Vysílání příslušníků PČR do zahraničí: příležitost nebo problém?

Následující článek usiluje o představení vysílání příslušníků Policie ČR do zahraničí a o zodpovězení výzkumné otázky, zda vysílání příslušníků Policie ČR do zahraničí představuje spíše příležitost či problém. V obecné rovině existuje hned několik typů vysílání policistů do zahraničí. Náš výzkum se zaměřuje pouze na dvě hlavní a nejčastější formy – vysílání do zahraničních mírových operací a do tzv. ochranných policejních misí.  Takto vymezená zkoumaná oblast umožnuje podrobit detailní analýze dva sice velmi odlišné typy operací. I díky tomu by použitá komparativní analýza mohla přinést pozoruhodné výsledky.

Na začátku výzkumu jsme si položily dvě podotázky, a to, jaké jsou silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby zahraničních operací a policejních misí. Jsou zjištěné hrozby natolik závažné, že by to v důsledku výrazně narušilo vysílání policistů do zahraničí? Pro účely práce předpokládáme, že největší hrozbou pro vysílání policistů do zahraničí jsou omezené finance způsobené výraznými škrty; a že vysílání policistů do zahraničí je hlavně příležitostí pro šíření dobrého jména ČR. V práci se pokusíme tyto dvě hypotézy ověřit a následně s využitím SWOT analýzy a komparace zodpovíme zmíněnou výzkumnou otázku i podotázky. Vzhledem k faktu, že k danému tématu je veřejně dostupných velmi málo dokumentů a materiálů, zvolily jsme cestu osobního dotazování zaměstnanců Ministerstva vnitra ČR a Policie ČR.

Legislativní úprava

Vysílání příslušníků Policie ČR do zahraničí právně upravuje §93 Zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky[1] a interní dokumenty jako např. Závazné pokyny Policejního prezidenta[2], které ale nejsou veřejně dostupné. Na základě tohoto zákona a interních dokumentů dělíme vysílání policistů do několika kategorií.

Příslušníci Policie ČR jsou vysílaní do zahraničí buď jako a) styční důstojníci, kteří mají diplomatickou funkci a zabezpečují kontakt se zastupitelskými úřady nebo mezinárodními organizacemi; anebo jako b) policisté (experti) v i.) zahraničních mírových operacích a ii.) policejních misích. Závazná definice pojmu „mírové operace“ v mezinárodním právu neexistuje. Mírová operace je většinou charakterizována jako akce trvající déle než 6 měsíců, při které jsou „nestranně používány diplomatické, civilní a vojenské prostředky, zpravidla podle zásad a principů Charty OSN, za účelem obnovení nebo udržení míru. Tyto operace mohou zahrnovat předcházení konfliktům, vytváření míru, prosazování míru, udržování míru, budování míru a humanitární operace.“[3] Mírové operace v tradičním smyslu obsahovaly především složku vojenskou či pozorovatelskou, přičemž od počátku 60. let byla přidána složka policejní. Hlavními úkoly policejních složek v zahraničních mírových operacích jsou asistence tamní policii a dalším orgánům v oblasti prosazování zákona; a prozatímní nahrazení místních orgánů.[4] Zahraniční mírové operace jsou speciálním typem misí, ve kterých příslušníci Policie ČR slouží jak v přímém výkonu, tak i ve funkci instruktorů a poradců. Tuto službu zajišťují příslušníci Policie ČR napříč všemi svými celostátními i krajskými orgány.Vysílání na zahraniční mírové operace zajišťuje Odbor bezpečnostní politiky MV ČR ve spolupráci s Odborem mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezídia ČR.

Z hlediska terminologie se lze setkat s proměnlivým užíváním pojmů operace a mise, které mají stejný význam. OSN užívá spíše pojmu mírová operace a mírová mise, zatímco EU užívá pro mise nevojenského charakteru pojmu civilní mise, civilní operace či mise civilního krizového řízení.[5] Na druhé straně, tzv. policejní mise jsou vysílané za účelem ochrany zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí (ZÚ). Jedná se především o ochranu ZÚ v zemích, které jsou poznamenané válečným konfliktem. Na těchto misích se podílí především Útvar rychlého nasazení Policie ČR. Na základě speciální dohody mezi Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem vnitra jsou tyto mise vysílány v případě, kdy se v určité zemi zhorší bezpečnostní situace natolik, že hrozí napadení ZÚ.










