Přihlásit / Zaregistrovat se
Nejdiskutovanější
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
6 dní | APEP: Doporučuji operaci už teď, podle sloupce II. ...
Příprava na fyzické testy
6 dní | TRNKALINKA: REPLY:BOBRAS:74242-1:2024-04-09 22:36:05: Při...
ZOP
9 dní | HAFHAF: Dojíždění je možné všude, na cestak během týd...
Justiční stráž
18 dní | L04GHR: Ahoj, pracuju jako justička pod Prahu pankrác...
Cizina Praha
31. 03. 2024 | CABLE: Díky za info. :)...
Nedoslýchavost, naslouchátka ve službě?
14. 03. 2024 | NOMINISS: REPLY:PATTAS1:74219-1:2024-03-11 23:31:46: Ta...
Já Řscp ty KŘP Praha
26. 02. 2024 | 6-TT: REPLY:ROSOMAK:74183-1:2024-02-05 14:16:23: M...
Započítatelná praxe(MP->služební poměr)
07. 02. 2024 | DABLIK: REPLY:MPCP:74186-1:2024-02-06 17:52:49: k př...
jeg sælger Adderall 30 mg, jeg sælger Hydroco...
04. 02. 2024 | 000000000: Velkommen til vores online butik, hvor du kan...
Sælg Pentobarbital Nembutal (tabletter, væske...
04. 02. 2024 | 000000000: Velkommen til vores online butik, hvor du kan...
Proč policisté odcházejí?
Generační špunt
Jednak odcházejí policisté, kteří již dosáhli na nejvyšší výměru výsluhových náležitostí a odchod z policie odkládali na dobu, až se v těchto výsluhových nárocích projeví zvýšení služebního příjmu v tomto roce. Jsou to policisté, kteří mají odslouženo 30 a více let. Tato skupina uvolňuje prostor pro generační obměnu policie, zejména ve vztahu k vyšším funkcím. Potud tedy správně.
Ostatně to také bylo jedním z cílů nového zákona o služebním poměru, ale opakované odkládání jeho účinnosti odsunulo problém na současnou dobu a zvýšilo počet odcházejících policistů. Jinak mohlo jít o proces pozvolný, který by neměl takový dopad. A samozřejmě mohly být dříve vyřešeny aplikační problémy, které se kumulují v letošním roce. Je na místě se zeptat, zda za odsouvání účinnosti zákona a ztenčování jeho pozitiv mohou policisté. Není v tomto případě míček na straně politiků?
Téma výsluh může být někým, ať už z řad policistů nebo veřejnosti, považováno za zbytečné. Buď jako něco, co „není hned“ a na co si nemohu sáhnout, nebo jako cosi nezasloužené. Argumenty, kterými vyvrátíme tyto úvahy, nalezneme v drtivé většině evropských států, a to nejen na západ o nás. Výsluhy v těchto zemích jsou a rozhodně ne nižší, než u české policie. Jsou totiž důležitou součástí motivačního a sociálního systému a ten kdo si myslí, že je nebude potřebovat, pozná svůj omyl po dvaceti a více letech nelehké služby. Takové, která je svou povahou, náročností a rizikem výrazně odlišná od jiných zaměstnání.
Omezování výsluh?
Dalším prvkem, který zejména v říjnu ovlivnil rozhodování nikoli nevýznamné skupiny odcházejících policistů, byly tzv. „zaručené zprávy“. Uvnitř policie se totiž šíří zcela nepodložené informace o zdanění, omezení nebo odstranění výsluhových nároků nebo o jakési neurčité, ale rychlé a utajené novelizaci zákona o služebním poměru. Děje se tak i přesto, že vedení rezortu i my, odboráři, pravidelně informujeme o tom, že se žádný podobný zásah do právních předpisů nechystá. Trochu se divím tomu, jakým nesmyslům někteří kolegové věří a jak brilantně jsou schopni je odůvodnit. Díky dnešní komunikační technice si lze přece jednoduše ověřit, co např. vláda nebo parlament projednává. Smutnější ale je, pokud se zkreslené informace k policistům dostávají od některých jejich nadřízených, kteří sami zjevně nejsou v problematice orientováni. Je to spíše trestuhodné než smutné.
