuje rozpočet police!   

Velitel opatření má policejní i „hasičské“ pravomoci

Za pátrání po pohřešované osobě odpovídá Policie ČR a tak samozřejmě velí celému opatření (po hasičsku „zásahu“ ) příslušník policie, který je stanovený jako velitel zásahu složek IZS. Při své činnosti užívá v plné míře zákonné pravomoci příslušníka policie a současně i pravomoci velitele zásahu stanovené ve zvláštním zákonu (§ 19 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému).

Tento zákon mu umožňuje  zejména  koordinovat všechny složky IZS, nasazené na místě zásahu, nařídit bezodkladné provádění nebo odstraňování staveb a terénních úprav za účelem nalezení pohřešované osoby (např. vypustit rybník), vyzvat právnické nebo fyzické osoby k poskytnutí věcné nebo osobní pomoci, rozdělit místo zásahu na sektory, popřípadě úseky a stanovit jejich velitele kterým je oprávněn ukládat úkoly a rozhodovat o přidělování sil a prostředků do podřízenosti velitelů sektorů a úseků.

Dá se tedy konstatovat, že pokud jde o teorii, je provedení pátrací akce zpracováno velmi dobře a srozumitelně.

O mnoha možnostech nic netuší ani operační

Problémem však je, že ne vždy jsou samotní policisté s touto metodikou dobře obeznámeni; a to nejen na úrovni policistů na místě události, ale  dokonce na úrovni operačních důstojníků Policie České republiky. Důsledky pak mohou být tragické. 

V čem nejčastěji chybují policisté na místě události a na operačním středisku?

1) Podcení skutečnost, že se jedná o osobu, kterou výše nazýváme osobou speciální. Pátrací akce je mimořádnou událostí a policista musí v takovém případě pátrací akci vyhlásit  a zahájit v co nejkratším čase a vyžádat si co nejdříve po krátkém operativním šetření na místě  prostřednictvím svého operačního důstojníka pomoc složek IZS. Nesmí nechat pátrat jednu či dvě hlídky na místě a teprve když se začne blížit tma, žádat o pomoc.

2) Podcení (ne)spolehlivost sdělení těch, kteří pohřešování oznámili. Zpravidla dochází k tomu, že oznamovatelé  ať už z oprávněné či neodůvodněné obavy, že něco zanedbali, udají, že pohřešovaná osoba je pryč mnohem kratší dobu, než je skutečnost. Policisté nikoliv vlastní vinou pak stanoví bohužel příliš malý okruh pro akci. Z čehož vyplývá ono známé důvěřuj, ale prověřuj. Přitom tento údaj je jedním ze stěžejních a základních pro vlastní zahájení akce.

3) Především pak operační důstojníci Policie ČR podceňují možnosti IZS a specialistů, které integrovaný záchranný systém může do akce vyslat.  V praxi jde napříkald o schopnosti speciálně vycvičených záchranářských psů předurčených pro nasazení v rámci IZS. (Často operační o možnosti jejich povolání a nasazení vůbec neví).  Jejich povolávání a nasazování je prováděno zásadně prostřednictvím OPIS IZS kraje. Pro pátrání po například po ztracených dětech, nemocných  nebo starých lidech jsou tito psi vhodnější než běžní služební psi Policie ČR a přece nejsou často využíváni. A to se v praxi ukazuje jako obrovská chyba.

Jedna konkrétní akce

Jak by měla vypadat pátrací akce po pohřešované stařence, předvedli policisté, dobrovolní hasiči a operační důstojníci PČR a HZS v srpnu tohoto roku v okresu Žďár nad Sázavou.

Kolem čtvrté hodiny odpolední oznámila na tísňovou linku Policie ČR službu konající sestra jedné léčebny dlouhodobě nemocných, že již asi dvě hodiny pohřešují stařenku, která sice s obtížemi, ale bez berlí dokáže chodit a doposud ji nenalezli. Stařenka již trpí stařeckou demencí, okolí nezná, neboť nejdále byla na chodbě léčebny, navíc je závislá na nitrožilní aplikaci inzulínu. Okolí léčebny je tvořeno hustými lesy a několika přírodními vodními zdroji.

Operační důstojník okamžitě na místo vyslal k prověření oznámení hlídku z příslušného obvodního oddělení. Policisté před odjezdem na místo události podle data narození a jména z centrálního registru obyvatel vytěžili foto pohřešované a  namnožili ho, aby je měli pro zasahující policisty a hasiče, neboť jejich nasazení velitel hlídky před odjezdem na místo avizoval jak svému operačnímu důstojníkovi, tak jeho prostřednictvím i operačnímu důstojníkovi HZS a dále o události vyrozuměl svého vedoucího oddělení.

Psi speciálně vycvičení pro záchranářské pátrání na ploše jsou jednou z nejspolehlivějších a nejrychlejších metod, jak prověřit rozsáhlé plochy terénu.

Operační důstojník PČR také okamžitě k místu události vyslal psovoda se služebním psem, který po vlastním šetření k věcem stařenky začal pátrat sám.

Protože se skutečně potvrdily oznamovatelkou sdělené údaje o stařence a byla potvrzena její podoba, byl na žádost velitele hlídky PČR prostřednictvím operačního důstojníka HZS vyhlášen poplach pro dvě jednotky dobrovolných hasičů a ty po krátké instruktáži a stanovení okruhu pátrání v počtu 30 hasičů začaly ve dvou rojnicích propátrávat okolí.