Zahraniční mírové operace

Vysílání na zahraniční mírové operace zajišťuje Odbor bezpečnostní politiky MV ČR ve spolupráci s Odborem mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezídia ČR. Prvně zmíněný zabezpečuje zejména koordinační činnost, metodiku, finance a kontrolu, aby všechno fungovalo podle pravidel a nařízení; zatímco druhý organizuje nábor, zajišťuje výcvik policistů, vybavení, rotaci, diplomatické nóty a výměnu informací. Příslušníci Policie ČR působí v zahraničních mírových operacích od září roku 1999, kdy se poprvé zapojili do operace v Kosovu. Do té doby neexistovala žádná právní úprava, podle které by příslušník Policie ČR mohl vykonávat službu mimo území ČR a pod vedením cizího státního příslušníka.[6] Od tohoto roku do současnosti působili příslušníci Policie ČR celkem v 10 zemích – Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Irák, Jordánsko, Kosovo, Libérie, Makedonie, Moldávie a Palestina.

V současnosti probíhají tři zahraniční mírové operace s účastí českých policistů, a to EULEX Kosovo, EUMM Gruzie a EUPOL Afghánistán.[7] K dubnu 2013 bylo na těchto operacích fyzicky 23 příslušníků Policie ČR, přičemž v Gruzii působí jen jediný příslušník v poradenské funkci, který slouží bez zbraně. V Evropské unii se uvažovalo o vyslání policejních jednotek do nedávno vzniknuté operace v Mali, kde by se příslušníci Policie ČR mohli zapojit, do tohoto času to však schválené nebylo.

Předpoklady pro vyslání policisty do zahraničí jsou služební poměr minimálně 5 let, řidičský průkaz (zkušený vodič), výborný zdravotní stav (fyzický a psychický), jazyková vybavenost, adaptabilita a alespoň základní znalosti geografických a politických faktů týkajících se daných zemí. Do zahraničních mírových operací se policisté hlásí dobrovolně[8] a do úvahy jsou brány i jejich priority, které operace by preferovali. Po podání přihlášky procházejí důkladní selekcí spočívající v psychologickém i fyzickém vyšetření a jazykových testech. Před samotným vysláním jsou povinni absolvovat náročný výcvik ve spolupráci s Armádou ČR. Pokud žadatel splní všechny požadované podmínky, je zařazený do interní databáze příslušníků Policie ČR připravených k vyslání do zahraničních mírových operací a čeká na pokyn k vyslání. Tento postup se týká především těch zahraničních mírových operací, kde se početné stavy průběžně doplňují prostřednictvím systému rotací.

O vyslání příslušníků Policie ČR do těchto operací rozhoduje vláda. Proces začíná setkáním zástupců jednotlivých rezortů (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo obrany atd.), kteří projednávají rozsah vyslání, konkrétně počet policistů (expertů), velikost potřebného rozpočtu, prioritní lokality, struktura vyslání apod. Ministerstvo zahraničních věcí prioritizuje mírové operace, do kterých by se příslušníci Policie ČR měli zapojit a doporučí, aby se vyslal jistý počet příslušníků; konečný počet ale závisí na Policejním prezídiu a Odboru bezpečnostní politiky MV. Policisté v zahraničních mírových operacích vykonávají množství činností, od přímého policejního výkonu se zbraní, kdy v podstatě nahrazují tamní nefunkční policejní složku (např. zásahové jednotky, osobní ochrana, psovodi anebo pyrotechnici) až po činnost instruktorů (výcvik tamních policejních složek) či pozorovatelů. Průměrně slouží 1 rok s možností prodloužení, přičemž minimální doba strávená v zahraničí je 6 měsíců.





Příležitosti zahraničních mírových operací

Ze silných stránek účasti příslušníků Policie ČR v zahraničních mírových operacích je potřeba zmínit především fakt, že v operacích (v současnosti konkrétně v Afghánistánu a v Kosovu), jsou příslušníci Policie ČR hodnoceni jako jedni z nejlepších a často se dostávají i do vysokých řídících nebo kontrolních pozic. Pozitivní hodnocení přispívá nejen k zviditelnění konkrétních příslušníků v rámci mírové operace, ale také ke zlepšení dobrého jména a prestiže České republiky v zahraničí. Díky účasti v zahraničních mírových operacích je Česká republika jinými státy vnímána jako kvalitní a spolehlivý partner. Souběžně s možností zapojit se do mírového snažení mezinárodního společenství slouží zahraniční mírové operace také k naplňování priorit bezpečnostní politiky ČR. Smyslem vysílání policistů do těchto operací je také vzájemné prohlubování spolupráce s policejními složkami partnerských zemí a důležitou součástí je i získávání nových zkušeností na poli bezpečnostní politiky a zvyšování profesionality a vzdělávání českých policistů.[9] Přínos policistů a efektivnost civilních misí vůbec je vidět v několika oblastech, např. v úspěšném potlačování podpory skupin organizovaného zločinu, díky čemuž některé z nich už nepůsobí ani v Evropě nebo přijetí zákonu o policii v Afghánistánu, který ji zbavuje represivní funkce, apod.