Předpokládám, že také většina z nás má alespoň základní představu o legislativním procesu a ví, že zákony nelze přijímat ani ze dne na den, ani tajně. Už vůbec nehledě k tomu, že existence určitého právního povědomí je nezbytným předpokladem pro službu v policii. Navíc, většina politických představitelů, kteří mají co do činění s bezpečnostní problematikou, si uvědomuje, že další negativní zásah do zákona o služebním poměru by znamenal exodus policistů a definitivní destabilizaci policie. Stojí za zamyšlení, zda tyto fámy a lži nejsou šířeny někým záměrně.
150 hodin? Ano, ale...
Mnohem nebezpečnější, zejména pro plnění úkolů svěřených policii, jsou odchody těch policistů, kteří jsou v produktivním služebním věku, tedy vykonávají službu po dobu 15 – 20 let, ale i méně. Ale proč tito policisté nechtějí dále setrvat u policie? Stále častěji nalézám velmi konkrétní, jasnou, nicméně velmi znepokojivou odpověď. Přestože se jedná i o reakci na některé negativní dopady nového zákona (např. pokles služebního příjmu u části policistů v nejnižších tarifních třídách, existence 150 hodin služby přesčas, za níž se neposkytuje náhradní volno ani služební příjem, jevová „degradace“ v důsledku nepromyšleného zavedení hodnostního označení), na což se problém často zužuje, výrazné procento policistů odchází v důsledku někdy velmi zvláštního přístupu vedoucích policistů, většinou těch nejbližších. V mnoha případech bych se nebál použít výrazy jako „buzerace“, „zupáctví“ nebo „šikana“.
O co konkrétně jde? Základním předpokladem pro skutečně kvalitní výkon služby je schopnost vedoucího policisty zastat se svých podřízených a být jim oporou, protože oni jsou základem pro výslednost jeho služební činnosti. Citoval bych jednoho služebního funkcionáře, který patří k těm, jež tuto schopnost mají. Nedávno řekl, že jsme pomyslnou pyramidu postavili na špičku, nikoliv na základnu. Tedy že službu nestavíme na policistech ve výkonu, ať už v uniformě nebo v „civilu“. Služební funkcionář je zodpovědný nejen za svou práci, ale také musí být zodpovědný vůči svým lidem. Pokud se nezajímá o osobní problémy svých podřízených a bere je pouze jako výrobní prostředek, staví si vůči nim nepřekonatelnou bariéru.
Hlavně nevyčnívat!
To co píšu opírám o skutečné případy. V posledních týdnech se ozývá dost policistů, kteří se už nebojí říci pravdu, stát si za ní a podepsat se pod to, co je trápí. Důvody demotivace a znechucení mají spoustu podob, příklady „lidského“ přístupu jsou velmi pestré.
Třeba policista, který dlouhodobě dosahuje výborných výsledků, nemá šanci se dostat na jiný útvar. Buď mu služební funkcionář účelově napíše služební hodnocení, které jej činí nevhodným pro výběrové řízení, nebo, pokud jde o převedení na jiné služební místo ve stejné tarifní třídě, nedá nadřízený, mnohdy opakovaně, souhlas s jeho převedením, aniž by se obtěžoval svůj nesouhlas jakkoli odůvodnit. Snad jen krátkou neoficiální větou typu: „Tebe nikam nepustím“. Co může motivovat vedoucího k nesouhlasu v případě, kdy by převedením jednoho policisty nedošlo k ohrožení zájmů služby? Že by závist, neschopnost chápat druhého nebo jen zlomyslnost?
