Přepis obsahu dopisu jednoho policisty, který byl zveřejněn na stránkách ubs-mv.eu. Podle mého názoru je popis situace až neuvěřitelně pravdivý a mrazivý.
Dopis, který byl zaslán UBS od kolegy "strážmistra" z útvaru SDP PČR. Kolegům ne...řekne nic nového, ale pro občany České republiky je to nádherně popsaný pohled do myšlenek "skoro poldy", který je ještě stále "trochu civil". Doufám že se kolega neurazí za toto označení.UBS děkuje za všechny kolegy. Milí kolegové a přátelé z UBS a dalších odborových organizací!
Důvod, proč jsem se rozhodl k napsání tohoto dopisu je, že si potřebuji urovnat myšlenky a zároveň s tím se i “svěřit”. A protože jsem paranoidní, bude to bohužel dopis anonymní.
Jsem poměrně čerstvý kolega, svou přihlášku k policii jsem podal na podzim roku 2009. Zrovna v té době byl pozastaven masivní nábor a já se bál, abych byl vůbec přijat. Slovo “bál “ přitom myslím opravdu vážně, protože stát se policistou byl můj dlouhodobý sen. Nehledal jsem zaměstnání, chtěl jsem být policistou. Vzhledem k tomu, že u policie sloužilo několik mých kamarádů, kteří mi občas vyprávěli, nedělal jsem si velké iluze. Nečekal jsem zázraky, věděl jsem, že policejní práce je dost byrokratická a že řadový příslušník je jen číslo. K tomu nevděk od lidí, ale i do vedoucích.
Po splnění přijímacího řízení mi sděleno, že 1. března 2010 mohu nastoupit na dopravní inspektorát. Měl jsem opravdu radost - můj sen se splnil a já jsem se stal příslušníkem policie ČR. Moje vnitřní hrdost se ještě o něco zvětšila.
Svojí “kariéru” jsem započal praxí před základní odbornou přípravou. Těch pár týdnů jsem zjistil, jak policie opravdu funguje, trošku jsem se okoukal a byl jsem spokojený. Vzhledem k tomu, že už před nástupem jsem byl dostatečně realistický, naplnilo se moje očekávání. Následně i základní odborná příprava mě bavila, i když tam se začaly objevovat první pochybnosti o podivném a neobvyklém vedení firmy. Nešlo mi na rozum, proč každých zhruba 50 studentů muselo mít svého vedoucího v hodnosti majora, který měl ještě dva poručíky jako zástupce, kdy hlavní pracovní náplní těchto lidí byla ranní kontrola ústroje a podepisování dovolenek. Další zarážející fakt byl ten, že jeden předmět nás “učilo” až pět vyučujících policistů v minimální hodnosti kapitána. Bylo až směšné, když do vyučovací hodiny přišli tři kapitáni a dva podplukovníci, kteří nám prvních deset minut pokládali otázky (ověřovali naše znalosti), poté si sedli do zadních lavic a zabíjeli čas. A toto bylo téměř ve všech předmětech.
Když jsem se prvního ledna vrátil ze ZOPky, první co mě čekalo k podpisu, bylo snížení tarifu o 10%. Na druhou stranu jsem podepsal 10% směnnost, takže jsem byl na svém. K tomu vyšší zvláštní příplatek a dostal jsem se na dvacet tisíc hrubého. To není špatný plat pro člověka do začátku - jen s maturitou a pořádně bez praxe. Ale co starší kolegové, kteří mají hypotéky a rodiny? Pro ně bylo 10% z platu hodně znát. Jeden z kolegů, který čerstvě odsloužil 10 let, se mi svěřil, že jeho pětičlenná rodina přišla o šest tisíc korun měsíčně - vzhledem ke snížení platu a mateřské jeho ženy. A v tu chvíli jsem viděl, jak začíná boj mezi řadovými policisty a vedoucími…
Čárkový systém neexistuje, ale běda přinést za směnu jen pět pokut. A když je dost pokut, tak je málo alkoholů. A když je dost alkoholů, je málo kontrol osob. A je snad náplní práce dopravní policie uložit pokutu za každou blbost? Vedoucí mi řekl, že je, i když v popisu své práce jsem nic takového nepodepisoval a zákon mi umožňuje většinu přestupků řešit blokově. Takže pak dáváme stokorunové pokuty za zapomenuté ORV a to jen proto, abychom měli čárku - Protože opakuji - běda přinést za směnu jen pět pokut - pak jsme trestání nesmyslně dlouhými kontrolními body na nesmyslných místech a neustále jsme nuceni měřit rychlost. Dobrá tedy - policista, který přinese víc pokut, tak je lepší policista. Dokonce je lepší i ten, který přinese deset pokut za sto korun, než ten, který přinese jednu za závažný přestupek třeba za dva a půl tisíce korun. Nemůžeme si totiž dovolit číhat někde půl dne na přejezdu, nebo na zákazu předjíždění, protože pak máme málo kusů. A je jedno, co společnosti pomůže víc. Hlavní je, mít “vyřešeno” co nejvíc přestupků za každou cenu. A tady si i velký nadšenec a srdcař do policejní práce, který by jí chtěl děla pořádně, který není netáhlo a který má nějaký vlastní rozum, začíná říkat, že je asi něco opravdu špatně, že smysl té práce je vlastně posunut někam trošku jinam.