Problémy zahraničních mírových operací

Odhlédneme-li od bezprostředního fyzického nebezpečí, ve kterém příslušníci Policie ČR vykonávají svou práci, lze nalézt mnoho dalších problémů, se kterými se zahraniční mírové operace potýkají. Jedním z nejvážnějších problémů těchto operací je otázka, jestli se v dané zemi ujme know-how, které je tamním policejním jednotkám poskytováno. Kupříkladu v Afghánistánu dosahuje negramotnost těchto příslušníků až 70%[10] a tento fakt významně komplikuje plnění základných administrativních úkolů. Rovněž když se v zemi změní vedoucí politická reprezentace a „vyhází“ právě ty, kterým bylo know-how předáno, situace v dané zemi se vrátí na bod 0. Problémem mohou být i limitované manažerské schopnosti příslušníků ve vedoucích pozicích těchto operací. Není v silách misí zaručit, aby neustále rotující jednotky byly pod vedením těch organizačně nejschopnějších příslušníků, a někdy se také stává, že aktivity mise se duplují a akce jsou nezkoordinovány. Objevují se i neshody mezi vyslanými příslušníky a jejich vedoucími, které mají potenciál ohrozit aktivity mise.

Jinou překážkou v kvalitním fungování operací může být fakt, že materiální a technické zabezpečení je u českých policistů sloužících v mírových operacích v zahraničí horší než západních zemí. Do procesu schvalování výdajů pro vysílání totiž často vstupuje Ministerstvo zahraničních věcí, které se snaží projednávaný rozpočet zmenšovat. Další problémy a hrozby, kterým mírové operace čelí, jsou spíše systémového charakteru. Při získávání finančních prostředků na mírové operace dochází k časovým průtahům, jelikož se o ně žádá z Ministerstva vnitra přes Ministerstvo zahraničních věcí na Ministerstvu financí. Podle slov jednoho z informátorů, MF rozhodně neprioritizuje záležitosti, které jsou důležité pro českou či mezinárodní bezpečnost a žádosti zpracovává s pravidelným zpožděním a celý proces vázne. Někdy se stává, že policisté jsou vyslaní na začátku roku, ale peníze přijdou až v dubnu a po tuto dobu musí veškeré náklady na operace hradit Policie z vlastních rezerv. V nejhorším scénáři hrozí stáhnutí jednotek z operace, k čemu ale dosud nedošlo. Systemizace způsobila nejen snížení rozpočtu pro mírové operace, ale i pokles maximálního počtu policistů, kteří mohou být v zahraničí přítomni najednou (momentálně je to 35 systemizovaných míst). Letošní rozpočet pro vysílání příslušníků Policie ČR na zahraniční mírové operace se oproti loňskému snížil o 15 mil. Kč (ze 130 mil. Kč na 115 mil. Kč).

Hrozbou v personální oblasti je, že vyslaní příslušníci (nejen policisté, ale i vyšetřovatelé či metodici) mohou chybět v ČR. Místo policistů, kteří jsou vysláni do zahraničí, totiž nemohou být zaměstnaní náhradníci, takže jejich práce doma buď stojí anebo je rozdělená mezi ostatní zaměstnance, kteří často nestíhají. To je i jeden z důvodů, proč se vedoucí útvarů zdráhají své zaměstnance do operací vysílat. Ačkoliv je v letošním roce rozpočet operací snížený „jen” o 15 mil. Kč, hlavní příčinou nebyly škrty způsobené hospodářskou krizí. Ty ale hrozí do budoucna, jakož i fakt, že se objevují tlaky na kompletní zrušení vysílání příslušníků Policie ČR do mírových operací. Např. bývalý ministr vnitra Radek John navrhoval, aby k jejich zrušení došlo již v roce 2011. Proti tomuto kroku argumentovali příslušní zaměstnanci Ministerstva vnitra a Policie s odkazem na význam účasti ČR v zahraničí, konkrétně: (1) existují mezinárodní závazky, které musí ČR respektovat; (2) zahraniční působení přináší cenné kontakty, zkušenosti a především poskytuje možnost působit v místě řady bezpečnostních hrozeb dříve, než se dostanou do ČR; (3) počet policistů byl již schválen a bylo třeba dokončit započaté rotace; (4) čeští policisté jsou v zahraničních misích mimořádně kvalitně hodnoceni a jsou proto z českých expertů, kteří jsou z jednotlivých resortů vysílání, nejpoptávanější. Ukončení misí by poškodilo nejen zájmy ČR, ale i dobré jméno, které si vybudovala. V případě ukončení by bylo možné předpokládat tlak mezinárodních organizací (mj. OBSE, OSN, civilních struktur EU a NATO).





