Tréninkové vybavení od ESP aneb těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Samotný výcvik by měl být dle posledních světových trendů vhodnou kombinací bezpečného provádění a zároveň co nejreálnějšího přístupu. Velkou úlohu v takovém nelehkém procesu proto stále více hrají specializované tréninkové pomůcky.

Pot šetří krev

I další z hesel může nanejvýš trefně vystihovat klíčovou úlohu výcvikového procesu u bezpečnostních a armádních složek. A právě pro ty je určena většina produktů známé pražské firmy Euro Security Products. Té, jejíž osvědčené výrobky jsou ke spatření nejen u jednotek středoevropských destinací, ale stále více se lze s výbavou od „éespéčka“ setkat i v dalekých a pro nás dosti exotických částech světa. Jak ale zaznělo v prvním odstavci, i ten sebelepší prostředek bývá v praxi bezcenný, a to bez patřičné erudice. Proto od počátku byl také pomocí osvědčených pedagogických kádrů s letitými zkušenostmi z ozbrojených složek metodicky utvářen propracovaný systém pro účelné používání všeho pokročilého vybavení. A také pak byl kladen důraz na to, jak dále tyto dovednosti vlastně co nejpřínosněji učit – tedy vyvstal nelehký úkol vytvořit nebývale jednoduchý a přitom potřebně funkční systém výuky, který by v budoucích letech dal instruktorům šanci předávat nezbytné know-how dalším tisícům strážcům zákona. Těm, které může v kritických okamžicích chránit před nejhoršími následky. Vše souladu s motem: jednoduše, efektivně a dle legislativních norem.

To se dle všech ohlasů bezezbytku povedlo a v současnosti tak systém ESP předává svým svěřencům více než tisícovka oficiálně certifikovaných instruktorů doslova kolem celého světa. A dalších budou zřejmě přibývat - poptávka po kvalitní erudici, šířené z malé země uprostřed Evropy, se ozývá z dalších a dalších koutů zeměkoule.

Realita kontra bezpečnost

Pravdou však je, že výcvik, pokud má být vůbec k něčemu, je vždy něčím potencionálně rizikovým. Zvláště pak, pokud se nacvičují činnosti, kdy se vlastně cíleně násilí používá proti lidem (např. užití tzv. donucovacích prostředků), nebo se zase naopak proti má agresi někdo učit účinně čelit.  Kdo nic necvičí, jen stěží se mu pochopitelně něco stane, ale v intenzivní služební přípravě mohou být přes všechnu opatrnost občasné úrazy jakousi „daní“.  Nejvíce jich při profesní průpravě může zpravidla nastat při kontaktních sebeobranných technikách, kde se již „brousí“ dotažení a potřebný timing - tedy vhodnému načasování akce a též nezbytná „práce se vzdáleností“. Zvláště ve spojení s nadšením či až moc velkým nasazením některého z účastníků a až moc velkému množství adrenalinu v jeho krvi, potom šance k nějaké nepříjemné události rostou geometrickou řadou. Nezřídka to poté končí i delší pracovní neschopností. Mnohdy pranic nepomůže ani neustálé zdůrazňování klíčových zásad, tzn. „pomalu, technicky správně a bez zranění“ – někteří jedinci to, zvláště v počátečním údobí výcviku, totiž přes veškerou snahu instruktora dělají přesně naopak. Ale není to jen nějaký ten soupeřský sparing, kde je možné přijít k úhoně.

K realizaci těch nejmodernějších tréninkových programů dnes také neodmyslitelně patří i tzv. integrovaný výcvik, kde se jednotlivé základní techniky slučují se souvisejícími taktickými postupy a také kupříkladu legislativními aspekty. To se děje v rámci specializovaných modelových situací, kde se dosavadní znalosti a dovednosti přetváří do formy, daleko bližší reálné podobě. V takové části profesní přípravy jde především o vznik adekvátních návyků, tj. vypěstování optimálních rozhodnutí a reakcí. A i tam občas může vyvstat pořádná „mela“ i s občasnými nepříjemnými následky.

