Přihlásit / Zaregistrovat se
Nejdiskutovanější
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
3 dní | ELINA: Dobrý den, za pár dní mě čekají psychologick...
Realita PČR 2024
8 dní | NOBODY: Pardon, v předposledním odstavci měl být Petr...
v 50 k policii
11 dní | VSCRVSCR: REPLY:QUARESS:88327-1:2024-10-30 20:38:52: ...
Je/není místo ve městě
12 dní | TRNKALINKA: Pokud budeš přijata, dostaneš "papír(ekv...
Fyzické testy
07. 11. 2024 | MARKYTKA-J: Bohužel, je to tak, jak říká pim-burger. I kd...
Psychotesty v Olomouci
06. 11. 2024 | PIM-BURGER: Psychotesty v Olomouci jsem nikdy neabsolvova...
Gilbertův syndrom - PČR
24. 10. 2024 | VSCRVSCR: Záleží jaké máš jaterní výsledky ,pár lidí už...
Já do Prahy, Ty do Ústeckého kraje
18. 10. 2024 | MILANKRLS: REPLY:DZOBY:88299-1:2024-10-17 18:27:53: Neví...
Sportoviště na Policejní akademii
28. 09. 2024 | PIM-BURGER: Kdo ví?...
Psychotesty pomocný papír
30. 07. 2024 | MATT01: Pro výpočty je k dispozici papír pro výpočty....
Rudolf Urban: neobyčejný osud obyčejného četníka
Rudolf Urban se narodil 27. března 1893 ve Stříbrné Skalici, kde jeho otec Josef zastával úřad obecního strážníka. Po vyučení řezníkem mladý Rudolf nastoupil na vojnu a během první světové války sloužil nejprve u 10. zeměbraneckého pěšího pluku v Mladé Boleslavi a později u 13. polní roty 130. pěšího praporu. Po skončení války se přihlásil k četnictvu a byl zařazen na stanici v České Třebové, kde na sebe již v létě 1920 upozornil svou spoluúčastí při odhalení rozvětvené lupičské skupiny.
Jeho působení v České Třebové bylo krátce přerušeno dočasným přidělením na Slovensko, kde si dne 13. dubna 1921 vysloužil pochvalné uznání zemského četnického velitele v Bratislavě. V červnu 1924 projížděl Českou Třebovou prezident Masaryk, který si během zastavení vlaku na nádraží všiml nervózně vyhlížející ženy, o níž usoudil, že mu chce přednést jakousi žádost, ale ostýchá se ho oslovit. Proto po návratu do Prahy prezident nařídil zjištění totožnosti oné ženy. Rudolf Urban dokázal splnit úkol během jediného dne, což mu vyneslo písemné poděkování od Kanceláře prezidenta republiky. Následujícího roku bylo Urbanovi uděleno další pochvalné vysvědčení od generála Karla Vyčítala za to, že po dobrodružné přestřelce dopadl trojici lupičů.
Léta služby v České Třebové měla zásadní význam i pro Urbanův osobní život, jelikož se zde oženil a roku 1924 se mu narodil syn. V roce 1932 přibyla ještě dcera, v té době však již Urban sloužil jako velitel stanice v Dolní Dobrouči, kde jeho rodina strávila těžká léta hospodářské krize. Neradostná ekonomická situace znamenala mimo jiné rozvoj pašování přes nedalekou německou hranici. Podle vzpomínek jeho syna si tehdejší vrchní strážmistr Urban uvědomoval, že pašeráci jsou často chudí a nezaopatření lidé a snažil se proti nim vystupovat co nejmírněji. Poměrně korektní vztahy si Urban udržoval i se skupinami kočovných cikánů, od nichž jednou dostal darem vánoční stromek. Cikáni obvykle tábořili na rozhraní obvodů četnických stanic. To proto, aby mohli v případě četnického zátahu uprchnout za hranici obvodu.
Celkově však byla služba v Dolní Dobrouči poměrně klidná, takže vrchní strážmistr Urban příležitostně bral svého syna (v rozporu s předpisy) s sebou na služební obchůzky, zejména při silničních kontrolách. Během působení v Dolní Dobrouči se Rudolf Urban nepotýkal pouze s kriminalitou, ale také se zasloužil o přemístění četnické stanice do vhodnějších prostor. Z titulu své funkce se také často účastnil různých veřejných událostí a oslav, například otevření menšinové školy v Horní Dobrouči. Ačkoliv jako četník nesměl být členem politické strany, Urban sympatizoval s národními socialisty a posílal své děti do Sokola.
Kolem poloviny 30. let se mezinárodní politická situace začala prudce zhoršovat. Rudolf Urban byl v té době přeložen do Semil, kde v lednu 1937 jako tehdejší zástupce okresního velitele získal pochvalu za dopadení nebezpečného vojenského zběha. Zakrátko získal funkci okresního velitele, ve které jej zastihla nacistická okupace.
Hned v prvních dnech po příchodu německých vojsk se rozpoutala vlna rozsáhlého zatýkání významných veřejných činitelů, mezi nimiž se ocitl i vrchní strážmistr Urban, který byl následně deportován do koncentračního tábora Buchenwald. Až v roce 1941 se díky intervencím plukovníka Jana Voženílka a dalších pracovníků Zemského četnického velitelství podařilo docílit Urbanova propuštění.
Navzdory podlomenému zdraví se Rudolf Urban vrátil do služby a byl zařazen jako okresní velitel ve Vysokém Mýtě. Tam se dočkal konce války. Když se k městu blížily sovětské jednotky, Urban se jim vydal naproti v doprovodu svého syna, který si během nuceného pracovního nasazení v Německu osvojil základy ruštiny. Proto byl i v následujících měsících po skončení války přibírán svým otcem jako tlumočník při jednáních s důstojníky Rudé armády.
Poslední dny války a první dny míru s sebou přinesly řadu zbytečných krveprolití, jichž se dopouštěli příslušníci obou bojujících stran. Rudolf Urban jakožto četník ctil zákony a zastával zásadu, že člověk může být popraven pouze na základě odsouzení v regulérním soudním procesu. Z toho důvodu se v několika případech snažil bránit represím rozvášněného davu vůči německým zajatcům a civilistům.
V té době se však zdravotní stav okresního četnického velitele, výrazně poznamenaný pobytem v koncentračním táboře, rychle zhoršoval a v srpnu 1945 Rudolf Urban zemřel. Drobnou satisfakcí pozůstalým se stalo posmrtné povýšení Urbana do hodnosti poručíka.
Text: Ondřej Kolář
Úvod: Redakce