Ochranné policejní mise

Jedná se o mise vysílané za účelem ochrany zastupitelských úřadů (ZÚ) v zemích zmítaných válečnými konflikty. Ochranu ZÚ zajišťuje zejména česká elitní protiteroristická jednotka, Útvar rychlého nasazení PČR (dále jen URNA či Útvar). Primárním úkolem tohoto útvaru je bojovat proti terorismu a organizovanému zločinu na území ČR. Mimo to je ale na základě dohody s Ministerstvem zahraničních věcí (MZV) vysílána i do zahraničí z důvodu ochrany diplomatických misí. MZV rozhodne o vyslání ochranného týmu, zde není žádná dobrovolnost jako například u zahraničních mírových operací.

Útvar zajišťoval ochranu ZÚ v Rakousku v roce 2000, v Iráku od roku 2003, v Řecku v roce 2004 v průběhu letních olympijských her, v Afghánistánu od 2006 do 2011, v Libanonu roku 2006 po dobu izraelsko-libanonské války, v Pákistánu od 2009 do 2011, v Nigérii roku 2012 a v Libyi od roku 2012. V současné době tedy Útvar zajišťuje ochranu zastupitelských úřadů v Iráku a Libyi. V rámci těchto ochranných misí zajišťují příslušníci URNY zejména ochranu diplomatických pracovníků ČR. Chrání diplomatický sbor včetně jejich přepravy a jiných výjezdů, chrání budovu ambasády i s přilehlými rezidencemi diplomatických pracovníků a ochraňují i zaměstnance ambasády z řad místních obyvatel. Policisté v tomto případě zajišťují diplomatům bezpečnostní servis a umožňují jim tak vykonávat jejich diplomatické povinnosti: „Chráníme je při výkonu jejich běžných povinností, jsme tam proto, abychom jim umožnili dělat jejich běžnou práci.“[11]

Mimo tuto její hlavní činnost ochrany ZÚ jsou příslušníci URNY vysíláni do zahraničí k plnění i jiných úkolů. Mezi ně patří bezpečnostní průzkum a rekognoskace v rizikových oblastech. Pokud MZV vyhodnotí, že nastalo v určité oblasti zhoršení bezpečnostní situace, pověří URNU, aby v dané destinaci provedl průzkum.[12] Pokud vyhodnotí, že situace je natolik nebezpečná, že by mohlo dojít k napadení ZÚ, tak MZV rozhodne o vyslání policejní mise na ochranu ZÚ.[13]  Pro výkon dané mise je následně velkou výhodou, že se URNA podílí i na této přípravné průzkumné fázi, která předchází vlastnímu vyslání mise. Příslušníci URNY jsou totiž v tomto případě již dobře obeznámeni se situací, která na místě panuje. Mezi další její zahraniční aktivity patří i ochrana záchranářských týmů vyslaných do rizikových oblastí z důvodů humanitárních krizí a katastrof.[14]  Vedle toho se také příslušníci URNY výjimečně podílejí na vysílání do zahraničních mírových operací, kterým jsme se věnovaly v předešlé kapitole (na dobrovolné bázi).

Příležitosti ochranných policejních misí

Příslušníci URNY procházejí velmi náročným přístupovým procesem a výcvikem. Ten zajišťuje, že se to Útvaru dostávají jen ti nejschopnější a nejodolnější jedinci, kteří jsou pak v praxi schopni zvládnout fyzicky i psychicky velmi náročné a nebezpečné situace.[15]  Jistou efektivitu těchto misí lze zpozorovat na tom, že v rámci jejich služby dosud nepřišel žádný diplomat o život ani nebyl zraněn (což chápeme jako hlavní úkol těchto misí). Je ale třeba upozornit na to, že to není způsobeno tím, že by snad žádné útoky neproběhly. V roce 2007 proběhl například ozbrojený útok pěti ozbrojenců na diplomatickou misi ČR v Afghánistánu, přičemž se dvěma příslušníkům URNY podařilo uchránit českého diplomata Filipa Velacha, kterého doprovázeli při výjezdu. Posléze byla těmto policistům udělena prezidentem Klausem medaile za službu v zahraničí.[16]

