odplata Nechci polemizovat nad trestností skutků, které se udály v Postoloprtech.Tam moc diskuse není. Osobně tuto dobu nesoudím ale snažím se jí pochopit na základě nejen literatury, ale hlavně na základě diskusí s lidmi, kteří ji opravdu zažili. Je smutné, že pro Němce a Německo začíná historie zhruba červnem 1945. Hovoří o genocidě, o vyvražďování, o tzv. Benešových dekretech a retribuci. A u nás jim celá řada lidí tleská. Jen mám malinko obavu, že se vytrácí některá historická fakta. Už v roce 1938 před mnichovskou zradou přijal na Hradě prezident Beneš naše Němce - jak on jim říkal - a upozornil je na fakt, že jediný, kdo bude v budoucnu trpět, budou právě oni. Vysmáli se mu a trvali na svých karlovarských bodech. Pohraniční oblasti byly připojeny k Říši a tito českoslovenští státní občané, kteří se v drtivé míře svým jednáním a snahami o rozbití republiky dopustili těch nezávažnějších činů proti republice přijali v drtivé míře říšské občanství. A náhle se začali divit, vděkem za rozpoutání války jim byla mimo jiné odvodní povinnost do WH. Ale doba pokračovala a už v roce 1942 byly exilovou vládkou zahájeny kroky k budoucímu potrestání viníků. O tom, co může nastat po skončení války varovali mnozí odbojáři a svědčí o tom například i zpráva výsadku Clay: "nenávist k Němcům je strašná, protože není skoro rodiny v městech i na venkově, která by nebyla někoho ztratila popravou nebo nebyla postižena uvězněním některého příslušníka v koncentračním táboře. Nože chystá stejně buržoazie jako dělnictvo...." To byl rok 1944. Sami pamětníci uvádějí, že největší nenávist proti Němcům a všemu německému přišla po Lidicích a Ležákách a na sklonku války vygradovala ještě víc. Příčinou byly transporty vězňů z koncentračních táborů, kteří umírali po stovkách nacpáni ve vagonech, odstastených na nádražích, k tomu se přidaly pochody smrti, kterých přes naše území přešla celá řada a které za sebou nechaly několik tisíc mrtvých. Oni tolik těžce zkoušení naši Němci na mnoha místech pořádali doslova hony na ty, kteří se z pochodu rozutekli. Stačí vzpomenout na Uherce u Plzně. Do toho všeho přišlo povstání a chování mnoha jednotek zejména v Praze. Pak přišel konec a nastopila jiná agonie - msta. Msta za cokoliv na čemkoliv německém. I když exilová vláda již v Londýně deklarovala "že neustane ve snaze aby se spravedlnosti dostalo co její jest, dokud nedojdou trestu viníci, ať již dopadení na území našem nebo vypátráni na území cizím..." přes to došlo k vlně násilí a msty, poprav a ponižování. Problém je v tom, že jak naši Němci tak mnohdy i my sami z toho děláme výhradně českou resp. československou záležitost. Tak tomu ale není. Retribuce v různých podobách byla i v jiných okupovaných zemích, v Polsku, Holandsku, Belgii, Francii i jinde docházelo k podobným excesům, k jakým došlo u nás. Okupované země se potýkaly v tomto směru s velmi podobnými problémy. O tom však řeč není a je s podivem, že účastníci nedávného sjezdu SL nežádali změny zákonů například v Polsku, nežádali o vrácení zabraného území a majetků, které zde měli. Nežádají to ani po Francii či Belgii ale pouze pro nás. Proč? Možná je odpověď docela snadná, tyto státy si nesmírně váží svých hrdinů a obětí, nebagatelizují je a například Francie, která byla nejvíce kolaborující zemí v rámci války slaví svoje povstání s velikou pompou. My necháváme mizet památníky, pomníčky, jména a dějiny ohýbáme za studena. Omlouváme se na všechny strany a snažíme se pochopit pohnutky všech jen ne svoje vlastní. Je správné že byli označeni viníci postoloprstkých vražd a smekám před kriminalistou, který to dotáhl do konce. Považuji to za nesmírně důležité, protože tento krok ubral zase kus šedé zóny dohadů a polopravd například o RG. Na druhé straně nebylo by fajn také hovořit o našich mrtvých? O hromadných hrobech právě i u Postoloprt, Litoměřic, Karlových Varů, Stodu a jinde? Nebylo by fajn se podívat na období války trošku jinak a ne pouze přes ono ustavičné - dyť tady se měli všichni docela fajn - žádné nálety, jídla a práce dost..... Když jsem byl v Osvětimi, přečetl jsem si tam na zdi citát pocházející z pera Ellieho Wiessela ..zapomenout znamená nechat znovu zemřít.... myslím že k tomu není nutno nic dodávat.
