Zkrácený právní názor.
Česká republika deklaruje ve své Ústavě, že je demokratickým právním státem, založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Součástí ústavního pořádku České republiky je i Listina základních práv a svobod. Ústavní soud vyložil extenzivně pojem ústavní pořádek ve svém nálezu Pl. ÚS 36/01, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 403/2002 Sb., takto:
„Rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení čl. 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy, a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách.“
Jedná se o celou řadu ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv s důrazem na:
Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a protokoly na tuto úmluvu navazující, publikováno pod č. 209/1992 Sb.
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, publikováno vyhláškou č. 120/1976 Sb. Opční protokol k mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, publikováno pod č. 169/1991 Sb.
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, publikováno vyhláškou č. 120/1976 Sb.
Evropská sociální charta a dodatkové protokoly, publikováno pod č. 14 a 15/2000 Sb.m.s.
Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná a výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu. Zákony a podzákonné normy musí být v souladu s ústavním pořádkem. Demokratický právní stát má určité atributy a principy, kterými je povinen se řídit. Tyto patří do přirozených práv a ani Parlament České republiky není oprávněn je nerespektovat či měnit. V praxi jde o tzv. materiální ohnisko Ústavy.
V daném případě dochází zavedením zdanění již přiznaného výsluhového příspěvku k zásahu do již nabytého majetkového práva na jeho výplatu ve stanovené výši. Je porušován ústavní princip právní jistoty a ochrany v minulosti nabytých práv.
Ukončením služebního poměru dochází k uzavření právního vztahu mezi státem a fyzickou osobou, která splnila stanovené podmínky. Z tohoto právního vtahu vzniká státu přesně specifikovaná povinnost a fyzické osobě nárok. Jakýkoliv budoucí zásah státu do obsahu tohoto vztahu je jednostranným zásahem s retroaktivními důsledky.
Lze dovodit, že dodatečná změna podmínek, za kterých byl výluhový příspěvek přiznán, je nepřípustná.