Mezi další silné stránky těchto misí lze zařadit i silnou pozici URNY mezi českými bezpečnostními složkami. Je třeba podotknout, že není mnoho takovýchto útvarů schopných čelit v zahraničí podobným bezpečnostním hrozbám. MZV si podle všeho samo moc dobře uvědomuje, že spolupráce s tímto útvarem je pro ně životně důležitá: „Potřebujeme někoho, kdo se o naše diplomatické pracovníky postará, kdo bude ochoten nasadit i vlastní život. Na URNU je dokonalé spolehnutí. Jsou navíc schopni zvážit míru rizika a doporučit nejvhodnější řešení.“[17] Zahraniční mise URNY proto netrpí potřebou obhajovat důležitost své vlastní existence ani zdůvodňovat nutnost vysílání. MZV je tu jasným zadavatelem misí, který si je vědom, že je pokračování misí URNY v jeho životním zájmu. Možná i proto se Útvaru vyhnula vlna systemizace a tlak na škrty v rozpočtu. Jsou místa, kde jde stát škrtáním finanční podpory sám proti sobě.

U zahraničních mírových operací, kterým jsme se věnovaly v předešlé kapitole, vidíme překvapivě opačný přístup. Zajišťují bezpečí českého diplomatického sboru a tím pádem v důsledku i naplnění bezpečnostních priorit ČR. V ČR fungují příslušníci URNY v roli predátorů, kdy vyhledávají svou kořist v podobě narušitelů pořádku a bezpečí. V zahraničních misích jsou jejich role obrácené, neboť jsou oni těmi lovenými. Jsou v cizím nepřátelském prostředí, ve kterém si musí umět poradit, adaptovat se na něj a přežít.[18] Tyto policejní mise se celkově pro Útvar stávají velkou příležitostí. Toto zapojení se do mírových procesů je pro ně velkou školou a nabírají tak mnoho nových zkušeností pro budoucí boj s teroristy či jinými narušiteli. Navíc se v průběhu těchto misí výrazně vylepšují kontakty i s ostatními protiteroristickými jednotkami z jiných zemí, které působí na ostatních ambasádách.

Problémy policejních misí

Jednou ze slabých stránek tohoto typu misí jsou nedostatečné lidské zdroje. Z velmi náročného výcviku vyjdou pouze ti nejzdatnější jedinci, kteří v následné krizové situaci nikdy neselžou. To ale naráží na fakt, že URNA vždy do svých řad přijme pouze omezený počet žadatelů. Pouze malá část z žadatelů totiž vyhovuje nastaveným vysokým standardům.[19] V URNĚ je zaměstnáno celkem 115 lidí včetně sekretariátu, který se nepodílí na aktivní službě. V současné době slouží na misi v Libyi 6 policistů z URNY, v Iráku 10 policistů (v některém období dosahoval počet až 18).[20] Již toto číslo tvoří celkem významný podíl z celkového počtu zaměstnanců Útvaru. Příslušníci URNY se z důvodu náročnosti ochranných misí vždy cca. po 3 měsících vystřídají za nový tým. Dá se tedy říct, že působení na misích významným způsobem ovlivňuje fungování i efektivitu celého útvaru. Navíc URNA nemá dostatečný počet policistů na to, aby pokryla všechny vyslané ochranné mise.

Například roku 2009 bylo rozhodnuto, že vojáci z 601. skupiny speciálních sil nahradí URNU v Afghánistánu, kde policisté do té doby zajišťovali bezpečnost ZÚ.[21]  Tato změna byla ale podle všeho vyvolána na popud ředitele URNY Libora Lochmana samotného: „Máme dvacet lidí podstav a teď máme výběrová řízení. A vzhledem k tomu, že máme ještě misi v Islámábádu, kde budeme navyšovat počty, a v Bagdádu, tak jsme si říkali, že by to na určitou dobu mohli převzít vojáci.“ V důsledku nedostatku lidských zdrojů tedy URNA není schopna naplnit poptávku MZV po ochraně ZÚ. Odlišné a velmi zajímavé vysvětlení tohoto přesunu pravomocí však vidíme v prohlášení předsedy Výboru pro obranu PSP ČR Jana Vidíma.[23] Ten zdůrazňuje, že ústava ošetřuje vysílání vojáků do zahraničí a Parlament tak má možnost do procesu vyslání zasahovat. Vysílání policistů ale nepodléhá takovému vyslovení souhlasu poslanců, a proto nutně postrádá legitimitu. Je otázkou, zda za tímto přesunem pravomocí v Afghánistánu byla spíše politická lobby, či opravdu nedostatek policistů k dispozici pro vyslání. Podle informací našeho klíčového informátora financování policejních misí těsně pokrývá požadavky Útvaru. Velké problémy to každopádně nezpůsobuje. Jejich vybavení je na špičkové úrovni, srovnatelné s vyspělými státy. V reálu se ale tyto mise potýkají s limitovanými materiálními zdroji, jelikož trpí velkou úmrtností techniky (například dopravní technika bývá zpravidla zcela rozstřílena). Mise ale toto příliš nelimituje, jelikož mezi MZV a URNOU fungují velmi dobré kooperativní vztahy projevující se například i ve vřelém propůjčování techniky na základě vzájemných dohod.