Jindy je zase policista „za odměnu“ vyslán na dlouhodobý studijní pobyt na oddělení, kde nehrozí, že by se mohl naučit něco prospěšného pro vykonávané služební místo a očekává se, že než by snášel tuto změnu, raději „si to napíše“. Že by důvodem bylo jeho předchozí upozornění na chování svého nadřízeného, které rozhodně není v souladu s předpisy?
Nebo si stačí přečíst některá kázeňská nebo personální rozhodnutí, z jejichž formy je patrná snaha ohýbat právo „za studena“ a přizpůsobovat jej k obrazu svému. Třeba když policista provede správně zákrok a na základě emotivní stížnosti pachatele je potrestán alespoň za chybějící oděvní doplněk, když už se nenajde nic jiného.
Dalším důvodem může být znechucení policisty, který pracuje s dobrými výsledky třeba ve specializované oblasti, z toho, že o jeho práci není zájem. Je preferován naopak někdo, kdo je loajální vůči svému vedení a jeho aktivita se projevuje úplně jinak a v jiných místech než v plnění služebních povinností.
Tolik jen pár příkladů toho, co vyhání ze služebního poměru policisty, kteří mají zájem o službu a mají k ní mnohdy velmi pozitivní vztah. Ale každému jednou dojde trpělivost, protože ve stresu nelze sloužit permanentně. Dopad na službu je ale velmi negativní. Už dnes jsou útvary, kde jsou policisté zavaleni úkoly a kde klesá procento zkušenějších policistů, tedy těch, kteří by měli předávat zkušenosti nastupujícím. Pokud odejdou další, může se situace stát mnohde neúnosná po stránce služební a samozřejmě i osobní. Je opravdu tak složité tento stav změnit? Vždyť k tomu není třeba zvýšených nákladů, ani nějaké zvlášť vedené kampaně. Stačí, aby se vedoucí příslušníci zamysleli nad dopady svého jednání. A když se nezamyslí oni sami, měl by se zamyslet jejich nadřízený. Jde totiž o hodně, o důvěru policistů ve vlastní firmu.
Podpora na obzoru
Abych nehovořil jen pesimisticky, chci uvést, že o těchto problémech otevřeně hovořím s vedoucími představiteli rezortu a jako odborový svaz budeme na exemplární případy poukazovat a žádat jejich řešení.
Dobří policisté musí dostat jasný signál, že existuje někdo, kdo má vůli se jejich problémy zabývat a „nezametat je pod koberec“, jak je to dosud velmi oblíbené. O těchto skutečnostech nelze mlčet a tvářit se, že je vše v pořádku. Očekáváme pomoc od vás, policistů, kteří se s popsanou negativní praxí setkávají. Nelze se donekonečna tvářit, že se nic neděje a mít obavu vystoupit se svým problémem neanonymně. Existují přece zákonné nástroje a právní pomoc. Nechceme však být mluvčími těch policistů, kteří vedou „žabomyší“ války se svými nadřízenými jen proto, že se od nich vyžaduje plnění služebních povinností. A ruku na srdce, i takových není málo.
Jsou sice situace, kde problém je někde mezi oběma stranami sporu a není jednoznačné, kdo je tím „horším“. V žádném z případů to není okamžitý jev, ale stav, o kterém se ví nebo povídá na chodbách několik měsíců. Nikdo ale nemá odvahu jej řešit a tím může dorůst až do krizových situací.
Pevně věřím, že se má slova nedotknou těch, kteří mají zájem o službu, své podřízené či kolegy a kteří problém vidí stejně jako já a mé okolí. Horší to ale bude tam, kde se kolegové v některých příkladech naleznou. Těm bych rád předem zodpověděl jejich předpokládané otázky. Ano, v odborovém tisku budete i dále číst příběhy policistů, kteří marně hledají pomoc jinde. Nebudou zde proto, abych se jimi zviditelnil já nebo místopředsedové - budou zde ke zviditelnění těch, kteří si to za své činy zaslouží.
Text: Milan Štěpánek, NOSP (mezititulky redakce)
Hodnocení článku
Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0
Počet komentářů ke článku: