JARDA [
2011-10-13 10:36:11]: Jardo, prosím tě, ty potřebuješ dostat tím Matráckým datalinkem, jehož název mi už vypadnul, lustraci drbana. To je nějakých 10 kb, asi patnáct řádků. To je první věc.
Druhá a podstatnější věc: vedení nikdy ani nenavrhlo, jaké info mají být v lustracích na osobu, vozidlo, řidiče... Systém nikdy nebyl zprovozněn ani připravován do provozu, tak jak můžeš něco takového tvrdit, že to trvá? Ty jsi to nemohl mít ani v ruce. To netrvá, to nejde!
Systém měl omezený počet dat na jednu lustraci, ale i tak toho bylo tolik, že ti to stačilo na všecko, co jsi v terénu chtěl a potřeboval. Přenosová rychlost při tom nebyla vůbec relevantní, žádné fotky nebo videa se nestahovaly. Pár řádků písma a hotovo.
To co říkáš, jsou přesně opakované kecy od vedení: hodně řečí ale nic zařídit, pochopit, vymyslet. Všichni ti šašci věděli, jak lustrace nefungují, zaručeně to věděli, ale ani jeden netušil, že žádné lustrace přes data nebyly nikdy pro Matru ani připravovány. Někde se ti zkusilo, ale nešlo to, bodejť by ano.
Ne, tupci s rudými knížkami a VUMLy prostě neumí nic, přece se nebudou něco učit, nám stačí mluvit...
Zkus si totiž o Matře něco zjistit až budeš na ŠUPu od spojařů a pak zkus potestovat svého vedoucího. Třeba nastavení individuálního spojení mezi dvěma vysílačkama atd atd. Uvidíš pak sám, jaký je to blbec! U nás se smáli na poradách všichni - až na toho mamlase.
Matra je nahovno... Ó nikoliv!. Policejní manageři jsou nahovno. Ten systém ve světě funguje a funguje skvěle. Je jiný než konkurenční, ale funguje a dostatečně. Jen do něj nekecají blbci s VUMLem.
S těma baterkama: jen to zkus a budeš čubrnět. Po dvaceti cyklech nabití a vybití ji nepoznáš. Nevím na kolik je už voltů, musíš pořídit příslušnou baterku, aby jsi vůbec viděl jak vláno ještě žhne nebo už ne.
Jak jsi psal, ano, máš každých pět minut kontrolovat funkčnost svých věcí. Vysílačka nemusí být na opasku, ale když ji chceš mít připravenou pro použití, musíš vědět v jakém je stavu. Musíš vědět, kde máš posunutou pistoli, kde máš pouta atd. Jakmile začne akce, hledat to už je pozdě a průšvih menšího či většího rázu. Ty necvičíš takové věci jako kde kterou věc mám, co udělám, co neudělám, jak to udělám, jak neudělám atd atd proto, aby jsi byl borec, ty cvičíš celý život proto, aby když na to třeba jen jedinkrát za kariéru přijde nebo možná ani to ne, jsi přežil. Časopis Zbraně a náboje neb servery na netu na rozdíl od našich bojařů dělají rozbory spousty situací a poldové umírají téměř výhradně proto, že nebyli připraveni a ty detaily jejich úmrtí jsou až mrazivé, jaké jsou to takové ty denní maličkosti, co každý z nás zná.
Spojení, zbraň, ostražitost a kontrola výstroje. Automaticky padesátkrát za šichtu si sáhnu na pažbu čízinky, je tam, pojistka přes kohoutek zamáčknutá, přezku jsem odstranil - defektní druk. Pořád náboj v komoře, nikdy jsem si se zbraní nehrál. Vždycky jsem počítal s tím, že náboj mám v komoře. Před šichtou jsem si poklepal zásobníky, zkontroloval kdejakou blbost a při šichtě taky. Na tělesné co jsem mohl tak jsem cvičil a dělal figuranta abych věděl jak to prima bolí, venku na drbanech pak všechno zkoušel.
Vysílačka dobitá do plna jedna baterka, podle počasí a toho kde jsem měl jít nebo být jsem bral druhou. Celý mančaft si hlídal, aby se každá baterka napřed po každé službě vybila, než se dá nabíjet. Mobil samozřejmě u sebe, nebo´t základní pravidlo při každé práci praví, že šichta, v níž si nevyřídíš alespoň tři soukromé záležitosti, je šichtou ztracenou.
No a když umřel dosah Matry, volalo se 158. Cílem každé služby je vrátit se domů živý, zdravý, netrestaný, dneska ještě odpočinutý a včas. Takže všecko max rychle zpracovat a tradá domů.
Nebudu ti vykládat, že jsme nebyli frustrovaní jako vy. Samozřejmě byli. Nervy, nervy, nervy. Ale ne s drbany, ale s nadřízenýma. Víš jak obrovsky se nám všem, co jsme odešli do té super firmy, ulevilo? Kolegové v céčku potvrdí. Úplně jiný život.