Velkou potenciální hrozbou ochranných policejních misí se stává neexistence doprovodné podpory Útvaru v podobě například zdravotníků či psychologů. Jsou v nepřátelském prostředí, odkázáni jen sami na sebe. Každý člen této jednotky je povinně vyškolen na úrovni zdravotních bratrů, aby byl v případě nouze schopen provést dokonce i různé operace.[24] Je nutné podotknout, že fungování policejních misí tím do určité míry trpí. Za nejvíce problematický bod lze považovat diplomatické průtahy. Mezinárodní legislativa není ošetřena natolik, aby nemohlo docházet k různým sporům a komplikacím. V současnosti tento problém vyvstal při ochranné policejní misi v Libyi. Tamní vláda se rozhodla, že nevydá příslušníkům URNY víza, v důsledku čehož nemohou čeští policisté odjet do Libye a vystřídat tam stávající tým. Libyjská strana si tak bere české policisty do pozice rukojmích a očekává z české strany jisté ústupky. Tento stávající tým již čeká na rotaci celý měsíc, víceméně přesluhují optimální dobu vyslání jednoho týmu tří měsíců. Aktuálně hrozí, že daní policisté již v důsledku vyčerpání nebudou schopni nadále zajišťovat ochranu diplomatického sboru a situace bude o to více nebezpečná.







Závěr: komparace příležitostí a problémů

V našem výzkumu jsme podrobily analýze dva odlišné typy zahraničních policejních misí. V první části jsme vyložily příležitosti a problémy se kterými se potýkají zahraniční mírové mise vysílané za účelem buď nahrazení tamní policejní složky nebo za účelem doprovodných aktivit jako výcvik nebo poradenství.

V druhé části jsme rozebrali vysílání policistů v krizových situacích za účelem ochrany zastupitelských úřadů a vyložily jsme hlavní problémy, se kterými se příslušníci URNY Policie ČR potýkají. Tyto různé typy vysílání příslušníků Policie ČR do zahraničí se ukázaly být velmi rozdílné. V rámci zahraničních mírových operací, na kterých se podílejí všechny policejní útvary na základě dobrovolnosti, jsou vysíláni muži i ženy. Oproti tomu vysílání policejních ochranných misí je činěno na bázi nedobrovolnosti; je to typicky mužské prostředí nejen pro svou vyšší náročnost na výcvik a výkon ale i pro větší bezpečnostní riziko, které s sebou nesou. Přece jenom policejní ochranné mise jsou vysílány v situaci největších krizí, kdy hrozí napadení ambasád a na diplomaty je i přímo útočeno; oproti tomu mírové operace jsou vysílané do států, kde vykonávají činnosti, které se více méně podobají klasickým operacím na budování míru a k bojovým střetům prakticky nedochází. Policisté mají v rámci mírových operací dostupnou veškerou péči, co se týče lékařské i jiné podpory; oproti tomu při ochraně zastupitelských úřadů si musí poradit sami.







Jedna z hlavních odlišujících charakteristik je ta, že URNA nemusí obhajovat svou vlastní existenci a důležitost svého konání. Zde vidíme Ministerstvo zahraničních věcí jako přímého zadavatele operací, který sám vyžaduje pokračování stávající spolupráce, protože on je ten, kdo URNU potřebuje. MZV tak dělá vše proto, aby spolupráce pokračovala i nadále. Nepodléhají proto tolik tlaku na snižování nákladů či snižování stavů. Naproti tomu mírové operace jsou vysílány s tím, že jsou nuceni přesvědčovat jak hostitelskou tak domovskou stranu, že jejich činnost v zahraničí má smysl. Klíčový je v tomto ohledu přenos know-how směrem k hostitelské straně. V případě slabého ujmutí a učení se policejním postupům lze totiž zpochybnit celý systém těchto policejních misí. Jeho správné ujmutí je hodně individuální a intersubjektivní proces. Z tohoto důvodu je velmi jednoduché napadnout tuto činnost a označit ji za neefektivní. Ze stejného důvodu jsou tyto mise více náchylné k tomu podléhat politickým tlakům, které si vynucují snižování nákladů či stavů pro své vlastní cíle.