Tak tedy většinu přestupků přestanu řešit domluvou, protože jsem na dobu určitou a paranoidní, nemůžu si dovolit velký odpor. Navíc občas přijde odměna a dostávají ji ti, co “pracují” nejvíc. Smířil jsem se s tím, ale nadšení opadá. Přestávám se divit kolegům, že když jim pracovní doba končí v 19:00, v 19:01 už sedí v autě a pádí domů. Není absolutně nic, co by je motivovalo k nadstandardním výkonům. Kolegové přijdou do práce, udělají 8 pokut za cokoliv a jdou domů. Do větších akcí se nikdo nepouští. Nedej Bože poškodit třeba i při úspěšném zákroku služební vozidlo. Nedávno jeden kolega poškodil při honičce na vozidle plastovou část nárazníku. Pachatele chytl, škoda na vozidle pár set korun. Škodu musel uhradit, zaplatil navíc pokutu za nezvládnutí řízení. Myslíte, že se od té doby za někým honí?
Od ledna, kdy jsem nastoupil po základní odborné přípravě zpět na útvar, nám snížili plat, sebrali nám stravenky, cestovní příkazy si nesmíme vypisovat, snížili nám příspěvek na stravu i na ošacení. Nemáme peníze na benzín a na pořádné fungování oddělení. Když zabrousím mimo policii, zvyšují nám daně, zdražují lékařské ošetření apod. Ale pořád po nás chtějí, abychom nosili víc a víc pokut. Opravdu dobrá motivace - ubírat peníze ze všech stran, ale žádat větší výsledky.
Nedávno jsem při silniční kontrole zachránil lidský život a také už se mi povedlo zadržet nebezpečného pachatele TČ. A víte, co se stalo? Vůbec nic. Ani slovo od nikoho z vedoucích ve smyslu - dobrá práce. Není to totiž čárka, která se vykazuje. Naopak jsem dostal vynadáno za to, že jsem přinesl jen tři pokuty. Opravdu opět silně motivující… Jsem velký optimista, pořád si říkám, že to nemůže fungovat do nekonečna a přesto, že jsem demotivovaný, pořád jsem srdcař a rád bych dál svojí práci dělal pořádně podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Rád bych se také časem dostal do vyšších míst, kde bych měl možnost třeba i něco ovlivňovat. Pak se dočtu, že nám chtějí vzít dalších 10% a že moje místo je hodně nejisté, protože jsem na útvaru služebně nejmladší a bude se propouštět. Každý měsíc mi přijde na účet 15500 - 16500 Kč čistého. Je mi 25 let, bydlím u rodičů. Z platu 2000 Kč projezdím na benzínu za cestu do práce a zpátky, 3000 Kč dávám rodičům, 2000 Kč projím, 2500 Kč splácím za auto (Felícii), abych se měl do práce vůbec jak dostávat, protože veřejná doprava ve 4 hod. ráno nejezdí, 500 Kč zaplatím za telefon, 1000 Kč za různé životní a úrazové pojištění. Taky potřebuji nějaké civilní oblečení, a protože na sobě rád pracuji, dalších 1000 Kč dávám měsíčně za posilovnu. I když při náboru jsem se dozvěděl, že jedna z mnoha výhod u PČR jsou posilovny zdarma. Ještě jsem za dobu svého působení na takovou posilovnu nenarazil. Když jsem se ptal starších kolegů, vysmáli se mi. Takže s penězi vycházím opravdu akorát. Občas nějakou korunu ušetřím, ale pak přijde složenka na povinné ručení, nebo se mi rozbije něco na 13 let starém autě a opět jsem na nule. A zpívat neumím, abych si mohl přivydělávat uměleckou činností. Stačí mi to, ale nevím, jak bych s tímto platem uživil rodinu, jak bych si mohl dovolit platit někde nájem třeba 5000 Kč nebo hypotéku + platit další poplatky? Upřímně nechápu starší kolegy, jak toto zvládají. Nebo že by to byli takoví gauneři a dovolili si někde černě přivydělávat? To snad ani není možné. Jak by to vypadalo v očích veřejnosti, kdyby si policista někde přivydělával. To by pak vypadalo, že se stát o své lidi špatně stará a to přece není pravda. Dává nám možnost za 20000 hrubého chodit do práce o svátky a noční bez příplatku, můžeme jít až 150 hodin ročně pracovat úplně zadarmo. Asi jsme bráni jako nějací podlidi, protože zákoník práce, který lidem stanovuje základní práva v pracovním poměru, pro nás neplatí. My máme vlastní zákon.