Operační důstojník mezitím zajistil vyhlášení relace ve v oblasti velice sledovaném  Radiu Vysočina a ČR Region. Totéž hlášení zajistili i policisté v místním rozhlase obce, kde se léčebna nachází. Operační důstojník dále vyrozuměl všechny osoby, které mu ukládá vyrozumět příslušný interní akt řízení v případě vyhlášení takové mimořádné události. Avizoval rovněž pomoc policistů z okolních obvodních oddělením zdejšího okresního policejního ředitelství. Prostřednictvím policejního prezidia byl zajištěn také policejní vrtulník a vedoucímu obvodního oddělení PČR, do jehož místní působnosti léčebna spadá a jehož příslušníci akci na místě řídili, bylo uloženo, aby zajistil vhodné místo pro jeho přistání.

Asi po 50 minutách pátrací akce byla stařenka sice silně vyčerpaná, ale živá a zdravá, nalezena dobrovolnými hasiči, jak leží v lese v hustém porostu malin asi půl kilometru od léčebny. Stařenka vůbec neodpovídala na volání hasičů, chovala se velice tiše a měla strach, že bude kárána. Hasiči ji  pak po prvotním ošetření přivolanou lékařkou z léčebny  na nosítkách přenesli k vozidlu RZS.  

Jaké závěry z pátrací akce vyplynuly?

Pátrací akce sice skončila jak nejlépe mohla, ale mimo dobrovolných hasičů z místního a sousedního sboru ostatní účastníci nevyšli s tak čistým štítem.
Proč?

1) Jediní dobrovolní hasiči dělali vše, jak měli a díky jejich svědomitému pátrání v obtížném terénu v husté rojnici byla stařenka nalezena, služební pes Policie ČR totiž od místa jejího nálezu na začátku akce šel 3 (!!) metry a nenašel ji!

2) Jediné, v čem pochybil jak velitel hlídky PČR (tedy zásahu) a operační důstojník PČR, byla jakákoliv absence informovanosti a povědomí o tom, že je možno oficiálně nasadit ony zmíněné speciálně vycvičené psy. Přitom samotný psovod PČR během akce veliteli zásahu sdělil, že by  bylo daleko vhodnější povolat speciálně vycvičené záchranářské psy pro pátrání na ploše (tedy psy IZS) a protože jeho známá je jedním z držitelů takového kynologického atestu, sám ji zkontaktoval. Toto však zůstalo veliteli zásahu jako poslední trumf v rukávě, pokud by pátrání do doby asi 1-2 hod nevedlo ke kladnému výsledku.

O tom, že by si vyžádal tyto psy, velitel zásahu během akce neoficiálně informoval svého operačního důstojníka, ten ale o takové možnosti rovněž nevěděl, mylně předpokládal, že služební psi PČR jsou nejvhodnější a zcela postačující.

3) Jak se později ukázalo, oznamovatelka zcela nepravdivě informovala policisty o době pohřešování. Podle šetření policistů totiž stařenka byla naposledy viděna dopoledne a hledat ji začali v léčebně kolem poledne, tedy v žádném případě kolem druhé odpolední hodiny.

Pokud by stařenka mohla lépe chodit, naprosto by nestačil 4 kilometrový okruh, který velitel zásahu zprvu vytyčil a pátrání se mohlo zcela minout účinkem. Tuto skutečnost je pořeba vzít na vědomí především při pátrání po malých dětech, které dokážou ujít daleko více, než je běžně stanovená  a předpokládaná doba, navíc pokud je to spojeno s nepravdivým informováním o čase, kdy byly naposledy viděny.

4) Přes výše uvedené je potřeba jinak práci operačních důstojníků, a to především PČR, vyzdvihnout. Operační důstojník naprosto rovnocenně spolupracoval s policistou na místě a v podstatě bezodkladně plnil veškeré jeho požadavky. Navrhoval podněty a možnosti pro pátrání a konal tak, aby v co nejkratší době byl k dispozici i policejní vrtulník. Společně zajistili informování veřejnosti a žádost o pomoc.

5) Nikoliv nepodstatnou skutečností však také bylo, že velitel hlídky PČR na místě události je zároveň velitelem jednoho ze zde zasahujících sborů dobrovolných hasičů, kdy navíc tyto dva sbory mají s podobnými událostmi zkušenosti (díky množství lesních porostů a hojně navštěvované turistické oblasti) a tyto jednotky s ním prostřednictvím svých zasahujících velitelů plně a bezproblémově spolupracovaly. Komunikace pátrajících, což je často velmi problematicá otázka,  byla na místě události vyřešena tím, že velitel zásahu měl u sebe jednu vysílačku systému  Paegas pro spojení s OD PČR a jednu hasičskou Motorolu pro spojení s dobrovolnými hasiči.   

Je patrné, že pátrací akce nejsou jednoduchou a určitě ne levnou záležitostí. Jedině sběrem a analýzou zkušeností a výbornou znalostí svých oprávnění a čerpání z nich je možno vést efektivně pátrací akce. A to i tam, kde velitel akce nemá místní znalost. Má tam ale např. dobrovolné hasiče, kteří ji mají a on je naprosto oprávněn je nasadit. Nesmí se ale vyhýbat spolupráci s ostatními složkami IZS - a to platí především o speciálně vycvičených psech. Totéž platí o operačním důstojníkovi. Je lepší vyžádat si pomoc více lidí a složek, dokáže-li jejich činnost zkoordinovat (i kdyby se následně ukázalo, že to bylo třeba i zbytečné), než naopak.


Text:  Petr Soptík, redakce  

---------------------------------- 

Související odkazy a články:  

Pátraní po pohřešovaných je tvrdým oříškem

SAR po česku aneb Bez štěstí a náhody to zatím nejde - I. část

SAR po česku aneb Bez štěstí a náhody to zatím nejde - II. část

Jak se hledá v "civilizovaných" zemích