Mírové mise jsou vysílané již více jak deset let a za tu dobu si naši policisté v zahraničí vydobyli výjimečný respekt a úctu svých zahraničních kolegů. Ovšem když se mluvilo o škrtech, najednou se objevila i varianta, že budou všechny zrušeny. Síla toho, jak mírové operace přispívají k dobrému jménu ČR ale zapříčinila, že k tomu nedošlo. To můžeme srovnávat s misemi URNY, kde se o ničem takovém jako jsou snižování stavů ani nejednalo. Zahraniční mírové operace tak mnohem více podléhají různým politickým tlakům, protože sami nemají žádnou silnou autoritu, která jejich existenci zaštítí (jako to vidíme u policejních misí a MZV). Hypotéza týkající se financí nebyla potvrzena. Škrty ani systemizace se URNY nedotkly vůbec. Naopak vysílání policistů do zahraničních mírových operací je oproti předešlým rokům mírně zredukované jak v počtech policistů, tak v množství finančních prostředků, příčinou je ale systemizace obecně, ne tlak na škrty v rozpočtu.

Pořád ale zůstává faktem, že Ministerstvo vnitra musí každoročně těžce obhajovat své náklady na mírové operace. V obou případech podporují operace mezinárodní stabilitu a činí obecně dobré jméno ČR. Čeští policisté jsou opakovaně vysoce hodnoceni a jejich práce je respektována i jinými státy. Ani zmiňované hrozby a problémy, kterým čelí zahraniční mise příslušníků Policie ČR, nejsou natolik závažné, že by výrazným způsobem ohrozily jejich vysílání. Konečně, z našeho výzkumu vyplývá, že vysílání policistů do zahraničí je pro Českou republiku spíše příležitostí než problémem.


Za poskytnutí článku děkujeme jak oběma autorkám Marii Pyrihové a Lee Záhradníkové, stejně jako editorovi portálu POST Jakubu Kufčákovi.

Odkaz na originální článek na portálu POST naleznete ZDE.


Poznámky:

[1] Zákon o Policii ČR 273/2008 Sb. Ke stažení na: http://www.policie.cz/clanek/novy-zakon-o-policii-cr.aspx.

[2] Jmenovitě se vysílání týkají dva pokyny, a to ZPPP z 8. července 2010, kterým se upravuje finanční a materiálně technické zabezpečení pracovníků vyslaných k výkonu činnosti v zahraničí; a ZPPP z 6. června 2009, kterým se upravuje vysílání příslušníků Policie ČR do zahraničních mírových operací.

[3] Terminologický slovník pojmů z oblasti krizového řízení a plánování obrany státu, Odbor bezpečnostní politiky MV ČR, 2009, s. 26.

[4]Dokument Ministerstva vnitra o zahraničních mírových operacích.

[5] Ibid.

[6] Příslušníci Police ČR působí v zahraničních mírových misích, Ministerstvo vnitra ČR, http://www.mvcr.cz/clanek/videozpravodajstvi-prislusnici-police-cr-pusobi-v-zahranicnich-mirovych-misich.aspx.

[7] Zde je patrný rozdíl např. od Slovenské republiky, kde jsou policisté přítomni ve více misích (kromě tří jmenovaných rovněž EUBAM Moldavsko, EUPOL COPPS, OSCE Kyrgyzstán, UNFICYP Kypr), avšak v mnohem menších počtech.

[8] Zajímavostí je účast žen v zahraničních mírových operacích – např. v současné době jsou vyslány dvě policistky na misi v Kosovu. Ženy se čím dál tím víc dostávají i do řídících pozic v rámci zahraničních mírových operací.

[9] Příslušníci Police ČR působí v zahraničních mírových misích, Ministerstvo vnitra ČR.

[10] The EU’s Afghan Police Mission, European Union Committee, House of Lords, 2011, s. 17.

[11]STEHLÍK, E., a kol, URNA 30 let policejní protiteroristické jednotky. s. 176-179.

[12]Takový bezpečnostní průzkum v minulosti probíhal či probíhá například v Libanonu (Bejrút), Pákistánu (Islámábád), Jemenu (Sáná), Libyi (Tripolis), Iránu (Teherán), Saudské Arábii (Rijád) či Sýrii (Damašek).

[13]STEHLÍK, E., a kol, s. 176-179.

[14] Záchranné týmy takto URNA ochraňovala v Íránu v roce 2003 a Pákistánu roku 2005.

[15] Je také nutné podotknout, že náročnost je tak vysoká, že v Útvaru dosud aktivně nepůsobila žádná žena. Na druhou stranu je tak prostředí URNY samo nastavené. Major J. Laňka sám podotýká, že o ženy v útvaru vyloženě nestojí, akorát by to narušovalo dosavadní běh misí.