Servis pro výcvik

Vše zmíněné by mělo být pochopitelně prováděno co nejbezpečnější formou, to znamená s co nejmenším rizikem poranění pro účastníky takové nelehké průpravy.  Ale zároveň též co nejreálněji, neboť to může být do budoucna cenná příprava – a to extrémně i boje o svůj holý život. Protože přes snahy o co nejopravdovější pojetí by bylo dosti nevhodné, či dokonce vrcholně nebezpečné, užívat v některých tréninkových situacích „ostré“ obranné a donucovací prostředky. A to bylo právě tím důvodem, proč byla v ESP od začátku patrná snaha o to, aby se souběžně s vývojem stěžejních produktů také koncepčně pracovalo také na cvičných variantách této výstroje. 
Jako první, na základě výrazné poptávky z ozbrojených složek vznikly výcvikové „změkčené“ obušky. Tyto „soft batons“ jsou především užívány k procvičování úderů na živém, pohybujícím se sparingpartnerovi. Jejich rukojeť i těžiště je velmi blízká pocitu běžného „teleskopu“ v ruce. Konzistence přední části je taková, aby údery sice bolely a i ti z nejvíce soutěživých cvičenců měli před pomůckou potřebnou míru respektu, ale aby byla co nejvíce omezena možnost nežádoucího zranění. Pak v programu následovala podobná varianta tonfy, určená pro bezpečnostní složky dosud tradičněji vybavené tímto tzv. „obuškem s příčnou rukojetí“. Některé ze sebeobranných škol v zahraničí dokonce iniciovaly i vznik dlouhé varianty podobného prostředku, imitující basebalovou pálku. Ta na rozdíl od té opravdové zas na těle tolik škod nenadělá. Vše bylo v tomto údobí doplněno ještě tzv. odražečem, tedy jakousi speciální úderovou lapou, která je byla určena nejen pro běžnou úderovou průpravu vedenou údery rukou a kopy. Na rozdíl od podobných standardních pomůcek, díky svému bytelnějšímu provedení, totiž dokonce vydrží i rány klasickým kovovým teleskopickým obuškem a umožňuje tak kontaktní procvičování drilů s tímto nyní plošně zaváděným služebním prostředkem.

Cvičné „donucováky“

Dalším příspěvkem do postupně se rozšiřující série tréninkových pomůcek ESP se následně stal cvičný sprej. Tedy lépe řečeno výcvikový klon sprejové svítilny Tornádo, která se zakrátko po svém uvedení na trh stala doslovným služebním hitem, který mohl řešit mnohé patové situace strážců zákona, a to i v problematických nočních podmínkách. Díky neškodné vodní náplni tréninkové verze už mohou po nějaký ten rok policisté při výcviku vytvořit reálnou představu o schopnosti zásahu nebo poté i prověřit správné načasování užití v modelové situaci. Výcviková varianta Tornáda pochopitelně disponuje i klíčovými vlastnostmi svého vzoru – schopnosti současně svítit a oslňovat zájmovou osobu a případně jí přesně zasáhnout i na vzdálenost až kolem 5 metrů. Do té doby vlastně neexistující průprava pro užití tohoto typu služebního prostředku tak mohla u nás „dostat zelenou“ a na školách i školících střediscích se tak noví policisté mohli konečně zdokonalovat i v této v minulosti poměrně zanedbávané části výcviku.

Jiným tréninkovým prostředkem, kterým se procvičují cenné praktické dovednosti, je cvičná varianta vybavení, které je čím dál více zaváděno k dalším a dalším složkám u nás i mnohde v zahraničí – tzv. jednorázovému poutacímu systému. Jde o kompaktní textilní pouta se škálou rozličných nosných pouzder. Zatímco pouta „ostrá“ (tzn. černá či signálně žlutá) jsou díky až své neuvěřitelné odolnosti skutečně jen na jedno užití (a musí se tak následně sejmout pomocí bezpečného speciálního řezače), výcvikovou variantu červené barvy lze po utažení opět povolit a znovu nastavit do výchozí pozice. Při výuce důmyslně propracovaného systému nasazování, který se šíří v rámci ESP kurzů, se pak v případě těch méně šikovných žáků nemusí kýžená dovednost platit doslova kopcem rozřezaných „jednorázovek“. I při nevelké ceně jedněch pout by to nemuselo být zrovna ekonomické. S červenými pouty je to v tělocvičně o mnoho jednodušší - prostě: špatně, zkus to znovu…

