Re Markus
Máš pravdu. Přesvědčil sem se sám,že lidé často podléhají mýtům a tradovaným omylům, co se týče nutné obrany. Protože obrana znamená nejen mít u sebe efektivní obranný prostředek a umět ho použít, ale měli by mít i základní právní znalosti týkající se nutné obrany.
Není tedy pravdou, že lidé doplácejí na to, že se brání, ale v drtivé většině, protože hrubě překročí hranici nutné obrany.
Typický přiklad: Domnělá oběť zpacifikuje utočníka, ten leží na zemi a není schopen dal domnělou obět atakovat. Přesto do něj domnělá obět neustále kope a tluče vším, co ji přijde pod ruku. Jde přesně o okamžik kdy se oběť stává pachatelem.
Občan má právo se bránit, může způsobit pachateli dokonce větší následky než hrozila samotné obětí, pod podmínku, že tyto následky nejsou v HRUBÉM nepoměru s tím, co oběti hrozilo. Občan má dokonce právo pachatele sám zadržet, tedy znemožnit mu útěk dle ust. § 76 odst. 2) Trestního řádu.
Ale v okamžiku kdy nebezpečí ze strany pachatele pominulo, nemůžete do něj mlátit hlava nehlava dokud nechroptí a neplive krev.
Přirozené lidské obranné reflexy obránce nutí, aby pokračoval v decimování útočníka, dokud útočník nepřestane jevit známky života. Tento půd máme od prvopočátku lidstva, kdy jediným právem bylo právo silnějšího. Byl to buď zabij nebo budeš zabit. Tyto reflexy je nutno při obraně ovládnout.
Takové zlaté pravidlo na závěr: Pokud se utočník vzdal svého záměru útočit na vás, ať už proto, že leží neschopen čehokoliv na zemi, nebo se snaží vzít nohy na ramena, nechte jej být a volejte policii.