[16]Rádio Praha, V Afghánistánu byl napaden vůz s českým diplomatem, http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/v-afghanistanu-byl-napaden-vuz-s-ceskym-diplomatem.

[17]STEHLÍK, E., a kol, s. 176-179.

[18] HLADÍK J., Útvar rychlého nasazení: Vnímání terorismu příslušníky protiteroristické jednotky ve vztahu k české bezpečnostní politice, s. 78.

[19] Je třeba zmínit, že ačkoliv procházejí žadatelé o místo v tomto Útvaru náročným výběrovým řízením, každým rokem je i tak znát, že se snižuje celková fyzická i duševní zdatnost přijímaných členů. Tento fakt se stane skutečným problémem, kdy zde již nebude dostatek schopných jedinců, kteří budou navíc dostatečně motivovaní na to, aby byli ochotni podstoupit taková bezpečnostní rizika, která s sebou přináší služba právě u tohoto Útvaru.

[20] Můžeme si ale také položit otázku, do jaké míry je počet šesti policistů v Tripolisu dostačující pro efektivní plnění ochranné policejní mise, ve které zajišťují příslušníci ÚRN bezpečnost nejenom celému diplomatickému sboru ČR i s nutnými výjezdy, ale i ochranu ambasády a přilehlých rezidencí a ochranu místních zaměstnanců ambasády. To je ale svým způsobem zpochybňování taktiky tohoto elitního útvaru, o které toho příliš mnoho nevíme.

[21]601. skupina speciálních sil, 601. skupina speciálních sil chrání zastupitelský úřad v Kábulu, http://www.601skss.cz/udalosti/2010/2010_06_21_KAMBA/kamba.html.

[22] “Lovci teroristů” vystřídají policisty z URNY v Kábulu, Týden.cz, http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/lovci-teroristu-vystridaji-policisty-z-urny-v-kabulu_143283.html?showTab=nejnovejsi.

[23] Jan Vidím, Aktuality, PSP ČR vyslovila souhlas, http://www.vidim.cz/volby-2009/20-psp-cr-vyslovila-souhlas/.

[24] Na základě této nouze vznikají dokonce i situace, kdy se policisté na misi musí spojit telemostem s Motolem, na základě kterého jsou instruováni jak postupovat při složitých operacích


Zdroje:

Materiály poskytnuté zaměstnanci MV ČR a Policie ČR.

Osobní rozhovory se zaměstnanci MV ČR a Policie ČR.

601. skupina speciálních sil, 601. skupina speciálních sil chrání zastupitelský úřad v Kábulu, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

BOHMAN, Martin. Zahraniční mírové operace a policejní mise jako součást mezinárodní policejní spolupráce, Policejní akademie ČR, 2007.

European Union Committee, The EU’s Afghan Police Mission, published by the authority of the House of Lords, 2011, 103 s.

HLADÍK, J., Útvar rychlého nasazení: Vnímání terorismu příslušníky protiteroristické jednotky ve vztahu k české bezpečnostní politice, Bakalářská práce, Filozofická fakulta UK, Ústav politologie, 2012.

Ministerstvo vnitra ČR, Mírové mise v muzeu Policie ČR, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

Ministerstvo vnitra ČR, Příslušníci Police ČR působí v zahraničních mírových misích, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

Odbor bezpečnostní politiky MV ČR, Terminologický slovník pojmů z oblasti krizového řízení a plánování obrany státu, 2009, 64 s.Policie České republiky, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

Policie České republiky, Návštěva kontingentu mise EULEX v Kosovu, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

Radio Praha, V Afghánistánu byl napaden vůz s českým diplomatem, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

SLAVÍKOVÁ, P. EUPOL Afghánistán: aktér číslo tři? [online]. E-polis.cz, 23. červen 2011. [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

STEHLÍK, E., a kol. URNA 30 let policejní protiteroristické jednotky. Nakladatelství Vaňourek : Mohelnice, 2011. 304 stran. ISBN: 978-80-904588-2-6, str. 176 – 179.

Týden.cz, “Lovci teroristů” vystřídají policisty z URNY v Kábulu, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

Útvar rychlého nasazení Policie ČR – FAN stránky, Vyznamenání policistů Útvaru rychlého nasazení, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

Útvar rychlého nasazení Policie ČR – FAN stránky, Šéf URN Libor Lochman, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: .

Vidím J., Aktuality – PSP ČR vyslovila souhlas, [online], [cit. 2013-05-21]. Dostupné z WWW: . Zákon o Policii ČR 273/2008 Sb.