Zbraně, které neublíží

Stále větší volání z řad instruktorských policejních kádrů iniciovaly vznik dalšího výcvikového prostředku. Dlouho totiž chyběla varianta nejčetnější domácí služební zbraně – ČZ 75 Compact Police. Na nácviky sebeobrany či realizaci modelových situací integrovaného výcviku totiž většinou ani nebyla zapotřebí opravdová výzbroj. Naopak, s tou stále hrozil nějaký ten bezpečnostní průšvih s tragickými následky či nezanedbatelný problém ztráty nebo případného poničení cenného služebního prostředku při hrubém zacházením. Navíc ostré hrany reálné zbraně se při kontaktních technikách také stávaly příčinou četných zranění. Tréninkový klon od ESP v červeném barevném provedení tyto rizika naprosto eliminoval a přitom splnil i další z požadavků – např. díky kovovému materiálu měl nejen totožné rozměry (takže šel nosit v standardních pouzdrech), ale i hmotnost a pryžové rukojeti dávaly pocit opravdové policejní zbraně. A také konečně odpadly problémy s časově náročným fasování a zpětného ukládání do zbrojního skladu s nutnou evidencí – čas jsou zkrátka peníze, a to platí i při výcviku bezpečnostních složek, kde je jej bohužel méně a méně…

Ale v oblasti zájmu se nakonec ocitly i bodnořezné zbraně. Na trhu totiž stále chyběly vhodné cvičné nože, které by dávaly možnost komplexního tréninku v sebeobranných systémech a přitom byly za velmi přijatelnou cenu. V pražské firmě nakonec reagovali na toto volání a následně se objevila taková „malá sada“ zajímavých výcvikových pomůcek. Jde o dva nože poměrně reálného vzhledu, vyrobené z pryže různé konzistence. Je to vlastně systém pro rozličné typy tréninku. Ten měkčí a ohebnější z nástrojů (značený S – soft) je především určen pro ty z nejkontaktnějších technik, kdy by zvláště na citlivých místech lidského těla mohlo hrozit větší poškození. Tužší klon (značený H, tzn. hard) je pak už cílen pro výcvik s nezbytnými ochrannými prostředky, především pak očí. V této fázi, kdy se obvykle procvičují seky a řezy, se pak tato „tvrdší“ varianta natírá křídou. Ta pak nechává na oděvu „protivníka“ dobře viditelné šrámy, které sice nepoškozují, ale dávají slušné představy o následcích těch dotaženějších technik.

Výcvikové novinky

Mezi poslední produkty, které nedávno v „kuchyni“ ESP vznikly pro výcvikové účely, kupříkladu patří pryžová varianta teleskopického obušku v až šmoulovsky modrém provedení, imitující složený stav. Byla totiž poměrná poptávka i po speciální pomůcce, která by umožnila důraznější trénink alternativních technik i se zavřeným prostředkem, vycházejících především z metodiky tzv. kubotanu – tj. např. nouzové údery v úchopu protivníkem či jemnější stupně užití síly formou tlaků na citlivé body lidského těla.

Jinou novou tréninkovou pomůckou je zas pryžová pistole, imitující Glock 17, v jasné oranžové barvě. Ta vznikla z podnětu nových světových trendů užití palné zbraně v tom nejtěsnějším kontaktu, kdy je pistole stále častěji užívána nejen k nouzovému výstřelu, ale též k alternativě úderu. Elastičtější provedení tohoto typu zbraně, který patří u nás i ve světě k nejčetnějším vůbec, zabraňuje závažnějšímu poranění v situaci, kdy to někomu při důraznějším výcviku „trochu ujede“.

Mezi poslední novinky pak patří speciální verze cvičného obušku, který je svým výrazně užším designem koncipován nejen pro klasický nácvik úderů, ale také pro citlivější provádění v současných systémech velmi frekventovaných pák, úchopů, fixací, stržení a škrcení.

No není toho z dílny ESP pro výcvikový sektor zrovna málo. Při patrné kreativitě a píli našeho zřejmě největšího výrobce pomůcek pro bezpečnostní sektor si ale dovedeme představit, že tady právě zrovna vzniká nějaká další z důmyslných vychytávek.